Český Zápas, 1974 (LVII/1-52)
1974-01-06 / No. 1
Tento týden... Leden 1974 JMÉNA Artuš, Artur, legendární král keltských obyvatel Británie. Blahorád (Makar los), egyptský křesťan t 395 ve vyhnanství. Jméno Ježíš pochází z hebrejského Ješua = Hospodin je spása. Radmila (Hilaria), mučednice v Římě (3. 12.]. Mečislav, Měšek, mučedník t r. 259 (18. 9.J, Měšek, otec Boleslava Chrabrého, polský kníže, sjednotil polské kmeny. Diana, bohyně dne, nebes, lovu (Z římské mytologie). Blahoslava, Blahoslávka (Benedikta), mučednice. Blahoslav, Benedikt (Benediktu«), mučedník (12. 11.). Dalimil (Telestorus), římský biskup, mučedník. Jiří Opočenský t 1842 (Z památných dnů čeakobr. c. ev.). Tří králů, Zjevení Páně (Epiphania). Patří k nejstarším křesťanským svátkům. Vilma, Vilemína, ženské jméno od Vilém. Božej (Theodores), poustevník. Čestmír (Erhard), biskup. Vládán (?). Vojslava (Marclena), mučednice. Břetislav, staročeské jméno, zkratka Břeněk. Dobromil (Agathón), římský biskup. Bohdana, Bohdamka, Vanda (Theodora), mučednice (2. 8.). Bohdan (Theodosius), nekněz + 539. Vynikl v samaritánské službě. Pravoslav (Protons), český překlad jména z počátku křesťanství. MISTR JAN HUS 3. 1. 1415 píše list z vězení Janu z Chlumu. Prosí O' bibli a inkoust. 6.-9. 1. 1413 vrátil se do Prahy z Kozího Hrádku, jsa v klatbě. Kázal v Betlémské kapli. ČESKÁ REFORMACE, SVĚTOVÁ REFORMACE, ČESKÉ DĚJINY 1. 1. 1484 nar. Oldřich Zwingli, jedna z hlavních osobností světové reformace. 7. 1. 1422 „Císař Zikmund, utíkaje od Hory (Kutné), postižen u Uh. Brodu a od Pražanů a Žižky na hlavu poražen“. 7. i. 1584 zaveden v naší zemi gregoriánský kalendář. # GREGORIÁNSKY KALENDÁŘ. Kalendář z latinského kalendárium svým rozdělením nás spojuje s dávnými věky. Rozdělení roku na 12 měsíců, s příslušným počtem dní, to vše pochází od r. 46 před Kristem. Má název Juliánský podle velké osobnosti té doby. Gains Julius Caesar. Každý čtvrtý rok byl přestupný, t. zn. v únoru se přidával jeden den. Křesťané převzali juliánski kalendář; upravili jej však rozdělením na týdny po sedmi dnech, což převzali jako odkaz lidu Staré smlou.y. Juliánský kalendář ukázal však po staletích chybu, po 128 letech bylo vždy o jeden den více. Otázkou opravy se zabýval i kostnický koncil, který soudil M. J. Husa, dále Lateránský koncil r. 1318, To již chyba narostla na 10 dní, jimiž se lišil čas rovnodennosti (21. březen a 21. září) od skutečného stavu. Papež Řehoř XIII. po slyšení astronomů a universit vyhlásil bullou úpravu. Autorem je astronom Aloisius Lllius. Bulla nařizovala, aby se po 4. říjnu roku 1382 vynechalo 10 dní a psalo se 15. října. Každý čtvrtý rok je přestupný s tou výjimkou že staletí jsou přestupná jen tehdy, když po odečtení dvou nul je letopočet dělitelný čtyřmi. Tak rok 1700, 1800. 1800 nebyl přestupný. Ale bude přestupný rok 2000, poněvadž číslo 20 je dělitelné čtyřmi. Chyba je nyní nepatrná a ukáže se prakticky až r. 3323, kdy bude činit 1 den. Mnohé evropské země však v té době vlivem reformace nespadaly pod svrchovanost papeže. Oprava se neprovedla všude. Také český sněm si vymínil prozkoumat opravu a po schválení vyhlásil na počátku r. 1584, aby po 6. lednu se datovalo 17. leden 1584. Některé nekatolické země užívaly juliánský kalendář ještě celá staletí a opravu přijaly v nedávné době. Dnes však již celý křesťanský i celý kulturní svět se řídí gregoriánským kalendářem. Nestejný počet dnů v měsíci pochází z juliánského kalendáře. Je to zdánlivě všední věc, když počítáme dny, týdny, měsíce. Ani si neuvělo mujeme, že kalendář patří k nejstaršímu kulturnímu dědictví dějin světa. 10. 1. 1417 arcibiskup pražský zastavil činnost University pražské, zbavil ji privilegií, zakázal udělování grádů pod Trestem klatby (Rozhodnutí koncilu). CČSH 8. 1. 1920 památný den pro církev československou husitskou. Valný sjezd Klubu reformního kněžstva rozhodl o vyhlášení samostatné církve. Stalo se tak v Národním domě v Praze-Smíchově, kde se scházelo již předtím reformní katolické duchovenstvo. 8.-9. 1. 1921 se konal v Praze první sjezd delegátů naší církvei. Zastoupeno bylo Již 109 náb. obcí. 8. —10. 1. 1946 se konal v Praze II. sněm církve. 5. 1. 1957 zemřel moravský biskup PhDr. Bohumír Čigánek. výročí a dějinné ZAJÍMAVOSTI 3. 1. 1934 postihlo Severočeský kraj a celou naši vlast veliké neštěstí. Na dole Nelson zahynulo 142 horníků. 1. 1. 1481 se ukázala kometa na nebi. Připomíná se ještě další dny. 3. 1. 1117 zaznamenáno jest v Čechách i v okolních zemích zemětřesení, které způsobilo velké škody. 9. 1. 1420 kněz Jan Chodek, farář kouřimský, byl s mnohými dalšími uvržen do šachty kutnohorských dolů pro přijímání Večeře ' Páně pod obojí způsotoou. Zjevení Páně i. Úterý • ' Nový rok Nový rok' Nový rok 2. Středa Artuš, Blahorád Jména Ježíš Blahoráa 3. Čtvrtek Radmila Mečislav Mečislav 4. Pátek Diana Blahoslava Blahoslávka 5. Sobota Dalimil Dalimil Jiří Opočenský 6. Neděle Tři králové Zjevení Páně 7. Pondělí Vilma Bože] Božej 8. Úterý Čestmír Založení CČSH Založení CČSH 9. Středa Vládán Vojslava Vojslava 10. Čtvrtek Břetislav Dobromil Břetislav 11. Pátek Bohdana Bohdan Bohdan 12. Sobota Pravoslav Pravoslav Pravoslav Kalendarium Jak jinak nazvat novou rubriku našeho církevního týdeníku? Vidy na témíe mísjě najdete kalendář s dny a jmény, týden dopředu a příslušný výklad. K čemu sloužila jména v kalendáři? Měla bohoslužebný význam. Byla to jména křesťanských osobností, jejich výročí smrti zpravidla mučednické. K vý-DIECÉZNI RADA CÍRKVE ČESKOSLOVENSKÉ HUSITSKÉ V PRAZE zve naši církevní veřejnost na pobožnost k 54. výročí vzniku naší církve, jež bude konána v neděli dne 6. ledna 1974 o 15. hod. odpol. ve sboru Jana Křtitele Na prádle v Praze 1 - Maié Straně. Pobožnost bude sloužit dr. Václav Kadeřávek, přednosta odboru úřadu patriarchy. Těšíme se, že prožijeme radostné společenství víry, v němž poprusíme o požehnání pro církev do dalších let. NÁBOŽENSKÉ OBCE VELKÉHO BRNA vzpomenou 54. vzniku církve československé husitské při bohoslužbách v neděli 6. ledna v 17 hod. v Husově sboru na Botanické ul. Kázat bude br. biskup Karel Pudich. Smíšený pěvecký sbor za řízeni br. prof, josefa Tomaštíka zazpívá Missu jubileu Eduarda Treglera pro smíšený sbor a varhany. Na varhany hraje prof. Stanisiv K. Vrbka. tú točí úmrtí se sloužily bohoslužby a jména posloužila jako křestní. Jak šla léta, jmen přibývalo, ale počet dnů zůstával stejný. Tak vznikly první zmatky v kalendáriu. Kalendáře, pokud se týče jmen, se začaly odlišovat. Roku 1923 dr. Karel Farský uveřejnil v rodinném kalendáři Blahoslav československý kalendář, a ve zpěvníku duchovních písní toho roku abecední seznam křestních jmen, podle něhož rodiče dávali jména svým dětem. Označení „Československý“ se časem změnilo na „slovanský", v posledním ročníku se objevilo označení „kalendář CCSH“. Řešení této závažné věci bude pracovní příležitostí pro širší společenství církevních pracovníků. V sloupku rubriky budou vedle označení data jména ze všeobecného kalendáře, z dřívějšího kalendáře „slovanského“, a z kalendáře dr. K. Farského r. 1923. Vznikne tak zajímavé srovnání a pro budoucnost snad i užitek. K jménům připojíme výklad, připomeneme si významné a památné dny, výročí, sled událostí ze života Mistra Jana Husa, z české i světové reformace, českých dějin, a zajímavosti. Z církevních pracovníků jsem vybral naše t biskupy a t patriarchy. Nebude to dokonalé dílo. Nenašel jsem pro tento pracovní úkol vzor. Některé materiály mi předal prof. dr. M. Kaňák. Mnohé je třeba pracně hledat. Budu čtenářům vděčen za připomínky a upozornění na omyly. V těch informacích bývá i dost tiskových chyb, myslím tím z minulosti. Čtenářům rubriky přeji potěšení z četby, které snad bude i podkladem k zamyšlení nad uplynulým během dějin. Dr. Václav Kadeřávek Meditace nad posledním kouskem vánočky Žalm 133, 3b Skončily nebo trvají? Jsou už za námi, nebo jejich poselství naléhá stále silněji a neodbytněji? Vystoupili jsme z vánoc s povzdechem ulehčení, odkládajíce jejich starosti (hle, starosti, hle, břímě!J, nebo jsme vrostli do jejich zvěsti? Pozhasínali jsme světla na vánočním stromku, nebo jsme ze slávy Boží, o vánocích zjevené, převzali úkol svitit, jak to uložil křesťanům v listu k Filipským apoštol? Na nohou dosud prach betlémských cest, hrdla máme vyschlá prozpěvováním koled a na druhé straně sklizeno ze stolů; dojídáme, co ještě zbývá. I dary a dárky (jejichž přípravu nám každoročně kazatelé vyčítají, a změř si každý sám nakolik oprávněně, neboť se tak dálo na úkor přípravy duše, oné první a poslední starosti adventní) se okoukaly; knížky jsou přečteny, polámané hračky smutní v prstech dítěte, nové gramofonové desky začnou co nevidět šelestit; je po vánocích. Po vánocích je a už jsme přepsali letopočet. O rok starší. O rok víc. O rok méně ... ■ I sluší se pozdravit ten nový sliby a předsevzetími. Neztrácejme čas s jejich vypočítáváním; podivili bychom se, jak se v tom navzájem podobáme — v dovčerejších nectnostech a hříších, ve stejném výběru zítřejších ctností. Tu nemůžeme povědět Pánu života nic nového. Zastavme se raději nad otázkami, které si na hraničníku času klademe: co nám přinese otvírající se nový rok, co nás v něm dříve nebo později čeká; z čeho se budeme radovat a nad čím zaslzíme. A co teprve otázka všech otázek: přežijeme jej vůbec? Kdo odpoví, aby se nemýlil? Ostatně — věci, jako kdykoli v roce, stojí jinak. Pokud nás trápí I zvědavost, zapomínáme vždy na anu slavnou jistotu víry, že život plyne v řečišti, vyměřeném Boží rukou, a že jsme neustále v jeho péči. Nejde přece o nic jiného, než si toto připomínat, znovu a znovu, vytrvale, bez ohlížení kamkoli; vědět ovšem rovněž, že mým vkladem do této jistoty je žít padle stejná, totožné vůle Boží. Potom mohu být lecčíms, s čím nový rok přijde, překvapen, ale nebudu nikdy zaskočen, opuštěný a zrazen. Ať radost, ať postávání v obřadních síních krematorií, ať v černém oblečení nebo uprostřed májových květů, všude vím, komu patřím a o kom jsem do oné chvíle dílčí nebo konečné rekapitulace života patřil. Komu jsem sloužil skrze službu bratřím. Vím tedy i dnes, nad okorávajícím kouskem vánočky, co budu dělat zítra a po celý rok. Vím, že nejsem a nebudu sám. Loňský rok mne dostatečně přesvědčil, že člověk nemusí být sám: ani v lese stromů, kde si ze strachu píská, ani v davu velkoiúěsta, přelévajícím se z ulice do ulice. Potřebuji je, potřebují mne. Budeme hledat způsob, jak se už jednou najdeme, abychom se neopustili děj se co děj. Je moc dobré, že se umíme rozpomenout, v čem jsme selhali, kde jsme bloudili, co jsme zameškali, co poztráceli svou lhostejností k Bohu, k lidem, k sobě. Tu se, pane, nadělá něco chyb. Hůř by bylo, kdybychom se holedbali, jak nám všecko vyšlo. Spokojenost moje vlastní nese s sebou málokdy spokojenost lidí se mnou. A to ještě oni nevědí vše, jako to ví Pán na nebesích, který nepřestává počítat. Dobré i zlé. Mně, jako kdekomu. Vím také, že Ježíš nehledal dobro své vlastní, ale těch druhých. Z této krajiny služby, odtud odněkud přivážejí nejcennější ovoce: lásku, svornost, jednotu. Sem dští prohlášení textu ze 133. žalmu, který mám před sebou, neboť „Hospodin tam přidělil požehnání a život na věky“. A kdyby nešlo všecko, jak má být, zeptám se nejprve, jestli tak skutečně být má. Ňemá-li být právě tak jak je, i kdybych se měl nad tím načas uplakat. Vím, že Boží myšlení se ubírá jinými cestami, než to moje. Půjdu tedy v jeho síle a k jeho přikázáním přiložím celé své srdce: K cíli, který zakreslil na mapu mého života apoštol Pavel: „Máme jediného Boha Otce, z něho všechno a my v něm, a jednoho Pána Ježíše Krista, skrze něho všechno, i my skrze něho“ (1 Kor 8, 6). - STANISLAV LAHODNÝ £ Z 2 II. SNEM CÍRKVE ČSH 8.—10. LEDNA 1946 Patnáct let od sněmu r. 1931 nahromadilo množství problémů, které tížily církev zvláště v posledních letech války. Byly to především otázky, týkající se ústavy církve. Sněntovní výher právní a organizační připravil novelizací ústavy. Snížena byla věková hranice volltelnosti do církevních funkcí, sněm uddělil funkci patriarchy a pražského biskupa a zrušil doživotní volbu biskupů a patriarchy. Další problémy řešily sněmovní výbory: naukový, sociální, liturgický, pastorační a výchovný, finanční, kulturní, sociální, výbor pro tisk, výbor pro architekturu a stavitelství. Významným pracovníkům církve sněm udělil jubilejní ceny. Důležitým dokumentem II. sněmu je Poselství k církvi a národu. Sněm jménem celé církve vyjádřil v úvodu vděěnust za osvobození a v hluboké úctě vzpomněl těch, kdož v zápase za právo, svobodu a lidskost položili své životy. V poselství se církev otevřeně přihlásila k pomocí při budování společenského socialistického řádu. V otázce míru a pokoje se uvádí, že „nebude pravého pokoje a bezpečí ve světě, dokud přechod od výdělkářské společnosti ke společenskému řádu socialistickému nebude dokončen“. Poselství končí slovy: „Kéž duch pokoje, radosti a míru Ježíše Krista sjednotí nás všechny v družné práci pro lepši budoucnost naší vlasti a celého lidského rodit.“ -vek V předposledním čísle právě ukončeného ročníku Českého zápasu rozepsal jsem se o první části knihy profesora dr. Miloslav Kaňáka John Viklef, anglický Husův předchůdce. Učinil jsem tam již kratičkou zmínku též o druhé části knihy — o překladech z dílq Viklefova. Zmínil jsem se o tom, že kromě Viklefova dialogu, který ve volném překladu — snad M. Jakoubka ze Stříbra — vyšel u nás tiskem r. 1409, jsou ostatní výňatky zveřejněny česky poprvé. Při těchto překladech z latiny pomohl svými znalostmi náš výborný latiník Karel Červený a dokázal opět, že i ve stáří a v důchodu má stále své církvi co říci a dát. Každá ukázka je vhodně uvedena poznámkou, která charakterizuje situaci, v níž spis vznikl. Odkazy na konci knihy uvádějí zmíněná biblická místa či spisy filosofů a církevních otců. Na edici je patrná dobrá spolupráce s historikem. Dialog Pravdy a Lži musel v Čechách počátkem 17. století opravdu velice zaujmout: vždyt tu bylo proti světskému panování kněžstva a jeho snaze po bohatství o čtvrt století dřív napsáno to, co přední osobnosti církve u nás tak bolestně cítily! Uveďme aspoň tento citát: „1 zdá se věřícím, že se mohou odvážit tvrzení, že papež s celou svou stranou, obdařenou časným jměním, Je zatvrzelým heretikem, poněvadž je v tvrdošíjném odporu s Písmem, jež nemůže být zrušeno; kdo je heretikem, ne-li takový? Proto Petr v 5. kapitole přikazuje: Paste stádo Boží, které při nás jest, opatřujíce je, ne bezděky, ale dobrovolně, ne pro mrzký zisk, ale ochotně“ (str. 110). Viklefova kniha Sumy o jsoucnu fe ukázkou středověké argumentncc. Ale také nriHid ie dobré uvést aspoň poslední větu — citát Augustinův: „P r vaha lidi velkého ducna pokud jde o důkazy, je milovat ve slovech pravdu, nikoliv slova." (strana 131). Spiskem O bezpodstatnosti povoláních bránil se Viklef předvolání k papeži. Rozvíjí tu do šíře tři důvody, pro které není povinen se dostavit: „Nejdříve je závažná nutnost, jež je spatřována především ve střežení Kristových ovcí, aby nebyly (za nepřítomnosti pastýřovy) sápány hltavými vlky..." Vedle povinnosti pečovat o ovečky je to „dále nemoc, pro niž se nedostává předvolanému potřebné možnosti k takovému namáháni. A třetí fe královské nařízení, když král poroučí, jak má, svému poddanému, aby se tolik mimo svou provincii nevzdaloval" — svým králem myslí vládce země, ale v přeneseném smyslu i Krista (str. 137). Traktát O protikladnosti dvou pánů je zajímavý pro Viklefův pohled na vztahy mezi tehdejším státem a církví. Viklef tu např. prohlašuje, že není třeba vždy panovníkovi dodržovat vůči církvi Zdila Johna Viklef a všechny závazky, které si na něm vynutila, nebo které jí byly listinami od panstva slíbeny (strana 148 n.). V kapitole 8. vypočítává Viklef velmi zajímavě bludy mnichů, které označuje za sektáře. Spis Kruciata je ostrou kritikou rozděleného papežství. Odvážně prohlašuje: „... tak Rekové, vidouce zchytralosti našeho papeže, stojí bezpečně a jasně v plné víře Kristově, tak i celá Indie je v mladé víře Kristově, opustivši odkazy našeho západního papeže...“ (str. 163). „.. .vychází kruté nařízení, aby kdokoliv by se postavil na odpor nařízení Urbana VI. zdolat jeho protivníka a vyvyšovat jeho cézarský stav, byl co nejdůrazněji exkomunikován, a aby s ním jednotliví křesťané jednali jako s nejnevěrnějším; a kdokoli by v té záležitosti přispěl prostředky, radou nebo snahou, že je Kristem zbaven plně trestu a vlny. Dodnes od počátku světa nebylo vyhlášeno takové rouhání ..(str. 164). „Proto když Kristus říká u Jana 10, že dobrý pastýř dává život svůj za ovce své, je zřejmo, že prelát, který pro život světský, jejž volí proti Kristu, vydává mnoho tisíc ovcí, je zjevný antikrist" (str. 168). Spis se zmiňuje také o Večeři Páně, 9. kapitola je odmítnutím ušní zpovědi, v desáté polemizuje s výkladem Luk. 22,36 o potřebě meče násilí v církvi. Z komentářů k bibli jsou po zásadním Viklefově úvodu vybrány ukázky výkladu Pláče Jer. 4,9—22, Z. 135,17n, Mt. 5,13, 1 Kor. 10,16n. Dávají čtenáři nahlédnout do exegetické metody i bliblické práce Viklejovy v jejím vývoji. .Poznáváme z ukázek, že se Viklef v. metodě i způsobu své práce vyvíjel a zdokonaloval. Závěrečná ukázka z Viklefova Trialogu je opět těžkou polemikou anglického reformátora s církví a sbírkou scholastické logiky a důkazů o Bohu a jeho existenci. Formulace v podání Viklefově připomínají nám svou skladbou dobu Husových počátků a jeho polemik, které nedávno vyšly v edici Husových spisů prací dr. Eršila. Jsme rádi, že známe Husa v jeho projevech — zejména z vrcholu jeho života — výrazově srozumitelnějšího, lidovějšího nežli je Viklef. Z pouhého výboru poznáváme, jak těžká byla latina Viklejových projevů a jak nesmírně obtížný musel být překlad, kterého se vydavatelé ujali. Ani české vydání nelze oprostit od vlivu latiny. Také různé způsoby psaní Viklefova jména (prof, dr. M. Kaňák upozornil, že se jméno Viklefovo psalo více než třiceti způsoby) jsou patrné z vydaných ukázek, kde se vydavatelé českých překladů drželi vydavatelů latinských edic; proto jsou v ukázkách užity tři formy způsobu jeho psaní. Našel jsem v knize také několik tiskových chyb, ale to jsou jen malé vady formální. Bystrost a podnětnost myšlenek Viklejových nenarušují a my s povděkem zavíráme knihu s přáním, aby v naší církvi našla takový ohlas, jaký si nesporně zasloužit RADEK HOBZA • UPOZORNĚNI: Knihu o Johnu Viklefovi je možno objednat v Blahoslavu, ůě. zař. CČSH, Kujbyševova ul. 5, 166 26 Praha-Dejvice.