Český Zápas, 1977 (LVII/1-51)
1977-01-02 / No. 1
Fasíýřský list biskupů CČSH PRO ROK I. PATRIARCHY DR. KARLA FARSKÉHO 1977 „Ne vy Jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce, aby zůstalo.“ (Jan 15, 16) POKOJ VAM, BRATŘI A SESTRY! Vstupujeme do roku 1977, který jsme spojili se jménem zakladatele naší církve československé husitské a prvního patriarchy, dr. Karla Farského. On ořijal vyvolení od Krista, aby šel a nesl ovoce, jež zůstala, dílo církve, jemuž věnoval každou hodinu svého života. Zvěčnělý před padesáti léty, dne 12. června 1S27, nám odkázal, abychom šli dál a rostli v poznání Boha a Bohu sloužili službou člověku. Obracíme se k vám, bratři a sestry, s výzvou: Využijte roku Farského k dílu duchovní sbnovy církve, ať roste v požehnané obecenství, které spojuje „víra skrze lásku dělající“ (Gal 5, 6). Z kázání a modliteb na slova liturgie Farského budeme po celý rok, neděli co neděli, přijímat duchovní sílu pro svůj život a práci. A nezapomeneme nikdy, jak Farský z evangelia Kristova pochopil, že pro lidstvo není cesty vpřed bez sociální spravedlnosti pro všechny. V duchu jeho odkazu spolupracovala a spolupracuje naše církev s lidmi dobré vůle v mírových hnutích, především v Křesťanské mírové konferenci, která dovrší v roce 1977 dvacet let své existence. Podílí se na přípravě Všenáboženské konference v roce 1977. Náš hlas nescházel nikdy v zápase za zastavení zbrojení, za uvolňování a mí-rové soužití mezi státy různého společenského zřízení. Podporujeme usnesení Organizace spojených národů za uzavřeni celosvětové smlauvy o nepoužití síly při řešení mezinárodních sporů. Byli jsme účaslni na dlouholeté přípravě konference o celoevropské spolupráci v Helsinkách a s nadějí vzhlížíme k Bělehradu, kde se jistě výsledky Helsink upevní. Víme ze zkušenosti posledních třiceti let, co pro nás znamená, že se svou vlastí žijeme v dynamickém společenství socialistických zemí. Vždyť od sněmu roku 1946 je nám socialismus synonymem míru. A v roce 1977 nejednou si připomeneme, že za možnost nové cesty k budoucnosti světa bez vvknřisťování člověka člověkem, světa bez hladu a bídy, světa rovnosti všech lidí žijících v míru, vděčíme Velké říjnové socialistické revoluci před šedesáti léty. Tam byl začátek dosud neskončeného boje za národní a sociální osvobození všech, za úctu k životu a práci každého člověka, za naději, že pravda a spravedl-' nost musí nrkonec zvítězit. Jako občané socialistického Československa chceme prospět své vlasti v uskutečňování náročných úkolů, které si dala na příští léta, úsilím o poctivost v práci, dobrými vztahy mezi lidmi i příkladným životem. Děkujeme vám. bratři a sestry, za vaši lásku a věrnost církvi, která chce být vaším duchovním domovem. Prosíme vás: Modlete se za církev, modlete se za naši vlast. Mějte se rádi a pracujte svědamiíě každý na místě, které vám byla svěřeno. Přijměte s námi ujištění apoštolovo: „Všechny věci vaše jsou, buď svět, buď život, buď smrt, buď přítomné věci, buďto budoucí, všechno je vaše. Vy pak Kristoví a Kristus Boží.“ (1. Kor 3, 21-23) V Praze, k d. lednu 1977. ' * Dr. Miroslav Novák, v. r., patriarcha Dr. Josef Kupka, v, r., biskup pražský Josef Pochop, v. r., biskup královéhradecký Jaroslav Fialka, v. r., biskup plzeňský Karel P u d i c h, v. r., biskup brněnský Leo Marceluch, v. r., biskup olomoucký Velká osobnost víry a služby Není pochyby o tom, že letošní červnové padesáté výročí odchodu dr Karla' Farského určí naši celoroční práci v církvi. Bylí ľarský osobností, která poznamenala netoliko první sedmiletí československé církve, ale sám její počátek, ba možno mluvit i o její praehistorii. Na nové církvi pracoval totiž ještě dřív než došlo k oněm historickým" vánocům s první českou mší r. 1919 a k osmému lednu 1920 ve smíchovském Národní domě. Musili bychom jít až do Plzně roku 1917, ke střetnutí profesora Farského s arcibiskupem Pavlem Huynem a jistě také do Koterovské ulice, ulice známé. dětské tragédie, ba i do tříd a kaple plzeňské reálky a do redakce tehdejšího České západu, abychom nalezli, pokud je tak možno říci, zakladatele československé církve; lépe řečeno toho, kdo na povel Pána církve kladl základy nového církevního útvaru v Československé republice dřív, než tato republika vznikla. K osmému lednu 1920 se tedy jde z Flzně přes Příbram cestou činu. Díkůvzdáním jsme skončili svůj občanský rok a správní rok náboženských obcí, okrsků, diecézí a celé církve. Jistě jsme ke svým díkům připojili i pokání, nebot rok, který nám bylo prožít a dožít, měl být jedním z roků mezisněmovních, tj. rokem intenzívní práce sněmovních výborů. Prosbami jsme zahájili nový rok, který ponese týž charakter. Bylo by však mylné se domnívat, že je to a že to bude práce jen teologů či práce toliko kněžská. Právě v roce Farského by mělo být jasně zdůrazněno, co v církvi od jejího počátku znamenali tzv. laici. Vynikajících teologů kolem Farské ho nebylo; i teologické dílo zakladatelovo je pochopitelně po půl století třeba podrobit kritice. Me jak úžasnou práci odvedli řadoví kněží, které on inspiroval, instruoval a vedl, a jak velikou činnost dovedli vyvinout v počátku církve ti, kdo šli za Farským v civilu sice, ale s nadšením a zápalem! Ti všichni v roce Farského už nemohou být upomenuti, aby jejich láska neustydla. Z veliké většiny i duchovní i laičtí pracovníci už odešli jeho cestou. Ale i tu Pán dal další! Těm bude třeba ukázat a ukazovat směr Farského pochodu, ale i jeho odvahu a statečnost, ale ovšem i jeho zbožnost a opravdovost. Právě v tom záleží věrnost Farskému nejvíc, nebot to je v jeho odkazu nejméně proměnné, dokonce neproměnné. Je nesporně velmi mnoho ve Farského díle toho, co lze i po šedesáti letech beze změny reprodukovat, i když naopak leccos nese poznamenání doby svého vzniku. Osvojit si prvé a pracovat na tom druhém, aby církev nepřišla o svou novost, je úkolem, který nám ukládá tento rok. Aby úmrtím Farského současníků neubylo těch, kdo Farského znali a znají a jdou s ním se modlit i bojovat „za mír všech národů, za svornou práci všech církví a vyznání i všech lidí dobrých, za upokojení naší vlasti, sjednocení Slovanstva a sbratření všeho lidstva“. František Moc Misst N6 £2, TÝDENÍK CÍRKVE ČESKOSLOVENSKÉ HUSITSKÉ ROČNÍK 57 • 2. LEDNA 1977 • CENA 60 HALÉŘŮ Diecézni rada CČSH v Praze spolu s ústřední radou CČSH zvou naši církevní veřejnost na bohoslužby, které u příležitosti zahájení roku dr. K. Farského budou vysluhovány v neděli dne 9. ledna 1977yo 16v hod. v Husově sboru v Praze-Vinohradech. Kázáním poslouží br. patriarcha dr. M. Novák, liturgii bude vysluhovat br. biskup dr. J. Kupka. Duchovní se zúčastní v talárech. V odstupu času padesáti sedmi let a širšího pohledu můžeme dnes posuzovat 8. leden 1920: V ten den byla vyhlášena církev československá husitská. V Základech víry schválených sněmem r. 1971 čteme tato slova: „O církvi československé husitské věříme, Ž3 vznikla z Boží vůle a milosti, aby skrze ni do jedné, svaté a obecné církve Boží byli přivedeni mnozí, kteří by jinak zůstali ztraceni ve víře a beznaději a aby usilovala o Boží církev bez poskvrny a vrásKy “ Cesta k 8. lednu 1920 byla nesnadná a dlouhá. Bylo by možno y vést staletími jako touhu českého člověka po vpravdě křesťanském životě bez mocenských vli- Cesta k8.1ednu!920 vů a zájmů. V samé římskokatolické církvi je možno sledovat reformní hnutí, které zesílilo v druhé polovině devatenáctého století jako katolický modernismus. V našich zemích se projevil zvlášť silně vlivem husitské tradice, jež byla v onom období zdůrazňována i politickými, myšlenkovými proudy. Papežská kurie se zalekla modernismu a reformismu zvláštní bullou r. 1907 je zakázaa la jako kacířství. Vznik Československé republiky v r. 1918 a nové naděje daly zapomenout na zákaz a modernistické ideje byly u nás oživeny v nově ustavené Jednotě katolického duchovenstva již v listopadu 1918 a schválené papežskou expoziturou ve Vídni. Předsedou byl spisovatel a farář v Ořechu u Prahy, Jindřich S. Baar. V Jednotě se utvořilo „volné sdružení pracující na církevních reformách až k úplnému jejich provedení“, které si dalo ,méno Ohnisko. Ve svém statutu 'Dokončeni na 4. straně) Do roku Karla Farského Padesát let od smrti předního představitele zakladatelské generace naší církve dr. Karla Farského, jenž zemřel 12. června 1927 v Praze, vtiskuje celému roku 1977, jak jej budeme v církvi prožívat, vzpomínkový charakter. Bude to rok dr. K. Farského. V něm se bude církev československá husitská nad životním dílem a odkazem svého prvního patriarchy hluboce zamýšlet. Není to pouze úkolem historie. Budeme si připomínat, co z tohoto díla přežilo podmíněnost své doby, v čem je jeho aktuálnost vzhledem k dnešku a čím nám toto dílo může být vodítkem v naší církevní práci i do budoucna. Životní dílo dr. K. Farského je velmi mnohostranné. I při krátkosti jeho života, neboť se dožil pouhých čtyřiceti sedmi let, je to dílo dosti rozsáhlé. Ještě z období ísvého katolického kněžství napsal studii o zpovědi a 'častém přijímání Večeře Páně studenty bohosloví. V jiné studii zhodnotil význam těchto svátostí u mimořádných případů věřících, postižených nervově. Přicházel s některými originálními avantgardními podněty z oboru tzv. psychoanalýzy mentálně nemocných, která nalezla světové až později širší ohlas ve psychiatrii. Také jeho doktorská práce „Stvoření“ byla založena na metodě tzv. konkordismu, který se ujímal v teologii jako moderní směr okolo první světové války. Jeho rukopisné práce „Liturgika“ a „Mravouka“ hledaly nové pedagogické cesty pro výuku náboženství. Z nich druhá učebnice měla i silnou protiválečnou tendenci. Jeho novinářské články v místním plzeňském tisku byly neseny mírovými aspekty, které nepozbyly ani dnes na aktuálnosti a podnětnosti pro mírovou práci církví. Farského rozbor vývoje historických vztahů českého národa k Římu v knížkách „Papežství a národ český“ a „Český problém církevní“ bychom mohli použít za vzor i dnes k hlubším rozborům těchto otázek. Jakými motivy byl veden, aby nastoupil Cestu od církve římskokatolické k církvi samostatné s vylíčením psychologického pozadí svého rozhodnutí, vylíčil dr. K. Farský v knížkách „Přelom“ a „Z pode jha“, které by měly být v naší církvi připomínány i přes časový odstup k událostem v nich vylíčených. A právě tak i Farského publikace „Stát a církev“, založená na dějinném studiu faktů svými pohledy historicko právními by mohla přispět důležitými fakty z minulostí k objasnění a řešení forem partnerských vztahů na současném poli církevně právním. Nutné zakotvení hledal dr. K. Farský pro církev československou v biblickém studiu. I když nelze říci, že vždy nalezl pro to nejzdařilejší metodu, jak ukazuje ještě v římskokatolické církvi vzniklá a již připomenutá práce „Stvoření“, přesto ukázal cestu k pochopení bible jak řadou biblických výkladů, vydaných později pod názvem „Naše postyla“, tak i svou průkopnickou „Biblickou čítankou Starého zákona“ i nedokončeným pokusem o napsáni „Biblické čítanky Nového zákona“. Biblickou teologii v CCS prohluboval dr. F. Kovář. Novými podněty staví ji na výši světové biblické teologie dnešní naši teologové. Dr. K. Farský učinil také pokus položit církvi československé věroučné základy. Jeho snaha, navazující na české náboženské tradice, vycházející i z náboženských potřeb novodobého člověka a zdůrazňující zásadu svobody svědomí, byl úkol neobyčejně těžký. Nedařil se mu příliš, když se účastnil na vydání Kalousova „Katechismu“. Proto své stanovisko dále upřesňoval ve „Stručném výkladu náboženské nauky“, připojeném ke „Zpěvníku“ a v brožuře „CČS. Stručné informace“. Naraziv svými racionalistickými výklady u současných teologů, tím úspěšněji ale použil biblických prvků a christologicky výrazné motivaa ce ve své „Liturgii“, „Zpěvníku“ „Obřadní příručce“. Farského věroučně prohloubil již dr. A. Spisar. Z posledně uvedených pramenů Farského práce těží a může brát svou hlubší biblickou orientaci naše současná teologie. Účastí na ekumenickém kongresu ve Stockholmě a podnětem ke svolání jiného mezinárodního setkání v Praze, svou cestou do Ameriky, úsilovnou činností kazatelskou, vyčerpávajícím úsilím organizačním a jinými dalšími úkoly položil dr. K. Farský pevné základy charakteru naší církve i dalšího jejího teologického vývoje. V jeho odkazu jsou také obsaženy prvky sociálně progresivní i motivy mírového úsilí. Nastávající rok dr. K. Farského poslouží k tomu, abychom si všechno, co by bylo na Farského životě a díle podnětné, trvalé a pokrokové, opět připomněli, nově promyslili a ve svém poslání oživili. Dr. M. Kaňák P- OyUír' Karel Farský • Kresba akad. mal. Jan Znoj