Hlas Revoluce, 1949 (II/43-52)

1949-10-26 / No. 43-44

O DOBROVOLNOU SVAZOVOU KÁZEŇ Na posledním zasedání ústředního výboru Svazu bojovníků, za svobo­du bylo usneseno šestnáct hlavních svazových úkolů, které mají být splněny do našeho celostátního sjezdu v květnu r. 1950. Redakce „Hlasu revoluce" se rozhodla přinésti o lcaždém z těchto úkolů zvláštní článek, který by patřičně ukázal, jak je prakUpky provádět, články budou v každém čísle vždy na tomto místě. Je jen třeba, aby je pečlivě sle­dovali jak funkcionáři, tak členové SBS. Usnadní jím práci a umožni vzájemnou kontrolu funkcionářů a členstva. Dnes tedy přinášíme první článek, věnovaný prvnímu úkolu: 1 Především musíme upevnitl politicky i organisačně náš ® Svaz. Zdánlivě obsahuje tento úkol úkoly dva: politický a organi­sační. Ve skutečnosti však jde o je­den společný, současně prováděný úkol — zpevnit život v SBS, a pře­devším — zpevnit organisační zá­kladnu v jednotách. A tu je třeba říci, že dobrou organisační základ­nou je každá jednota, která má v ý­­b o r ustavený a pracující tak, že je schonen aktivisovati všechno členstvo. Organisační pořádek vy­chází tedy od požadavku, aby se všechno členstvo trvale účastni­lo života jednoty. Jak to dosáhnout? Členství v SBS je dobrovolné, také účast na schůzích je dobrovol­ná. Každý však, kdo jednou vstou­pil do Svazu, přijal přitom dobro­volně nejen členská práva, ale 1 členské povinnosti a chce-li zůstat! členem Svazu, musí tyto povinnosti plnit. Svaz nemůže ve svém členství trvale ponechávat ty, kteří by po­čítali na jedné straně s plným vy­užitím členských práv výhod, která nejsou nijak malá a kteří by na druhé straně nesplnili ani základní členské povinnosti, jako placení pří­spěvku, účast na schůzích a odběr časopisu. A tu je první věcí výbo­ru jednoty, aby svou práci organi­­soval tak, aby k pravidelnému plně­ní těchto základních povinností opravdu všechno členstvo aktiviso­­val. Různorodost členstva SBS při­tom není žádnou překážkou, na­opak, je výhodou, poněvadž je do­kladem toho, že SBS je organised celonárodní, bez ohledu na po­litickou, nebo sociální příslušnost členů. To ovšem neznamená, že by , členy SBS mohli být nepřátelé lido­vě demokratického zřízení republi­ky. nebo lidé usilující o obnovu dří­vějšího zřízení kapitalistického. Největší vadou značného počtu dnešních výborů našich jednot je ta, že zaměřují svou práci jednostran­ně,- že se spokojujl 1 tou nejmenší účastí členstva, že nezjednávajf ná­pravu jak u sebe, tak u členstva \ důkladnou kritikou, sebekritikou a soustavným přesvědčováním, že ne­vyhledávají nové formy a cesty jak tento nedostatek napravit, že přes něj prostě přecházejí v domnění, že jedním, nebo dvěma vnějšně okáza­lými podniky do roka, udrží SBS v místě naživu. Takové názory jsou od základu falešné. Dokud výbor sám nepochopí, že mít v.organisač­­nfm pořádku všechno členstvo je první podmínkou dobrého života Jednoty, dotud všechno ostatní je jen stavbou na písku. Dokud výbor jed­noty sám neprovede a nevyčerpá všechna opatření pro splnění této podmínky, dotud lze všechny ostat­ní jeho počiny přirovnati k počíná­ní tonoucího, který se chytá stébla. Obyčejně je tvrzeno, že hlavní vi­nou tohoto nedostatku je málo při­tažlivý program našich schůzí nebo nwšování flkolů, jejichž plnění je žádáno ústředím, nebo přetíženost členstva Jinými schůzemi, atd. Na každém z těchto tvrzení Je část pravdy, ale většinou Jsou tato tvrze­ní používána jen proto, aby odvrá­tí i pozornost od té hlavní příčiny — od špatné práce výboru jednoty od nedbalého poměru členstva ke Svazu. Odtud hlavní zásada nro spl­nění prvního úkolu zlenšit prácí vý­borů lednot, zlepšit poměr členstva ke Svazu. Jak a čím? Cím vůbec Je udržo­ván Svaz pohromadě? Ničím jiným, než dobrovolným členstvím statisíců bojovníků za svobodu v tomto Sva­zu spojených společným progra­mem. S tímto dobrovolným člen­stvím musí jiti ruku v ruce dobro­volná členská kázeň. Tato kázeň však nepadá s nebe. tu Je nutno te­prve během práce vyvolávat v život a právě pří plnění základních člen­ských povinností K tomu Je třeba všechno zaměřit. Není trvale možno Oceňovat jednotu, nebo okres, nebo kral, jen podle toho, kolik je na schůzích Ideových řečníků, ale vý­hradně podle toho. Jak má v pořád­ku člmstvo. jakou má účast na schůzích, jak má placeny přísoěv­­ky. Jak odebírá časonisy, v jakém styku je s nejblíže nadřazenou orga­nlsaěnl složkou. Bez dobrovolné členské kázně však tyto věci v po­řádku být nemohou. Proto jako hlavní praktický úkol, vyplývající z prvního bodu usneseni ústředního výboru SBS je — vytvořit a neustále upevňovat svazovou členskou kázeň. A právě zde hned vidíme, že je to úkol právě tak politický, jako orga­­nisačni. V čem je politický ? V tom, že vychází ze zásady demokratické­ho centralismu, nikoliv z měšťácké­­ho, povrchního demokratismu. Musí vycházet z povinnosti každého plni­­ti úkoly jednou usnesené většinou, nikoliv ve jménu menšiny sabotovat, znemožňovat jejich plnění. Tím jsme u dalšího nedostatku některých na­šich jednot. Jsou případy (hlavně u jednot s větším počtem členstva), kdy jednoty zvolily své výbory na valných hromadách za poměrně ma­lé účasti členstva, více mechanicky, než s přihlédnutím k úkolům, které výbor čekají. Složení takových vý­borů pak neodpovídalo členstvu. Mnozí členové pak usnesení tako­vých výborů neprováděli, nezúčast­nili se schůzí, neplnili členské po­vinnosti, výbor takovou jednotu pak vedl jen formálně, nikoliv skuteč­ně, těžce zápasil a přitom skomíral i s jednotou. Je však příznačné, že tyto nedostatky vůbec nejsou tam, kde je skutečná svazová jednotná kázeň, kde není dávána přednost žádné odbojové skupině, kde z funk­ce ve výboru neni dělána žádná vy­soká věda, kde je výbor sestavován tak, že odpovídá skutečnému lido­vému a demokratickému rozvrstve­ní všeho členstva jednoty. Tam, kde Jsou členové výboru ukázněni, tam Jde práce dobře, tam je vRK člen­stvo jako odpovědné vedouc! činite­le a samo se pak od nich uči odpo­vědnosti a kázni ne ve slovech, ale v skutcích. Tam však, kde výbor přechází zmateně od jedné akce ke druhé, aniž by si ověřil její výsled­­kv aniž by uvažoval o hlavních pří­činách nedostatků, aniž by měl zá­kladní věci v pořádku, tam se pak projevuje nedostatek kázně a odpo­vědnosti ještě více u členstva a co horšího, tam také vzniká nedůvěra členů k funkcionářům a další zhor­šení poměru člena ke Svazu. Dříve byly tyto nedostatky ještě posilovány tím, že chyběly kontrol­ní organisační složky. Dnes však bude každá jednota povinna skláda­­ti účty příslušnému okresu, okres kraji a kraj ústředí. Organisační síť Je rozhojněna. Každý člen a tím spíše funkcionář, má právo, i povinnost použít této organisační sítě k zlepšení práce v jednotách, i k zlepšení kontroly této práce. Členstvo jednot bude Instruováno daleko lépe a živěji skupinovými dů­věrníky, celé jednoty pak instruk­tory ustanovenými okresem, okresy instruktory krajskými. V tom je velký organiss čni vzestup Svazu. Členové, zvláště ti, kteří byli opráv­něně nespokojeni se Spatným sta­vem věci v některých jednotách, mohou mít z tohoto vzestupu radost. Je váak tře/ba využit jej oo nejvíce k praktickému upevnění na­šeho života ve Svazu. Každý, kdo chce, aby Svaz byl takový, jak to odpovídá významu našich bojů v minulosti, má dnes velikou možnost, 1 povinnost, ať jako prostý člen, ne­bo jako funkcionář, toto přání pro­měnit ve skutek. První praktický úkol tedy zní: Mobilisujme všechno členstvo k co největší účastí na listopadových členských schůzích. Apelujme nejen pozvánkami, ale osobně, na nutnost dobrovolné svazové kázně všech členů. Vyzvěme je k všestranné spolupráci. Při náborových akcích pro zvýšeni účasti na schůzích dej­me do pořádku také Sienské pří­spěvku a odběr časopisu. A řekně­me všem, že Svaz je ve vzesfotpn, ie s jeho dílo veliké národní jed­noty všech čs. bojovníků za svobodu daH, a že je třeba učíniti všechno, aby náč květnový celostátní sjezd v příštím roce ještě více ukázal naší volitíckou a organisační pevnost, i jednotnou vlasteneckou vůli k dal­ším dobrým činům ve prospěch re­publiky. Dnešní číslo Hlasu revoluce vychází jako dvojčíslo, a to z tech­nických důvodů, vzhledem ke třem svátečním dnům 30. a 81. října a 1. listopadu. Příští číslo vyjde s datem 7. listopadu a bude věno­váno 32. výročí Velké říjnové socialistické revoluce a Dnům česko­­alovensko-sovětského přátelství. ZA LEPŠÍ ČINNOST NOVÉHO SVAZU Posiední zasedání našeho ústřed­ního vedení učinilo závažná usnesení a dalo Svazu a členstvu řadu důle­žitých úkolů. To vyžaduje, aby se tímto zase­dáním zabývala velmi podrobně a svědomitě všechna vedení a všechny jednoty naší organisace. Učiněná usnesení odpovídají po­vaze a povinnostem našeho Svazu k lidu a státu. Vyplývají z úkolů, které narýsoval IX. sjezd KSČ pro úspěšný politický a hospodářský vývoj v republice. Jsou vytyčena v 16 bodech, z nichž nejdůležitější je svolání celostátního sjezdu a vy­tvořeni celostátní organisace slouče­ním se Svazem lidových protifašis­tických bojovníků. Průběhem zasedání našeho ústřed­ního výboru musí se především za­­bývati předsednictva krajských i okresních výborů, které na základě těchto usnesení propracuji krajský a okresní pracovní plán, který těm­to výborům předloží k projednání. V žádném případě se nesmí státi, aby naše členstvo o těchto otázkách nejednalo a aby stálo mimo, jako to bylo dosud. To by byl velký nedostatek. Značně působilo na činnost našich jednot to, že nikdo neučil členy, jak usnesení plniti a nekontroloval, zda plněna jsou. To vedlo k tomu. že usnesení nebyla brána vážně. Že práce a činnost, zejména v základ­ních jednotách byla slabá, že byl malý zájem o členské schůze a vznikaly pochybnosti o nutnosti a oprávněnosti existence našeho Svazu. Proto jsme zavedli instruktáž, která zejména do našeho sjezdu má velký význam. Úkolem této instruk­táže je zanésti usneseni našeho ústředního výboru přes krajské vý­bory až do poslední naší jednoty, aby každý člen je znal, jimi se řídil a je také plnil. To vyžaduje trpělivý, srozumitel­ný a dobře připravený výklad. Pro­pracování těchto usnesení podle po­vahy a možnoätí krajů, okresů i jed­not. Srozumitelný pracovní plán, popularisováni všech úspěchů, uvě­ JAN VODIČKA domování si nedostatků a pravidel­nou kontrolu. Takto postavená instruktáž bude míti výsledek a stane se důležitým nástrojem naší činnosti a práce od shora až dolů. Dobrou instruktáž může prová­­děti jen dobrý instruktor. Na něm závisí, jak budou splněna poslední usnesení našeho ústředního výboru. Jak budou využita pro naši čin­nost. Jak podle nich bude vypadati pracovní plán našich organisací. To není jen přednésti dobrý refe­rát, ale dovésti také poraditi. To znamená trpělivě pracovati, zabý­­vati se místními problémy. Práce instruktora musí vyvěrati z hlubokého přesvědčení, že to není práce marná, že má svůj smysl a účel. Že přinese prospěch našemu Svazu a nám všem. Musí vyvěrati z hlubokého pře­svědčení, že činnost našeho Svazu je činností v zájmu našeho lidu a odpovídá jeho snahám, tužbám a po­třebám. Že je to práce pro lid a v zájmu našeho lidově demokratic­kého státu. Že splnění těchto úkolů prospěje nejen Svazu, ale i lidu a celé republice. Tak se musíme dívati na naši prácí a činnost. Ústřední vedení našeho Svazu projednalo také otázku důležitosti existence naší organisace. Je to od­pověď těm, kteří se domnívají, že skončila úloha nás, kteří jsme v těž­kých chvílích našeho lidu bojovali v prvých radách za jeho svobodu a samostatnost. Náš Svaz má právo na existenci. Má mnoho úkolů a povinností. V zá­jmu lidu a republiky je třeba vy­užiti nenáročnou obětavost a získa­né zkušenosti v boji proti němec­kým nacistickým vetřelcům a oku­pantům. Je třeba zachovat a roz­množit vše, co bylo obětmi vykou­peno. Tak to také chápe náš čestný předseda, president naší republiky Klement Gottwald a gen. tajemník KSČ br. R. Slánský, kteří se otáz­kou existence našeho Svazu zabý­vali na IX. sjezdu Komunistické strany. To je třeba členům vysvět­­liti, aby věděli, že náš Svaz je orga­nisací nutnou a potřebnou, s kterou se v republice počítá. Této skuteč­nosti je třeba plně využít pro orga­nisační upevnění Svazu a ke zvýšení politické činnosti. Ta je tedy cesta, po které míní­me jiti k splnění všech úkolů da­ných nám ústředním výborem. Bu­de to cesta úspěšná, po které splní­me všechna usneseni a úkoly. Tím splní náš Svaz své historické po­slání, vyjádřené v hesle: První v boji, první v budování. Pro pevný a jednotný celoatAtrf Svaz bojovníků za svobodu, pro úspěšnou činnost v zájmu lidu, republiky a světového míru. Nebojovali jsme za Titovu kliku V nedéli dopoledne 23. října se ««tli t sAl* ústředního sekretariátu SBS bývali bojov­nici — Češi a Slováci — z Jugoslávie, kteří bojovali po boku Jugoslávského lidu oroti fašismu a za osvobozeni svých zemí a ná­rodů ze Jha imperialismu. Bývali bojovnici. Jichž se tu sešel velký nočet ze všech krajů republiky, náleželi kdysi k početné české a slovjenaké menšině, žijící v Jugoslávii, a po osvobozeni se vrátili do viartl, aby ji po­máhali budovat a v případě potřeby i hájit. Shromáždění bývali bojovníci a partyzáni z Jugoslávie vyslechli s napjatou pozornosti projev gen. tajemníka SBS, poslance bratra Jana Vodičky, který provedl obsažný rozbor událostí v Jugoslávii od jejího pře­padeni nacistickými okupanty až k dnešní situaci. Jeho referát byl často přerušován spontánním potleskem a projevy souhlasu. V živé diskusi, která byla zahájena k je­ho referátu, se vystřídalo mnoho řečníků, účastníků osvobozovacích bojů v Jugoslávii, kteří nepokrytě dávali najevo své zklamáni a rozhořčeni, Jakým je naplňuje Titova zrada a režim jeho kliky. Jednotliví bojov­níci uváděli příznačné případy záhadných události, jichž byli účastníky v době bojů a které si tehdy nedovedli vysvětlit, a je­jichž spojitost s Titovou zrádou a zaprodá­ním osvobozovacího boje západním imperia­listům se jim objasňuje teprve nyni. Bojovnici i Jugoslávie prohlaáovsli ústy diskutujících, žs nebojovali za Tita s Jsho kliku, nýbrž za porážku nacismu a fašismu ve společném osrobozovacim bojí se Sovět­ským svazem a Jeho Rudou armádou, a za osvobození svých národů a zemi ze spárů imperialistů a jejich náhončích. Události v Jugoslávii a dnešní postoj Tltftv a Jeho gestapáeké vlády odhaluji Tita jasně Jako zaprodance imperialismu a kapitalismu, a proto bývali bojovnici z Jugoslávie povedou z toutéž nesmiřitelností, s jakou bojovali dříve v Jugoslávii, boj za Titovu porážku a za osvobozeni jugoslávského lidu od jeho fašistické vlády. Jugoslávští bojovnici par­tyzáni se postarají, aby Titovu zradu ob­jasnili také dokumenty z dob osvobozovacích bojů, a vydali ze své konference resoluci, která je prvním krokem v jejich rozhod­nutí. pomáhat dále lidu Jugoslávských ná­rodů v jeho boj) za svobodu a šťastnou so­cialistickou budoucnost. RESOBUCK x konference představitelů bývalých Ju­goslávských bojovníků partyzánů, ktefl se vrátili do vlasti My, představitelé bojovníků party­zánů I. Ďa. brigády Jana Zižky z Troc­nova, I. slovenské brigády a ostatních jednotek, protestujeme jménem všech bojovníků, kteři se vrátili do vlasti, co nejostřeji proti gestapácko-fašistickému režimu Titovy vlády, která pronásleduje a vraždí osvědčené bojovníky za socia­lismus, pravé vlastence, přátele SSSR a lidových demokracií. Hrdinný Jugoslávský lid bojoval za pomoci Rudé armády proto, aby ve spo­jenectví se SSSR a státy lidových de­mokracií budoval ve své zemi socia­lismus. Spolu s jugoslávským lidem a hrdinnou Rudou armádou se zúčastnili tohoto boje i příslušníci naši české a slovenské menšiny v Jugoslávii. Vznik našich bojových Jednotek, L 6*. brigády Jana Žižky z Trocnova a I. slovenské brigády, byly a jsou živým důkazem věčného přátelství a bratrství, které bylo zpečetěno v bojích společně proli­tou krvi. Ve světle dnešního vývoje v Jugoslá­vii, který ukázal jmenovitě proces s Tl­­fovými agenty v Maďarsku a celá Ti­tova vnitřní a zahraniční politika v žol­du amerických imperialistů — vidíme, že poctivé snahy jugoslávských bojov­níků již během války byly sabotovány a zrazeny. Jako přímí účastníc' těchto bojů "vádíme markantní přiklad této zrady — postup s našimi jednotkami, Velký přiliv dobrovolníků, Cechů a Slováků, do jednotek NOV, umožnil na žádost našich zástupců vytvoření I. čs. praporu Jana Zižky z Trocnova a Já­nošíkovy roty v květnu 1943, 26. října 1943 pak vytvoření I. čs. brigády Jana Žižky z Trocnova a začátkem roku 1944 vytvoření I. slovenské brigády. Přesto, že v řadách bojovníků Čechů a Slová­ků byl dostatek osvědčených velitelů a starých partyzánů, z nichž bylo možno vytvořit velitelský sbor těchto jednotek, bylý nám nakomandeváni do štábu ve­litelé, kteří nedovedli ani česky, ani slovenský, a byli šovinistický zaujat: proti nám. Jako příklad uvádíme první­ho velitele brigády Jana Zižky z Troc­nova, Milana Joku a velitele IIL pra­poru této brigády Milana Svráblče, kteří zakazovali ve štábech mluvit čes­ky a slovensky. Až se na náš protest situace stala neudržitelnou, zrádné ve­leni bylo nuceno odvolat tyto šovinistic­ké velitele. Naše Jednotka byla záměrně nasazována do bojů na takové úseky, kde nám hrozily největší ztráty. Ty­pickým příkladem jsou bojové operace v prostoru Orachovice, Čadjavice, Kon­­čanice, Garešnice i Jiné. Přes všechny tyto záměrné prekážke se naše jednotky plně osvědčily ve všech bojích. Do řad jednotek se hlásili stále noví a noví bojovníci, takže v roce 1944, když jsme navázali spojení s bratrskou XIV. slovenskou brigádou, zjistili jsme, že se v partyzánských jed­notkách nachází přes 8000 Čechů a 3!o­­váků. Proto jsme předložili návrh na utvořeni československé divise. Tento návrh byl armádním velením zamítnut, a aby se zabránilo dalšímu růstu našich jednotek, byli nově přicházející Češi a Slováci zařazováni do jiných jednotek. , Šovinistické Jednáni armádního vede­ní vyvrcholilo neodůvodněným rozpuš­těním obou brigád a rozptýlením bo­jovníků do všech jugoslávských jedno­tek. Velitelský sbor obou brigád byl dán k disposici štábu HI. armády a tento je rozdělil na podřadná místa. Jak roz­dílný byl naproti tomu postup SSSR, který svou morálni a materiální pomo­cí umožnil utvoření I. čs. armádního sboru ve SSSR. Tentýž šovinistický postup titovakého vedení vidíme i při organisací našeho menšinového života. Existence našich bojových jednotek umožnila velký roz­mach národního a politického uvědomě­ní našich menšin. Ještě v době osvobo­zeneckých bojů,' v ’roce 1944, byly ustaveny Svaz Cechů a Matica sloven­ská v Jugoslávii, jako vrcholné ergani­­sace národního a kulturně osvětového života našich menšin. Titova vláda nejdříve oddalovala uznání těchto orga­nisací a nakonec zakáaaia jejich činnost i menšinový tisk. Tím chtěla dosáhnout aby se všichni Češi a Slováci vtělili do t. zv. kulturních spolků, kde nebyla možnost dalšího národního života. Po vyjití resoluce Informačního byra orga­­nisovaii titovci nové organisace našich menšin, zvané Svaz kulturních spolků Čechů a Slováků. Do jejich vedeni na­sadili své agenty a poslušné vykona­vatele jejich zrádné činnosti, jako jsou Josef Křivka-Joka, prof Juraj Spevák, Tibor Kotejcete a jiní, z nichž mnozí byli fašisté a agenti gestapa. Tito agen­ti zneužívají těchto menšinových spol­ků k rozbíječeké a zrádné politice tito­vy kliky. V menšinovém tisku, který z těchto důvodů znovu povolili, jsou otiskovány štvavé a pomlouvačně člán­ky proti SSSR, zemím lidových demo­kracií a zvláště proti naši vlasti. Jsme přesvědčeni, že Češi a Slováci, žijíc! v Jugoslávii, nepřipustí, aby se stah nástrojem zrádné a rozbíječské činnosti tltovských agentů proti SSSR, zemím lidových demokracii a zvláště proti své vlasti, ba naopak, že se plně zapojí spolu e jugoslávským lidem do boje za svrženi Titovy fašistické dikta­tury, která se prozrazuje pronásledová­ním a vražděním nejiepšich synů našich menšin Rankovičovými pochopy. Posíláme plamenné bratrské pozdravy našim jugoslávským spolubojovníkům a ubezpečujeme \je naprostou solidaritou v jejich boji za zničeni tltovské zrádné kliky a za navrácení Jugoslávie do vel­ké socialistické rodiny v čele se SSSR My, čeští a slovenšti bojovníci, od­mítli jsme všechny pokusy tltovských agentů, kteří chtěj! zneužit naší bojo­vě družby s jugoslávským Hdem pro svou zrádnou a vyzvědačskeu činnost v ČSR. Prohlašujeme, že dáváme veš­keré své zkušenosti a znalosti k dispo­sici v boji proti imperialistické agentuře T Jugoslávii. Vyzýváme všechny příslušníky par­tyzánských jednotek z Jugoslávie, kteří reemigrovall do vlasti, aby se ještě usilovněji zapojili do budovatelské prá­ce a tak posílili tábor pokroku a míru v čele se SSSR. Ať žije bratrství a přátelství pracu­jícího lidu Jugoslávie a ČSR! Ať žije hrdinný boj jugoslávských národů proti krvavému fašistickému režimu Tita — Rankoviče Ať žije vůdce a učitel světové fronty socialismu,’ pokroku a míru, velký Stalin!

Next