Hlas Revoluce, 1949 (II/43-52)
1949-10-26 / No. 43-44
O DOBROVOLNOU SVAZOVOU KÁZEŇ Na posledním zasedání ústředního výboru Svazu bojovníků, za svobodu bylo usneseno šestnáct hlavních svazových úkolů, které mají být splněny do našeho celostátního sjezdu v květnu r. 1950. Redakce „Hlasu revoluce" se rozhodla přinésti o lcaždém z těchto úkolů zvláštní článek, který by patřičně ukázal, jak je prakUpky provádět, články budou v každém čísle vždy na tomto místě. Je jen třeba, aby je pečlivě sledovali jak funkcionáři, tak členové SBS. Usnadní jím práci a umožni vzájemnou kontrolu funkcionářů a členstva. Dnes tedy přinášíme první článek, věnovaný prvnímu úkolu: 1 Především musíme upevnitl politicky i organisačně náš ® Svaz. Zdánlivě obsahuje tento úkol úkoly dva: politický a organisační. Ve skutečnosti však jde o jeden společný, současně prováděný úkol — zpevnit život v SBS, a především — zpevnit organisační základnu v jednotách. A tu je třeba říci, že dobrou organisační základnou je každá jednota, která má v ýb o r ustavený a pracující tak, že je schonen aktivisovati všechno členstvo. Organisační pořádek vychází tedy od požadavku, aby se všechno členstvo trvale účastnilo života jednoty. Jak to dosáhnout? Členství v SBS je dobrovolné, také účast na schůzích je dobrovolná. Každý však, kdo jednou vstoupil do Svazu, přijal přitom dobrovolně nejen členská práva, ale 1 členské povinnosti a chce-li zůstat! členem Svazu, musí tyto povinnosti plnit. Svaz nemůže ve svém členství trvale ponechávat ty, kteří by počítali na jedné straně s plným využitím členských práv výhod, která nejsou nijak malá a kteří by na druhé straně nesplnili ani základní členské povinnosti, jako placení příspěvku, účast na schůzích a odběr časopisu. A tu je první věcí výboru jednoty, aby svou práci organisoval tak, aby k pravidelnému plnění těchto základních povinností opravdu všechno členstvo aktivisoval. Různorodost členstva SBS přitom není žádnou překážkou, naopak, je výhodou, poněvadž je dokladem toho, že SBS je organised celonárodní, bez ohledu na politickou, nebo sociální příslušnost členů. To ovšem neznamená, že by , členy SBS mohli být nepřátelé lidově demokratického zřízení republiky. nebo lidé usilující o obnovu dřívějšího zřízení kapitalistického. Největší vadou značného počtu dnešních výborů našich jednot je ta, že zaměřují svou práci jednostranně,- že se spokojujl 1 tou nejmenší účastí členstva, že nezjednávajf nápravu jak u sebe, tak u členstva \ důkladnou kritikou, sebekritikou a soustavným přesvědčováním, že nevyhledávají nové formy a cesty jak tento nedostatek napravit, že přes něj prostě přecházejí v domnění, že jedním, nebo dvěma vnějšně okázalými podniky do roka, udrží SBS v místě naživu. Takové názory jsou od základu falešné. Dokud výbor sám nepochopí, že mít v.organisačnfm pořádku všechno členstvo je první podmínkou dobrého života Jednoty, dotud všechno ostatní je jen stavbou na písku. Dokud výbor jednoty sám neprovede a nevyčerpá všechna opatření pro splnění této podmínky, dotud lze všechny ostatní jeho počiny přirovnati k počínání tonoucího, který se chytá stébla. Obyčejně je tvrzeno, že hlavní vinou tohoto nedostatku je málo přitažlivý program našich schůzí nebo nwšování flkolů, jejichž plnění je žádáno ústředím, nebo přetíženost členstva Jinými schůzemi, atd. Na každém z těchto tvrzení Je část pravdy, ale většinou Jsou tato tvrzení používána jen proto, aby odvrátí i pozornost od té hlavní příčiny — od špatné práce výboru jednoty od nedbalého poměru členstva ke Svazu. Odtud hlavní zásada nro splnění prvního úkolu zlenšit prácí výborů lednot, zlepšit poměr členstva ke Svazu. Jak a čím? Cím vůbec Je udržován Svaz pohromadě? Ničím jiným, než dobrovolným členstvím statisíců bojovníků za svobodu v tomto Svazu spojených společným programem. S tímto dobrovolným členstvím musí jiti ruku v ruce dobrovolná členská kázeň. Tato kázeň však nepadá s nebe. tu Je nutno teprve během práce vyvolávat v život a právě pří plnění základních členských povinností K tomu Je třeba všechno zaměřit. Není trvale možno Oceňovat jednotu, nebo okres, nebo kral, jen podle toho, kolik je na schůzích Ideových řečníků, ale výhradně podle toho. Jak má v pořádku člmstvo. jakou má účast na schůzích, jak má placeny přísoěvky. Jak odebírá časonisy, v jakém styku je s nejblíže nadřazenou organlsaěnl složkou. Bez dobrovolné členské kázně však tyto věci v pořádku být nemohou. Proto jako hlavní praktický úkol, vyplývající z prvního bodu usneseni ústředního výboru SBS je — vytvořit a neustále upevňovat svazovou členskou kázeň. A právě zde hned vidíme, že je to úkol právě tak politický, jako organisačni. V čem je politický ? V tom, že vychází ze zásady demokratického centralismu, nikoliv z měšťáckého, povrchního demokratismu. Musí vycházet z povinnosti každého plniti úkoly jednou usnesené většinou, nikoliv ve jménu menšiny sabotovat, znemožňovat jejich plnění. Tím jsme u dalšího nedostatku některých našich jednot. Jsou případy (hlavně u jednot s větším počtem členstva), kdy jednoty zvolily své výbory na valných hromadách za poměrně malé účasti členstva, více mechanicky, než s přihlédnutím k úkolům, které výbor čekají. Složení takových výborů pak neodpovídalo členstvu. Mnozí členové pak usnesení takových výborů neprováděli, nezúčastnili se schůzí, neplnili členské povinnosti, výbor takovou jednotu pak vedl jen formálně, nikoliv skutečně, těžce zápasil a přitom skomíral i s jednotou. Je však příznačné, že tyto nedostatky vůbec nejsou tam, kde je skutečná svazová jednotná kázeň, kde není dávána přednost žádné odbojové skupině, kde z funkce ve výboru neni dělána žádná vysoká věda, kde je výbor sestavován tak, že odpovídá skutečnému lidovému a demokratickému rozvrstvení všeho členstva jednoty. Tam, kde Jsou členové výboru ukázněni, tam Jde práce dobře, tam je vRK členstvo jako odpovědné vedouc! činitele a samo se pak od nich uči odpovědnosti a kázni ne ve slovech, ale v skutcích. Tam však, kde výbor přechází zmateně od jedné akce ke druhé, aniž by si ověřil její výsledkv aniž by uvažoval o hlavních příčinách nedostatků, aniž by měl základní věci v pořádku, tam se pak projevuje nedostatek kázně a odpovědnosti ještě více u členstva a co horšího, tam také vzniká nedůvěra členů k funkcionářům a další zhoršení poměru člena ke Svazu. Dříve byly tyto nedostatky ještě posilovány tím, že chyběly kontrolní organisační složky. Dnes však bude každá jednota povinna skládati účty příslušnému okresu, okres kraji a kraj ústředí. Organisační síť Je rozhojněna. Každý člen a tím spíše funkcionář, má právo, i povinnost použít této organisační sítě k zlepšení práce v jednotách, i k zlepšení kontroly této práce. Členstvo jednot bude Instruováno daleko lépe a živěji skupinovými důvěrníky, celé jednoty pak instruktory ustanovenými okresem, okresy instruktory krajskými. V tom je velký organiss čni vzestup Svazu. Členové, zvláště ti, kteří byli oprávněně nespokojeni se Spatným stavem věci v některých jednotách, mohou mít z tohoto vzestupu radost. Je váak tře/ba využit jej oo nejvíce k praktickému upevnění našeho života ve Svazu. Každý, kdo chce, aby Svaz byl takový, jak to odpovídá významu našich bojů v minulosti, má dnes velikou možnost, 1 povinnost, ať jako prostý člen, nebo jako funkcionář, toto přání proměnit ve skutek. První praktický úkol tedy zní: Mobilisujme všechno členstvo k co největší účastí na listopadových členských schůzích. Apelujme nejen pozvánkami, ale osobně, na nutnost dobrovolné svazové kázně všech členů. Vyzvěme je k všestranné spolupráci. Při náborových akcích pro zvýšeni účasti na schůzích dejme do pořádku také Sienské příspěvku a odběr časopisu. A řekněme všem, že Svaz je ve vzesfotpn, ie s jeho dílo veliké národní jednoty všech čs. bojovníků za svobodu daH, a že je třeba učíniti všechno, aby náč květnový celostátní sjezd v příštím roce ještě více ukázal naší volitíckou a organisační pevnost, i jednotnou vlasteneckou vůli k dalším dobrým činům ve prospěch republiky. Dnešní číslo Hlasu revoluce vychází jako dvojčíslo, a to z technických důvodů, vzhledem ke třem svátečním dnům 30. a 81. října a 1. listopadu. Příští číslo vyjde s datem 7. listopadu a bude věnováno 32. výročí Velké říjnové socialistické revoluce a Dnům českoalovensko-sovětského přátelství. ZA LEPŠÍ ČINNOST NOVÉHO SVAZU Posiední zasedání našeho ústředního vedení učinilo závažná usnesení a dalo Svazu a členstvu řadu důležitých úkolů. To vyžaduje, aby se tímto zasedáním zabývala velmi podrobně a svědomitě všechna vedení a všechny jednoty naší organisace. Učiněná usnesení odpovídají povaze a povinnostem našeho Svazu k lidu a státu. Vyplývají z úkolů, které narýsoval IX. sjezd KSČ pro úspěšný politický a hospodářský vývoj v republice. Jsou vytyčena v 16 bodech, z nichž nejdůležitější je svolání celostátního sjezdu a vytvořeni celostátní organisace sloučením se Svazem lidových protifašistických bojovníků. Průběhem zasedání našeho ústředního výboru musí se především zabývati předsednictva krajských i okresních výborů, které na základě těchto usnesení propracuji krajský a okresní pracovní plán, který těmto výborům předloží k projednání. V žádném případě se nesmí státi, aby naše členstvo o těchto otázkách nejednalo a aby stálo mimo, jako to bylo dosud. To by byl velký nedostatek. Značně působilo na činnost našich jednot to, že nikdo neučil členy, jak usnesení plniti a nekontroloval, zda plněna jsou. To vedlo k tomu. že usnesení nebyla brána vážně. Že práce a činnost, zejména v základních jednotách byla slabá, že byl malý zájem o členské schůze a vznikaly pochybnosti o nutnosti a oprávněnosti existence našeho Svazu. Proto jsme zavedli instruktáž, která zejména do našeho sjezdu má velký význam. Úkolem této instruktáže je zanésti usneseni našeho ústředního výboru přes krajské výbory až do poslední naší jednoty, aby každý člen je znal, jimi se řídil a je také plnil. To vyžaduje trpělivý, srozumitelný a dobře připravený výklad. Propracování těchto usnesení podle povahy a možnoätí krajů, okresů i jednot. Srozumitelný pracovní plán, popularisováni všech úspěchů, uvě JAN VODIČKA domování si nedostatků a pravidelnou kontrolu. Takto postavená instruktáž bude míti výsledek a stane se důležitým nástrojem naší činnosti a práce od shora až dolů. Dobrou instruktáž může prováděti jen dobrý instruktor. Na něm závisí, jak budou splněna poslední usnesení našeho ústředního výboru. Jak budou využita pro naši činnost. Jak podle nich bude vypadati pracovní plán našich organisací. To není jen přednésti dobrý referát, ale dovésti také poraditi. To znamená trpělivě pracovati, zabývati se místními problémy. Práce instruktora musí vyvěrati z hlubokého přesvědčení, že to není práce marná, že má svůj smysl a účel. Že přinese prospěch našemu Svazu a nám všem. Musí vyvěrati z hlubokého přesvědčení, že činnost našeho Svazu je činností v zájmu našeho lidu a odpovídá jeho snahám, tužbám a potřebám. Že je to práce pro lid a v zájmu našeho lidově demokratického státu. Že splnění těchto úkolů prospěje nejen Svazu, ale i lidu a celé republice. Tak se musíme dívati na naši prácí a činnost. Ústřední vedení našeho Svazu projednalo také otázku důležitosti existence naší organisace. Je to odpověď těm, kteří se domnívají, že skončila úloha nás, kteří jsme v těžkých chvílích našeho lidu bojovali v prvých radách za jeho svobodu a samostatnost. Náš Svaz má právo na existenci. Má mnoho úkolů a povinností. V zájmu lidu a republiky je třeba využiti nenáročnou obětavost a získané zkušenosti v boji proti německým nacistickým vetřelcům a okupantům. Je třeba zachovat a rozmnožit vše, co bylo obětmi vykoupeno. Tak to také chápe náš čestný předseda, president naší republiky Klement Gottwald a gen. tajemník KSČ br. R. Slánský, kteří se otázkou existence našeho Svazu zabývali na IX. sjezdu Komunistické strany. To je třeba členům vysvětliti, aby věděli, že náš Svaz je organisací nutnou a potřebnou, s kterou se v republice počítá. Této skutečnosti je třeba plně využít pro organisační upevnění Svazu a ke zvýšení politické činnosti. Ta je tedy cesta, po které míníme jiti k splnění všech úkolů daných nám ústředním výborem. Bude to cesta úspěšná, po které splníme všechna usneseni a úkoly. Tím splní náš Svaz své historické poslání, vyjádřené v hesle: První v boji, první v budování. Pro pevný a jednotný celoatAtrf Svaz bojovníků za svobodu, pro úspěšnou činnost v zájmu lidu, republiky a světového míru. Nebojovali jsme za Titovu kliku V nedéli dopoledne 23. října se ««tli t sAl* ústředního sekretariátu SBS bývali bojovnici — Češi a Slováci — z Jugoslávie, kteří bojovali po boku Jugoslávského lidu oroti fašismu a za osvobozeni svých zemí a národů ze Jha imperialismu. Bývali bojovnici. Jichž se tu sešel velký nočet ze všech krajů republiky, náleželi kdysi k početné české a slovjenaké menšině, žijící v Jugoslávii, a po osvobozeni se vrátili do viartl, aby ji pomáhali budovat a v případě potřeby i hájit. Shromáždění bývali bojovníci a partyzáni z Jugoslávie vyslechli s napjatou pozornosti projev gen. tajemníka SBS, poslance bratra Jana Vodičky, který provedl obsažný rozbor událostí v Jugoslávii od jejího přepadeni nacistickými okupanty až k dnešní situaci. Jeho referát byl často přerušován spontánním potleskem a projevy souhlasu. V živé diskusi, která byla zahájena k jeho referátu, se vystřídalo mnoho řečníků, účastníků osvobozovacích bojů v Jugoslávii, kteří nepokrytě dávali najevo své zklamáni a rozhořčeni, Jakým je naplňuje Titova zrada a režim jeho kliky. Jednotliví bojovníci uváděli příznačné případy záhadných události, jichž byli účastníky v době bojů a které si tehdy nedovedli vysvětlit, a jejichž spojitost s Titovou zrádou a zaprodáním osvobozovacího boje západním imperialistům se jim objasňuje teprve nyni. Bojovnici i Jugoslávie prohlaáovsli ústy diskutujících, žs nebojovali za Tita s Jsho kliku, nýbrž za porážku nacismu a fašismu ve společném osrobozovacim bojí se Sovětským svazem a Jeho Rudou armádou, a za osvobození svých národů a zemi ze spárů imperialistů a jejich náhončích. Události v Jugoslávii a dnešní postoj Tltftv a Jeho gestapáeké vlády odhaluji Tita jasně Jako zaprodance imperialismu a kapitalismu, a proto bývali bojovnici z Jugoslávie povedou z toutéž nesmiřitelností, s jakou bojovali dříve v Jugoslávii, boj za Titovu porážku a za osvobozeni jugoslávského lidu od jeho fašistické vlády. Jugoslávští bojovnici partyzáni se postarají, aby Titovu zradu objasnili také dokumenty z dob osvobozovacích bojů, a vydali ze své konference resoluci, která je prvním krokem v jejich rozhodnutí. pomáhat dále lidu Jugoslávských národů v jeho boj) za svobodu a šťastnou socialistickou budoucnost. RESOBUCK x konference představitelů bývalých Jugoslávských bojovníků partyzánů, ktefl se vrátili do vlasti My, představitelé bojovníků partyzánů I. Ďa. brigády Jana Zižky z Trocnova, I. slovenské brigády a ostatních jednotek, protestujeme jménem všech bojovníků, kteři se vrátili do vlasti, co nejostřeji proti gestapácko-fašistickému režimu Titovy vlády, která pronásleduje a vraždí osvědčené bojovníky za socialismus, pravé vlastence, přátele SSSR a lidových demokracií. Hrdinný Jugoslávský lid bojoval za pomoci Rudé armády proto, aby ve spojenectví se SSSR a státy lidových demokracií budoval ve své zemi socialismus. Spolu s jugoslávským lidem a hrdinnou Rudou armádou se zúčastnili tohoto boje i příslušníci naši české a slovenské menšiny v Jugoslávii. Vznik našich bojových Jednotek, L 6*. brigády Jana Žižky z Trocnova a I. slovenské brigády, byly a jsou živým důkazem věčného přátelství a bratrství, které bylo zpečetěno v bojích společně prolitou krvi. Ve světle dnešního vývoje v Jugoslávii, který ukázal jmenovitě proces s Tlfovými agenty v Maďarsku a celá Titova vnitřní a zahraniční politika v žoldu amerických imperialistů — vidíme, že poctivé snahy jugoslávských bojovníků již během války byly sabotovány a zrazeny. Jako přímí účastníc' těchto bojů "vádíme markantní přiklad této zrady — postup s našimi jednotkami, Velký přiliv dobrovolníků, Cechů a Slováků, do jednotek NOV, umožnil na žádost našich zástupců vytvoření I. čs. praporu Jana Zižky z Trocnova a Jánošíkovy roty v květnu 1943, 26. října 1943 pak vytvoření I. čs. brigády Jana Žižky z Trocnova a začátkem roku 1944 vytvoření I. slovenské brigády. Přesto, že v řadách bojovníků Čechů a Slováků byl dostatek osvědčených velitelů a starých partyzánů, z nichž bylo možno vytvořit velitelský sbor těchto jednotek, bylý nám nakomandeváni do štábu velitelé, kteří nedovedli ani česky, ani slovenský, a byli šovinistický zaujat: proti nám. Jako příklad uvádíme prvního velitele brigády Jana Zižky z Trocnova, Milana Joku a velitele IIL praporu této brigády Milana Svráblče, kteří zakazovali ve štábech mluvit česky a slovensky. Až se na náš protest situace stala neudržitelnou, zrádné veleni bylo nuceno odvolat tyto šovinistické velitele. Naše Jednotka byla záměrně nasazována do bojů na takové úseky, kde nám hrozily největší ztráty. Typickým příkladem jsou bojové operace v prostoru Orachovice, Čadjavice, Končanice, Garešnice i Jiné. Přes všechny tyto záměrné prekážke se naše jednotky plně osvědčily ve všech bojích. Do řad jednotek se hlásili stále noví a noví bojovníci, takže v roce 1944, když jsme navázali spojení s bratrskou XIV. slovenskou brigádou, zjistili jsme, že se v partyzánských jednotkách nachází přes 8000 Čechů a 3!ováků. Proto jsme předložili návrh na utvořeni československé divise. Tento návrh byl armádním velením zamítnut, a aby se zabránilo dalšímu růstu našich jednotek, byli nově přicházející Češi a Slováci zařazováni do jiných jednotek. , Šovinistické Jednáni armádního vedení vyvrcholilo neodůvodněným rozpuštěním obou brigád a rozptýlením bojovníků do všech jugoslávských jednotek. Velitelský sbor obou brigád byl dán k disposici štábu HI. armády a tento je rozdělil na podřadná místa. Jak rozdílný byl naproti tomu postup SSSR, který svou morálni a materiální pomocí umožnil utvoření I. čs. armádního sboru ve SSSR. Tentýž šovinistický postup titovakého vedení vidíme i při organisací našeho menšinového života. Existence našich bojových jednotek umožnila velký rozmach národního a politického uvědomění našich menšin. Ještě v době osvobozeneckých bojů,' v ’roce 1944, byly ustaveny Svaz Cechů a Matica slovenská v Jugoslávii, jako vrcholné erganisace národního a kulturně osvětového života našich menšin. Titova vláda nejdříve oddalovala uznání těchto organisací a nakonec zakáaaia jejich činnost i menšinový tisk. Tím chtěla dosáhnout aby se všichni Češi a Slováci vtělili do t. zv. kulturních spolků, kde nebyla možnost dalšího národního života. Po vyjití resoluce Informačního byra organisovaii titovci nové organisace našich menšin, zvané Svaz kulturních spolků Čechů a Slováků. Do jejich vedeni nasadili své agenty a poslušné vykonavatele jejich zrádné činnosti, jako jsou Josef Křivka-Joka, prof Juraj Spevák, Tibor Kotejcete a jiní, z nichž mnozí byli fašisté a agenti gestapa. Tito agenti zneužívají těchto menšinových spolků k rozbíječeké a zrádné politice titovy kliky. V menšinovém tisku, který z těchto důvodů znovu povolili, jsou otiskovány štvavé a pomlouvačně články proti SSSR, zemím lidových demokracií a zvláště proti naši vlasti. Jsme přesvědčeni, že Češi a Slováci, žijíc! v Jugoslávii, nepřipustí, aby se stah nástrojem zrádné a rozbíječské činnosti tltovských agentů proti SSSR, zemím lidových demokracii a zvláště proti své vlasti, ba naopak, že se plně zapojí spolu e jugoslávským lidem do boje za svrženi Titovy fašistické diktatury, která se prozrazuje pronásledováním a vražděním nejiepšich synů našich menšin Rankovičovými pochopy. Posíláme plamenné bratrské pozdravy našim jugoslávským spolubojovníkům a ubezpečujeme \je naprostou solidaritou v jejich boji za zničeni tltovské zrádné kliky a za navrácení Jugoslávie do velké socialistické rodiny v čele se SSSR My, čeští a slovenšti bojovníci, odmítli jsme všechny pokusy tltovských agentů, kteří chtěj! zneužit naší bojově družby s jugoslávským Hdem pro svou zrádnou a vyzvědačskeu činnost v ČSR. Prohlašujeme, že dáváme veškeré své zkušenosti a znalosti k disposici v boji proti imperialistické agentuře T Jugoslávii. Vyzýváme všechny příslušníky partyzánských jednotek z Jugoslávie, kteří reemigrovall do vlasti, aby se ještě usilovněji zapojili do budovatelské práce a tak posílili tábor pokroku a míru v čele se SSSR. Ať žije bratrství a přátelství pracujícího lidu Jugoslávie a ČSR! Ať žije hrdinný boj jugoslávských národů proti krvavému fašistickému režimu Tita — Rankoviče Ať žije vůdce a učitel světové fronty socialismu,’ pokroku a míru, velký Stalin!