Československá Televize, 1970 (No. 1-52)
1970-10-19 / No. 43
-O v >3-a. ‘E N fc шш > <U £ \r. O Potkaly jsme se na schodech. „Mám o vás udělat Na slovíčko. Co tomu říkáte? Jste pro?“ „V té Praze se snad zbláznili. Napište jim, že na mně není nic zajímavého." „Co děláte dnes večer?“ „Míchám." Jestliže v televizi někdo prohlásí, že míchá, neznamená to ani míchání koíctajlů, ani míchání vajíček, ani žádné alchymistické úkony. Míchání je výrobní proces a znamená mnoho různých činností: Technik v projekci při „míchačkách“ zakládá a startuje film, zvukový mistr zeslabuje či zesiluje hudbu, pomocník kontroluje pásy na magnetofonech, hudební režisér sleduje muziku, kterou připravil a o které se vždycky domnívá, že je vynikající, režisér filmu kouká, aby to všechno dobře dopadlo a navíc dává do hlasatelny světelné pokyny ke hlasatelským vstupům. Ten večer bliklo v brněnské hlasatelně oranžové světélko mnohokrát. Míchaly se tři díly šestnáctidílného seriálu o archeologii, a tak slůvko znamenající — konec, dobrou noc — zaznělo asi pětačtyřicet minut před půlnocí. Hlasatelka se zvedla a zamířila к východu. Kdyby někoho napadlo změřit její pracovní dobu, zjistil by, že pro tuto dvacetidevítiletou ženu z brněnského studia televize se stal zákoník práce jen teoretickou brožurkou. Začala „od píky“. Jako externí pomocná síla publicistického a krajového vysílání nosila filmy, objednávala noclehy, sháněla nemožně, pečovala o klapku, hadr a křídu, skládala scénáře a sem tam si dovolila upozornit i na něco zajímavého. Měla zájem o hlasatelskou práci, prošla tedy konkurzem, a protože to „vyšlo“, objevovala se občas i v hlasatelně. Tato práce jí dělala nejméně potíží. Před létý absolvovala totiž Janáčkovu akademii múzických umění a než přišla do Brna, (neb i v dnešní době platí nepsaný zákon, že žena má vždy následovat muže svého) objevovala se na prknech jednoho severomoravského oblastního divadla. Když dostala do občanské legitimace razítko potvrzující, že se stává právoplatným členem brněnského studia, měla za sebou navíc i řadu zpravodajských šotů pro krajové vysílání. Začala se starat o kulturu a komentovala filmy nejdříve své vlastní, potom i druhých redaktorů. Za čas se objevila na obrazovce osobně. Dnes, po třech letech, je nejsuverénnější a nejspolehlivější hlasatelkou, nejochotnější a nejlépe připravenou komentátorkou a určitě i nejpracovitější a nejnadanější redaktorkou brněnského oblastního vysílání. Její šoty mají švih, jsou nápadité, ale současně i aktuální. Při rozhovorech jí nemusí scenárista nebo režisér předepisovat otázky, patří к těm, které se nebojí skočit diskutujícímu do řeči, usměrnit pana docenta, pobídnout к řeči člověka z fabriky. Objeví-li se před diváky jako programová hlasatelka, hovoří zpaměti a bez breptů. Nezakládá sí na tom, že je hlasatelkou nejvyšší kvalifikační třídy, nezajímá se o obdiv, dobře se snáší s kolegy i kolegyněmi, rozumí legraci a je fajn. Jen s tím časem je trochu na štíru (ještě že má malý byt, nemá děti a manžel je věčně na cestách), ale to už je osud všech schopných lidí. Vladimíra Slížková z brněnského studia ČT netvoří mezi nimi výjimku, -jj- Na fotografii i. Mifky při natáčeni pořadu Život na kolečkách DOPIS ÚSTŘEDNÍMU řediteli ■ Vážený soudruhu, byl jsem pověřen prací na novém úseku. Chtěl bych Ti při této příležitosti upřímně poděkovat za soudružskou spolupráci při řešení našich společných, společensky nesmírně významných úkolů. Prosím, abys mé poděkování tlumočil také vedení Československé televize a dalším svým spolupracovníkům. Do další práce přeji Tobě osobně i soudružské televizi mnoho nových úspěchů. Inž. Bohuslav Chňoupek, Praha KRUPP A KRAUSE ■ Neodolal jsem tomu vám napsat a projevit tak svou spokojenost. Jsem nadšen seriálem KRUPP a KRAUSE, ve kterém se ukazují kořeny fašismu. J. Prtna, Tvrdovice, okr. Břeclav MATESTRADA (19. 9.) ■ Zajímalo by mě, zda se najde divák, kterému se znojemská Matestráda líbila. Doporučoval bych, aby si celý pořad znovu pustili všichni pracovníci, kteří jej připravovali a po zhlédnutí upřímně zhodnotili, zda na takový pořad je možno se přes hodinu dívat. Miroslav Tříska, Roudnice n. Lab. A. DUMAS STARŠÍ (23. 9.) ■ Veliký dík za trilogii o Alexandru Dumasovi. S potěšením se díváme a obdivujeme především výkon V. Menšíka. Po dlouhé době je to zase příjemné zpestření televizního repertoáru. Přáli bychom si podobných her více. Tlumočte velký dík V. Menšíkovi za mimořádný a krásný výkon. vi B r z e k, Jasenná, okr. Náchod ■ Děkujeme za překrásnou televizní hru. Máme ohromného herce v osobě VI. Menšíka. Je to vynikající umělec, jehož výkon patří к největším diváckým zážitkům. Výkony ostatních herců, režie i hudba zaslouží též pochvalu. R. Vojtěchová, Praha POKUS PRO DVA ■ Tak už se můžeme těšit jen na poslední pořad. Škoda, že končí. Po soutěži 10X odpověz! je tento pořad, podle mého názoru, nejlepší. Říkáte, že přijímáte návrhy. Chtěla bych vám navrhnout, abyste vytvořili také zábavný pořad, který byl vedl к výchově к rodičovství. Předmanželské páry jste zkoušeli, manželské také, proto můžete vyzkoušet, jaké máme mámy a táty. Každé dítě sice tvrdí, že jeho máma je nejlepší, ale jak by její odpovědi hodnotil psycholog nebo počítací stroj? Při leckteré odpovědi by se asi Makarenko v hrobě obracel. Růžena Černá, Nýřany SKLADBA PROGRAMU ■ Člověk je tvor věčně nespokojený a píše, jen když se mu něco nelíbí. Ani já nejsem výjimkou. Nelíbí se mi vaše nepřesnost. Začít zábavní pořad s půlhodinovým zpožděním je u vás často. My z venkova to těžce neseme. Pořad se zpozdí, jde se pozdě spát nebo člověk znechuceně televizor vypne. Snad si za tu práci zasloužíme více. Alena Rychnovská, Dřísy, okr. Mělník ■ Často již vás diváci upozorňovali na nevhodnost časového rozvržení programu. Vypadá to tak, že příslušní činitelé se domnívají, že všichni začínají pracovat až někdy к poledni, a že se tedy mohou dívat dlouho do noci. Je zapotřebí tolika důvtipu к tomu, aby si člověk vypočítal, kdy lidé vstávají, když ranní směna začíná v šest hodin ráno? A podívejte se na zábavné pořady, kdy začínají. To ještě nepočítám zpoždění pro různé projevy. R. Švabenský, Brno Ve 40. sázkovém týdnu MATESa byla v sobotu za asistence pánů Grossmanna a Šimka vylosována čísla: 32, 14, 30, 5 a 9. Ve dnech 20. až 22. října se bude konat v Praze v pořadí již osmá přehlídka české a slovenské televizní tvorby pro intervizni partnery. Tyto přehlídky hraji v prohlubová ní vzájemné spolupráce členů Intervíze vel mí významnou úlohu: umožňují získávat part nerúm přehled o novinkách v televizní tvor bé jednotlivých socialistických zemí, neboť jsou pořádány ve všech zemích, jejichž televize jsou členy Intervize, a navíc všechny předváděné pořady jsou nabízeny ostatním partnerům bezplatně, v rámci vzájemné výměny. Přehlídky se konají dvakráte do roka. Ta pražská, říjnová, bude zajímavá pro ostatní partnery tím, že ČT tu nabídne i nové barevné pořady, a to: Šárku, Henriho Rousseaua z Ivančic, Nezbedné pověsti I. (O černém muži), Nepál I.—III. a Podzim v Simiane. Přehlídky se zúčastní nejen druhý program ČT, ale i jednotlivá tv studia (Brno, Ostrava). Celkem na ní účastníci shlédnou dvaaosmdesát filmů české televizní produkce plus další filmy z produkce slovenské. Na přehlídce budou přítomni zástupci televize SSSR, NDR, Polska, Maďarska, Bulharska, Rumunska a jako pozorovatelé Rakušané. Již nyní projevili zástupci NDR zájem o dva čapkovské filmy, Jak se dělá divadlo a Jak se dělá film, dále pak o Pechův seriál o Japonsku a o ostravský seriál Za lidmi doby kamenné. Všeobecně projevují zástupci spřátelených televizi zájem o naši novou publicistickou tvorbu. Dětské pořady budou na osmé pražské přehlídce zastoupeny Bertikovým zvěrokruhem, seriálem Detektivní kaleidoskop, čtyřdílným Psím životem, sedmi francouzskými pohádkami atd. Lze předpokládat, že i osmá přehlídka bude úspěšná, a že přispěje к dalšímu prohloubení spolupráce mezi jednotlivými členy Intervize. (iro) ještě jednou o soutěži v oblasti české umělecké televizní tvorby Silvestr se dnes sice zdá ještě daleko, ale neměl by autory a tvůrce překvapit s prázdnýma rukama. Ministerstvo kultury ČSR a Čs. televize před časem vyhlásily velkou televizní soutěž s uzávěrkou krátce po skončení letošního roku - 15. ledna 1971. Soutěž, vypsaná u příležitosti 100. výročí narození V. I. Lenina a 25. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, má čtyři kategorie: Soutěž na televizní díla v oblasti tvorby pro děti (hry, vzdělávací pásma, dokumentární pořady — scénáře a hotové pořady), na díla v oblasti literárně dramatické (scénáře a hotové pořady), na díla v oblasti tvorby hudebně dramatické (hotové pořady a partitury s libretem) a na teoretické a kritické práce v oboru televize. Ceny jsou vysoké: Za hotový pořad pro děti a mládež 20000-30000 Kčs za scénář 12000-15000 Kčs za hotový pořad literárně dramatický 20000-30000 Kčs za scénář 12 000-15 000Kčs za hotový pořad hudebně dramatický 20000-30000 Kčs za partituru a libreto po 12 000-15000 Kčs za teoretickou nebo kritickou práci 12 000-15 000Kčs Přihlášky hotových televizních pořadů a scénáře zasílejte do sekretariátu umělecké soutěže, Valdštejnská 10, Praha 1. Výsledky budou vyhlášeny v květnu 1971. MIROSLAV BRABEC V Životzasvěcený technickému pokroku (Dokončení z min. čísla) Později jsme přijímali německý vysilač Witzleben, ze začátku vysílal dvakrát týdně. Dívali jsme se na něj vždycky do půlnoci. Někdy jsme byli velmi rádi, když jsme třeba rozeznali brunetku od blondýnky. František PILÁT se pokusil u nás zavést výrobu televizorů, chtěl vyrábět i stavebnice televizních přijímačů, spolu s dalšími se zabýval i otázkou vysíláni. Bohužel, stejně jako tomu bylo kdekoliv na světě, nenacházel pochopení. Tehdy také konstruuje fultograf - přístroj к bezdrátovému přenosu statických obrázků, který bychom mohli srovnat s pozdějším telefotem. Od roku 193C spolupracoval s dnešním významným světovým fyzikem Manfredem von Ardennem, který nyní pracuje v Drážďanech, při konstrukci prvních katodových osciloscopů u nás, v laboratoři postavil také první přístroj elektronické televize. V pozdějších létech František Pilát sestrojil videofon, jenže přišla okupace, některé anglické součástky nebylo možno zakoupit a tak к realizaci nikdy nedošlo. V té době se také zabývá zvukovou přijímací aparaturou, konstruuje nové zvukové zařízeni pro film s užitím Braunovy katodové trubice. SQUEEZE, zúžený záznam, můžeme najit v jeho patentu mnohem dříve, než s ním jako světovou novinkou přišla firma WESTERN ELECTRIC. Bohužel však neměl systém chráněný ve Spojených státech amerických. Proti hospodářskému vydírání zahajuje rozsáhlou akci. Staví se proti zvukovému monopolu Klangfilmu. Licenčni poplatky se platily z každého metru natočeného filmu, z každé kopie a z reprodukčních zařízeni. Tehdy se mu v roce 1933 samotnému podařilo rozbít patentovou soustavu v boji se šestnácti patentními odborníky velkého koncernu. Klangfilm musel rámcový patent u nás stáhnout a Československo se uvolnilo. Františka Piláta to stálo skoro dva roky usilovné práce, hledáni v technických knihovnách našich i zahraničních, studování patentů. Je, nebo není, František Pilát prvním průkopníkem televize u nás? V tehdejším odborném tisku se v té době s jiným jménem nesetkáváme. On sám na tuto otázku odpovídá, že nezná nikoho, kdo by v létech 1928 až 1929 něco podobného podnikal. Koncem roku 1930 se o televizi zajímal Rada z pražského Radioklubu, velmi se o ní také zajímal dr. Baštýř, povoláním zubní lékař, nadšený radioamatér. Až později koná pokusy docent Šafránek, v Brně pak docent Sahánek se skupinou studentů sestavuje pokusný vysílač a přijímač. Dnes pracuje František Pilát ve filmu. Zajímalo mě proto, co soudí o využití televizní techniky pro filmový průmysl. „Já jsem do filmu nastupoval v době, kdy film hodně zkušeností předával televizi. Nyní je to spíše naopak. Film se dnes televizní technikou obrozuje. V budoucnu budou velmi rozšířené filmové televizní systémy. Dnes oba dva, tedy filmový a televizní, začínají splývat. Film je ovlivňován elektronikou, a bude jí využit čím dál tím víc. Pro záznam barevného televizního obrazu je třeba v současné době nejvýhodnější zase filmový pás. Z toho také vychází některé systémy к domácímu záznamu reprodukce obrazu. Řekl bych to tak: film bude používat pro záznam obrazu takový systém, který bude dokonalejší a levnější. Bude-li to magnetický či termoplastický záznam, pořád se jeví výhodné převádět obraz na film. Uvažujeme-li totiž, že bychom šířili filmy vysloveně televizními prostředky v kinech pro velkoplochou projekci - náklad na jejich přebudováni a spojovací cesty by převýšil celý investiční náklad vložený do kin. Je to zatim neproveditelné ekonomicky, nikoliv ovšem technicky." První televizní přijímač Františka Piláta