Československý Rozhlas a Televise, 1963 (XXX/1-52)

1962-12-31 / No. 1

Novoroční projev presidenta republiky 1. 1. 1983 Čs. rozhlas a Čs. televize vysílají všemi svými stanicemi ve 13.00 hod. PREMIÉRY novoročního týdne ČS. ROZHLAS: Oterý • P, CS II a RPD — 19.30 BEDtICH SMETANA: Libuše Slavnostní opera. ČS I — 16.30 LADISLAV VANČURA: :mamé léto Pátek ČS II — 19 30 SERGEI SARTAKOV: Chi sl královnu! Hra. Neděle • Pa RPD — 19.30 Nedělní večery 'OLFGANG BORCHET: "enku přede dveřmi ČS. TELEVIZE: Úterý i 14.00 břehům budoucí* času ’římý přenos z Pražského hradu 'e setkání pionýrů s představiteli strany a vlády. 20.00 chlapi chalupě ODYSSEA Pátek • 21.20 E. F. Burian: Lidová hrs ČESKOSLOVENSKÝ 31.XII. 1962-6.ledna 1963 rozhlas a televize ROČNÍK XXX. a CISLO 1 в CENA 60 haj. Milí rozhlasoví posluchači a televizní diváci doma i za hranicemi! Přejeme Vám do nového roku mnoho pracovních úspěchů, hodně radosti a spokojenosti, nám všem a celému světu trvalý mír! Děkujeme Vám za dosavadní spolupráci a věříme, že v novém roce 1963, kdy Cs. rozhlas dovrší 40 let své činnosti a Čs. televize 10 let svého trudní, se naše plodná spolupráce bude ještě více rozvíjet a přinese mnoho zajímavých rozhlasových a televizních pořadů. Spolu s Vámi chceme v nich vytvářet co nejvěrnější obrazy za života naší drahé socialistické vlasti. ČS. ROZHLAS A ČS. TELEVIZ ,PRO VLASŤ A NÁROD“ ROZHLASOVÉMU NASTUDOVÁN! SMETANOVY LIBUŠE Název našeho článku jsme nezvolili náhodně — tak totiž znělo heslo, pod nímž v roce 1879 zadal Bedřich Smetana svou operu „Libuše“ do soutěže vypsané sborem pro postavení Národního divadla; v červnu 1880 byla pak dílu udělena cena. To.se již schylovalo к závěrečným pracím na budově, pro niž celý český národ hořel nad­šením a obětoval léta úsilí. Smetanova hudba, která již tehdy pľatila za přímý symbol národ­ních snah, byla vskutku tím nejpovolanějšLn uměním pro otevření naší kulturní svatyně. Však také partitura Libuše odpočívala celé de­setiletí v zásuvce Mistrova stolu a čekala na chvíli nejpříhodnější к svému uvedení, aby tak vyjádřila plně Smetanův záměr, sdělený skla­datelem v dopise příteli Josefu Srbovi: „Žádám, aby Libuše nebyla v řadu repertoirních oper vložena, nýbrž ponechána co slavnostní dílo na Zvláštní památné dui, kdy se v komparserii, ve sboru a orchestru alespoň poměrně vyrovnati může oněm památným dnům prvého otevření di­vadla. Proto vylučuji „Libuši“ z rady repertoir­ních oper a prosím, aby se považovala co zvlášt­ní, slavnostní dílo. stojící mimo všecky ostatní.“ A jindy pak — to už před novým otevřením v r. 1883 — dostává kapelník Adolf Čech od Smetany upozornění: „Libuši jsem divadlu n i­­k d у nezadal jako repertoirní operu; chci, aby sloužila к slavnostem celého české­ho národ a.“ Zůstalo podle skladatelova přání. Majestátní dílo zaznívá už osmdesát let vždy ve chvílích ne^významnějších jako umoc­nění všech nejvyšších vlasteneckých citů, jako strážce národní hrdosti a mluvčí radosti našeho lidu i jeho pýchy a zase jako posilující lék v do­bách těžkých. Představení Libuše v osudném roce 1939, než bylo dílo fašistickými okupanty zakázáno, se stala mohutnou manifestací národa a projevem neochvějné víry v pevnou jistotu, že „český národ neskoná, on pekla hrůzy slavně, slavně překoná!“. A pevné fanfáry předehry zazněly opět v rozjásaném květnu 1945, kdy se potvrdila pravdivá slova Libušina proroctví, a hudba Smetanova naplnila znovu hymnickými tóny prostory Národního divadla, aby se к nám vracela stále častěji — bez- překážek. Dnes se dostává ideji Smetanova génia ještě vyššího smyslu — náš lid vykračuje vstříc budoucností, kterou Mistr českému národu mohl jen vysnít. Zní !i nám tedy nyní „Libuše“ trochu jinak, pak je to proto, že není už jen vyjádřením víry v dobrou budoucnost, ale přímo potvrzením šťastné přítomnosti, a současně dokladem o ne­smrtelnosti umění svého tvůrce i o velikosti hud­by, neboť české hudbě se dostalo Smetanou a zvláště „Libuší“ pravého myšlenkového smyslu a posvěcení. Nechť Smetanovo dílo, které jsme v říjnu po patnácti letech znovu natočili v praž­ském studiu, zní v novoročním večeru, na prahu dalšího roku velké budoucnosti našeho lidu i roku, v němž oslavíme 80 let od znovuotevření Národního divadla, nechť zní jako projev vpeav­­dě národního umění.

Next