Československý Voják, 1971 (XX/1-26)
1971-12-04 / No. 25
VELIKOST Jsou o málo starší než sovětská kosmonautika, které je 14 let. Vojáci sovětského útvaru a žákyně vojenské školy. Společně, mezi prvními, navštívili výstavu „Kosmos míru — věda lidstvu“, jejímž slavnostním otevřením byly zahájeny Dny sovětské vědy a techniky v ČSSR. Výstavu, která má tolik „nej...“, která nepotřebuje pozvánku a na jejíž prvenství v naší vlasti jsme hrdi. Nepotřebují průvodce, ani tlumočníka. Nevadí jim ani mrholivé podzimní počasí, které vystrkuje drápky. Patří k sobě tradicí nám nejdražší, přátelstvím k první zemi socialismu, životem současným i budoucím. Životem na stejném břehu. Slova jako Sputnik, Vostok, Veněra, Luna, Kosmos, Sojuz, která vstoupila do slovníku celého světa, jsou pro ně už samozřejmá. A proč také ne. Dívky, kosmonautika, i to se rýmuje, třebaže se žákyně Dáša Srdošová přiznává, že tedy ona ne, ona by nemohla — a ostatní se usmívají. V místě, kde arch. Münzberger postavil před 80 léty k Jubilejní průmyslové výstavě Průmyslový palác a kde byl tehdy největší atrakcí balón létající do výšky několika kilometrů, se dnes na dosah ruky vypíná 38rhetrová nosná raketa. Vynesla na oběžnou dráhu nejen Jurije Gagarina, ale i Valentinu Těreškovovou a další sovětské kosmonauty. Poznat hvězdy, odpoutat se od země, dosáhnout nebes, tento sen lidstva z dávných časů se naplňuje. Levé křídlo Průmyslového paláce je toho důkazem. Zde, člověče, můžeš změřit kus cesty, kterou vykonala kdysi zaostalá země, kde se před 54 léty narodil socialismus. Čas je běžec s dlouhým krokem ... V září uplynul rok od doby, kdy Luna 16 automaticky vyzvedla z Moře hojnosti měsíční grunt a dopravila ho na zem. Můžete se na něj podívat: měsíční prach, ale má větší cenu než slavný Cullinam. Ale i tento drahokam má na výstavě velkou konkurenci v umělých syntetizovaných diamantech sovětské výroby, na jejichž zdokonalení spolupracují i naši specialisté a vědci. Viděli toho mnoho, velmi mnoho. Z mnoha nejmladších návštěvníků se poprvé v životě stávají novináři a s tužkou a blokem v ruce se pohybují od jednoho exponátu k druhému. Nejmenší i ti dříve narození sledují se zájmem model Bajkonuru, který se určitě brzo přiřadí v nějakém amatérském provedení k těm vláčkům a železnicím, před nimiž se na kolenou setkávají všechny generace. Práce sovětských vědců se stala neodmyslitelnou součástí našeho života. Název výstavy je mottem jejich práce, člověk možná nevnímá, že díky těmto družicím může sledovat televizní program z druhého konce světa, zná i „rádiové počasí“. Ale uvědomí si, právě v této době, velikost i romantiku své doby. Že k nim patří a přispívá svou prací. Hned v úvodu, vedle fotografií kosmonautů si může přečíst: „Náš život je krátký, ale jednou se naučíme život prodlužovat. Jenže i pak bude pro nás krátký, poněvadž věčně půjdeme kupředu za poznáním po cestě, jež nemá konce .. 2 J. GAJDA SNÍMKY ZDEŇKA LABÍKA