Československá Televize, 1969 (No. 1-52)
1968-12-30 / No. 1
TÝDENÍK ČS. TELEVIZE I 69 30. PROSINEC - 5. LEDEN ...a pak přišel Leden ARNOŠT FRYDRYCH NA PRAHU nového roku vyhlašuje obvykle každý z nás svá předsevzetí, anebo má alespoň plno dobré vůle o nich přesvědčit své blizké. Společnost je na tom nejinak, s tím rozdílem, že její předsevzetí vyhlašuje politická reprezentace a že by nemělo zůstat jen u dobré vůle. Naopak, vyhlašovaná předsevzetí by měla mít opodstatněné jádro, opřené o rozbor vývoje dosavadního, i o řadu přesných informací, umožňujících optimální pohled dopředu. ZDA SE na první pohled, že není letos nic obtížnějšího, než mluvit o jakémkoliv předsevzetí. Leden 1969 není lednem 1968 vonícím od „čtyř králů" nadějí. Daleko spíše se podobá tuctovým lednům předcházejících let, kdy rok začínal stejnou šedí, jakou končil rok předchozí. Snadno by mohlo vzniknout chmurné zjištění, že po malém vzepnuti v lednu 1968 nás srpnové intermezzo vrhlo o léta zpět. A jakkoliv se zdá toto chmurné zjištěni oprávněné, nebylo by nic tragičtějšího než mu propadat a nezkoušet stále znovu to, oč nám šlo přesně před rokem. To mají ostatně na mysli i rezoluce posledních dvou plén ÚV KSČ. Abychom tak mohli činit, stojí za to zamyslet se nad titulkem této úvahy - a pak přišel Leden... Zamyslet se tedy nad dobou, která předcházela. O DLOUHÝCH létech před lednem 1968 byla napsána záplava slov, v nichž - se často ztrácelo to hlavní. Samozřejmě bylo mnoho úspěchů, mnoho lidského pachtění i mnoho usilovné práce, bylo i mnoho chyb a omylů, byly deformace a zločiny, byío množství šedivých dnů obecné nudy, nekultúrnosti a občanské lhostejnosti. Ale hlavně se v té době pozvolna vytrácel z povědomí lidi plný obsah slova socialismus. Žilo se všeobecně jen tak „napůl", ani moc špatně, ani moc dobře, a uprostřed tohoto průměru, lišícího se od dynamiky sousedů se společenským zřízením odlišným, ale také obdobným, až úplně stejným, zbyl pouze pojem socialismu jako název vkládaný do bezobsažných frázi. Mají mnoho pravdy všichni, kteří hájí statisíce poctivých funkcionářů, usilujících marně pozdvihnout obecnou všednost a skleslost na úroveň špičkových okamžiků revoluce. Není správné toto snažení zesměšňovat. A pokud se tak stalo ve sdělovacích prostředcích, pak zřejmě proto, že zároveň s tímto uznáním se málo otevřeně řeklo, že všechno to úsilí nemohlo nikam vést, jako organismus zasažený rakovinou není možné léčit aspirinem. Intenzita pocitů jednotlivce uprostřed dlouho choré a neléčené společnosti byla ovšem nestejná. Zejména proto, že bylo nesnadné a často i nemožné jednotlivé příznaky této choroby označit a přesně nazvat. Jestliže například si nikdo nepřál reprízu procesů, pak na řešeni otázek hospodářských a sociálních bylo mnoho rozdílných názorů, o zemědělství a o kultuře dokonce mluvil kdekdo. Ani odmítání, ani souhlas, ani mluveni do všeho však nemělo smysl, protože jsme v uplynulých dvaceti létech až příliš často popírali objektivní působnost zákonů, misto abychom ji důkladně prozkoumali a pokusili se těchto zákonů využít. UVEĎME ekonomické zákony, zákon hodnoty, mzdového stropu, nabídky a poptávky. Vzpomeňme na popřeni relativní samostatnosti vědy a kultury vůči ideologii, vzpomeňme na generační problém. Existenci těchto objektivních zákonů jsme se snažili zlehčit a jako řešeni jsme nabízeli obecné pravdy o rozděleném světě, o převaze socialismu nad kapitalismem, o internacionalismu apod. Jako by se převaha socialismu nad kapitalismem neprojevovala především v tom, zda dovede socialistická společnost objektivní problémy lépe pojmenovat a jak úspěšněji je řeší. PAK tu byly vážné symptomy krize politického modelu společnosti. Struktura vytvořená v únoru 1948 zůstala bez jakékoli proměny 20 let. Zbyla z ní formální Národní fronta, vegetujíci ROH, zkomírající ČSM, to vše pod vedením komunistické strany, jejíž dynamické vlastnosti se proměnily v členství, které bylo - jak se řiká - „zaměstnáním, ale nikoliv povoláním". Ani tato tvrdá pravda nemá zesměšňovat snahu statisíců funkcionářů, jejichž celé úsilí směřovalo к překonáni stagnace, a už vůbec nejde o to, že by socialismus nutně musel s sebou nést tyto jevy, a že se naše zkušenost týká také třeba i Polska či NDR. Nic takového — v Československu to vypadalo tak, jak tu je psáno. NEJVETŠI ztráty však socialismus zaznamenal v oblasti morální. Soutěžení na závodech dohánělo špatnou organizaci, z brigád socialistické práce zbyly čestné knihy a oleandrová stafáž různých shromážděni; manželé přestali plodit děti, děti se stávaly'předmětem spekulaci, starci a stařeny obětí nevděku. Z lhostejnosti к věcem veřejným se plazila morálka jednoho к druhému a vynikala chamtivost, proti niž starořímské „urvi, co můžeš" bylo ještě v mnohém přijatelné. (Dokončení na str. 2) Pro všechny: Pevné zdraví a pevné nervy, pevné norm у Pevné ceny a pevnou měnu, pevnou politiku P. F. 1969 Pracovníci redakce ČT Foto Z. Labík a B. Novotný (Buďte s námi)