Český Zápas, 1972 (LV/1-52)
1972-05-14 / No. 19
Pastorační péče o faráře I Dokončení ze str. I I slovech líbivé chvály? Rád by zaznamenal skutečnou odezvu zvěsti, kterou tlumočí někdy mdle a jindy v požehnání Ducha svátého. Osamělost bývá trýzní. Pokusili jste se z ní svého faráře a jeho rodinu vyrvat třeba pozváním do své rodiny? A dovedli jste při tom s pochopením hovořit o jeho poslání a úkolech, jindy zase o jeho domácích starostech? I farář potřebuje pocítit nepředstíraný zájem o těžkosti a obtíže a vědět, že jeho důvěra nebude zneužita. Je pravda, že jsou faráři, kteří „si přece kvůli náboženské obci neuženou mrtvici“. Jsou však i jiní, a těch je většina, kteří konají svou službu bez ohledu na své zdraví. Obojí potřebují vašeho přispění. Ti „pohodlní“, aby věděli, že toužíte po jejich službě, a že iim patří vaše povzbuzení. Ti druzí, aby pocítili, že jim svou službu dáváte, nabízíte a jste jim po boku. V takové obci, kde se chlubí šikovností svého faráře, že dovede všechny údržbářské práce, které jsou ve sboru zapotřebí, ale nikdo z věřících ho v nich nezastane, aby mohl konat práci, pro niž je v- obci duchovním, tam je pastorační péče o faráře pranepatrná. • Mnohdy se zdá, že náboženská obec zapomněla, že faráři mají také své rodiny. Na tom, v jakém vztahu tyto rodiny žijí s náboženskou obcí, zda jsou od ní izolovány, či patří k živé části církve, o tom se nerozhoduje vždycky uvnitř této rodiny. Odpovědná, pilná a svědomitá práce faráře pro náboženskou obec bývá mnohdy vážnou zátěži pro jeho manželství. L jeho rodina je církví v domě, za niž nese odpovědnost před Bohem. I pro ni musí mit čas. Odpovědnost za jeho manželství 1 za jeho rodinu nesete v určité míře společně s ním. Je potom snadné pohoršovat se nad manželskými krizemi, jimiž i faréř-ské rodiny procházejí. Snadnější by však bylo, kdyby věřící církev dovedla včas citlivě reagovat na výstražná znamení a v pastorační péči konala strážnou a ochrannou službu. • . Farářské rodiny nemají nadbytek pozemských statků. A přitom mají být fary pohostinnými domovy pro všechny, kteří je vyhledají. Jak se o tuto „maličkost“ obec stará, aby sňala aspoň zčásti tíhu hospodářských starostí? Vědět a znát tyto obtíže, ale jejich řešeni odkazovat na „kompetentní činitele“ je skoro navlas podobné tomu, co Jakub v druhé kapitole své epištoly vytýká: „Co prospěje, bratří moji, pravt-li kdo míti víru a nemá-li skutků?...“ • Farářské rodiny — to jsou také děti. A jsou s nimi různé starosti jako s ostatními dětmi. Jednu starost Byšiře však mWffli sejutáiíř t íťlřchbvenského manželského páru tím, že bysto pečovali o jejich malé děti v neděli, aby je rodiče nemusili brát s sebou do vzdáleného střediska, kde konají bohoslužby. Kolik prostoru a kolik příležitostí k opravdové pastorační službě vůči faráři a jeho rodině se zde otevírá! A jak se osvědčila vaše pomoc, když rodinu faráře navštívila nemoc? Farář je částí náboženské obce. Není někým zvláštním. Nechce Blit žádné výjimečné postavení. Má-li však být dobrým pastýřem ,je zapotřebí, aby jemu i jeho rodině věnovala církev pastorační péči, která by ho nezhýčkala, ale pomohla mu prohloubit a posílit jeho službu a poslání. Vynalézaví dovedeme být v různých věcech. I třeba jak se tomuto voláni vyhnout. Zkusme to jednou opačně — jak plnit poslání pastorační péče vůči svým farářům. Nebyl by to také jeden z rozhodujících kroků, jak pomoci i v náboru bohosloveckého dorostu? r . • t Z 3 1 dní s Pánem N A vcházejíce do domu, pozdravtež ho. A jestliže bude dům ten hodný, pokoj váí přijdiž naň; pakliť by nebyl hodný, pokoj váš navratiž se k vám. Mat 10,12—13 P A kdožkoli nepřijal by vás, a neuposlechl by řečí vašich, vyjdouce ven z domu nebo z města toho, vyraztež prach z noh vašich. Mat 10,14 jru Ala že ruce Mojžíšovy byly obtíženy, protož vzavše kámen, podložili pod něho a on sedl na něm; Aron pak a Hur podpírali ruce jeho, jeden s jedné a druhý s druhé strany. 2 Mojž 17,12 s Starších, kteříž mezi vámi jsou, prosím já spolustarší a svědek Kristových utrpení, a budouci, kteráž zjevena bude, slávy účastník: Paste stádo Boží, kteréž při vás jest, opatřujíce je, ne bezděky, ale dobrovolně, ne pro mrzkř zisk, ale ochotně. (1 Petr 5, 1—2) ■vc Ani jako panujíce nad dědictvím Páně, ale jako příkladem jsouce stádu. 1 Petr 5, 3 P A když se ukáže kníže pastýřů, vezmete tu nevadnoucí kprunu slávy. 1 Petr 5,4 s Ale jakž ten, kterýž vás povolal, Svatý je^t, i vy svati buďte ve všem obcování vašem. í Petr 1,15 Jde b správnou podobu dobrého faráře. Jak 'má' vypadat dobrý farář, pastýř dúši? To je otázka, která chce svou odpověď po každém příslušníku církve. Není inu přece lhósfeiné. jakého má- duchovního, není-liž pravěji.? Tg je toäitaltaí na první tři dny v týdnu a mají nám pomoci naše texty. Nezapomeňme však, že stejně přísná měřítka klade bible i na bratry a sestry kolem faráře. Má-li farář dobře sloužit, potřebuje k tomu jejich'pomoc. A ne od ledajakých bratří a sester. Je tak těžké být vzorem vlastnímu faráři? Neříkejte, že by to nepřenesl přes srdce! Nejde o kárání a povyšování se, ale o přímluvné modlitby, o pomoc k znovunahvtí osiébnuvši víry, o pomoc k pokání. Neztraťme se leden druhému. Umdléváme ien tehdy, nepřebývá-1! v-nás moc Kristova. LAST Co čtete? Když je člověk mlád, může snad číst leccos nebo dokonce cokoli, poslední den se rýsuj© zdaleka, ba dokonce je v mlhách. Času dost na čtení. Neříkáme, že to je metoda dobrá. Ale ve věku pokročilém není naděje, že těch knih bude ještě mnoho, takže třeba uvážit co číst a jak číst. Třeba přítel lékař, už sterý, napíše v dopise: škoda času na čtení té knihy. Počet vydání a náklad nerozhodují samy o sobě, že kniha je dobrá. Lectorem nnins libri timeo. Bojím se ětenáře jedné knihy. To může znamenat, že je omezený, nebo také, že ji zná dobře. A. Jirásek a M. Aleš byli přátelé. Jirásek napsal o Alšovi, še bibli znal dobře, kroniku (české děje) ještě lépe. M. Aleš si vzal bibli s sebou do krátkodobého vězeni ve věci pro něho čestné. Bratři byli zváni lidem bible, pro kdihu reformační trpěli. Knihy mfvaji motto. Tak Nový zákon řecko-latinský má motto: Te torům appllca ad textům, rem totam applica ad t8. Cele se odevzdej textu, každou věc vztahuj na sebe. V tom Je veliká přednost této knlby. Vždycky apeluje na člověka. Nenf v nl sex appeal, jen apel. I když je tam milostná piseů Šalamounova, Canticum canticorum, Píseň písni, je cudná a cudnou lásku oslavuje. Je možno při jejím čteni myslet na vztah Ježíšův k cirkvi. Zbožný a silný sedlák Jan Kojan (Holečkovi Naši) čítal také výklady evangelii, ale brzy toho nechal. Dáše v nich nenašla pravé živé krmě, jen samé odrobinky a omelinky, které s hojného stolu spadaly na trnož, kde je sebral ubohý vykladač a jiným předkládá. Jaká to výstraha pro kněze a Jeho kázáni! Goethe našel v evangeliích sladkost, kterou však nelze vnucovat. Atbos řekl Aramlsovi: Mluvíte jako Apokalypsa (tajemně) a při tom jste pravdivý jako evangelium. (A. Dumas, Tři mušketýři). Blbl! nelze čtšt jako román, ale Jednotllvá miste a o nich uvažovat. Celým Písmem prostupuje víra v Boha a mravní poučení v Novém zákoně a především v evangeliích. Písmo posiluje ve víře ■ mravnosti. A to jsou důležité složkv lidského života. KC Z HUSOVY FAKULTY. Děkanství Husovy čs. bohoslovecké fakulty oznamuje, že přijímací pohovory žadatelů o studium ive školním roce 1972—73 se budou konat v pracovně děkana v úterý 20. června v • 9 hodin. František Bílek 'do domácích í zahraničních' církevních a teologických časopisů. Prof. Souček je předsedou české novozákonní překladatelské komise, která za jeho vedeni pracuje již více než deset let na novém překladu Nového zákona, jehož první část, Evangelia, mají letos vyjít. JM Duchovenská výročí v květnu 11. 5. 60. narozeniny br. Miroslava Plašila, faráře v Přepeříclj; 17. 5. 110. výročí narození br. dr. Eduarda Neumanna, faráře v Praze-Novém Městě; 21. 5. 55. narozeniny br. Ladislava Maška, faráře v Duchcově; 21. 5. 10. výročí úmrtí br. Jana R ůn y, katechety, a duchovního v Praze-Nuslích a Praze-íčrČi; 24. 5. 15. výročí úmrtí br. faráře v. v. Barnabáše Nováka, který působil v náb. obcích PěnČIn, Bohuňovice, Brno, Hrušovany, Morkovice, Velká Bystřice, Olomouc, Konice a Šumperk; 24. 5. 60. narozeniny br. faráře v. v. Bohumila Švábenlckého, který působil v náb. obcích Liš&ny a Mělník; 22. 5. 15. výročí úmrtí br. faráře v. v. Rudolfa J u ř i n y, který působil v náb. obcích Trhové Sviny, Vodňany, Chjumec n. Cídí., Svojšipe a Opice; 26. 5. 25. výročí kněžství br. ThDr. Vlastimila Zítka, faráře v Litoměřicích; 28. 5. 80. výročí narození br. Ferdinanda Tichého, býv. faráře v Radhošti, Hradci Králové, Kutné Hoře, Pardubicích a Rtynt; 31. 5. 15. výročí smrti br. faráře K laba na, který působil v náboženských obcích Kasejovlce, Slaný, Kladno a Kněževes. Vděčně vzpomínáme našich v Pánu zesnulých. Našim jubllantům srdečně blahopřejeme. F. C. Sedmdesátiny prof. dr. J. B. Součka Profesor Nového zákona a vedoucí katedry biblické teologie na Komenského fakultě prof. dr. J. B. Souček dožívá se dne 12. května t. r. sedmdesáti let. Jeho dílo je dobře známé i v naší církvi, hlavně pokud jde o exegetickou práci, o výklady Pavlových listů Filipínským, í. Korintským, Kolossenským, Římanům (pod názvem Spravedlnost Boží), dále pak výklad pašijí Utrpení Páně podle evangelií a výklad listu Jakubova a I. listu Petrova s titulem Dělná víra a živá naděje. Velký podíl měl profesor Souček na přípravě a vydání třídflné Biblické konkordance (spolu s prof. Bičem] a na Novotného dvoudílném Biblickém slovníku, pro nějž zpracoval některá důležitá hesla. Všecka tato díla slouží ť naší církvi. Vedle toho napsal velké množství odborných 1 populárních článků « studií Ještě jedna návštěva u F. L Veka Nejen malostranští, ale i podolští bratři a sestry si udělali výlet k F. L. Věkoví a pozvali k němu všechny sousední obce. Neučinili však přitom ani krok ze své modlitebny, nejeli na památná místa našeho obrozeni a Věková buditelského působení, ale vypravili se do vnitřního, duchovního, uměleckého světa, do těch nezměrných prostor krásných slov, tónů a melodií, jimiž probouzel Věk a jeho současníci náš národ k novému životu a jimiž mu otvírali céstu do celého světa. Obětavou p($i a zásluhou br. varhaníka a sbormistra «iE. Karáska mohli si všichni účastníci znovu oživit slavný Jiráskův román, zpřftomnit povznášející chvíle, strávené v nedávné dpbě u obrazovek televizorů při úspěšném seriálu F. L. Věk a zajxwlouchat se do hudby a zpěvu obrozenecké epochy našich dějin. Br. E. Karásek, který právě letos působí v’ Podolí již plnýph 50 let, vybral s velikou pílí i citem z Jiráskova románu všechny archivně dostupné hudební a zpěvní části, opatřil notový materiál, rozepsal, nastudoval se sólisty sestrami B. Kadeřávkovou, J. Šulcovou, M. Kozderkovou, VL Hrbáčovou, bratrem M. Machem, žasl. členem Národního divadla, s pěveckým sborem a malým orchestrem, připravil i slovní doprovod a příslušné výňatky z Jiráskova románu, které procítěně četly sestry Pletichová a Müllerová. Kromě drobných skladeb odvážil se i na těžká a náročná díla, jak dokazuje pouhý výčet jmen autorů: Josef Seeger, J. Křtitel Kuchař, Vine. Mašek, Jan Ev. Koželuh, F. X. Dušek, Václav Thám, J. A. Vitásek, A. ‘F. Vojtíšek, J. Th. Held a sám W. Ä. Mozart s dvěma ukázkami z jeho oper. Účastníci tohoto koncertu, který se konal v neděli 16. dubna odpoledne v podolské modlitebně, byli strženi, potěšeni I povzbuzeni tímto vzácným odkazem našich předků, a upřímně děkovali br. E. Karáskovi, že se jej tak záslužně ujal, aby nám ho připomněl, oživil a předal.' Nabylo na závěr jinak možné, než (»děkovat pak Pánu Bohu za toto „dědictví otců“ a poprosit ho, aby nám Je pomáhal zachovat, rozmnožit a předat budoucím. Rozcházeli jsme se s prosbou z naší liturgie: „Všem, kdož zasvětili život svůj obětavé službě vlasti, křísili národ náš k nďvému životu a připravovali tak Jeho lepši budoucnost, naše vděčná Buď paměť“. • „ LUDVIK FUČEK ■ • ' **-• KAPITOLA POSLEDNÍ Toto vyprávění není a nechce být ani románem, ani obrazem skutečné historie. Nikdy nevíme o druhém všecko. O jiném jsem pomlčel, použiv odvěkého práva vypravěčů, kteří stavějí své příběhy, legendy a byliny po svém. O prvních letech Jiřího Viktora Figula v jižní Africe jsem se dověděl z jeho vzpomínek, jak je zaznamenal Arnošt Polavský; četl jsem pak radu knih o této zemi, době a událostech,, tak třeba Paměti presidenta Pavla Kriigera, Schielových Dvacet let za bouře a slunečná v jižní Africe, Die Buren B. Voiga, Hellwaldovu Afriku, abych jmenoval aspoň některé. Nechci zapomenout ani na Holubových Sedm let v jižní Atrice. Z této dnes liž nedostupné knihy jsou 1 některé dobové rytiny v této prácí. S. L, vycházelo v Českém zápase 1971—72 I (tta J3(8 •4 POTOM, PO LETECH, KRÁČEL PO ROZPÁLENÉ DLAŽBĚ PRAHY Město a země jako miska v okruií hor Je] zavolaly prudce a nebylo odmítnutí. Zajatec na Svaté Heleně, pozdější po báji s Německem vilémovským roztoužený bezbranný rváč', který v rámci jihoafrické armády oblékl uniformu československého legionáře v této válce., přezvané na světovou,• několikrát ztroskotavší podnikatel v jihoafrickém důlním podnikání, jemuž zbylo jen pramálo ze všeho /dluhy a závazky, starosti a na zdraví chudý jako kostelní myšj, muž, kterému náhodný článek a čeští usedlíci mezi Kapským Městem a Zavaalskem připomněli, že je posledním mužským potomkem Jana Amose Komenského, pravnukem a víc než pravnukem Komenského nejmilejší dcery Alžběty, dědic Komenského prstenu, snubního prstenu Alžbětina, zaslechl přes sedm moří a sedm pouští pražské zvony a včely v korunáčh lip, oddychování země s pootevřenými ústy v krátkých letních nocích, proudění Vltaviných ručeji 193