Český Zápas, 1972 (LV/1-52)

1972-05-14 / No. 19

Pastorační péče o faráře I Dokončení ze str. I I slovech líbivé chvály? Rád by zazna­menal skutečnou odezvu zvěsti, kte­rou tlumočí někdy mdle a jindy v po­žehnání Ducha svátého. Osamělost bývá trýzní. Pokusili jste se z ní svého faráře a jeho rodinu vyrvat třeba pozváním do své rodi­ny? A dovedli jste při tom s pocho­pením hovořit o jeho poslání a úko­lech, jindy zase o jeho domácích sta­rostech? I farář potřebuje pocítit ne­předstíraný zájem o těžkosti a ob­tíže a vědět, že jeho důvěra nebude zneužita. Je pravda, že jsou faráři, kteří „si přece kvůli náboženské ob­ci neuženou mrtvici“. Jsou však i ji­ní, a těch je většina, kteří konají svou službu bez ohledu na své zdra­ví. Obojí potřebují vašeho přispění. Ti „pohodlní“, aby věděli, že toužíte po jejich službě, a že iim patří vaše povzbuzení. Ti druzí, aby pocítili, že jim svou službu dáváte, nabízíte a jste jim po boku. V takové obci, kde se chlubí šikovností svého faráře, že dovede všechny údržbářské práce, které jsou ve sboru zapotřebí, ale ni­kdo z věřících ho v nich nezastane, aby mohl konat práci, pro niž je v- obci duchovním, tam je pastorační péče o faráře pranepatrná. • Mnohdy se zdá, že náboženská obec zapomněla, že faráři mají také své rodiny. Na tom, v jakém vztahu tyto rodiny žijí s náboženskou obcí, zda jsou od ní izolovány, či patří k živé části církve, o tom se nerozhoduje vždycky uvnitř této rodiny. Odpověd­ná, pilná a svědomitá práce faráře pro náboženskou obec bývá mnohdy vážnou zátěži pro jeho manželství. L jeho rodina je církví v domě, za niž nese odpovědnost před Bohem. I pro ni musí mit čas. Odpovědnost za jeho manželství 1 za jeho rodinu nesete v určité míře společně s ním. Je potom snadné pohoršovat se nad manželskými krizemi, jimiž i faréř-ské rodiny procházejí. Snadnější by však bylo, kdyby věřící církev do­vedla včas citlivě reagovat na vý­stražná znamení a v pastorační péči konala strážnou a ochrannou službu. • . Farářské rodiny nemají nadbytek pozemských statků. A přitom mají být fary pohostinnými domovy pro všechny, kteří je vyhledají. Jak se o tuto „maličkost“ obec stará, aby sňala aspoň zčásti tíhu hospodář­ských starostí? Vědět a znát tyto ob­tíže, ale jejich řešeni odkazovat na „kompetentní činitele“ je skoro na­vlas podobné tomu, co Jakub v dru­hé kapitole své epištoly vytýká: „Co prospěje, bratří moji, pravt-li kdo míti víru a nemá-li skutků?...“ • Farářské rodiny — to jsou také děti. A jsou s nimi různé starosti jako s ostatními dětmi. Jednu starost Byšiře však mWffli sejutáiíř t íťlřchb­­venského manželského páru tím, že bysto pečovali o jejich malé děti v neděli, aby je rodiče nemusili brát s sebou do vzdáleného střediska, kde konají bohoslužby. Kolik prostoru a kolik příležitostí k opravdové pasto­rační službě vůči faráři a jeho ro­dině se zde otevírá! A jak se osvěd­čila vaše pomoc, když rodinu faráře navštívila nemoc? Farář je částí náboženské obce. Není někým zvláštním. Nechce Blit žádné výjimečné postavení. Má-li však být dobrým pastýřem ,je zapotřebí, aby jemu i jeho rodině věnovala cír­kev pastorační péči, která by ho ne­­zhýčkala, ale pomohla mu prohloubit a posílit jeho službu a poslání. Vyna­lézaví dovedeme být v různých vě­cech. I třeba jak se tomuto voláni vyhnout. Zkusme to jednou opačně — jak plnit poslání pastorační péče vůči svým farářům. Nebyl by to také jeden z rozhodujících kroků, jak po­moci i v náboru bohosloveckého do­rostu? r . • t Z 3 1 dní s Pánem N A vcházejíce do domu, pozdravtež ho. A jestliže bude dům ten hodný, pokoj váí přijdiž naň; pakliť by ne­byl hodný, pokoj váš navratiž se k vám. Mat 10,12—13 P A kdožkoli nepřijal by vás, a ne­uposlechl by řečí vašich, vyjdouce ven z domu nebo z města toho, vy­­raztež prach z noh vašich. Mat 10,14 jru Ala že ruce Mojžíšovy byly obtíže­ny, protož vzavše kámen, podložili pod něho a on sedl na něm; Aron pak a Hur podpírali ruce jeho, je­den s jedné a druhý s druhé strany. 2 Mojž 17,12 s Starších, kteříž mezi vámi jsou, prosím já spolustarší a svědek Kris­tových utrpení, a budouci, kteráž zje­vena bude, slávy účastník: Paste stá­do Boží, kteréž při vás jest, opatřu­jíce je, ne bezděky, ale dobrovolně, ne pro mrzkř zisk, ale ochotně. (1 Petr 5, 1—2) ■vc Ani jako panujíce nad dědictvím Páně, ale jako příkladem jsouce stá­du. 1 Petr 5, 3 P A když se ukáže kníže pastýřů, vezmete tu nevadnoucí kprunu slávy. 1 Petr 5,4 s Ale jakž ten, kterýž vás povolal, Svatý je^t, i vy svati buďte ve všem obcování vašem. í Petr 1,15 Jde b správnou podobu dobrého faráře. Jak 'má' vypadat dobrý farář, pastýř dúši? To je otázka, která chce svou odpověď po každém příslušníku církve. Není inu přece lhósfeiné. ja­kého má- duchovního, není-liž prav­ěji.? Tg je toäitaltaí na první tři dny v týdnu a mají nám pomoci naše texty. Nezapomeňme však, že stejně přís­ná měřítka klade bible i na bratry a sestry kolem faráře. Má-li farář dobře sloužit, potřebuje k tomu je­jich'pomoc. A ne od ledajakých bra­tří a sester. Je tak těžké být vzorem vlastnímu faráři? Neříkejte, že by to nepřenesl přes srdce! Nejde o kárání a povyšování se, ale o pří­mluvné modlitby, o pomoc k znovu­­nahvtí osiébnuvši víry, o pomoc k po­kání. Neztraťme se leden druhému. Umdléváme ien tehdy, nepřebývá-1! v-nás moc Kristova. LAST Co čtete? Když je člověk mlád, může snad číst leccos nebo dokonce cokoli, poslední den se rýsuj© zdaleka, ba dokonce je v mlhách. Času dost na čtení. Neříká­me, že to je metoda dobrá. Ale ve věku pokročilém není naděje, že těch knih bude ještě mnoho, takže třeba uvážit co číst a jak číst. Třeba přítel lékař, už sterý, napíše v dopise: škoda času na čtení té knihy. Počet vydání a ná­klad nerozhodují samy o sobě, že kniha je dobrá. Lectorem nnins libri timeo. Bojím se ětenáře jedné knihy. To může znamenat, že je omezený, nebo také, že ji zná dobře. A. Jirásek a M. Aleš byli přátelé. Jirásek napsal o Alšovi, še bibli znal dobře, kroniku (české děje) ještě lépe. M. Aleš si vzal bibli s sebou do krátko­dobého vězeni ve věci pro něho čestné. Bratři byli zváni lidem bible, pro kdihu reformační trpěli. Knihy mfvaji motto. Tak Nový zákon řecko-latinský má motto: Te torům appll­­ca ad textům, rem totam applica ad t8. Cele se odevzdej textu, každou věc vzta­huj na sebe. V tom Je veliká přednost této knlby. Vždycky apeluje na člověka. Nenf v nl sex appeal, jen apel. I když je tam milostná piseů Šalamounova, Can­­ticum canticorum, Píseň písni, je cudná a cudnou lásku oslavuje. Je možno při jejím čteni myslet na vztah Ježíšův k cirkvi. Zbožný a silný sedlák Jan Kojan (Ho­lečkovi Naši) čítal také výklady evan­gelii, ale brzy toho nechal. Dáše v nich nenašla pravé živé krmě, jen samé od­robinky a omelinky, které s hojného stolu spadaly na trnož, kde je sebral ubohý vykladač a jiným předkládá. Jaká to výstraha pro kněze a Jeho kázáni! Goethe našel v evangeliích sladkost, kterou však nelze vnucovat. Atbos řekl Aramlsovi: Mluvíte jako Apokalypsa (ta­jemně) a při tom jste pravdivý jako evangelium. (A. Dumas, Tři mušketýři). Blbl! nelze čtšt jako román, ale Jed­­notllvá miste a o nich uvažovat. Celým Písmem prostupuje víra v Boha a mravní poučení v Novém zákoně a především v evangeliích. Písmo posiluje ve víře ■ mravnosti. A to jsou důležité složkv lidského života. KC Z HUSOVY FAKULTY. Děkanství Husovy čs. bohoslovecké fakulty oznamuje, že přijímací pohovory ža­datelů o studium ive školním roce 1972—73 se budou konat v pracovně děkana v úterý 20. června v • 9 hodin. František Bílek 'do domácích í zahraničních' církev­ních a teologických časopisů. Prof. Souček je předsedou české novozá­konní překladatelské komise, která za jeho vedeni pracuje již více než deset let na novém překladu Nového zákona, jehož první část, Evangelia, mají letos vyjít. JM Duchovenská výročí v květnu 11. 5. 60. narozeniny br. Miroslava Plašila, faráře v Přepeříclj; 17. 5. 110. výročí narození br. dr. Eduarda Neumanna, faráře v Praze-Novém Městě; 21. 5. 55. narozeniny br. Ladislava Maška, faráře v Duchcově; 21. 5. 10. výročí úmrtí br. Jana R ů­n y, katechety, a duchovního v Praze-Nuslích a Praze-íčrČi; 24. 5. 15. výročí úmrtí br. faráře v. v. Barnabáše Nováka, který pů­sobil v náb. obcích PěnČIn, Bo­­huňovice, Brno, Hrušovany, Morkovice, Velká Bystřice, Olo­mouc, Konice a Šumperk; 24. 5. 60. narozeniny br. faráře v. v. Bohumila Švábenlckého, který působil v náb. obcích Li­­š&ny a Mělník; 22. 5. 15. výročí úmrtí br. faráře v. v. Rudolfa J u ř i n y, který působil v náb. obcích Trhové Sviny, Vodňany, Chjumec n. Cídí., Svojšipe a Opice; 26. 5. 25. výročí kněžství br. ThDr. Vlastimila Zítka, faráře v Li­toměřicích; 28. 5. 80. výročí narození br. Ferdi­nanda Tichého, býv. faráře v Radhošti, Hradci Králové, Kutné Hoře, Pardubicích a Rty­­nt; 31. 5. 15. výročí smrti br. faráře K laba na, který působil v ná­boženských obcích Kasejovlce, Slaný, Kladno a Kněževes. Vděčně vzpomínáme našich v Pánu zesnulých. Našim jubllantům srdečně blahopřejeme. F. C. Sedmdesátiny prof. dr. J. B. Součka Profesor Nového zákona a vedoucí katedry biblické teologie na Komen­ského fakultě prof. dr. J. B. Souček dožívá se dne 12. května t. r. sedm­desáti let. Jeho dílo je dobře známé i v naší církvi, hlavně pokud jde o exegetickou práci, o výklady Pavlo­vých listů Filipínským, í. Korintským, Kolossenským, Římanům (pod názvem Spravedlnost Boží), dále pak výklad pašijí Utrpení Páně podle evangelií a výklad listu Jakubova a I. listu Petrova s titulem Dělná víra a živá naděje. Velký podíl měl profesor Souček na přípravě a vydání třídflné Biblické konkordance (spolu s prof. Bičem] a na Novotného dvoudílném Biblickém slovníku, pro nějž zpraco­val některá důležitá hesla. Všecka tato díla slouží ť naší církvi. Vedle toho napsal velké množství odbor­ných 1 populárních článků « studií Ještě jedna návštěva u F. L Veka Nejen malostranští, ale i podolští bratři a sestry si udělali výlet k F. L. Věkoví a pozvali k němu všechny sousední obce. Neučinili však přitom ani krok ze své modlitebny, nejeli na památná místa našeho obrozeni a Věková buditelského působení, ale vypravili se do vnitřního, duchovní­ho, uměleckého světa, do těch ne­změrných prostor krásných slov, tónů a melodií, jimiž probouzel Věk a jeho současníci náš národ k novému živo­tu a jimiž mu otvírali céstu do ce­lého světa. Obětavou p($i a záslu­hou br. varhaníka a sbormistra «iE. Karáska mohli si všichni účastníci znovu oživit slavný Jiráskův román, zpřftomnit povznášející chvíle, strá­vené v nedávné dpbě u obrazovek televizorů při úspěšném seriálu F. L. Věk a zajxwlouchat se do hudby a zpěvu obrozenecké epochy našich dě­jin. Br. E. Karásek, který právě le­tos působí v’ Podolí již plnýph 50 let, vybral s velikou pílí i citem z Jirás­kova románu všechny archivně do­stupné hudební a zpěvní části, opatřil notový materiál, rozepsal, nastudoval se sólisty sestrami B. Kadeřávkovou, J. Šulcovou, M. Kozderkovou, VL Hrbáčovou, bratrem M. Machem, žasl. členem Národního divadla, s pěvec­kým sborem a malým orchestrem, připravil i slovní doprovod a přísluš­né výňatky z Jiráskova románu, kte­ré procítěně četly sestry Pletichová a Müllerová. Kromě drobných skladeb odvážil se i na těžká a náročná díla, jak doka­zuje pouhý výčet jmen autorů: Josef Seeger, J. Křtitel Kuchař, Vine. Ma­šek, Jan Ev. Koželuh, F. X. Dušek, Václav Thám, J. A. Vitásek, A. ‘F. Vojtíšek, J. Th. Held a sám W. Ä. Mozart s dvěma ukázkami z jeho oper. Účastníci tohoto koncertu, kte­rý se konal v neděli 16. dubna od­poledne v podolské modlitebně, byli strženi, potěšeni I povzbuzeni tímto vzácným odkazem našich předků, a upřímně děkovali br. E. Karáskovi, že se jej tak záslužně ujal, aby nám ho připomněl, oživil a předal.' Naby­lo na závěr jinak možné, než (»dě­kovat pak Pánu Bohu za toto „dědic­tví otců“ a poprosit ho, aby nám Je pomáhal zachovat, rozmnožit a pře­dat budoucím. Rozcházeli jsme se s prosbou z naší liturgie: „Všem, kdož zasvětili život svůj obětavé služ­bě vlasti, křísili národ náš k nďvé­­mu životu a připravovali tak Jeho lepši budoucnost, naše vděčná Buď paměť“. • „ LUDVIK FUČEK ■ • ' **-• KAPITOLA POSLEDNÍ Toto vyprávění není a nechce být ani románem, ani obra­zem skutečné historie. Nikdy nevíme o druhém všecko. O ji­ném jsem pomlčel, použiv odvěkého práva vypravěčů, kteří stavějí své příběhy, legendy a byliny po svém. O prvních letech Jiřího Viktora Figula v jižní Africe jsem se dověděl z jeho vzpomínek, jak je zaznamenal Arnošt Po­­lavský; četl jsem pak radu knih o této zemi, době a událo­stech,, tak třeba Paměti presidenta Pavla Kriigera, Schielo­­vých Dvacet let za bouře a slunečná v jižní Africe, Die Buren B. Voiga, Hellwaldovu Afriku, abych jmenoval aspoň některé. Nechci zapomenout ani na Holubových Sedm let v jižní Atri­­ce. Z této dnes liž nedostupné knihy jsou 1 některé dobové rytiny v této prácí. S. L, vycházelo v Českém zápase 1971—72 I (tta J3(8 •4 POTOM, PO LETECH, KRÁČEL PO ROZPÁLENÉ DLAŽBĚ PRAHY Město a země jako miska v okruií hor Je] zavolaly prudce a nebylo odmítnutí. Zajatec na Svaté Heleně, pozdější po báji s Německem vilémovským roztoužený bezbranný rváč', který v rámci jihoafrické armády oblékl uniformu československého legionáře v této válce., pře­zvané na světovou,• několikrát ztroskotavší podnikatel v jihoafrickém důlním podnikání, jemuž zbylo jen pra­málo ze všeho /dluhy a závazky, starosti a na zdraví chudý jako kostelní myšj, muž, kterému náhodný člá­nek a čeští usedlíci mezi Kapským Městem a Zavaal­­skem připomněli, že je posledním mužským potomkem Jana Amose Komenského, pravnukem a víc než pravnu­kem Komenského nejmilejší dcery Alžběty, dědic Ko­menského prstenu, snubního prstenu Alžbětina, zaslechl přes sedm moří a sedm pouští pražské zvony a včely v korunáčh lip, oddychování země s pootevřenými ústy v krátkých letních nocích, proudění Vltaviných ručeji 193

Next