Československý Rozhlas a Televise, 1963 (XXX/1-52)
1962-12-31 / No. 1
Novoroční projev presidenta republiky 1. 1. 1983 Čs. rozhlas a Čs. televize vysílají všemi svými stanicemi ve 13.00 hod. PREMIÉRY novoročního týdne ČS. ROZHLAS: Oterý • P, CS II a RPD — 19.30 BEDtICH SMETANA: Libuše Slavnostní opera. ČS I — 16.30 LADISLAV VANČURA: :mamé léto Pátek ČS II — 19 30 SERGEI SARTAKOV: Chi sl královnu! Hra. Neděle • Pa RPD — 19.30 Nedělní večery 'OLFGANG BORCHET: "enku přede dveřmi ČS. TELEVIZE: Úterý i 14.00 břehům budoucí* času ’římý přenos z Pražského hradu 'e setkání pionýrů s představiteli strany a vlády. 20.00 chlapi chalupě ODYSSEA Pátek • 21.20 E. F. Burian: Lidová hrs ČESKOSLOVENSKÝ 31.XII. 1962-6.ledna 1963 rozhlas a televize ROČNÍK XXX. a CISLO 1 в CENA 60 haj. Milí rozhlasoví posluchači a televizní diváci doma i za hranicemi! Přejeme Vám do nového roku mnoho pracovních úspěchů, hodně radosti a spokojenosti, nám všem a celému světu trvalý mír! Děkujeme Vám za dosavadní spolupráci a věříme, že v novém roce 1963, kdy Cs. rozhlas dovrší 40 let své činnosti a Čs. televize 10 let svého trudní, se naše plodná spolupráce bude ještě více rozvíjet a přinese mnoho zajímavých rozhlasových a televizních pořadů. Spolu s Vámi chceme v nich vytvářet co nejvěrnější obrazy za života naší drahé socialistické vlasti. ČS. ROZHLAS A ČS. TELEVIZ ,PRO VLASŤ A NÁROD“ ROZHLASOVÉMU NASTUDOVÁN! SMETANOVY LIBUŠE Název našeho článku jsme nezvolili náhodně — tak totiž znělo heslo, pod nímž v roce 1879 zadal Bedřich Smetana svou operu „Libuše“ do soutěže vypsané sborem pro postavení Národního divadla; v červnu 1880 byla pak dílu udělena cena. To.se již schylovalo к závěrečným pracím na budově, pro niž celý český národ hořel nadšením a obětoval léta úsilí. Smetanova hudba, která již tehdy pľatila za přímý symbol národních snah, byla vskutku tím nejpovolanějšLn uměním pro otevření naší kulturní svatyně. Však také partitura Libuše odpočívala celé desetiletí v zásuvce Mistrova stolu a čekala na chvíli nejpříhodnější к svému uvedení, aby tak vyjádřila plně Smetanův záměr, sdělený skladatelem v dopise příteli Josefu Srbovi: „Žádám, aby Libuše nebyla v řadu repertoirních oper vložena, nýbrž ponechána co slavnostní dílo na Zvláštní památné dui, kdy se v komparserii, ve sboru a orchestru alespoň poměrně vyrovnati může oněm památným dnům prvého otevření divadla. Proto vylučuji „Libuši“ z rady repertoirních oper a prosím, aby se považovala co zvláštní, slavnostní dílo. stojící mimo všecky ostatní.“ A jindy pak — to už před novým otevřením v r. 1883 — dostává kapelník Adolf Čech od Smetany upozornění: „Libuši jsem divadlu n ik d у nezadal jako repertoirní operu; chci, aby sloužila к slavnostem celého českého národ a.“ Zůstalo podle skladatelova přání. Majestátní dílo zaznívá už osmdesát let vždy ve chvílích ne^významnějších jako umocnění všech nejvyšších vlasteneckých citů, jako strážce národní hrdosti a mluvčí radosti našeho lidu i jeho pýchy a zase jako posilující lék v dobách těžkých. Představení Libuše v osudném roce 1939, než bylo dílo fašistickými okupanty zakázáno, se stala mohutnou manifestací národa a projevem neochvějné víry v pevnou jistotu, že „český národ neskoná, on pekla hrůzy slavně, slavně překoná!“. A pevné fanfáry předehry zazněly opět v rozjásaném květnu 1945, kdy se potvrdila pravdivá slova Libušina proroctví, a hudba Smetanova naplnila znovu hymnickými tóny prostory Národního divadla, aby se к nám vracela stále častěji — bez- překážek. Dnes se dostává ideji Smetanova génia ještě vyššího smyslu — náš lid vykračuje vstříc budoucností, kterou Mistr českému národu mohl jen vysnít. Zní !i nám tedy nyní „Libuše“ trochu jinak, pak je to proto, že není už jen vyjádřením víry v dobrou budoucnost, ale přímo potvrzením šťastné přítomnosti, a současně dokladem o nesmrtelnosti umění svého tvůrce i o velikosti hudby, neboť české hudbě se dostalo Smetanou a zvláště „Libuší“ pravého myšlenkového smyslu a posvěcení. Nechť Smetanovo dílo, které jsme v říjnu po patnácti letech znovu natočili v pražském studiu, zní v novoročním večeru, na prahu dalšího roku velké budoucnosti našeho lidu i roku, v němž oslavíme 80 let od znovuotevření Národního divadla, nechť zní jako projev vpeavdě národního umění.