Hlas Revoluce, 1951 (IV/34-49)

1951-08-22 / No. 34

\ Ročník II. — Šišlo 3 If. Síla a rozvoj lidových demokracií V tomio týdnu vzpomínár^e dvou významných výročí. Sedmi let svobodné Rumunské lidové republiky a dvě léta nové pokrokové ústavy lidové republiky Maďarské. Lid obou, těchto dnešních lidově demokratických republik byl po celou dobu staré historie vystaven mimořádnému vykořisťování a utlačování. Ať to byli monarchové se svým poloíeudálním a církevním aparátem, nebo podnikatelé a obchodníci moderního kapitalismu, nebo imperialisté cizích států - veškerou tíhu tohoto mnohonásobného výkořisfování země nesl na svých bedrech pracující lid. Poslední ránu těmto národům zasadila jejich vládní fašistická reakce během minulé války, kdy zradou a terorem vedla lid přímo do spárů hitlerovské rozpínavosti a poroučela mu dokonce umírat za nacistické proiisovětské zájmy. Třiadvacátý srpen — den osvobození Rumunska sovětskou armádou - bude navždy nejsvětlejším bodem v dějinách boje rumunského lidu za svobodu. Vítězné údery sovětské armády proti fašistickým zoiročovalelům Evropy rozhodly o opravdové svobodě rumunského lidu i o jeho dalším hospodářském a kulturním rozvoji. /,-Osvobození Rumunska sovětskou armádou neznamenalo jen národní osvobozeni naší země," pravil Gheorghiu Dej, „toto osvobození vytvořilo podmínky a všechny předpoklady pro svržení vládnoucích tříd, velkosialkářstva a kapitalistů, a umožnilo rozvinout boj lidu a provésti reformy revolučního charakteru, ochranu naší země od vojenské intervence imperialistických mocností, umožnilo rychlý rozvoj lidové moci a přechod k lidově , demokratickému zřízení - formě diktatury proletariátu." Ano, politická moc v rukou lidu a jeho rozhodování i v hospodářské výstavbě podnítilo jeho masovou iniciativu a vytváří systémem plánovaného hospodářství z lidově demokratické republiky silný“ stát mocné tfíáze mírů v Podunají a na Balkáně. Plody veškeré práce zůstávají ve vlastní zemi a proměňují se v nové a nové investice dalšího vývoje. Rumunský lid, vedený Rumunskou dělnickou stranou, nastoupil tohoto roku prvním rokem pětiletého plánu rozhodnou cestu výstavby socialismu ve své vlasti. Hektarové výnosy pšenice byly zvýšeny v letošních žních průměrně na 1350 kg. Za první pololetí letošního ro*ku bylo založeno čtyřiadvacet nových státních traktorových stanic a počet traktorů na dříve zaostalých polích vzrostl na 1560. Rovněž v průmyslu, zvláště v petrolejářském a uhelném, se vytváří hospodářská základna nového rozvoje socialistické vlasti. Kolektivy úderníků, horníků, Gezy Kopeiina a Ciupea lona lěži již uhlí na příští rok pětiletého plánu. Právě iak maďarský lid dokázal, že slova ústavy nezůstala jen na papíře a že Maďarská lidová republika, která je „státem dělníků a pracujících rolníků" také tato slova uskutečňuje v praxi. Když soudruh Rákosi v roce 1949 předkládal maďarskému parlamenlu návrh nové ústavy, vedl maďarský lid ještě boj za splnění Iřílelého plánu. Od té doby však byl tříletý plán nejen předčasně splněn a nejev. odstranil následky zpustošeni země německými a maďarskými fašisty, ale již jeden a půl roku plní maďarští pracující úspěšně svou pětiletku. V posledním roce se zvýšila produktivita práce o 21,1 proč. Všechny tylo úspěchy vedly maďarský lid i maďarskou vládu k tomu, aby zvýšili investice pětiletého plánu a aby tak urychlili zprůmyslnění země a likvidovali opoždění v zemědělském vývoji Maďarska. Tento plán nazval maďarský lid Plánem míru. / Není tomu tak dlouho, kdy se snažili bývalí podílníci akcií a poražení vykořisťovatelé těchto zemí přinést ni program jednání Organisace spojených národů tak zvaný problém ohrožení lidských práv v Maďarsku. Rumun sku a v Bulharsku. Co si představovali tito imperialističtí vydřiduchové pod svým pojmem „lidsxá práva"? Právo vlastnil i v cizí zemi neomezené množství latifundií, právo kupovat vlády qizich zemí, právo olupoval druhé národy o nerostná bohatství země, právo vykořisťovat lid kdekoli na světě a upírat mu nejzákladnější předpoklady pro rozvoj národní kultury. S těmto jejich „právy" se však lid těchto lidových demokracií již navždy vyrov nal a po boku Sovětského svazu kráčí v prvních řadách svobodných národů, jejichž skutečně demokratický princip nejen zajišťuje opravdová lidská práva, ale plánovitě je.také uskutečňuje a neochvějně je hájí. Dnes, kdy zásahy americké a imperialistické útočnosti v (Pokračováni na str. 2.) týdeník svazu bojovníku za svobodu srpna 1951. — Cena 3 Kčs. Americký lid se brání proti fašismu, který pod různými rouškami „demokracie“ a- ,jimerické svobody“ na něho chtějí uvrhnout vládej, mluvčí a náhončí zbrojařských monopolů. Ve jménu boje za mír, proti fašismu a za ukončení války v Koreji konaly se v poslední době po celé Americe mírové demonstrace. Vzrůst aktivity mírového hnutí v zázemí anglo-anierického imperialismu svědčí o tom, Se nejenom národy trpící pod přímou botou americké okupace a militaristického režimu bojují za Svobodu všude, kde Se americká, expanse objeví, ale Se ani americký lid nechce dopustit tomu, aby jeho zemi potkal osud, jako kdysi říši Hitlerovu. Na obrázku: členové Kongresu občanských práv v Log Angeles protestují proti věznění komunistických funkcionářů a proti vysokým kaucím, které je nutno složit pro jejich propuštění. V průvodu kráčí žena zatčeného H. Steinber ga a její tři děti, které nesou plakáty s nápisy žádajícími Trumana, aby pustil jejich otce domů. Cesta míru je vždy proti válce Minulý týden vydala Světová rada míru komuniké o průběhu podpisové kampaně za Pakt míru mezi pěti velmocemi. Tato bilance, která představuje dosavadní výsledky podpisové akce na celém světě, je svědectvím mohutného rozvoje mírových sil. Ze 48 států je hlášeno 430,868.591 sebraných podpisů, při čemž podpisová akce byla ukončena pouze v šesti zemích, kdežto v největších státech — Sovětském svazu a v Indii — se po velkých předběžných uvědomovacich kampaních se sbíráním podpisů teprve začne. Síla mírového tábora a odhodlanost bojovníků za mír spočívá však nejenom v počtu sebraných hlasů, který podle dosavadních výsledků daleko překročil první podpisovou kampaň toho druhu — podpňsý pod stockholmskou resoluci — ale semknutí mírových sil vytvořilo ještě pevnější hráz míru tím, jak podpisová akce byla prováděna a co jí doprovázelo. Byla spojena s velkou uvědomovácí kampaní, zaktivisovala tisíce a sta tisíce agitátorů, přinesla bohaté formy konkrétního boje za mir a proti válce, přispěla značně k hospodářské výstavbě a upevnění pokrokového tábora v Sovětském svazu a lidových demokraciích. Váleční paliči však neustávají v přípravách nového krveprolití. Tlakem mas byli přinuceni k jednání o mírovém paktu mezi pěti velmocemi v Paříži. Rozbili toto jednání a lid tak mohl opět poznat, kdo je za všech okolnosti pro mír a kdo slepě slouží ! válečným průmyslníkům a diplomatům. Pod tlakem světové veřejnosti byli přinuceni imperialisté přijmout druhý požadavek-Světové rady míru: korejský konflikt řešit cestou jednání. I když anglo-americké monopoly, které na válce v Koreji vydělávají krvavé I miliony dolarů a které soustavným zbrojením oddaluji krisi ve svých zemích a prodlužují tak uměle svou vládu, veřejně prohlašují, že válku za každou cenu musí udržet a i když se snaží jednání v Kesonu přivést na mrtvý bod, zapálil tento akt jednáni v Koreji naději na mír ve statisících občanů na Západě a upevnil naději na možnost mírového řešeni korejské otázky nejenom v rodinách, jejichž synové v Koreji bezcílně prolévají krev, ale i v těch širokých masách, které dosud marně hledaly cestu k uvědomělým bojovnikům za mír. Anglo-američtí váleční žháři se pokusili v poslední době zažehnout další ohniska války a zmatenými komplikacemi chtěli lid znovu zastrašit a oklamat. Pokusili se uzavřít vasalskou ..mírovou“ dohodu s Japonskem a západním Německem. Navázali spojenectví s Francovým Španělskem. Vyzbrojovaním Jugoslávie, Turecka a Dánska chtějí nadále rozvíjet politiku agrese proti Sovětskému svazu a lidovým demokraciím. Britský ministr zahraničních věcí Morrisson se pokusil svým prohlášením, uveřejněným v moskevské Pravdě, zatemnit útočné plány angloamerického bloku a osočit sovětskou politiku jako politiku násilí a nesvobody. Pravý opak docílil svým článkem, slovy nemohl zastřít skutečnost a stihlo ho rozhořčení nejen sovětského lidu, ale celé světové veřejnosti. Rovněž výměna poselství mezi presidentem USA panem Trumanem a předsedou presidia Nejvyššího sovětu SSSR N. M. Švernikem postavilo celému světu na oči rozdíl mezi slovy a činy a pomohlo velikou světovou diskusí přesvědčit široké masy lidu o zásadní mírové politice Sovětského svazu, která je pro výstavbu komunistické společnosti životně důležitá a o pokryteckých slovech amerických politiků, kteří dostali za úkol za (Pokračováni na str. i.) I Proč jsem se stal obráncem míru FR. L1EBL Odpověď na tuto otázku nebude těžká. Těžké jsou ovšem životni zkušenosti, z nichž vyrostla. A bylo by také možné, abychom my, lidé vyrostlí z proletářského prostředí, lidé přoživší dvě války a útisk kapitalistického panství po celá desetiletí, považovali za těžké dát odpověď? Začnu dětstvím. Bylo nás 12 dětí. lh členů rodiny žilo ve dvou místnostech o 21 m3 obytné plochy. Na každého člena přišlo jeden a půl čtverečního metru. O něco nás okradly skříně, stůl a postele. Spali jsme v „šuplatech“, v létě v dřev niku. Chléb bylo nutno zamykat, protože my „haranti“ jsme měli věčně hlad. Starší bratr šel sloužit k sedlákovi. To byla úleva pro rodinu. Ve 12 letech jsem šel i já vydělávat. O prázdninách jsem nosil po vesnicích zeměměřičské náčiní. Vydělával jsem za 10 hodin 2 koruny. Šlo mi patnáctý rok, když jsem zača.l pracovat v cihelně. V roce 1916 padl můj Starší bratr, roztrhal jej granát na italské frontě. Tato zvěst mni u otřásla; měl jsem Pepíka rád. Nastala hrozná bída. Jestliže se musel dříve zamykat chleba před smečkou hladových dětí, nebylo nyní pomalu co zamykat. Vzpomínám, iak tehdy chutnaly placky z mleté kukuřice. Bylo mi 17 let a S měsíce, když jsem se octnul pojednou v rakousko-uherské armádě. V létě téhož roku už jsme jeli na frontu. Vzpomínám/na scény, kdy matky, zadržované kordonem „landšturmákň", křičely „nechte nám, děti, nevozte je na smrt!" Podle kázáni jehož se nám dostalo na cestu, jsme jeli „bránit jeho apoštolské veličenstvo", ve jménu Boha všemohoucího jsme jeli vraždit a byli jsme vražděni. Tehdy ve mně vznikla jediná otázka: Proč? Z této jediné otázky vyrostla pak celá soustava mého myšlenkového světa. Neuvědoměle a pudově jsem počal řešit theoretické i praktické problémy válek. Na Štědrý den roku 1917 jsem jako jiní kamarádi v zákopech severní Itálie vzpomínal na domov. Bylo mi teskno. Téhož dne j'em dostal nadílku: při ústupu ze zákopů, na něž podnikly italské baterie divoký úl ok, jsem dostal střepinu granátu. Ležel jsem naznak, ani jsem se nehnul. Vedle mne ležel asi tři kroky vzdálen Němec z Chebu, z naší kumpanie. Zprvu jsem myslel, že je mrtvý. Až když počal sténat, věnoval jsem mu pozornost. Až u mne ležela bota. Sousedovi chyběla v půli lýtka noha. Asi o tom ještě nevěděl. Rozplakal jsem se. — Uvolnilo se mi. Kanonáda se odmlčela a za chvíli jsem Se odplazil. Daleko jsem nedolezl, neboť už se šeřilo a na blízku harašili saniťáci. Němec s uraženou nohou jen pořád volal; ,Meine Kinder, meine Kinder!“ Šel mi mráz po zádech. Myslel jsem na své bratry a sestry, na otce i na padlého bratra Josefa. Na toho v tom. okamžiku nejvíce. Saniťáci odvlekli raněné i mého souseda. Mně pomohli odlézt do jakési muldy (kotlinky), kde mi už Skoro potmě ovázali ránu. Nebylo to zlé, protože nebyla poškozena kost. V Innsbrucku v nembcnici mi vyndali střepinu a celou spoustu malinkých odštěpků a poslali do nemocnice v Pardubicích, >,dkud jsem se dostal na žádost do 0. Budějovic. Zde jsem se dále učil nenávidět válku a její průvodní zjevy. Viděl jsem odpadové „kýble" plné amputovaných, omrzlých nebo jinak pohmožděných končetin. Celé nohy. ruce. A nenávist rostla. Ve styku s dospělými lidmi jsem se dověděl o příčinách válek, o tom, co je třeba dělat, aby války nebyly. Rozmanitost výkladů a názorů ještě zvýšila chaos v mém rmfšlení. Jedno však mi bylo jasné: Že celá tato válka imperialistů je velikým zločinem. A výsledek mého myšlení zatím byl: Nedělat toto s sebou. Po vyléčení jsem uprchl, odhodlán už nevojančit. Potloukal jsem Se všelijak. Žil v lese, skrýval se « známých, v noci pak jsem si šel přes ploty domů pro kousek žvance. Chytili mne v červnu 1918. Soud byl krátký. Trestná kumpanie v Polsku. Tam jsem byl vice ve vězení nežli venku. Za dlouhých dnů a nocí, kdy jsem neměl nic jiného na práci, nežli si srovnat myšlenky v souvislý řetěz, vyjasnilo se mi tak mnohé. Věděl jsem již z podání lidu o Velké říjnové revoluci v Rusku, .Ovšem, že toto podáni, které mezi vojáky bylo přísně Stiháno, měl, tisíce podob. V jednom se však všechna podáni škodovala: ruští vojáci udělali konec válce. A my v ní ještě trčíme až po uši. * Nahý a bez prostředků jsem přišel z vojny. Byla to doba zoufalá. Boje o práci. Boje v dělnickém hnutí, na jehož lepém křídle jsem šel aktivně v řadách KSC od jejího zrodu, staly se nedílnou součástí mého života. Strana mne naučila konkrétně myslet, a tak jsem si mohl zodpovědět všechny otázky, jež. v mé hlavě vířily. Pochopil jsem příčiny kapitalistických, imperialistických válek. Pochopil jsem také ovšem, jak jim lze čelit, jak proti nim bojovat. Po dva a půlleté nezaměstnanosti přišla (Pokračování na str.