Film A Doba, 1965 (XI/1-12)
1965-06-01 / No. 6
DVACET LET CS. FILMU Vypovídá Jiří Trnka S vaším jménem v oboru animované Jilmové tvorby se setkáváme hned od počátku. Jak jste se dostal do prvního styku s jilmem? Latentně se můj zájem o film projevil vlastně už za okupace. Tehdy se mnou začal jednat Miloš Havel o něčem takovém — a měl to být právě loutkový film. A pak se o něco podobného začal zajímat i ředitel Feix z Nationalfilmu. To už tak bývá... ta věc prostě zrála. Vzpomínám si, že nám — mně a Frídovi — Feix zapůjčil pro druhý díl „Dějin čs. Jilmu“ vaše kresby kostýmů к připravovanémujilmuDlouhý, široký a Bystrozraký... To bylo něco jiného, to měl být hraný film. Připravoval ho Nationalfilm a jednu z hlavních rolí měl hrát Plachta, s ním jsme byli kamarádi. Ale nakonec se to netočilo. Feix měl tehdy ještě něco jiného na mysli. Nevěděl sice přesně, co by to mělo být, ale tenkrát byl u nás kreslený film v dohledu a on měl dojem, že bychom měli dělat nějaký kreslený nebo loutkový film. První scénář, který jsem pro něho tehdy připravil, byl podle lidové říkanky Zasadil dědek řepu. S tím jsme pak taky začali po znárodnění. A ten loutkový Jilm pro Havla? To byla veselá historie. Havel si mě pozval a chtěl, abych natočil Karafiátovy Broučky jako loutkový film. Možná, že ho na ten nápad přivedly moje ilustrace к novému vydání knihy. Samozřejmě jsem neměl žádnou praxi, ale představu, to ano. Byly to tehdy takové naivní doby. Loutkový film Broučci měl režírovat Borský a vyrobit to měl Havel. Měl jste na mysli loutky à la sovětský Nový Gulliver? V jistém smyslu ano, ale Havel měl dojem, že by bylo moudřejší a levnější, kdyby se do těch panáčků udělaly nějaké strojky, ty by se prostě natáhly a panáčci by chodili. Nu, a právě na tom se to tehdy rozešlo. O té prehistorii mluvím jen proto, abych ukázal, že to bylo už tehdy ve vzduchu. Byl jste za okupace v nějakém spojení s AJitem, který Němci obsadili a kde pak točili své kreslené Jilmy? Ne, nikdy jsem za války ty lidi z Afitu neviděl. Znal jsem jen některé jejich spolupracovníky z té doby, jako třeba Brdečku. Teprve po osvobození, už někdy v červnu, za mnou přišli do Košíř kameraman Láďa Novotný, Eduard Hofman a Jílovec a řekli mi : My tedy máme studio, chceme tam dělat kreslené filmy a chceme, abyste to dělal s námi. Nikoho z nich jsem do té doby neznal. A Brdečku tenkrát nepřizvali. Přišli, hezky to povídali, a tak jsem to začal s chutí délat. 284