Hlas Revoluce, 1959 (XII/1-24)

1959-01-09 / No. 1

Strana 2 tfta frvje pŕ öt k FAšísMn/*, O čem ve škole neslyšíme POD NAZVEM „To nehe přikrývat pláštěm mlčeni“ vysílala západoněmecká televize roz­hovor se studentkou střední školy, která' mj. kritizovala nedostatky ve vyučování historie na západoněmeckých školách: „Musela Jsem ve třídě psát o perských vál­kách, ale o první a druhé světové válce se ne­učíme. O vraždách a ohavných zločinech, které vyšly najevo např. v právě projednávaném pro­cesu proti Sorgemu a Schubertovt, a o hrůzách, které se děly v nacistických koncentračních tá­borech, se neřekne ve školním vyučování ani slo.vo...“ ® ZBOWID VYZNAMENÄN. Svaz polských od­bojári! (ZBOWID) byl u příležitosti 15. výročí založení Lidové polské armády vyznamenán stříbrnou medailí za zásluhy v boji za svobodu Polska. Na slavnostním shromáždění v Hiavní politické správě Wojska Polskiego odevzdal vysoké vyznamenání gan. taj. ZBOWID Kazi­­mierzi Rusinkovi náměstek ministra obrany div. gen. Tanusz Zarzycki. Bronzovou medailí bylo dále vyznamenáno několik předních pra­covníku ZBOWID • AMERICKÁ VEŘEJNOST ZNEPOKOJENA VZROSTEM nacismu. V americké televisi, ze­jména ve vysílání newyorské televizní stanice a American Broadcasting Corporation, se v po­slední době často objevují dokumenty o na­cistických zločinech. To je ovšem velmi nerado viděno v Bonnu, a tak se rozpoutala kampaň proti autoru televizních programů Ben Hech­­tovi, který je obviňován, že šíří nenávist „proti Němcům“. V americkém tisku, který vystoupil na obranu Hechtovu, se poukazuje na to, že je nutno jeho činnost vítat, neboť je důsledkem šířícího se znepokojení amerického veřejného mínění nad vzrůstáním moci býv. nacistů v zá­padním Německu, kde se stále četněji dostá­vají na vedoucí místa. Hecht sám prohlásil, že budo bojovat proti zločincům z bývalé třetí říše „až do konce svého života“ a že tento boj považuje za svou mravní povinnost. ® PADL HRDINA ODBOJE KYPERSKÉHO LIDU. Na ostrově Kypru padř v prosinci v boji s brit­skými a tureckými Setníky Kyriakos Matsis, hrdina řeckého odboje, velitel osvobozenec­kých oddílů v severních okresech Kypru. Na jeho hlavu vypsaly britské úřady cenu 500 li­ber sterlingů. • ŽÁDNÉ NUKLEÁRNI ZBRANE NEMECKU! List býv. britských vojáků „Ex-service move­ment“ uveřejnil ve svém prosincovém čísle protest proti atomovému vyzbrojování bundes­wehru nukleárními zbraněmi. „Na nejvyšších místech v západním Německu“, praví se v pro­testu, „jsou dnes generálové, průmyslníci, soudci a právníci, kteří sloužili Hitlerovi. Celá' administrativa západního Německa je přeplně­na kreatúrami, které hrdě nosily hákové kříže • na nacistických uniformách a které je v panice strhávaly, když jejich špinavá hra byla dohrá­na. Britský lid si musí uvědomit, jak velké nebezpečí je v tom, že v Německu znovu vlád­nou lidé, kteří olupovali celou Evropu. Věříme, že tentokráte nebude britský lid tak šílený, aby mlčel k atomovému vyzbrojování bundesweh­ru. Všichni musíme hlasitě volat: Žádné nuk­leární zbraně západnímu Německu!“ ® SETKÁNÍ POLSKÝCH PARTYZÁNO S OBYVA­­TBLSTVEM KRAJE RZESZDW. U příležitosti 15. výročí zahájení bojů Lidové gardy proti hitle­rovským okupantům v kraji Rzeszow konalo se v městě Glogowě setkání partyzánů s obyva­telstvem Glogovva. Zúčastnili se ho zástupci předsednictva ZBOWID, politických stran a místních úřadů. Setkání, na němž partyzáni vzpomněli svých bojů a obětavé pomoci oby­vatelstva, mělo velmi srdečný průběh. Ze set­kání se odebrala zvolená delegace do obce Przewrotna, kde položila věnce na hroby obětí bojů z r. 1942---1943, v nichž zahynulo 10 par­tyzánů a 80 obyvatel Przewrotna. • SESTO SAN GIOVANNI — ZLATÝ RÁD OD­BOJE. Město Sesto San Giovanni v provincii Milán bylo vyznamenáno za statečnost v boji proti nacistickým okupantům Zlatým řádem odboje. Slavnosti se zúčastnili přední předsta­vitelé italského odboje a představitelé italské­ho veřejného života. • ITALSKÝ FAŠISTA ODSOUZEN PRO URÁŽKU ODBOJE. Městský soud v Římě odsoudil k tres­tu 1 měsíce vězení a k pokutě 40.000 lir hra­­běte Vanni Teodoraniho, synovce Benita Mus­­soliniho, člena městské rady v Římě, protože ve fašistickém týdeníku, jejž vydává, veřejně urazil czbrojené síly italského odboje. Výsle­dek procesu, který vzbudil velký zájem italské veřejnosti, je velkým úspěchem italského od­boje, za nějž se postavilo pobouřené veřejné mínění v Itálii. • V MAUTHAUSENU ODHALEN POMNÍK BÝV. ITALSKÝM BOJOVNÍKOM. Za oficiální účasti zástupců rakouské a italské vlády byl 6. pro­since na Italském hřbitově v Mauthausenu od­halen pomník Italských obětí obou světových válek! Na hřbitově jsou uloženy ostatky 1830 Italů, kteří za první světové války zahynuli v býv. Rakousku-Uhersku, a 1844 italských obětí bojů proti nacismu za druhé světové vál­ky. Mezi nimi jsou také ostatky 94 politických italských vězňů, kteří byli umučeni v Maut­hausenu. Delegace FIR, která se slavnosti zú­častnila, položila k památníku věnec jménem evropských odbojářů. « V IZRAELI JSOU POVOLOVÁNY FILMY A HRY, KEHABILITUJÍCÍ NACISTY. Čtyři izrael­ské organizace býv. bojovníků proti fašismu a obští naehmu, uveřejnily v izraelském tisku protesív proti četným filmům a divadelním hrám. jejichž účelem j rehabilitace nacistů. Izraelské odbajářské organizace žádají, aby veřejnost tyto filmy a hry, povolované censu­­rcu, zásadně bojkotovala. Důsledky doléhají na francouzské odbojaře Ohlašuje se zrušeni ministerstva býv. bojovníků OD LÉTA MINULÉHO ROKU sváděli francouzští odbojári a býv. bojovníci těžké a Úporné boje za svá zákonná sociální práva, ohrožovaná stále citel­něji hospodářskými a finanční­mi opatřeními francouzské vlá­dy. Preblámy, vyplývající z ne­únosných břemen války v Al­žírsku a zbrojní politiky NATO řeší vládnoucí Buržoazie na účet francouzského pracujícího lidu a neostýchá se sáhnout i na nedostatečné základy so­ciálního postavení odbojářů. Už v parlamentní rozpravě o rozpočtu na rok 1958, který snížil náklady na sociální dů­chody odbojářů o 1 miliardu 209 miliónů franků, poukazova­li odbojářští poslanci na pod­statné zhoršení životní úrovně odbajářskýcli důchodců o obě­tí války. Zatím co do léta 1958 stouply životní náklady ve Francii o 31 proč., byly pense odbojářů a býsr. vojáků zvýše­ny jen o 15 proč. a tento ne­poměr se stále prohlubuje a vzrůstá. Po delším boji se sice poda­řilo dosáhnout v parlamentě toho, že rozpočet, přddložený vládou, byl zamítnut, ale po na­stoupení de Gaulia k moci byl rozpočet prostě nadekretován a do rozpočtu na rok 1959 par­lament už nemá co mluvit a vláda jej provede rovněž de­kretem, který bude znamenat další pronikavé snížení nákla­dů na sociální zaopatření od­bojářů o býv. vojáků. Současně se objevily první známky, nasvědčující tomu, že nová vlána se pokouší ochro­mit hnutí odbojářů a býv. vo­jáků i politicky. V listopadu to­tiž uveřejnilo ministerstvo býv. bojovníků výnos, kterým se od­­bajářským pracovníkům mi­nisterstva zakazuje přijímat funkce vedoucích činovníků ,v cdbujárskýeh organizacích, ze­jména funkce předsedů, místo­předsedů, vedoucích tajemní­ků atd. A za necelých 14 dní přišel další úder. , Ministr Guy Mellet, jeden z hlavních strůjců dnešních poli­tických poměrů ve Frakcii, oznámil jaku státní tajemník pro administrativní reformu, že napříště bude všechno so­ciální zákonodárství snuslře­­děno v rukou ministra pro so­ciální věci a do jeho kompe­tence že budou spadat také všechny otázky, které dosud řešila ministerstvo býv. bojov­níků. Tím bylo vlastně ohlášeno, že se připravuje zrušeni tohoto re­sortu. který měl byť i ne roz­hodující, n’e přece důležitý a politický význam pro fran­couzské oébojářa a býtr. bojov­níky. Tento postup francouzské vlády, který postihl francouz­ské odbojáře a býv. bojovníky, vyvolal po prvním omračujícím a tísnivém překvapení houřli­­vé protestní hnutí. UFAC, or­ganizace bývalých bojovníků, a všechny odbojářské svazy se sešly v listopadu a prosinci k mimořádným zasedáním, aby k Molleíovu prohlášení zaujaly stanovisko. V přijatých usne­seních a rezolucích se kon­statuje, že přes všechny zprá­vy, jež až dosud z autentických míst potvrzují plány, ohlášené Molletem, nemohou francouzští odbojári a býv. bojovníci uvě­řit v konečnou platnost tohoto vládního opatření a předem proti němu co nejrozhodněji protestují. Francouzští odbojáři a bývalí vojáci protestují dále rozhoř­čeně proti hospodářské a fi­nanční politice francouzské vlády, která v projevu gen. de Gauiia z 28. prosince už ozná­mila částečné zrušeni důchodů válečných obětí a tak „je pro­váděno na úkor obětí odboje a války, bídou a postižer.ýoh vzrůstající zvyšováním cen ohrožených šířící se nezaměst­a naností“. Organizace odbojářů a býv. vojáků mobilizují své členské masy k jednotnému bo­ji za sociální a politické poža­davky a ohlašují veřejná shro­máždění a protestní manifesto­es, které mají vyjádřit široké zoopakojení nad dnešní kritic­kou situací a dožadovat se po­litiky hodné velkých tradicí minulosti Francie a ideálů od­boje. V NSR existuje tajní spolek nacistů V ZÁPADONEMECKÉM TISKU je s mimořád­ným zájmem a souhlasem komentován pro­jev dolnosaského ministra spravedlnosti dr. ' Wernera Hofmeistra, který vyjádřil přesvěd­čení, že v západním Německu musí existovat tajná nacistická organizace, která pomohla effenburskému školnímu radovi Zindovi a mni­chovskému lékaři Eiselemu k útěku do ciziny. Ministr Hofmeister konstatoval, že tato tajná organizace zřejmě pracuje pro záchranu na­cistických zločinců a že bez její pomoci by byli nemohli Eisele a Ztnd uniknout. „Stuttgarter Zeitung“ v kladném komentáři píše: „Je pozoruhodné, že »nedopatření«, k nimž. dochází v naší justici, se vždy týkají takových lidí, jako je Eisele nebo Zind, zatím co každý, na kom lpí jen zcela neurčité podezření, že pracuje nebo smýšlí komunis­ticky,, může si být jist nejdotěrnější pozorností našich »ochránců ústavy« a policie.“ Za svobodu řeckých odbojářů HRDINA ŘECKÉHO ODBOJE Manolis Glezos, který 30. května 1941 strhl na Akropoli nacistický prapor s hákovým kříženi a jehož hrdinský čin byl sym­bolickým začátkem řeckého odboje, byl v prosinci řeckou policií zatčen a byl postaven před vojen­ský soud pro smyšlené obvinění ze špionáže. Spolu s ním bylo zatčeno 12 řeckých odbojářů. Glezos,• který je ředitelem listu „Avghi“ a členem adminis­trativního výboru řecké demokratické strany EDA, byl již jednou obětí řecké reakce, která ho dala odsoudit k smrti, ale protest světové veřejnosti si vynutil jeho osvobození. Nové zatčení a nové křivé obvinění vyvolalo pobouření evropských odbojářů a pokrokové světové veřejnosti, která protestuje proti nové perzekuci řeckých odbojářů a žádá je­jich propuštění na svobodu. Také jménem Svazu čs. protifašistických bojov­níků zaslal jeho předseda br. posl. Jan Vodička předsedovi řecké vlády Konstantinu Karamanli­­sovi telegrafický protest, v němž se praví: „Čeští a slovenští bojovníci proti nacistickým okupantům přijali s největším rozhořčením zprá­vu, že byl zatčen a postaven před soud národní hrdina protifašistického boje řeckého lidu Manolis Glezos a spolu r, ním dalších dvanáct bojovníků za národní svobodu Řecka. Ústřední výbor Svazu protifašistických bojovníků žádá okamžité propuš­tění národního hrdiny Manolise Glezose a jeho druhů na svobodu.“ Nová masová zatýkání ve Španělsku VE FRANCOVĚ ŠPANĚLSKU došlo v po­sledních měsících k nové vlně rozsáhlého za­týkání v řadách dělnictva a pokrokové špa­nělské inteligence, a to i mezi vynikajícími lékaři, universitními profesory a právníky, příslušníky španělské socialistické strany. Za záminku nové perzekuce je uváděna účast de­legace španělské socialistické strany na sjez­du španělských socialistických exulantů, který se konal v srpnu 1958 ve Francii v Toulouse. Z tohoto sjezdu bylo vydáno prohlášení, odsuzující podporu Francova režimu západní­­ními mocnostmi, zejména Spojenými státy se­veroamerickými, a vyzývající španělský lid, aby pokračoval v boji proti Francovi „všemi k disposici jsoucími prostředky“. „Mírového a rozumného řešení politických problémů Špa­nělska,“ praví se dále v prohlášení, „lze do­sáhnout jen odstraněním Francova režimu a vy­tvořením prozatímní národní vlády. Tato vláda vyhlásí amnestii, obnoví občanské svobody a provede svobodné volby, v nichž španělský lid sám rozhodne o nové vládě, kterou budou moci akceptovat všichni Španělé.“ Docházející zprávy konstatují, že se zatče­nými je nakládáno krajně surově, jsou při výsleších mučeni a odpírá se jím právo ob­hajoby. Za nejbezohlednějšího kata je ozna­čován plukovník Enrique Eymar, stálý soud­ce mimořádného soudního dvoru k potlačo­vání „protistátních“ akcí, Kromě Franca patři k nejnenáviděnějším fašistům v zemi. • VÝSTAVA „PARTYZÁNI ZA SVOBODU“ V MA­ĎARSKU. Federace - maďarských partyzánů uspořádala v Budapešti pod názvem „Party­záni za svobodu“ výstavu maďarského odboje. Výstava obsahuje četné exponáty o účasti ma­ďarských odbojářů také v odboji jiných ná­rodů a o jejích ilegální odbojové činnosti v na­­cstických koncentrácích. V čele výstavy byl umístěn nápis se slovy legendárního maďar­ského hrdiny, generála Lukacsé: „Bojuješ-li v kterékoli části světa za svobodu, bojuješ tím i za maďarský lid.“ Výstavy maďarského od­boje jsou pořádány ve všech větších maďar­ských městech. MARŠÁLE MONTGOMERY, DEJTE SI POZOR! V jednom ze> svých nedávných projevů k prů­běhu druhé světové války dotkl se pensiono­­vaný maršál Montgomery nešetrně cti italských bojovníků. Qdbojář&ká organisace italských partyzánů ANPI publikovala v odpověď Mont­­gomerymu „otevřený dopis“, v němž ostře pro­testuje proti jeho výrokům. „Osvobozovací vál­ka“, praví se mj. v dopise, „potvrdila hodnotu italského bojovníka. Maršále Montgomery, dej­te sl pozor před padlými italskými bojovníky všech front, před 600.900 Italy zavlečených do koncentračních táborů, před 72.000 padlými v osvobozenecké válce, před 25 italskými měs­ty, vyznamenanými zlatou medailí, před další­mi 350 nositeli Zlaté medaile za hrdinství v odboji“. • DĚTI OBĚTÍ AMERICKÝCH RASISTO. Ve stá­tě Severní Karolina byli odsouzeni dva čer­nošští chlapci do Ŕáznice na neurčitou lhútu „pro znásilnění bílé ženy“. Chlapci sl hráli s bílým děvčetem a jeden z nich. devítiletý dal při hře bílému děvčátku žertovnou hubičku. Proti drastickému rozsudku protestuje 1 reakč­ní americký tisk. HLAS REVOLUCE ZASEDÁNI BANKÉŔO Synové odbojářů neslouží NATO NA III. SJEZDU CSM v Praze dleli jakď hosté Pierre Bellefort a Yvetta Jourdauová jako zástupci Svazu komunistické mládeže Francie. Při besedě s nimi se mluvilo také o vztahu francouzské mládeže k NATO a ke Speidlovi. Zástupci francouzské mládeže vy-, zdvihli- přitom statečný postoj francouzské od­bojářské mládeže: „Jsme hrdi na to,“ řekli, „že synové obětí odboje pozdvihli hlas a pro­hlásili: ,Ne. synové zastřelených a zavraždě­ných se nikdy nepostaví do pozoru před vra­hem švých otců.’ Títc synové, hodni svých otců, byli uvrženi do vězení, ale nic neotřáslo jejich vůlí. Vláda musela nakonec ustoupit před vůlí lidu a odvahou těchto mladých lidí. Byli osvobozeni a posláni k jednotkám, které nejsou pod kontrolou nacisty Speidla". Francouzští odbojári proti válce v Alžírsku V PROSINCOVÉM ČÍSLE listu „Le Réveil des Combaltants“ kritlsují francouzští odbo­jáři válku v Alžírsku. Podle údajů listu utratila Frapcie v posledních třech letech války v Alžírsku vice hež 2200 miliard fran­ků p loňský výdaj 678 miliard musí být v roce 1959 „doplněn“ ještě dalšími 230 mi­liardami franků. V Alžírsku padlo v poslední době 7200 fran­couzských důstojníků a vojáků. „Dověděli jsme se,“ píše list, „že nedávné udílení vyzname­náni bylo většinou posmrtné... Ne, nemů­žeme než opakovat: jedině vyjednávání se zástupci těch, kteří bojují, může přinést při­jatelnou dohodu pro obě strany a tím obno­vení míru. Je na čase, dát se rozhodně touto cestou.“ Adenauer: „Pokládám si za čest uvítat zde vedoucí hlavy Spolkové republiky“ Krumey musí před soud ké VÝBOR protifašistických bojovníků v Němec­demokratické republice zaslal Prvnímu trestnímu senátu vrchního zemského soudu ve Frankfurtu n. M. ostrý protest, odsuzující zastavení trestního řízení proti vrahu lidic­kých dětí a 500.000 židovských občanů z Ma­ďarska. „Co je to za justici, která takové zločince ponechává na svobodě, zatím co soudně stíhá antifašisty, nepřátele atomového vyzbrojování a občany NDR, kteří v západním Německu navazují přátelský kontakt? Šest set krva­vých nacistických soudců, kteří jsou dnes zno­vu v úřadech a mají tytéž hodnosti jako za Hitlera, to vše jednoznačně ukazuje, jak ne­bezpečný je vývoj v západním Německu. 2e Krumey je znovu na svobodě, to vrhá velmi ostré světlo i na činnost tzv. „Ústředí pro stíhání válečných zločinců“ ve Stuttgarte, které se hall v blahovolné mlčení. Vyzýváme všechny demokraty a antifašisty v západním Německu, aby spolu s námi pro­testovali proti tomuto novému justičnímu skandálu, žádali dúra'zné odvolání krvavýcli nacistických soudců a zasadili se o to, aby Krumeyovi a jeho společníkům bylo jejich řemeslo s konečnou platností zaraženo!“ Lépe se zachází s dobytkem vzrušená výmena názoru v poslanecké sněmovně, jež vznik­la kolem dopisu, propašovaného pěti africkými- politickými vězni z věznice v Lokitaungu v Kenji (do­pis byl uveřejněn v londýnském listě „Observer"), připomněla roz­sah represivních opatření v Kenji a v ostatních britských koloniích. Vězení v Lokitaungu je vzdáleno 250 mil od nejbližšího města, jed ním z vězňů věznice v Lokitaungu je Fred Kuba, jeden ze zakládají cích členů východoafrického odbo­­jářského svazu (TUC) z roku 1950. Spolu s Makhanem Slnghem byl tehdy uvězněn údajně proto, že byl „vedoucím činitelem neregistrova­ného orgánu". Je vězněn dosud spo­lečně s těmi, jimž se říká „Mau Mau trestanci“. Od října roku 1952 pracovala ce­lá mašinérie britské imperialistické propagandy na plné obrátky, aby přesvědčila britský lid, že „Mau Mau" byli největším nebezpečím v Kenji. Za čtyři roky bylo zabito na 10.000 Afričanů,- přes 70.000 Afričanů bylo posláno do koncen­tračních táborů bez rozhodnutí sou­du a 10.000 Afričanů je dosud drže­no ve vazbě. Bývalá úřednice pro kenfskou vládu Etloen Fletcherová podala o svých zkušenostech jasný obraz. Přišla do Kenfe v prosinci r. 1954 a byla by velmi ráda pomohla In­ternovaným, poněvadž — podle je­jích slov — věřtla, že „v každé si­tuaci je cestá Boži". Fletcherová se zděsila nad necitelným postojem evropských kolonlzátorů. Popsala svou první návštěvu tá­bora, v němž bylo internováno jen na základě podezření na 9.000 mu­žů, žen t dětí: „Viděla jsem v Anglii trhy na dobytek a kromě toho mís­ta, kde byl dobytek nakládán na nákladní auta a pak dopra­vován na jatky, kde se s ním zacházelo lépe než s lidimi v tomto táboře — a zde šlo navic o lidi až dosud nevinné, pouze zadržené na základě podezře­ní.“ Fletcherová dále pokračuje ve svědectví ,o příchodu afrických tězňů do tábora: „Byli nacpáni do klecí až pod střechu vysokých ná­kladních aut... Viděla jsem něko­lik mužů, kteří se nepohybovali dost rychle a byli proto biti pažbami pušek." Když Fletcherová proti tomu protestovala, britští úředníci jen prohodili: „Snad vám jich není líto?" Lokitaung není jediným vězením. Kenja._ je poseta množstvím kon­centračních táborů, do nichž po­sílají kolonizátori tisíce Afričanů. Podmínky jsou v nich horší než v nacistických koneentráeštSL

Next