Dikobraz, 1959 (Anul 15, nr. 1-52)
1959-01-01 / nr. 1
2 Dikobraz potřeboval taxikáře. Protože ho opravdu nutně potřebo* val, taxikář nikde. Vtom potkal malíře. „Potřebuju taxikáře.“ „Jakého?“ odtušil malíř a nachystal si skicář. Dikobraz vida, že se mu naskýtá příležitost, aby měl vlastního taxikáře, dal si na popisu záležet. „Jakého? No ať Je jako taxikáři jsou.“ Dikobraz: Dej pokoj, to mi mezi ostny běhá husí kůže. Udělej chytrého milého chlapíka, ať je s ním kloudná řeč, ať ví na dlouhou cestu nějakou tu anekdotu, ať rozumí své věci a ještě ledačemu. Malíř: Takového tedy? Dikobraz: Ten vypadá moc do světa. Ten asi taky pije, dává si do nosu. Uber, malíři, a raději mu přidej drobátko poctivosti, ať ... Malíř: (zplna hrdla) Zpátky, zpátky! Zalezeš! On se mi klube z papíru! A než se Dikobraz nadál, stál před ním místo malíře taxikář Příhoda. Dikobraz: Seyčku, haló, Seyčku! Malíř: Tu jsem. Dikobraz: Udělej mi větší dvířka, zapomněls, že jsem od nového roku větší. Malíř: Když mně se v redakci nikdy nic neřekne (zvětšuje dvířka). Příhoda: Tak kam to bude, vážený? Dikobraz: Do nového roku. Příhoda: Číslo? Dikobraz: 1959. A jede se! Dikobraz: Nechtěl byste si zapnout taxametr? Příhoda: Ale dáte mi, jak jste zvyklý. Vždyť nejedete poprvé. Dikobraz: Do 1959 po prvé. Co bude s tím taxametrem? Příhoda: Potom to nějak spočítáme. Dikobraz: Zastavte, Příhodo. Zapněte měřič. Co jsme ujeli sem, jde z vaší kapsy. Příhoda: Vy jste se vybarvil. Dikobraz: To je pravda, mám ted o barvu víc. MOC Ml SEM,UW, líeuztlE, STEJNĚ NEMÁM pkobný ! Z PRAŽSKÉ VÝSTAVY UMĚNÍ BOJUJÍCÍ Karikatura A. Pelce z roku ( * 1943 Předválečná kresba K. Štiky ADENAUER A BEZATOMOVÉ PÁSMO Jan Blanský Velmi rád souhlasil by a neváhal by ani vteřinu, kdyby se pásiho prostíralo od Aše, Magdeburku - k Pekinu. í irrsi DNES •VELKÁ Š8UT0 ŘÁSY JIŘÍ SCHWERTNER Vážení soudruzi, s potěšením jsem přijal zprávu, že v našem podniku byl zřízen nový útvar OPPPZ (oddělení pro přijímání připomínek zaměstnanců). Obracím se na Vás s kritickou připomínkou ohledně organisační směrnice čislo 126/58, kterou vydal hlavní e'konom. Podle této směrnice musí každá faktura projít celkem sedmnácti místy našeho podniku, jde přitom často o minimální částky, takže čas pracovníků, likvidujících tyto faktury, je dražší než práce fakturami účtovaná. Považuji tento způsob za velmi nehospodárný. Přikládám podrobný návrh na zjednodušení celé agendy při zachování dokonalé kontroly. Kudláček Václav Vážený soudruhu řediteli, v příloze Vám zasíláme dopis soudr. Kudláčka a jeho návrh na zjednodušení likvidace faktur v našem podniku. Prosíme o Vaše laskavé vyjádření. 0. 8. Zlička ,ved. OPPPZ. Vážení soudruzi, v příloze Vám vracím dopis soudruha Kudláčka a jeho návrh na zjednodušení likvidace faktur v našem podniku. Návrh uvedeného soudruha nelze realisovat. neboť - jak je Vám jistě známo - existuje v tomto směru organisační směrnice č. 126/58, kterou vydal hlavní ekonom. Otto Dejpokoj, podnikový ředitel Vážený soudruhu Kudláčku, v příloze Ti vracíme Tvůj návrh na zjednodušení likvidace faktur v našem podniku. Prostudovali jsme jej podrobně a došli k závěru, že jej není možno realisovat. Pokud bys měl zájem o bližší vysvětlení našeho zamítavého stanoviska, vyhledej si, prosím, organisační směrnici č. 126/58, kterou vydal hlavní ekonom. 0. 8. Zlička, ved. OPPPZ UPOMÍNKA č. 1 lícena Kčs 500, Máte už povídku do soutěže Dikobraza? Ne-2. cena Kčs 300,zašlete-li ji ihned, bude následovat 3. cena Kčs 200,UPOMÍNKA C. 2. Sedm dalších cen Tak pozor 11 po Kčs 100, Příhoda: Tak už jsme v Novém roce. Začíná se to tu hezky zvedat. Dikobraz: Vždyť je to čtvrtý rok pětiletky. Příhoda: A co ještě? Dikobraz: Dále je to čtrnáctý rok republiky a čtyřicátý druhý rok od Velké říjnové revoluce. Doufám, že naše hospodářské úspě chy v něm porostou se čtvercem času, o čemž by mohl jenom čtverák pochybovat. Doufám taky ... Příhoda: ... že v něm náš hokej ze čtvrtého místa postoupí aspoň ^ na první. Dikobraz: Jestli nejste moc skromný, Příhodo. Jedte dál, jeďte čtyřkou, ať se v tom novém roce někam dostaneme. 18. května 1958. Na druhé straně, právě pár kroků od Braniborské brány, má svůj obchod pan Heinrich Krause. Totiž pár kroků, snad se to dá říci přesněji: když jdou Ami na hlídku, kupují si u pana Krauseho zápalky. Cigarety ne. Mají lepší. Potom, když jim zápalky dojdou, vrátí se obyčejně některý z nich a koupí nové. Pro sebe i pro ostatní. Pár kroků od Braniborské brány má trafiku pan Krause. Nedostal ji náhodou. Pan Krause je invalida. Granát mu utrhl kdysi nohu kdesi u Szalwy Mazowske. Hned na počátku války. Pan Krause měl tři syny. Yí o nich, kde zemřeli. Dostal o tom vyrozumění. Kde zemřela dcera Ingrid neví. Vyrozumění nedostal. Poslední dopis od ni dostal z Ukrajiny. Pan Krause prodává doutníky, tabák, cigarety a časopisy. Má mezi nimi i časopis Quick. Tam píše nějaké své paměti pan víceadmirál Donitz. Pan Krause nečte časopisy, které prodává. Lidi jsou neradi, když dostanou noviny a najdou třeba na stránce otisk palce. Pan Donitz nazval své paměti „Účtování“. Pan Krause neví o tom, že tam pan Donitz píše: „Nelze pochybovat o tom, že Adolf Hitler byl největším státníkem světa. Přijde čas, kdy to poznáme. Přijde čas, kdy mu znovu rádi dáme v oběť svě děti, neboť boj proti komunismu je věčný ...“ Pan Krause nečte své časopisy. Jen je prodává. Někdy i přemýšlí o svých třech synech a dceři Ingridě . . . 30. června 1958. Právě když se pan Krause díval do sluníčka a kouřil svůj polední doutník, přišel k němu pan Wilhelm. Pan Wilhelm má obě ruce, ale noha mu chybí. Sáhl vlastně neví,-kde o tu nohu přišel. Ví jen, že ze třídenních mdlob procitl v nějaké ruské vesnici. Pan Wilhelm přinesl nějakou putici. Prý to bylo 'proti válce. Pan Krause se už na to přesně nepamatuje. Ale, když mu to pan Wilhelm vykládal, vzpomněl si na tři syny a dceru. A tu petici podepsal. Mluvilo se v ní proti válce. 30. záři 1958. Několik kroků od Braniborské brány je trafika. Když ráno odváděli pana Krause, říkal, že nic špatného neudělal. Ti, co ho odváděli, neříkali nic. Morálka je zlodějské náčiní, které má tu výhodu, že se nikdy nezapomíná na místě činu. K. K. Leden má určitě někde nějakého strýčka - jinak by přece nepřiíel po každé první na řadu. Povídal prošlý film: V tomto roce se raději nebudu moc exponovat, aje