Hlas Revoluce, 1950 (III/2-52)
1950-01-11 / No. 2
DEN ČSL. DĚLOSTŘELECTVA Ministerstvo národní obrany ocenilo vysoko slavné činy našich dělostřelců u Jasla jako pramen veliké síly pro morálku naší lidově demokratické armády. Rozhodlo, že 15. leden se stane dnem dělostřelectva pro celou naši armádu. Tím je definitivně odzvoněno středověkému přežitku oslavování patronky dělostřelců Earbory a je zahájena nová, pokroková tradice, která je zdrojem morální šily paších dělostřelců a celé naší arrthády. V tento , den vzpomenou. Všečniry mše včjenské j&dnotky' úspěšné spolupráce našich a sovětských dělostřelců a významu dělostřelectva, jako mohutné zbraně a hlavní úderné síly naší ermády Na všech vojenských budovách budou vlát 15. ledna státní vlajky. Také bojovníci za svobodu vzpomenou v tenlo den slavné tradice čs. dělostřelců. Hesiem dělostřeleckého svátku už není svátá Barbora, ale roskaz »Ve jménu Jana Žižky z Trocnova - pal!« Husitská tradice, na kte. reu navazují slavné boje za svobodu v nové době, promluví 15. L nejen k naší lidově demokratická armádě, ale ke všemu lidu. Cs. dělostřelectvo dnes zvyšuje možnosti jisibíy a chinny pro jkiidfibu budovatelskou práci. Poždíavůffeirft jé §‘: práňim, -'-aby ještě více vyspělo v umění vojenském, lak aby bylo jedním z nepřemožitelných obránců míru a nezávislosti naší drahé vlasti. Dokončení se strany 1. Čekali jsme! Čekali jsme rozradostněni jednu, dvě, snad i vice hodin, nevím, neboť náš život nebo lépe živoření sestával z věčného čekání. Teď však jsme se dočkali! Na chodbě vznikl hluk a hřměni kroků, a lidských hlasů doléhalo až k nám. Do dveří cely vřítili se hlučně a s úsměvy, s tím úsměvem, jak jen sovětsky člověk umí, rudoarmějci s nosítky. Hle, lidé, lidé! Lidé! •Jali dlouho jsme s člověkem >te■mluvili! A k tomu sovětského člověka viděli jsme v životě po prvé. Mo load! Zachránci! Odnesli nás! Čtvrtého dne jsem se probudil k životu! Kolem lůžka všude plno šumu, veselého hovoru, a povykování, způsobeného rudoarmějci. OcUl jsem se v lazaretů sovětské armády. Poslouchal jsem tak mně milé ruské mluvy sovětských lidi. Přistoupil ke mě. hřmotný, avšak usmívající se sovětský ošetřovatel se slávy: ,Jak je? Nu, dobře?“ Přikývl jsem! Podal mně ruku, stiskl jsem ji a poděkoval za vše! Pak m,ne převezli do civilní polské nemocnice, kterou zatím v městě znovu obnovili. Po týdnu pobytu a poskytnutí pomoci jsem byl propuštěn. Bez cíle vláčel jsem se městem, na němž válka zanechala své těžké stopy. Kolem jdoucí polský vojín po krátké rozmluvě porlal mi balíček čokolády, kterou právě ve skladu dostal. Řeknete čokoláda! Ale pochopte, co znamená tento dar, tam, kde není ani dost chleba.' Došel, lépe dovlékl jsem se na náměstí hlavní ulice. Tu stála skupinka hudby sovětské armády a čekala na příchod vítězných oddílů pochodujících dále k západu za ustupujícím nepřítelem. Čelo sovětských vojsk se přiblížilo. Hudba spustila pochod Rady rudoarrnějců táhly náměstím a v plné výzbroji za nimi tanky, děla, vozat.ajstvo a vše co k oddílu příslušelo. Zbylé polské obyvatelstvo města je srdečně vítalo. Vojáci zpívali, hráli na fiarmoniky a, smáli se, pokřikovaly na kolemstojící polské děvušky až na konec vše splývalo v jedinou masu. A tak po prvé jsem spatřil sovětský lid utrmácený, avšak usměvavých a jiskrných očí. Nezapomenutelný okamžik! Kousek dále v rohu náměstí však zněly salvy čestných výstřelů vojenských čet, k poctě těch hrdinů, kteří se tohoto okamžiku nedožili. Lid se rozcházel, všechno utichlo! Stál jsem opřen o zeď jakési budovy, sám! Starší sovětský vojíüh ířtažil se. se' mnok dnrhluvit domluvili jsme' se! Když viděl mé opuchlé nohy, snažil se mě kamsi odvést. Nemohl jsem! Studený pot zalil mé čelo. Padl jsem! Když jsem otevřel opět oči, viděl jsem. že n mě klečí jakási žena a cosi mnó říká o, ukazuje někam rukou. Pochopil jsem, ale bolestí jsem se pohnouti nemohl! Někdo mé za pomoci této ženy postavil na nohy! Opřen o né, vešel jsem do velkého domu, chodby, a jedné mace místnosti, která byla, ložnicí, jídelnou i dílnou krejčovského mistra V místnosti byla dvě lůžka! Jedno z nich bylo přiděleno mně! Muž mého strážného anděla mě svlékl a sám odnesl do koupelny. Umyl mě. opatřit vlastním prádlem a uložil na jedno z lůžek. Dobrá žena, chtěla přivésti duchovního! Odmítl jsem! A opět začal boj o život! Čtvrtého drn otevřel jsem zase oči. Přede, mnou stál sovětský voják, cosi mně říkal. Nerozuměl jsem, nechápal! Dal mi injekci. Pochopil jsem. Stisknu mu ruku! Směje se! Přátelé stojí kolem usmívající se též! Jak jsem jim všem vděčný! Konečně vyrazím: „Děkuji!“ Byl to sovětský lékař a Bůh ví odkud jej má ochránkyné přivedla. Pomohl! Opět sovětský člověk. Drazí přátelé Zielonkovi z Wejhorova, Dobrovoskégo 5, Vám sovětští a polští lidé, děkuji za každou pomoc, poskytnutou mně a mým druhům. Děkuji i za ty. kdož nemohou už sami peděkovati. Dosud sláb, spojil jsem se s transportem francouzských kamarádů, jejichž cílem bylo, tak jak mým dospět své vlasti a domova. Vraceli jsme se širou bratrskou polskou a válkou zbědovanou zemí. Po několika dnech putování jsme došli do Louže. Zde sešly se skupiny všech bývalých vězňů skoro ze všech německých žalářů v Polsku. Zde se sešla masa lidí všech možných národů, ras a řečí. A zase byli to sovětští a polští lidé, kteří se nás ujali, kteří nás podarovali kusem jídla, kterého byl nedostatek. I mnohé rady, které nám daly, vzbudily v nás úctu k těmto všem lidem dobré vůle. Kdosi podal mi ruku a řekl „bratře!“ Co tenkrát znamenalo toto slůvko, nedovedu dnes ani vypsali. Nebo bylo mně potřebí léku. Požádal jsem o lék v lékárně, peněz však nebylo, dostal jsem jej zdarma. Každý dal a pomohl tím, co měl! Tato směs národů a národností přes všechny nedostatky si rozuměla a měla porozumění pro všechny. Radost i bolest měli společnou! Nebylo povýšených, nebylo ponížených a všichni byli si bratry a sestrami. V tlupách jsme šli dále k hranicini, až konečně jsme mohli nastoupit do právě stojícího připraveného vlaku. J vojensko:’ kolonou, slovenských aut jsem konečně postihl'do vítězné Prahy. ............. " ' ■ Celý národ si oddychl od tyranie fašismu, od tyranie „nadlidí“. Se sovětským člověkem jsem teď opět mezi lidmi! LEDNOVÁ CESTA Dokončeni se str. 1. — neboť to všechno je ta pravé svoboda a demokracie »nelidevá«, kleré je na Západě dovoleno válečným štváčům svobodně mluvil a jednat. Jinak ovšem nemá pan dekier rád zamlžování pojmů a stěžuje si, že některým lidem už nesiači Sakovalo demokracie, a že teprve lidovou demokracii považuji za spásu lidstva Pan doktor se laké zabýval hrůzami přišlí války. Mluvení o atomové válce v souvislosti s nynějšími válčičkami proti koloniálním národům je prý povrchním žvaněním, protože to nejde srovnávat: koloniální národy mají zaostalou techniku, nemají útočnou výzbroj, takže se jim i pře* skvělou .válečnou techniku »kultur nich« útočníků daří žili dále. Ale etomová válka - proti té je podle pane doktora jediný lék: PROPAGOVAT PSYCHOSU HRÜZY Z ATOMOVÝCH ZBRANI Fřidržuje se tu osvědčeného amerického receptu, jenž V Americe přivádí z každých 20 lidí jednoho do blázince, které jsou již přeplněny. Amerika prý nás ujišťuje, že povede bacilovou válku, a pan doktor tomu prý věří Skoda že ještě nic neujistilo pana doktora o tom, že tito lidé jsou váleční štváči; on v nich ovšem vidí jen ne »úplně« nevinné demokraty, kteří smějí svobodně mluvit a psát o tom, jak atomem a bacily vyhubí ostatní národy. Proto pan doktor radi, abychom se chvěli hrůzou a nezlobili je Filolog dr. Leo Schwering má ještě jiné recepty pro mírové hnutí v Ně mecku, které prý musí být formou německé, a ne plcdem cizím a formou mírového hnutí jiných národů Připomínáme si tu originalitu Titova »svého socialismu«, který také nechce mit nic společného se socialismem Sovětského svazu a s jeho budováním v lidově demokratických zemích, nýbrž je »socialismem« pro imperialisty. Cizí názvy pro německé mírové hnutí dr. Schwering odmítá nestačí - jak říká - »seskupit nějaký mezinárodni miš-maš«, ale o lotr prý neví, co by se vlastně* mělo dělat: »Já spíše jen cílím, že musí přiji* něco nového«, naznačuje, a už s tím taká přichází: Bonnská ústava«, jásá »je nejsilnějším přiznáním k míru. jež má jakákoli ústava«. Proto ji doporučuje všem národům, čímž bude konec válkám. Čtvrtý článek prý říká: »Nikdo nesmí být proť svému svědomí nucen k válečné službě ve zbrani Bližší urči spolkový zákon«. Dr Schwering snad v !é chvíli opravdu nevěděl, že to »bližší« vyloží za několik týdnů po jeho řeči sám německý hlasatel cilů západních oku. pačních mocnosti, dr. Adenauer, zahraničnímu tisku tak, že již »přislíbil německý podíl v rámci evropské vá léčné moci-pro případ, že by bezpečnost západní Evropy byla ohrožena« A ještě jasněji se vyslovil bonnský pohlavár dr. Henss vůči zástupci americké tiskové kanceláře, dovolávaje se bonnského kclsboračního programu: » ... proto by nová německá armáda mohla sestávat jen z žoldnéřů (Soldnern), poněvadž by se nenašlo dosti dobrovolníků«. Cítění, že musí přijít něco nového, dr. Schweringa tedy »nezklamalo; jenže »německý podíl v rámci evropské LIBUŠE HANUŠOVÁ válečné moci« by nebylo nic jiného, než ozbrojený kosmopolitickÝ miš maš imperialistů pro útok na zbývající Evropu, t. j. na evropské lidové masy. Tak končí »záruky« a »révolučnost« bonnské úsiavv těsně před nosem dr. Schweringa. Nekončí však jeho »evropská myšlenka« - naopak ta teprve tímto začíná. Víme již, že dr. Schwering žádal pro německé mírové hnutí německý název a formu, aby nebylo výplodem jiných národů, že . pro ně také žádal vlastní německé pattněly - nebo) rostoucí nacisace západního Němec ka, roztržení Německa, válečný křik po revisi hranic, pronásledování mírového hnutí samého, to vše mu neskýtá žádoucích podnětů. Dr Schweri-ng se s odporem odvrací od » mezinárodního miš-maše«, ale nakonec mu to všechno nevadí aby svou řeč nekorunoval nadějí ve svělovládu jak ji opěvá pan Churchill. Inu - vždyť »revoluční« bonnská ústava, jíž američtí nápadníci na svělovládu pošeptali do ouška pánům v Bonnu pře-dvidá ve svém 4. a 24. článku účas-j bonnských pánů a nacistických žoldnéřů jako »německý podíl na .evropské válečné moci« - tedy aspoň místečko na podnoži svěíovlády. Bonnský prccrram pohlcení zá padního Německa je skutečně předvídavý: podle něho mohou totiž pánové v Bonnu - jako kdy:: Hácha v ČSR - převést výsostná práva nad západním Německem na »mezistátní zřizení, které přitakává myšlence me zinárodního rozhodčího soudnictví« Nevzpomínáme tu rta Mnichov? Dr Schwering končil svou řeč voláním po Pozor na »přátele« míru JAKO NA CELÉM SVÉtĚ, probíhá boj mezi zastánci míru a válečnými štváči i v západním Německu. Stále větší počet pracujících si uvědomuje, kam je vede politika ‘Heussovy vlády a jaký ráj jim anglo-američtí imperialisté připravují. Ve Frankfurtu nad Mohanem se objevily na zdích nápisy: „Adenauerova politika vede k válce! Pryč s Adenauerem! Přátelství se Sovětským svazem zaručuje mir!“ TAíllikí V sirs Schůze předsednictva SBS Předsednictvo SBS konalo svou I., schůzi v novém roce 4. ledna. Na po-v řadu byia obsáhlá zpráva generálni-, ho tajemníka post. J. Vodičky, organisaéni a budovatelská zpráva náměstka Frant. Erfaana a některé vol-. né návrhy. Především bylo konstatováno, že se naše jednoty téměř ve všech místech dobře staraly o samostatné oslavy 70. narozenin J. V. Stalina, nebo vzorně spolupracovaly s ostatními složkami Národní íronty. Právě tak zdařilá byla účast SBS ve Dnech čs.-sovětskáho přátelství. Předsednictvo s povděkem vzalo na vědomí také vánoční poselství SE které v rozhlase přednesl gen. ta. ,nk poslanec /odička a které nejenže připomnělo naše úkoly členstvu SBS, ale významně přispělo také ke zvýšeni zájmu o SBS v ostatní veřejnosti. SBS stává se jednim z hlavních pořadatelů nové mírové kampaně, která bude v celém světě rozvinuta na základě římského a pařížského usneseni, a která se bude v Československu konat v měsících lednu až dubnu. Ve všech krajích budou krajské složky SBS hlavními pořadateli veškerých akci této kampaně. Návrh stanov Mezinárodního fondu bojovníků za svobodu bude doplněn, takže k ustavení fondu dojde v nejbližších měsících. Obsáhlou zprávu podala pak ústřední prověřovací komise, která uznala několik dalších revolučních skupin a zamítla skupiny, jejichž činnost byla nahodilá nebo dokonce uměle vykonstruována. Sociální oddělení SBS podalo zprávu o přípravě osnovy zákona o účastnicích Velké říjnové revoluce, který se bude týkati hlavně Sdružení čs. rudoarrnějců. Předsednictvo dalo souhlas k projednání těchto otázek s pří-, slušnými úředními činiteli. Ústředí SBS zasáhlo také ve prospěch těžkých válečných invalidů, společníků v tabákových prodejnách a dosáhlo prodlouženi výplat jejich podílů až do konce t. r. Na vánoční jednorázovou výpomoc sociálně slabým členům bylo dáno v 3175 případech 2,067.400 Kčs. Předsednictvo vyslovilo poděkování soc. oddělení za rychlé vyřízení celé akce. Pro léčebnou péči budou získány další hodnotné léčebné domy. V organisační zprávě a zprávě budovatelské komise byla konstatována zlepšená činnost'jednot. ‘PfřhlěB- rift' Zpráva bude podána až dojdůti hlášení za IV. čtvrtletí. Po projednání personálních otázek byla schůze předsednictva místopředsedou vyslancem Maxou skončena. »GLOBÁLNI JEDNOTE CELÉ PLANETY«, (í. j. imperialistů s porobenými), aby - jek říká - bylo lidstvo zachráněno před svými choutkami po sebezničení, a bylo učiněno zadost »technické situaci dnešní doby« - bez jazykovědných jemností vyjádřeno: aby bylo vyhověno hrozbám imperialistických světovládců a atomových a bacilových »míre tvorců«. Tim by. podle pana doktora byla zajištěna nedělitelnost míru v souladu s jeho vlasteneckými německými zájmy a jazykovědnou originalitou. Dr Schwering se na počátku svého projevu vyslovil s opovržením o snílcích o věčném míru. Zdůrazňoval svůj smysl pro skutečnosti, nutnost nepolitičnosii mírového hnutí, své vlastenecké výhrady proti mezinárodnosli. Z jeho řeči jsme si však ověřili, jakými proměnami prošel v jejím průběhu od »nepolitičnosii« svého mlčení vůči nacismu až k velmi určitému stanovisku k demokracii. »Nepoliticky a nestranně« pomlčel o světovém hnutí obránců míru, o mírové politice a konkrétních návrzích SSSR, o Stalinově mírolvomém dopisu německému lidu, o realitě Německé demokratické republiky - a nazývá se realistou, opírajícím se o skutečnosti. Je poučné, sledoval u jedné a iáže osoby v jediné řeči tak protikladné výkyvy od nacionalismu ke kosmopolitismu, vychvalujícímu svetovládu a rozplynutí národů. Neznáme dr. Schweringa, Citujeme jeho případ jako ukázku člověka který se prožitím nacismu a válečných hrůz dvou světových válek s miliony obětí, o ničem nepoučil. Jako soukromník by -snad byl hodný politování pro rozumovou omezenost - v mirovém hnut’' ie však škodlivým náhončím imperialismu pro Churchillův tábor válečných štváčů v roli »také míroivorsú«.