Český Zápas, 1955 (XXXVIII/1-52)

1955-01-06 / No. 1

ZASTÁVKA VDĚČNOSTI Patriarcha František KOVÁft Vzdávejte Bohu hojné díky. Kol. 2, 17. Osmý leden letošního roku, kdy se dožíváme 35. výročí založení československé církve, zastihuje nás v radosti i v bolesti, v uspokojení i v starosti, v chloubě i v pokoře, v síle i v slabosti, v hříchu, soudu a trestu i v pokání, smilování a odpuštění, v práci i v modlitbě, ve vděčnosti i v naději, v díkůčinění i v prosbě, především pak v hluboké víře a důvěře v Boží prozřetelnost i moc a v očekávání Boží pomoci a milosti skrze Ježíše Krista, našeho Pána a Spasitele. Nemáme v úmyslu oslavovat toto výročí. Ale nemůžeme neučinit malou zastávku vděčnosti a nepoohlédnout se zpět na hlavní dílo církve, Vykonané od chvíle, kdy jsme vzpomínali 30. výročí jejího založení. V posledním pětiletí života církve jsme s Boží pomocí oddaně pokračovali v svém církevním díle organisačním, hospodářském, sociálním, tiskovém, bohoslužebném, pastýřském, ideovém a theologickém, stejně jako v stycích církve se státem a s ostatními církvemi. Při svém díle církevním, konaném ve svobodě svědomí a vyznání, zaručené všem občanům státní ústavou republiky Československé z 9. května 1948, nacházeli jsme porozumění a podporu lidově demokratické republiky, zastoupené Státním .úřadem pro věci církevní, a s vděčností to uznáváme. Z organisačního díla uplynulého pětiletí stačí vzpomenouti tří nejvýznamnější událostí: konání 3. řádného církevního sněmu v roce 1950, zřízení Husovy československé bohoslovecké fakulty pro naši církev téhož roku a zřízení dvou nových diecésí naší církve: plzeňské a brněnské. Hospodářské dílo církve, usnadněné zákonem č. 218/49 Sb. o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem, rozvíjelo se v stálém úsilí o dosažení hospodářské soběstačnosti všech náboženských obcí, jejichž počet za uplynulé pětiletí vzrostl z 321 na 355. Mnoho obětavého úsilí bylo v náboženských obcích věnováno opatření a udržování místností pro bohoslužebný život církve. Sociální dílo církve má své viditelné a živé svědectví především ve zřízení a udržování domů odpočinku pro zestárlé, a to v Jílovém, ve Všestudech, v Jablonné a v Hošťálkovech u Krnova. Tisková služba církve byla nově upravena přeměnou dosavadního tiskového a nakladatelského družstva Blahoslav v církevní vydavatelské a distribuční zařízení téhož jména. Nejen Český zápas a Náboženská revue,'ale celá řada hodnotných a pro poslání církve vysoce významných knih svědčí o tomto našem díle. V posledních týdnech přibylo k těmto publikacím naše vydání Kralické bible ve znění kralické Šestidílky. Bohoslužebné a pastýřské dílo církve koná v šesti diecésích 374 duchovních a 77 kazatelů, mezi nimiž je 22 žen duchovních a 36 žen kazatelek. Kazatelé pokračují v svém bohosloveckém studiu a po jeho skončení složením příslušných zkoušek přejdou do služby duchovenské, takže povolání kazatelské pak v církvi přestane. O vzdělání a výchovu duchovenského dorostu pečuje Husova čs. bohoslovecká fakulta s bohosloveckým internátem. O pokračování v bohosloveckém vzdělání a o jeho prohlubování pečuje církev pořádáním každoročních doškolovacích kursů, kazatelských kursů a theologických konferencí. Duchovenská služba se rozvíjí v konání bohoslužeb, v udílení svátostí, ve vyučování náboženství, v konání biblických hodin, v duchovní péči o biřmovance, o nedospělé- i dospělé členy církve a ve vedení farních úřadů. Při veškeré této službě se stále více uvědomuje a prohlubuje úsilí, aby každá náboženská obec i celá církev byly budovány v živé obecenství pevné víry, neochabující naděje a obětavě sloužící lásky pod mocí Ducha Božího skrze Ježíše Krista. V poslední době se do hloubky i do šířky rozvinulo ideové a theologické dílo církve, hlavně dík péči profesorů Husovy fakulty, kteří vedle své učební a výchovné činnosti na fakultě pilně pracují literárně a přednáškami mezi duchovními i věřícími. Duchovní i věřící si stále více uvědomují pravé poslání církve, usilují o výšiny víry a o hlubiny zbožnosti, přistupují k živému zdroji slova Božího, dosvědčeného Písmem svátým a pracují k ujasnění i zpevnění myšlení víry. Mezi věřícími je stále hlouběji uvědomována a stále více roste touha poznávat zjevenou Boží vůli, orientovat víru i život církve biblicky a sloužit v poslušnosti Ježíši Kristu. Styky naší církve s eírkvemi ostatními se rozvíjely v duchu snášenlivosti a bratrství, za stále sílícího vědomí o společném poslání služby církve Kristovy ve světě jako pokračování díla Boží spásy skrze Ježíše Krista. Ekumenický duch je v naší církvi stále živý. Pracujíc na svém církevním díle stála a stojí československá církev s veškerým naším lidem uprostřed díla společenské přestavby světa a ze zdrojů křesťanské víry v duchu Kristově se účastní úsilí o nového, lepšího člověka a o lepší, spravedlivé a pokojné řády nové společnosti. Duchovní i věřící církve pracují intensivně zvláště v hnutí obránců míru. V hluboké pokoře a vděčnosti děkujeme Bohu, že nám dal z pohnutek křesťanské víry a v následování husitských a bratrských předků pracovat na jih.-křesťanství, jež by se z Boží vůle stalo pro věřící duchovní mocí spásy a oporou v zápase o lepšího člověka a o lepší svět. „Požehnání, sláva, moudrost, vděčnost, čest, moc a sláva našemu Bohu na věky věků!“ (Zjev. 7, 12.) Od zastávky vděčnosti, kterou bude pro všecky náboženské obce a pro všecky věřící naší církve doba kolem 8. ledna 1955, vykročme s důvěrou v pomoc Pána církve a v síle živé víry k pokračování v díle na cestě, která je naší církvi určena. Některé naléhavé úkoly, jež nás čekají v nejbližší době, naznačuje prohlášení tJstřední rady k letošnímu výročí. ir (Bratři a sestry, _ obracíme se k vám všem a k vašim náboženským obcím u příležitosti významného jubilejního dne naší církve a posíláme vám své bratrské pozdravy. Je to již 35 let ode dne, kdy z vůle Boží a lidským přičiněním byla vyvolána do života v našem národě církev československá, aby se zařadila jako svébytné křesťanské obecenství do rodiny křesťanských církví. ' Vstupujíce do letošního jubilejního roku církve považujeme za potřebné a užitečné připomenouti sobě i vám úkoly, před kterými stojíme a za něž jsme odpovědni před Bohem, před církví i před svým lidem. Patriarcha, zakladatel Dr Farský, dal církvi do vínku velké poslání býti lidem Božím, semknutým v jednotě s Kristem do jedné společné rodiny bratří a sester, žijících láskou a službou z víry. Jemu — i jeho spolupracovníkům — šlo o stavbu nového duchovního domu, jehož podílníky by byli ve stejné míře duchovní i ostatní věřící v náboženských obcích. Dnes — po 35 letech — jsme v situaci, kdy je nutno se ohlédnout a změht výsledky svého díla. Děkujeme láskyplné milosti Boží za požehnání, jímž nás při našich krocích provázelo, a děkujeme i všem, kdo se jí dali upřímně do služeb na kterémkoliv úseku církevní práce. Věříme pevně, že jsme všichni společně nalezli opravdu ve své církvi duchovní domov a jsme za to vděčni. Vyznávajíce svou vděčnost církvi československé a jejímu obecenství víry, naděje a lásky, věříme, že vyslovujeme i vaše cítění a vaši víru. Při této příležitosti vzpomínáme všech překážek z dob první republiky, hrůz okupace, kdy i života církve bylo namále. Radostně vzpomínáme na květnové dny osvobození roku 1945 a pro život církve zásadně významné vydání církevních zákonů v roce 1949, jimiž dosaženo zrovnoprávnění všech církví, zabezpečení hospodářského života a dalšího rozvoje. Žádné jubileum ovšem není jen příležitostí ke vzpomínkám, ale v prvé řadě výhledem kupředu. Boj víry, na jehož konci je věrnému běžci slíben věnec spravedlnosti (II. Tim. 4, 7-8), není nikdy u konce a volá k stále novému nastupování na cestu Hospodinovu. Letošní rok k tomu bude mimořádnou příležitostí jako vrcholné období příprav na IV. celo„Vy sami se pak budujte jako živé kameny, duchovní dům, v svaté kněžstvo, abyste přinášeli duchovní oběti milé Bohu pro Ježíše Krista.” I. Petr. 2, 5. církevní sněm v roce 1956. Máme-li k němu jiti připraveni, je nutno soustředit všechny síly v náboženských obcích, v okrscích, v diecésích i v ústředí církve. Rok 1955 musí býti rokem intensivní práce theologické, nábožensko-výchovné, organisační, hospodářské i správní, aby církev mohla k svému sněmování přistoupit vnitřně jednotná, ideově pevná, hospodářsky zabezpečená a organisačně stmelená. Jedním z významných úkolů v této souvislosti je mimo jiné i právě se rozvíjející rozhovor o našem budoucím katechismu. Žádáme proto všechny bratry a sestry duchovní a kazatele, všechny funkcionáře rad starších, diecésních rad, všechny zaměstnance církve a ostatní věřící, aby se v tomto roce věnovali své práci v církvi s veškerou láskou a poctivostí i znásobenou věrnou pílí a vroucností modlitby. Rok 1955 je ovšem — jak všichni víme — pro nás také obdobím vrcholícího zápasu o světový mír, který je předpokladem veškerého života, t. j. i možnosti klidné náboženské práce v jednotlivých obcích. Hrozící remilitarisace západního Německa nám připomněla s veškerou naléhavostí hrůzy nacismu a válečné okupace a tím pevněji nás postavila do řad obránců míru. Církev československá si od svého počátku uvědomovala, že žije uprostřed lidu a zdůraznila nutnost naplňovati všechen život duchem Kristovým. Tento duch je zajisté duchem míru a pokoje, jak nám to připomínají i doznívající dny vánočních svátků. Očekáváme proto od všech našich věncích, že budou pevně stát mezi obránci míru, manifestujíce svou víru, že poselství Ježíše Krista je poselstvím života, vítězícího jnad smrtí, a proto i míru, vítězícího nad válkou. Kéž nás všechny v tomto roce provází požehnání Boží, abychom mohli v míru a pokoji budovati dál duchovní domov ve své církvi i radostný život ve své vlasti. Kéž se všichni společně stáváme v obecenství církve „kněžstvem svátým” a kéž přinášíme „duchovní oběti, oběti milé Bohu pro Ježíše Krista”. V, Praze, k 8. lednu 1955. ÚSTŘEDNÍ RADA CÍRKVE ČESKOSLOVENSKÉ V PRAZE. František Plechatý v. r,, místopředseda. Ďr František Kovář v. ft, biskup-patriarcha. 'Josef Kejzlar v. ft Dr Václav Nedělka v. r. Karel Stárek v. % Ďr František M. Hník v. r. Gabriel Chrobáček v. r. Václav Janota v. ti Ďr Mir. Novák v. ft Bohumil Skalický v. r. Arnošt Šimšík v. ti Vilém Baďura v. r. Adolf Barvínek v. r. Emanuel Bolek v. r. Ing. Jiří Jakub v. r. t POKOJ VÁM! Půlnoční zpěvy utichly, do noční tmy nám září na cesiu okna sboru. Lidé si vesele prošlapávají cestu čerstvým sněhem a sdělují si svá překvapení pod stromečkem. Zasněžený noční kraj jako by odpovídal vánoční zvěsti: Pokoj vám! Kdyby, tak bylo možno to podstatné, to ve'« liké, co se na chvíli v lidech uhostilo, zadržet, zachytit natrvalo. Bůh ví, co to v nás lidech je. On učinil v léto noci všechno, aby pokoj a ra-s dost našly cestu do našeho srdce. A jak my odpovídáme, jak my se staráme, aby náš život byl pokojně)-, ší a radostnější? Proto, aby mohla několik lidí rozmnožit své nestvůrně bohatství, musí žil celý svět v ne-i klidu a v nebezpečí? K lomu přece nemají práva. Je to náš život, který si slavíme, nikoliv jejich. A pa trpkých zkušenostech, jimiž jsme prošli, víme, že je přes všechny nesnáze lepší a spravedlivější než ten, který by nám chtěli násilím vrátit. To není jen naše .poznání. Mnoha'« milionové zástupy se vydaly na ces-: tu za novým, radostnějším životem. Jestliže se chtěly dostat dál, bylo nutno společnými silami odstranit S cesty překážky. Nový život se může rozvinout jedině tehdy, když výsledky společné práce budou patřit všem. Dosáhnout toho není snadné. Znamená to vžit bohatství země t rukou jedinců a dát je do rukou všeho lidu. Změnil od základů pohled na toto bohatství a učit se spravedlivě a dobře hospodařit. Co tu vyvstává potíží, s jakými předsudky ai dědictvím minulosti je třeba se vyrovnávat. Avšak jaké veliké tvůrčí síly se při tom uvolňují. Deset let je v dějinách krátká doba. A přece, co za tuto krátkou dobu dojedli lidé vykonat, když mohli pracovat v míru a nikdo jim nemohl výsledky práce odcizit. Stačilo jen na příklad u nás vyjít na ulici a sledovat letošní předvánoční ruch. Je pravda, že někteří lidé mívali dříve pod vánočním stromem víc než mají dnes. Ale jejich vánoční radost byla těžce vykoupena smutkem a bídou ostatních, jimž byly vánoce znameními příchodu zimy, která je zbaví práce a přinese bídu jejich dělem. Opravdově se můžeme radovat teprve tehdy, když své dárky najdou pod vánočním stromem všichni. A dárky byly. Byly také dary společné, nové domy a továrny, školy a nemoc-nice, kostely a parky a mnoho jiného, co bude sloužit našim potřebám. A při tom všem vědomí, že to, co ještě nemohlo být letos, bude brzy, tak brzy, jak se přičiníme, protože to záleží na naší práci, aby to bylo. Avšak právě tyto nové skutečnosti, které mají sloužit k radostnějšímu životu, nedávají nepřátelům lidstva spát. Pro jejich světovládné choutky by se měly naše domovy, naše ulice a celá překrásná země proměnit v trosky, v hroBy našich nejdražších. Proto mají být proti vůli národů znovu shromážděni a vyzbrojeni poražení nacisté, aby připravili lidstvu nová utrpení, aby zničili, co jsme společnou prací vytvořili. Je přirozené, že se toho všeho nevzdáme, že učiníme všechno, aby naše vlast byla silná a zajištěna proti všemu nebezpečí. Čím více budou u našich hranic harašit zbraněmi, tím jaaněji si uvědomíme nebezpečí, a tím pevnější bude naše jednota, tím rozhodnější bude náš odpor. Tak jako před deseti lety i dnes jsou zajedno všichni lidé dobré vůle. Moc zla a hříchu bude zlomena. A.