Československý Svět, leden-červen 1952 (VII/1-26)

1952-01-05 / No. 1

r Z obsahu listu: 2. sir.. Úspešný štart našich závodov do štvrtého roku päťročnice 3■ str.: Jak roste čs. národní důchod 6. str.: Ako sa nám žije v ČSR ___________J I V PRAZE 5. LEDNA 1952 ROČNÍK Vn. • CENA Kčs 3 ČESKOSLOVENSKÝ ORGÁN ČESKOSLOVENSKÉHO ÚSTAVO ZAHRANIČNÍHO BUDOVATELSKOU PRACÍ BRÁNÍME MÍR President Československé republiky Klement Gottwald pronesl při příležitosti Nového roku rozhlasový projev. Tento projev občanům naší vlasti jest i dobrou směrnicí pro všechny zahraniční krajany, aby pokračovali ve své práci pro pokrok a udržení míru v celém světě. President Klement Gottwald zabýval se nejprve zahraničně politickými událostmi v uplynulém roce. Upozornil na skutečnost, že zpátečnické válečné síly západních imperialistů dělaly a dělají všechno, aby připravily novou světovou válku. Imperialisté převzali a rozšířili Hitlerovy šílené světovládné plány, začež začínají být ve světě podobně nenáviděni jako jejich nacističtí předchůdci. Zásluhu, že přes zuřivé úsilí imperialistů byly jejich válečné plány v uplynulém roce haceny, má především velké světové mírové hnutí, vedené mocným Sovětským svazem. Po vylíčení mezinárodní situace přešel president Klement Gottwald na naše vnitropolitické a hospodářské poměry a pravil: My v Československu stojíme na jedné z vysunutých posic tábora míru. Je proto pochopitelné, že vše, co se kolem nás děje, musí mít svůj vliv i na naše vnitřní položení. Za věc míra bojujeme na svém úseku dnes tím, že budujeme a upevňujeme svoji l.dově demokratickou republiku a její politickou a hospodářskou sílu a odolnost, že budujeme novou, socialistickou společnost a především její hospodářské základy. Není sporu, že za uplynulý rok můžeme v tomto směru zaznamenat určité pokroky. Podle předběžných výpočtů stoupla celková průmyslová výroba Československa v roce 1951 o 12.7 procenta proti roku 1950 a byla asi o dvě třetiny větší než v roce 1937. Na Slovensku vzrostla celková průmyslová výroba v roce 1951 o 19.2 procenta proti roku 1950 a byla asi tři a půlkrát větší než v roce 1937. Podle jednotlivých kategorií průmyslu stoupla československá výroba v roce 1951 celkem o 14,3 procenta u průmyslu těžkého, o 6 procent u průmyslu lehkého a o 18.6 procenta u průmyslu potravinářského ve srovnání s rokem 1950. Na Slovensku za tutéž dobu stoupla výroba průmyslu těžkého o 36.4 procenta, lehkého o 12.8 procenta a u potravinářského o 7 procent. Národní důchod, počítaný v cenách roku 1937, stoupl roku 1951 o 10 procent proti roku 1950 a o 33 procent proti roku 1937. Investice dosáhly v roce 1951 úctyhodné sumy 105 miliard Kčs. Výše uvedený vzrůst, průmyslové výroby, kterého jsme dosáhli v uplynulém roce, však nestačil k ukojení stoupající spotřeby, která se projevuje ve stoupající poptávce po předmětech osobní spotřeby obyvatelstva, ve zvýšených vydáních na sociální, zdravotní a kulturní služby obyvatelstvu, v nárocích na nové investice, V potřebách obrany země a podobně. — Zkrátka řečeno: nevyrobili jsme v uplynulém roce tolik, kolik bychom byli chtěli a .mohli uložit a spotřebovat. To je také hlavní příčina oněch obtíži, které jsme v uplynulém roce měli zejména na širokém spotřebnim trhu a které jistě přinášely mnohé trampoty zvláště našim hospodyňkám. Bylo již mnoho řečeno a napříště bude muset být zejména mnohem více uděláno k odstranění této disproporce mezi růstem společenské výroby a stoupající osobní a společenskou spotřebou. V tomto krátkém projevu chci vaši pozornost obrátiti na jednu okolnost, která mnohé vysvětluje. Běží o poměr mezi výrobou a spotřebou potravin. Průmyslová výroba Československa byla v roce 1951 asi o dvě třetiny vyšší než v roce 1937. Zemědělská výroba se však stále ještě pohybuje přibližně na úrovni předválečné. Zatím však spotřeba potravin beze sporu podstatně stoupla Stoupla spotřeba potravin také na venkově, který následkem nezvýšené výroby dodává na trh podstatně menší množství potravin než před válkou. Rozdíl musí pak být hrazen dovozem. Hle, několik názorných čísel. Jestliže v roce 1937 činil dovoz potravin necelých 13 procent celkového našeho dovozu, pak v roce 1951 činil dovoz potravin už asi 29 procent celkového našeho dovozu. Tak jsme v roce 1951 dovezli na příklad asi desetkrát tolik chlebového obilí než v roce 1937, másla 26krát více a masa, které jsme v roce'1937 téměř vůbec nedováželi, jsme v roce 1951 dovezli přes 41.000 tun. O to více pak musíme zvyšovat vývoz našich průmyslových výrobků, zejména výrobků našeho strojírenství vůbec a těžkého strojírenství zvlášť. V tom je také část odpovědi všem těm rozumbradům, kteří dělají, jakoby nechápali význam rozvoje těžkého průmyslu a vykládají, že výstavba a rozvoj těžkého průmyslu nemá nic společného se zvyšováním životní úrovně obyvatelstva. To však je pouze jedna stránka věci. Druhá stránka věci spočívá beze sporu v tom, že k trvalému překonání potíží v zásobování obyvatelstva potravinami musí být podstatně zvýšena zemědělská výroba. A to se může stát jen a jen na základě zemědělské socialistické velkovýroby, na základě socialisace vesnice. Jen a jen tak může naše zemědělství dohonit náš průmysl a být mu rovnocenným partnerem. Cestou k tomu je rozvoj a upevňování zemědělských družstev, strojně traktorových stanic, jakož i státních statků. Náš průmysl musí se své strany daleko rychlejším tempem si osvojovat sovětské socialistické methody práce, organisace, hospodárnosti a výchovy kádrů. Některá dílčí opatření, která byla v posledních měsících učiněna v oblasti těžby uhlí, hutnictví, energetiky, chemie a bavlnářského průmyslu, začínají přinášet blahodárné ovoce. Přes všechny obtíže a nedostatky můžeme vidět, jak za účinné pomoci Sovětského svazu průmyslová i technická úroveň naší země roste. Rostou nové a nové průmyslové velkozávody, vyrábíme stále více nových a složitějších strojů a mechanismů. Předválečná průmyslová a technická měřítka jsou už dávno zastaralá Před námi, před všemi pracujícími lidmi naší země se otvírají nebývalé široké perspektivy i v průmyslovém a technickém směru. Diskriminace a částečná blokáda používaná proti naší zemi na rozkaz amerických monopolistů, působí nám zajisté různé nepříjemnosti. Kladnou stránkou tohoto nátlaku však je, že nás činí odolněj šími, že nás nutí stát na vlastních nohou a učit se mnohému, čemu jsme dříve nerozuměli. A v tomto směru můžeme vždy spoléhat na nezištnou pomoc sovětských přátel, jak se o tom našj lidé v průmyslu nejednou na vlastní zkušenosti přesvědčili. Ocenit tu,to dobrou vůli našich sovětských přátel, poznat a uznat, že každý z nás se může od nich mnohému naučit, — to je věcí všech pracovníků v průmyslu i zemědělství, a zejména věcí naší mladé i staré technické inteligence. A učit se od přítele — to naprosto neznamená ztrácét sebedůvěra, sebeúctu a sebevědomí, to naprosto neznamená upadnout do mentality onoho nám naočkovaného »malého českého člověka«, který plivá po všem vlastním a poklonkuje před vším cizím. Učit se u přítele i u protivníka, abych se stal mistrem v daném obora a zařadil se mezi nejpřednější znalce věci — to odpovídá skutečné české a slovenské nátuře. Hle, a tuto možnost má dnes před sebou všecka naše technická inteligence. Můžeme považovat za symbol růstu průmyslové úrovně naší země, že na Nový rok 1952 je zapálena první vysoká pec v nových železárnách v Kunčicích. Je to první vysoká pec velkého železářsko-oce- Iářského kombinátu, postavená v rekordní době. Jí budou rychle za sebou následovat další a další vysoké pece na důkaz, co dovede osvobozený pracující jýi. Dovolíte mi zajisté, abych jménem vás všech poslal pozdrav a poděkování všem těm tisícům pracovníků a pracovnic, kteří se svou obětavou prací zasloužili, že první vysoká pec nových železáren v Kunčicích mohla být ve stanovenou lhůtu zapálena. Jim patři dík, čest i sláva. Naše společná práce v uplynulém roce nebyla bez úspěchů, ale také ne bez překážek a obtíží. Z toho, co jsme si předsevzali, dosáhli jsme mnohého, ale daleko ne všeho. Mnoho práce nás čeká v nastávajícím roce 1952. Přejme si všichni vespolek, abychom i v tomto roce se všemi ostatními lidmi ve světě ubránili mír a možnost mírového budování! Přejme si, aby naše lidově demokratická republika v pevném spolku se Sovětským svazem a ostatními lidově demokratickými zeměmi mohutněla a vzkvétala! Přejme si, aby naše hospodářství se upevňovalo, výroba průmyslová i zemědělská se rychleji zvyšovala a přiložme proto všichni pevněji ruce k dílu! Přejme si a pracujme usilovně k tomu, aby život našich rodin, našich dětí,, našich žen a matek byl v tomto roce radostnější a veselejší! Takové je moje přání vám všem na prahu roku 1952. NOVOROČNÍ Marie Pujmanová, laureátka státní ceny Byl to rok odhalených zrad, škraboška padá, převrhla se plenta. Však kdo má republiku rád a dělnického presidenta, jak silák paže protáhne, nabere do plic čerstvý vzduch: Vy Čechy krásné, Čechy mé, nemilujem vás nazdařbůh. Pro oheň lásky v šachtách kopem uhlí, na těla živoucích tkadlena vlákna tká, ne na oběžníky, jež mrtvé jsou a ztuhly, Bůh z hroudy země stvořil skřivánka. Pryč s papírem! pryč s neúčastnou írází, jež kolem horké kaše chladná chodila s povýšeností, která mrazí. Lásky je třeba, lásky do díla. Jsou u nás lidé nádherní a zdraví, mír staví, mír! z obilí, uhlí, kovu. Jen at je nikdo suchopárem neotráví nad strojem vidím duši člověkovu. Lásky je třeba, lásky jako chleba, pravdy je třeba, pravdy jako soli, i když ta sůl kolikrát v očích bolí, pravdy a lásky, soudruzi, je třeba. AI člověk člověkovi tyká nebo vyká, po čistém srdci poznáš bolševika. On z lásky k lidem ciíry mění v činy, at z Donbasu je, od vás nebo z Číny, on z lásky k lidem překračuje plány, nehlásí optimismus jenom planý. Lak hesla nabývají tělo z masa a lidský úsměv, uvěří v ně masa. Skleničku zvedám červeného vína na počest žulových a přece lidských kádrů. Neznají, co je ješitnost a špína, nechodí oklikou, jdou rovnou k jádru. Skleničku zvedám červeného vina: At žije život! štastný nový rok. At žije Československo a Sověty a Čína a držme s nimi krok! a držme krok. PÍSEŇ František Bronislav Když někdy tak zazpíval zachce se nám, ptáte se: komu první píseň, komu? Však víte: matkám, nejkrásnějším ženám. K písničce první vracíme se domů. Od rána nad kolébkou láskou zněla, když dětská ústa měkce teplo pila. Růžička úst těch trochu pozardělá, na srdci matky pak už navždy zbyla. A komu druhou píseň? Ještě matce. Pro její ruce neumdlévající. O' matce nezpíváme nikdy krátce, stydíme se to někdy jenom říci. Ty ruce, co jen neuměly, snad vypočítat ani nedovedem, dnů našich kolik provoněly krajíci chleba, jablky a medem. Pro matku, buhe píseň třetí, čtvrtá, ty písně člověk nikdy nedozpívá, poupata, mže do sněhu nám črtá maminka krásná, věčně přičinlivá. A tolik rodné zemi podobá se, pro kterou zpívat budem píseň pátou, pří které roztančí se v plné kráse s rodinou celou, šťastně rozesmátou. A slunce padne k zemi celým nebem a zlatě zasype ji květy, klasy, aby náš domov voněl štědře »chlebem, o kterém, matko, dětem zpívala jsi. Písněmi pěti a dál roky pěti at radostně nám cestou znějí dny, které chceme v míru ’■ozsvěceti do víry, domova a do nadějí.