Český Zápas, 1984 (LXIV/1-52)
1984-01-08 / No. 1
Téma: „Vy jste tělo Kristovo...“ (1. Korintským 12, 27) Neděle 8. 1. 1984: „Tělo Kristovo — jeho skutečnost“. Efezským 4, 1—18. Prosba za dílo církve, aby byla tmelem jednoty a dorozumění v rozděleném světě, a tím sloužila míru. Pondělí 9. 1. 1984: „Tělo Kristovo — jeho duchovní obdarování“. Efezským 1, 3—23. Prosba za jasné biblické zvěstování církve, za dobyou službu duchovních a kazatelů, za bohoslovecké fakulty. Úterý 10. 1. 1984: „Tělo Kristovo — jeho určení k jednotě“. Janovo evangelium 17, 20—26. Prosba za vzájemné porozumění mezi sbory a obcemi, mezi jednotlivými věřícími i mezi manželi různé víry. Středa 11. 1. 1984: „Tělo Kristovo — podmínky jeho správné činnosti“ 1. Korintským 12, 12—27. Prosba za dary proroctví, evangelizace a křesťanské služby a za dary, svěřené jednotlivým církvím. Čtvrtek 12. 1. 1984: „Tělo Kristovo — následování a služba lásky“. Janovo evangelium 15,18—16,4; 17, 26—27. Prosba za rozhojnění lásky v církvi, za její málomluvnou účinnost a za věrné následování Krista ve všem radostném i těžkém. Pátek 13. 1. 1984: „Tělo Kristovo — jeho působení“. Matoušovo evangelium 5, 13—16; 1 Tímoteoví 2, 1—8. Prosba za dílo evangelizace, za lidi hledající smysl života, za dílo sociální spravedlnosti a za „třetí svět“. Sobota 14. 1. 1984: „Tělo Kristovo — jeho odpovědnost“. 1. Petrova 1, 13—21; 2, 4—10. Prosba za posvěcení našich životů, za služebníky církve, za rodinnou výchovu dětí ke skromnosti, vděčnosti, úctě ke stáří, za růst touhý po čistém životě a za dobrou přípravu bohoslovci! pro jejich službu. Neděle 15. 1. 1984: „Tělo Kristovo — jeho naděje“. Římanům 8, 18—27; 2. Petrova 3, 11—T3. Prosba za svět ohrožený vykořisťováním, za lidi trpící útrapami válek, za více porozumění pro všechno tvorstvo a za ochranu životního prostředí. ekumenické v rámci ekumenického týdne modliteb bude ve čtvrtek, dne 12. 1 e d n a 1984 večer v 19 hodin v Husově sboru Církve československé husitské v Praze 10 — Vršovicích, Moskevská 34. Úvodním slovem poslouží kancléř Církve pravoslavné v Československu bratr doc. dr. Jaroslav Šuvarský. Modlitební společenství povede bratr doc. Michal Bihary z Křesťanské reformované církve na Slovensku. Celkový pohled 11a mírové shVoináždění církevních představitelů v Paláci kultury x Praze Foto Martin Salajka i I Tesalonickým 1, 1—10 Jan 14, 18—19 Otevíráme řadu postil v letošním roce nejprve oddílem listu apoštola Pavla tesalonickým křes tanům. Tento sbor je radostí jeho srdce, neboť je na něm patrné to, čemu říkáme opravdové křesťanství. Čtenář Písma sv. dobře ví, že Pavel rád užíval oné základní trojice slov: víra, naděje, láska, ne boť obsahuji celou šíři toho, ěemu bychom dnes řekli „křesťanská existence“. Podle toho, jak charakterizuje jednotlivé členy této trojice, smíme i my dnes zkuumat sami sebe, zda je naše víra skutečnou vírou, naše láska pracovitou, dělnou láskou a naše naděje vytrvalou nadějí. Je třeba klást si takové otázky často a není nadbytečné, učiníme-li tak i dnes v prvních dnech nového kalendářního času a k datu výročí vzniku naší církve. Nelze jinak, než znovu připomenout, že všechny tyto složky musí být také při nás zřetelné. Pavel tedy nejprve mluví o činné víře, která není jen záležitostí lidského srdce. Vzniká pod dotekem Boží milosti, nezůstává však utajéna v zbožném soukromí, nýbrž prosazuje se jako viditelná moc skrze určité jednání. V dalších verších se pak apoštol vrací, aby blíže pověděl, co je oním činem víry. V tom, že tesaloničtí Má smlouva je život a pokoj (Dokončen! z 1. strany) Proti dogmatu militaristického zastrašování, proti nedůvěře stavíme moc naděje, opřené o toho, který nás učí spravedlnosti, lásce a pokoji a vede nás radikálním obratem života (metanoiaj do smlouvy života a pokoje. Místo, kde své odhodlání vyslovujeme, nechť nemá zdi, které by nás dělily od těch, kteří v dešti a mrazu, pod obušky a mezí slznými bombami stojí za stejnou věcí jako my. Máme společného nepřítele: hřích ziskuchtivosti a moci, prorůstající z lidských srdcí do společenských struktur. Proto bychom chtěli, aby náš hlas pronikl i k těm, kteří strojí úklady životu lidstva. Bůh volá každého od zlých činů do smlouvy života a pokoje. je více než symbolické, že naše jednání probíhá v adventu, který má dva neoddělitelné tóny. Připomíná člověku zlo, které napáchal a trest za něj. Ale zároveň je výhledem naděje, potěšení a povzbuzení k obratu, za nímž je mož-. ná záchrana. Zbraně lze ještě stále proměnit v nástroje dobývání chleba a mnoha jiných lidských potřeb. Také tuto plány patří k současné realitě světa a my stolíme na jejich straně. Je to náš program. Člověk velké vize budoucnosti Teilhard de Chardin napsal: „Skutečně podivná podívaná, od níž už dlouho nemohu odpoutat svou pozornost: tisíce inženýrů a ekonomů se vyčerpávají po celé zemi studiem světových zásob uhlí, nafty a uranu — zato nikoho nenapadne, aby bděl nad chutí lidstva žít, aby měřil její „teplotu“,, aby ji navájel, aby o ni pečoval a konečně — proč ne — aby ji zvětšoval“ (Chuť žiti. To je náš úkol dnes, chceme-lí život zachovat, vybudovat mír a přijmout Boží pokoj. Anežka Ebertová Zkrácený text projevu předneseného na shromáždění Společně za mír a život pro dnešek a budoucnost, Praha 7. prosince 1983. přijali slovo, víry uprostřed mnohé tísně v radosti Ducha svátého. Na příkladě Abrahamově je zřej má tato cesta, kdy se člověk obraci ed model k Bohu, přijímá jeho vůli za svou a jde tam, kam jej Boží přikázání vede jako neod mluvný požadavek. Ani s námi nemůže být jinak, neboť Bůh v Kristu čeká i na naše životní svědectví. Ovocem víry je láska. Není to naše přirozené hnutí srdce, které může být často neseno naším krátkodobým a krátkodechým sobec tvím. Křesťanská láska je zrcadlovým odrazem Božího příklonu k člověku v Ježíši Kristu. Proto se u něj učí, čerpá z něj svou odvahu a sílu a osvědčuje se v mnohém sebezapření a oběti pro druhé. Všimněme si ještě toho třetího znaku, vytrvalé naděje. Také v ní se prokazuje Boží moc a milosrdenství. V životních zápasech na ni mnohdy útočí mnohé zklamáni všedních dnů a hořkost neúspěchů. Pokouši ji i naše vlastní srdce svým Umeliem a nedůvěrou. Slovem „bratr“ a „sestra“ nazýváme obvykle své sourozence, se kterými se v dětství třeba i pereme, ale k nimž pak v dospělosti máme nej bližší vztah, i když to nemusí být pravidlem. Tomuto vztahu se říká pokrevní příbuzenství, protože sourozenci mívají jednu matku a jednoho otce. I Ježíš měl sourozence, jak se dovídáme z evangelií, a to čtyři bratry a nejméně dvě sestry. Byl tedy ve své rodině také nazýván bratrem. My však víme, že slova „bratr“ a „sestra“ se užívá i v širším významu než rodinném. V nemocnici se ošetřovatelkám říká „sestro“ ..nebo dokonce zdrobnšle „sestřičko“, v románech Karla Maye narazíme často na „rudého“ nebo „bílého“ bratra ä také v různých organizacích se člepové oslovují „bratře“, „sestro“. Souvisí to s povědomím, že všichni lidé k sobě nějak patří, že tvoří jeden velký organismus, rodinu. Také v církvi si tak říkáme. Důvod pro to je hlubší než kdekoliv jinde. Víme přece, že jsme byli stvořeni jedním Otcem, který je v nebesích, a že nás pojí nejen příbuzenství krve, ale 1 víry, naděje a lásky. Ježíš se narodil tak jako všichni lidé. Vánoce nám to připomněly. Protože má stejný původ, nestydí se nazývat nás svými bratry (Židům 2, 11.12). A naopak, my smíme mluvit o Ježíši Kristu jako o svém bratru. On má ovšem mezi svými sourozenci zvláštní postavení. Byl a je prvorozený. Narodil se Marii jako první. Slovo „prvorozený“ má v Bibli důležitý význam. Prvorozený syn byl nejen otcovým nástupcem, ale náležel také Hospodinu. Souviselo to s onou událostí, která se stala kdysi v Egyptě těsně před odchodem Izraelců do Zaslíbené země, kdy anděl Hospodinův pobil u Egypťanů všechno prvorozené. Rodiny Izraelců byly uchráněny, protože jejich dveře byly označeny krví beránka. Od té doby všechno prvorozené bylo zasvěcováno Bohu Děli však nebyly obětovány, ale vykupovány. Také'Josef a Maria přinesli svého synáč-Ale právě tehdy se má pravá naděje osvědčit svou vytrvalostí. Povstává vždy znovu, nesena zaslíbením samého Pána: „Nezanechám vás osiřelé, přijdu k vám. ještě malou chvíli a svět mne už neuzří, vy však mě uzříte, poněvadž já jsem živ a také vy budete živi.“ Na prahu nového roku stojíme ledy Spolu se svou církví v pokoře a se srdcem ztišeným. Budeme mít mnoho příležitostí v té!» složité době plné nebezpečenství a problémů, před nimiž jako křesťané uprostřed lidského rodu a celého Božího stvoření žijeme, abychom nesli viditelně své poslání skrze poctivou službu ve víře, lásce a naději. Proto má hluboký smysl, abychom jako údové své církve v tamto novém roce vycházeli denně za svou prací a konali ji věrně v Kristově Duchu. Má hluboký smysl, abychom neumdlévali a v pokání podstupovali zápas o její obnovu a obnovu světa k spravedlností a ku pokoji. VZHORU SRDCE! Modlíme se: Všamohoucí Pane a Otče náš. Buď vůle tvá. Nejen v nebi, ale také na zemi. A nejen obecně na tom našem světě, nýbrž při mně a skrze mne. Biskup Miroslav Durchánek ka po narození do jeruzalémského chrámu a obětovali dvě hrdličky nebo dvě holoubata. Avšak Ježíš nebyl prvorozený jen ve své rodině, ale 1 mezi všemi lidmi na světě. V něm nám Pán Bůh ukázal, jaký má být opravdový člověk. Ježíš je nám příkladem, tak jako má být příkladem v rodině nejstarší bratr. V jedné naší písni je to řečeno takto: „Pane náš a bratře Kriste, / tvým je, kdo má bližní rád, / uč nás žiti lásce čisté...“ Ježíš Kristus je však víc než jenom příklad. Přijal totiž své prvorozenství jako životní úkol. Zasvětil se Hospodinu v tom, že ho byl na každém kroku poslušný, ve službě lidem, v utrpení i v oběti, která je jedinečná a neopakovatelná. Všechny nás také zachránil. I v tom jednal jako náš bratr, ale my takto jednat nemůžeme, jen on je náš Spasitel. Je jedinečný, jednorozený V jedné vánoční písni je to vyjádřeno slovy: „Chceš nám bratrem'býti, / nás k sobě si vzítl. / Vítej, Králi_ náš.“ Nyní se na základě předchozího jiodívejme na jeden verš z Pavlova listu Římanům: „Které Bůh předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími“ (8,29). —Říká se tu, -že Pán Bůh předem vybral ty lidi, kteří se* stanou Kristovými bratry a vejdou do věčné slávy. Může nás na tom něco zarazit. Znamená to snad, že Hospodin si předem někoho vyvolil a druhého ne? Má pak vůbec smysl, aby člověk zápasil o víru? Rozumějme tomu správně. Pán Bůh je ke všem spravedlivý. On předem vyhlédl a určil, aby každý měl možnost jít s Kristem a poznat v něm moudrého a obětavého bratra i Pána. Avšak ne každý tuto nabídku přijme. Pak trhá kruh Boží rodiny a ztrácí naději na podobu s Kristem. Jestliže přijmeme Boží dar v Kristu, pak můžeme stále s radostnou jistotou opakovat: „Máni bratra, ikterý mě miluje, ochraňuje a zachraňuje.“ Zdeněk Svoboda Pozdrav a díkůvzdání PRVOROZENÝ Jak se moje modlitba stávala zbožnější a niternější, měl jsem tu stále méně a méně co říci. Nakonec jsem se zcela ztišil. Stal jsem se, což je ještě větším protikladem k mluvení, stal jsem se lim, kdo naslouchá. Dříve jsem se domníval, že modlitba je mluvou. Naučil jsem se však, že modlitba není jen mluvou, ale i nasloucháním. Tak je to: Modlit se neznamená, že slyším mluvit sám sebe. Modlit se znamená ztišit se, být tichý a čekat až ten, kdo se modlí, uslyší Boha. Sören Kierkegaard Český zápas Obsah ročníku 63/1983 DODATEK č. 50-52 (AF), Co nového si přečteme 50—51 A. N., Svátky Boží a lidské lásky 52 Baudyš Vladimír, Říkali jsme mu íček... (k výročí úmrtí K. Čapka) 52 Bš, Věrný Služebník 50—51 Ebertová Anežka, Náboženství pro mír v Africe IV. 50—51 F.-C., Duchovenská jubilea v lednu 52 V lednu vzpomínáme 52 Góra Jan, Kde se i vlastně narodil 50—51 Halouzka Vladimír, K otázkám svěcení husitských kněží ' 50 51 Hoímann Hilde, Bůh je naší nadějí (přel. -nai-j 50—51 Je advent, brány dokořán... (píseň) 50—51 (JK), Společná cesta (ke knize V. Slabý) 50—51 Kalendář Blahoslav 1984 50—51 Kaňáková Alena, Kristovo narození od Jana Znoje 50—51 Reliéfy pro vinohradský sbor od Jana Znoje 52 Listy důvěrné — Silnější než smrt 50—51 Marti Kurt, Říkám to (báseň; přel. J. a Z. Svobodovi) 50—51 -MB-, Deník 1983 (8) 50—51 Michler Stanislav, Léta ve Zlaté kapličce IV. 50—51 Mikulecký Jiří, Advent Bohuslava Reynka 50—51 Naděje proti temnotě (mírové setkání, Železná Ruda 5. a 6. 12.) v 52 Novák Miroslav, Vánoční blahopřání (L 2, 10. 14) 50—51 Novosad Alexej, Krůpěj ze studnice betlémské 50—51 Pchotská Eva, Mnohé se mi nedostává... jbáseň) 50—51 Pechatý K., „Národ sobě“ — převezení kamene z proslulé Práchně do základů Národního divadla 50—51 Pinč, Mikuláš Klaudyán — autor nejstarší mapy Čech 50-51 Scheinpflugová Olga, Dík (báseň) .52 Společně za mír a život pro dnešek a budoucnost (Praha 7. 12.) 50—51 Synoda na Šumavě 52 Upevnit pokoj na zemi (mírová synoda, Praha 23. 11.) 50—51 Za bratrem farářem J. Vrbatou (fú) 50—51 - Obsah ročníku ČZ 63/1983 vyšel y. C. 52/1983