Hlas Revoluce, 1961 (XIV/1-24)
1961-01-04 / No. 1
BLAS REVOLUCE Heinovské noci KAREL ŠIKTANC Zase byl červen Lustry višní A u Vališů voněl klíh A ženské nesly přes dvůr seno na prsou ve dvou náručích Zase byl červen Stmívalo se A kočí vyšli z předsíně A u felínků někdo zdvihl svatební kytku ze skříně hořela bílá v temném okně když jeli chlapi na noční A Hořešovských chlapec plakal že )e mu teprv čtrnáct dní A Rudolf Suchý šeptal Bohu že předá statek synovi A zhasiv kostel čekal potmě co všemohoucí odpoví Byl červen Hvězdy Deset hodin A mlčel kraf A mlčel Bůh A četníci a esesmant uzavírali za vsí kruh Úryvek z delší básně, vyprávějící o osudu Lidíc Do vaší knihovny „V tornistře maršúiskou hůl" se Jmenuje útlá knížka satirických povídek autora „Mého generála", západonemeckého spisovatele Karlludwiga O p i t z e. Má název podle úvodní a nejdelší povídky, v níz se zpovídá ze svých snů a nadějí přitroublý voják bundeswehru Martin Bispamcke. V dopisech, které posílá z vojny svým rodičům, známym, přátelům a dívkám, líčí život u cvičného tankového praporu, svůj služební postup [možná, že budu brzy zástupcem velitele světnice, píše v jednom dopise) a vojenskou slávu až do okamžiku, kdy mu jako desátníku bundeswehru ujel tank nohy. Dopisy Martina Bispamcke jsou skvělou satirou na pomory v bundeswehru, kde se nic nezměnilo: kde trvá prušácký.drill, kde je ideologií vášnivý antikemunismus a kde se připravují nové „pochody“. K této úvodní povídce jsou připojeny daiši črty a povídky o dnešním západním Německu, o bývalých generálech, a esesácich, o revanšistických a militaristických srazech a především o bezmezné tuposti těch, kteří se dají nachytat na stará militaristická heslem Kniha „V tornistře maršálskou hůl“ vyšla v nakladatelství Mladá fronta [edice Kapka), má 142 stran a stojí kartonovaná 5 Kčs. V témže nakladatelství vyšla delší báseň Karla Siklance „Heinovské noci“. Krásně vypravená kniha, k jejíž výzdobě bylo použito obrázků, nakreslených dětmi z Lidic a ouštěhradské mateřské školky, vypráví o tragickém osudu Lidic. První část básně vypráví, jak několik dni po přepadeni Sovětského -svazu nacistickým Německem, byl na jednom z kladenských komínů vztyčen rudý prapor, druhá o vyvraždění Lidic. Šiktancova báseň není beznadějná. V její první i druhé části se vrací bojovný motiv: „I třeba bez nohou, i třeba po slepú“, a konfrontuje se neustále s šesttverším Heinovských nocí o hledání lásky. Závěr básně hovoř! k dnešku krásnými verši o lidickém hřbitově, na němž spí tři lokty pod zemí bída a válka. Šiktancovy „Heinovské noci“ stojí vázané 17,50 Kčs. V desátém sešitě rozprav Československé akademie věd vyšla studie Milana Jankovič e „Umělecká pravdivosl Haškova Švejka". (Stran 68. cena brož 6,20 Kčs.) Na rozboru uměleckých kvalit, jazykových prostředků i kompozice ukazuje Milan Jankovič, jak moderním a progresivním literárním dílem byly Haškovy „Osudy dobrého vojáka Švejka“ v době svého napsání a jakým pozitivním přínosem se ztály pro moderní českou literaturu. Na konci studie je připojeno ruské résumé. Další knížku, o níž se dnes chceme zmínit, vydalo Krajské nakladatelství v Olomouci. Jmenuje se „Bedřich Václavek v Olomouci a jeho boj proti fašismu" (stran 76, cena brož. 7,20 Kčs) a její autoři, J. Dvořák, Z. Filip a F. Lén v ní sledují zejména Václavkovu kulturně politickou činnost v Olomouci v letech 1933—1940. Jsou zde přetištěny i málo známé protifašistické „Národní písně — 1940“, které vyšly ilegálně a jejichž redakci Václavek pořídil. Nový polský film Ortel UDÁLOST, kterou líčí tento polský film, připomíná atentát na Heydricha. V obou případech šlo o akt exekuce nad krvelačným vrahem, fašistickým velitelem, který rozhoduje o životech lidí. A přece jen běželo o rozdílné situace. U nás ojedinělá akce londýnské vlády, která k nám vyslala parašutisty vykonat čin, mající za následek popravu tisíců lidí. Ve filmu těžce zkoušená Varšava, jejíž lidé byli po stovkách vražděni esesáckým velitelem, a pro něž takový čin byl logickou formou boje. Ortel vykonala ilegální skupina mladých lidí, většinou studentů, která se na tento boj dlouho připravovala. Nahlédneme do sklepení, kde se cvičí ve střelbě, jsme účastni odvážné a nebezpečné krádeže aut, které potřebují k akci. Celý film nevyjdeme téměř z napětí až do vrcholné scény přepadu auta esesáckého velitele, bitky, která se při tom rozvine, a těžkého úniku studentů, z nichž několik je vážně zraněno. Pokud Jde o stavbu scénáře i způsob režie, spatřujeme v nich některé prvky západních napínavých filmů. Je ovšem třeba podotknout, že zde jsou využity střídmě a k zdůraznění obtížností a nebezpečnosti podniku. Oproti západním napínavým filmům, které chtějí oslnit a získat diváka jenom dějem, náhlými překvapivými zvraty, střelbou a zabíjením, vykresluje tento polský film velmi živě postavy jednotlivých studentů, takže je poznáváme z různých stránek, stanou se nám blízkými, zajímavými. Tím opravdověji potom prožíváme jejich boj, jejich hrdinský čin. Přes toto živé a lidské vykreslení hlavních poslav filmu se však autoři — scenárista Jerzy S. Stawiňski a režisér Jerzy Passendorfer — nedostali nad dějové schéma. Neumocnili bojové akce lidskou, humanistickou, protjválečnou myšlenkou, která by přesahovala vlastní děj. A tak když z filmu odcházíte, máte spíše dojem napína- I vého, vzrušujícího příběhu než pocit rozhořčení nad zmařenými životy: LUBOMÍR PROCHÁZKA Snímek z nového polského filmu „Ortel", jehož spoluautorem je polský spisovatel Stawinski, od něhož vyjde letos v edici SPB kniha „Hodina W“ Ee:in propaguje ve školách nacistické autory O TOM, jak se vláda NSR snaží využít mezi německou mládeží bývalé nacistické literatury, svědčí např. situace v Bavorsku. Tamější státní zkušsbní komise pro školské knihovny vyšších učilišť, vydávající posudky o vhodnosti četby pro mládež, doporučila pro niládež knihy prvního předsedy nacistické instituce „Weiland NS Reichschrifttums Kammer“ Blunoka, rasistického „básnika“ H. Kutzleba, K. Springenschmieda, jenž kdysi publikoval svou fanatickou propagandu pod pseudonymem „Kreutzhakler“, bývalého SS- hauptsturmfůhrera, oblastního vedoucího HJ Fr. Helka, básníka hitlerovské mládeže H.. Baumanna a nacionálně socialistického rasistické! o „badatele“ Glausse apod. Naproti tomu byly z knihoven vyloučeny knihy pokrokových spisovatelů Heinricha Heina, Thomase Manna, Heinricha Manna, Kurta Tucholského, Gerharda Hauptmanns a řady jiných. Nové pražské premiéry V těchto dnech .se konala v Dívedle komedie premiéra politické satiry Fritze Kuhna „Až co řekne Barcelona“. Je to v podstatě groteskní anekdota o tom, co by případně mohlo nastat, kdyby se v NSR rozšířila zpráva, že ve Španělsku žije Hitler. Divadlo čs. armády na Vinohradech připravuje novinku Jana Drdy, nazvanou „Jsou živí, zpívají“. Drda sa v této hře vrací do dnů Pražského povstání, kdy se na barikádách bojovalo nejen proti nacistům, ale kdy též docházelo k vnitřní prověrce lidských charakterů. Leni Riefenstahlová žaluje Lení Riefenstahlová, to nebylo v Německu za /hitlerovské éry ledajaké jméno. Byla filmovou režisérkou a oficiální propagandistkou NSDAP číslo jedna. Natočila řadu propagačních záběrů a jilmů, z nichž nejznámějšl byl „Triumf vůle“ o partájtágu v Norimberku a propagační film o berlínské olympiádě. Však také požívala Lení Riefenstahlová v nacistickém Německu náležitých poct. Dala se fotografovat s náručí květin uprostřed Hitlera a Goebbelse, byla důvěrnou přítelkyni Streichera, měla otevřené dveře u Goerínga, Francka, Bormanna ... Nacistické veličiny vřed ní nemusely pranic skrývat. Za války dokonce navštívila — v uniformě SA a s pistolí — nacistické koncentráky v Polsku. Ale to už bylo dávno... a v západním Německu se na takové věcí rádo zapomíná. Riefenstahlová byla po roce 1945 jako mnoho jiných shledána bez viny a propaganda, mající vzor ve velkém Goebbelsovi, z ní div neudělala mučednici a protifašistickou bojovnici. To ovšem není v západním Německu případ tak vzácný a svět by si pravděpodobně na Lent Riefenstahlovou vůbec nevzpomněl, kdyby... byl před krátkým časem nenatočil švédský publicista Erwin Leiser, který odešel už v třicátých letech db Švédska před nacistickým terorem, skvělý protinacistický dokumentární film „Mein Kampf“. Použil pro něj řadu autentických snímků někdejší oficiální hitlerovské propagandy a mezi nimi přirozeně i části z propagandistických filmů, které natočila Leni Riefenstahlová. V západním Německu z toho byla pramalá radost. Film „Mein Kampf" působil totiž velmi silně na německou mládež, která v něm rozpoznala skutečnou tvář německé fašistické minulosti. A to jé'podle dnešních bonnských měřítek ne-li zločin, tedy alespoň „komunistická propaganda". A tak si pospíšil západoněmecký filmový časopis a nazval ve svém prosincovém čísle Leiserův protifašistický film „komunistickým pamfletem". Co Leni Riefenstahlová? Ozvala se? Ozvala. Uplatňuje na snímky, natočené k větší slávě Hitlera a jeho partaje, které Leiser použil pro svůj dokumentární film, „autorská práva“! Podle zpráv zahraničního tisku odmítla švédská producentská firma tento nestydatý požadavek, ale západoněmecká společnost (Neue Filmverleih}, která zná „vrtochy“ západoněmeckých sou- Strana 5 DVĚ NOVINKY EDICE SPB V POSLEDNÍCH DNECH minulé-: ho roku vyšly v edici SPB „Dokumenty“ dvě významné publikace. První se jmenuje „Veliká cest a“ a je sborníkem vzpomínek protifašistických bojovníků. Vychází k 40. výročí KSČ a ukazuje vedoucí roli KSČ a komunistů v boji našeho lidu proti fašismu. Obsahuje i rozsáhlejší vzpomínku Jana Vodičky „První boje“ na léta první světové války. (Stran 224, cena váz. 14 Kčs.) Druhá publikace se jmenuje „Ravensbrück“ a jejími autory jsou bývalí ravensbrtičtí vězni D. Hájková, B. Holečková, H. Housková, V. Kladivová, L. Krutinová,M. Berdychová, M. Křížová a J. Veselý. Kniha, vyprávějící o his-: torii tojioto ženského nacistického koncentračního tábora, má 264 stran a stojí váz. 14,80 Kčs. 0 evropském partyzánském hnutí VE ČTVRTÉM ČlSLE historického časopisu „Mezinárodní sešity odboje“, vydávaného mezinárodní odbojářskou organizací FIR, bylo o otištěno několik zásadních studií internacionálním charakteru evropského partyzánského hnutí v boji proti fašismu za druhé světové války. První z těchto studií od J. Hugonnota a G. Lároche je věnována účasti příslušníků jiných národů ve francouzském hnutí odporu. Je velice podrobná, vrací se ve svém úvodu až k francouzské buržoázni revoluci a rozebírá účast Španělů, Italů, Poláků i jiných evropských národů v boji francouzského lidu proti fašismu. K studii je připojen výňatek z monografie o odboji německých emigrantů ve Francii v letech 1940—1945 a přehled o účasti Rakušanů na francouzském odboji. Další studie se zabývá účastí příslušníků cizích národů v protifašistickém boji polského lidu. Značná část této studie je věnována Čechům a Slovákům. Studie o internacionálním charakteru italského odbojového hnutí od R. Battaglia jg doplněna samostatnou studií o německých partyzánech v Itálii. O účasti Maďarů na evropském hnutí odporu vypráví další studie. Velká pozornost je věnována maďarským partyzánům v Československu., Jiná stať patří Československu. Čestmír Amort v ní hovoří stručným a přehledným způsobem o partyzánském hnutí v ČSR a vypočítává 'účast příslušníků cizích národů. Byli to především sovětští partyzáni, váleční zajatci a vězni, ale i Poláci, Francouzi, Bulhaři, Maďaři, Jugoslávci, Italovi, Rumuni, Holanďané, Španělé, Řekové, Belgičané a němečtí antifašisté. Studie o bulharském protifašistickém odboji připomíná rovněž Bulhary, kteří se účastnili partyzánských bojů v Československu. Poslední příspěvek mluví o protifašistickém odboji válečných zajatců na území Německa a o jejich spolupráci s německými antlfašisiy. Proť remilitarismu v Holandsku HOLANDSKÝ STUDENTSKÝ SVAZ „Perikies“ vydal bojovnou brožuru, nazvanou „Nový wehrmacht — staří generálové“, v níž vtipně a výstižně rozebírá příčiny, které vedly k hitlerovskému fašismu. Brožura uveřejňuje mnoho autentických dokumentů o lidech, kteří kdysi stáli za Hitlerem a nyní opět pracují na vyzbrojování západního Německa a obhajují politiku K. Adenauera. r. Více pozornosti dějinám odboje KONCEM LISTOPADU se-konal v Sopotech XI. sjezd polských spisovatelů. V usnesení, které bylo přijato, protestují polští spisovatelé proti západoněmackému revanšlsmu a proti záplavě neonacistické literatury. Zároveň se sjezd obrací na Svaz polských učitelů a na školské orgány s žádostí, aby bylo ve školských učebnicích věnováno ještě více pozornosti historii protihitlerovského odbojového hnutí v Evropě a v Polsku. Dokumentárni snímek z nacistických archivů, dokazující pobyt Leni Riefenstahlová (první zleva) v koncentračním táboře u obce Koňsky v Polsku, kde byla přítomna masakrům proti polským židům ZAJÍMAVÁ statistika POSLEDNÍ ČÍSLO německého antifašistického týdeníku „Dle Tat“ přineslo zajímavý článek s nadpisem „Děti mají vědět, co bylo“. Obsahuje zprávu o akci, kterou provedl západoněmecký Alenbašský institut pro výzkum mínění mezi německou veřejností. Tento Institut položil tisíci rozličných osob otázku, zda jsou toho mínění, že západoněmecká šk' la poskytuje školákům o hitlerovském Německu hodně či málo vědomostí a informací. Celkem 44 % rodičů nebylo spokojeno s okleštěným a někdy i falešným výkladem o hitlerismu a německém fašismu, 28 °/o rodičů souhlasilo s dnešním rozsahem látky, zatímco 3-% se domnívalo, že se o hrůzách války vykládá příliš mnoho. Zbytek rodičů nebyl jednotného mínění. Na otázku, zda ve školách dostávají děti správný obraz o válce a Hitlerovi, odpovědělo: 62 % nesprávný obraz, 2 % částečně správný obraz, 15 °/o správný obraz á 21 % nemělo žádný názor. dů, se tím nedala zmýlit a vyplatila Lent Ríefenstahlové „odpovídající částku". To ji znovu posadilo na koně. Rozjela se do Paříže a vznesla tu obžalobu na spisovatele Victora Alexandrova, že „pošpinil její čest". Tento spisovatel totiž v knize o vrahu Eichmannovt, kterou nedávno vydal, uvedl po pravdě, Že se Lent Riefenstahlová osobně účastnila natáčení filmů o polských koncentračních táborech. A že byli dokonce masakrování židé před jejíma očima. Popřela to, samozřejmě. Ale když jí byla předložena autentická fotografie, musela to přiznat. Ale „protestovala“ prý proti koncentračním táborům. To se lehce říká, ale dokázat to nemůže. Fotografií „protestující" Lent Ríefenstahlové otiskl i anglický časopis „Datly Mirror". Na ní je vidět tuto hitlerovskou propagandistku v uniformě SA, jak přihlíží mučení polských zajatkyň. Riefenstahlová zažalovala a „Daily Mirror" musel otisknout „opravu", že se „Leni Riefenstahlová podobných ohavností aktivně neúčastnila, alt len jim chvíli přihlížela". Co pařížský soud? Konstatoval, že šest řádek f!} v knize Victora Alexandrova směřuje proti „cti" Leni Ríefenstahlové. Přesto, že autor dokázal své tvrzení, rozhodl soud stáhnout publikaci. A nepřistoupil ani na to, že byl autor ochoten změnit šest řádek v tom smyslu, že „lze mít za to“, že se Riefenstahlová tohoto natáčení účastnila ... Zdá se to neuvěřitelné? Je to dokonce pravda. A rozhodl tak ne západoněmecký, 'ale francouzský soud. z. k.