Hlas Revoluce, 1961 (XIV/1-24)

1961-01-04 / No. 1

BLAS REVOLUCE Heinovské noci KAREL ŠIKTANC Zase byl červen Lustry višní A u Vališů voněl klíh A ženské nesly přes dvůr seno na prsou ve dvou náručích Zase byl červen Stmívalo se A kočí vyšli z předsíně A u felínků někdo zdvihl svatební kytku ze skříně hořela bílá v temném okně když jeli chlapi na noční A Hořešovských chlapec plakal že )e mu teprv čtrnáct dní A Rudolf Suchý šeptal Bohu že předá statek synovi A zhasiv kostel čekal potmě co všemohoucí odpoví Byl červen Hvězdy Deset hodin A mlčel kraf A mlčel Bůh A četníci a esesmant uzavírali za vsí kruh Úryvek z delší básně, vyprávějící o osudu Lidíc Do vaší knihovny „V tornistře maršúiskou hůl" se Jmenuje útlá knížka satirických povídek autora „Mého generála", západonemeckého spisovatele Karl­­ludwiga O p i t z e. Má název podle úvodní a nejdelší povídky, v níz se zpovídá ze svých snů a nadějí přitroublý voják bundeswehru Martin Bispamcke. V dopisech, které posílá z vojny svým rodičům, známym, přátelům a dívkám, líčí život u cvičného tankového praporu, svůj služební postup [možná, že budu brzy zástupcem velitele světnice, píše v jednom dopise) a vojen­skou slávu až do okamžiku, kdy mu jako desát­níku bundeswehru ujel tank nohy. Dopisy Martina Bispamcke jsou skvělou sati­rou na pomory v bundeswehru, kde se nic ne­změnilo: kde trvá prušácký.drill, kde je ideo­logií vášnivý antikemunismus a kde se připra­vují nové „pochody“. K této úvodní povídce jsou připojeny daiši črty a povídky o dnešním západním Německu, o bývalých generálech, a esesácich, o revanšistických a militaristic­kých srazech a především o bezmezné tuposti těch, kteří se dají nachytat na stará militaris­tická heslem Kniha „V tornistře maršálskou hůl“ vyšla v nakladatelství Mladá fronta [edice Kapka), má 142 stran a stojí kartonovaná 5 Kčs. V témže nakladatelství vyšla delší báseň Kar­la Siklance „Heinovské noci“. Krásně vy­pravená kniha, k jejíž výzdobě bylo použito obrázků, nakreslených dětmi z Lidic a ouště­­hradské mateřské školky, vypráví o tragickém osudu Lidic. První část básně vypráví, jak ně­kolik dni po přepadeni Sovětského -svazu nacis­tickým Německem, byl na jednom z kladen­ských komínů vztyčen rudý prapor, druhá o vy­vraždění Lidic. Šiktancova báseň není beznadějná. V její první i druhé části se vrací bojovný motiv: „I třeba bez nohou, i třeba po slepú“, a kon­frontuje se neustále s šesttverším Heinovských nocí o hledání lásky. Závěr básně hovoř! k dneš­ku krásnými verši o lidickém hřbitově, na němž spí tři lokty pod zemí bída a válka. Šiktancovy „Heinovské noci“ stojí vázané 17,50 Kčs. V desátém sešitě rozprav Československé akademie věd vyšla studie Milana Jankovi­­č e „Umělecká pravdivosl Haškova Švejka". (Stran 68. cena brož 6,20 Kčs.) Na rozboru uměleckých kvalit, jazykových prostředků i kompozice ukazuje Milan Jankovič, jak moder­ním a progresivním literárním dílem byly Haš­kovy „Osudy dobrého vojáka Švejka“ v době svého napsání a jakým pozitivním přínosem se ztály pro moderní českou literaturu. Na konci studie je připojeno ruské résumé. Další knížku, o níž se dnes chceme zmínit, vydalo Krajské nakladatelství v Olomouci. Jme­nuje se „Bedřich Václavek v Olomouci a jeho boj proti fašismu" (stran 76, cena brož. 7,20 Kčs) a její autoři, J. Dvořák, Z. Filip a F. Lén v ní sledují zejména Václavkovu kul­turně politickou činnost v Olomouci v letech 1933—1940. Jsou zde přetištěny i málo známé protifašistické „Národní písně — 1940“, které vyšly ilegálně a jejichž redakci Václavek po­řídil. Nový polský film Ortel UDÁLOST, kterou líčí tento pol­ský film, připomíná atentát na Heydricha. V obou případech šlo o akt exekuce nad krvelačným vra­hem, fašistickým velitelem, který rozhoduje o životech lidí. A přece jen běželo o rozdílné situace. U nás ojedinělá akce londýnské vlády, která k nám vyslala parašutisty vykonat čin, mající za následek po­pravu tisíců lidí. Ve filmu těžce zkoušená Varšava, jejíž lidé byli po stovkách vražděni esesáckým velitelem, a pro něž takový čin byl logickou formou boje. Ortel vykonala ilegální skupina mladých lidí, většinou studentů, která se na tento boj dlouho při­pravovala. Nahlédneme do sklepe­ní, kde se cvičí ve střelbě, jsme účastni odvážné a nebezpečné krá­deže aut, které potřebují k akci. Celý film nevyjdeme téměř z na­pětí až do vrcholné scény přepadu auta esesáckého velitele, bitky, která se při tom rozvine, a těžkého úniku studentů, z nichž několik je vážně zraněno. Pokud Jde o stavbu scénáře i způsob režie, spatřujeme v nich některé prvky západních napína­vých filmů. Je ovšem třeba podo­tknout, že zde jsou využity stříd­mě a k zdůraznění obtížností a ne­bezpečnosti podniku. Oproti západním napínavým fil­mům, které chtějí oslnit a získat diváka jenom dějem, náhlými pře­kvapivými zvraty, střelbou a zabí­jením, vykresluje tento polský film velmi živě postavy jednotlivých studentů, takže je poznáváme z různých stránek, stanou se nám blízkými, zajímavými. Tím oprav­dověji potom prožíváme jejich boj, jejich hrdinský čin. Přes toto živé a lidské vykreslení hlavních poslav filmu se však autoři — scenárista Jerzy S. Sta­­wiňski a režisér Jerzy Passendor­­fer — nedostali nad dějové sché­ma. Neumocnili bojové akce lid­skou, humanistickou, protjválečnou myšlenkou, která by přesahovala vlastní děj. A tak když z filmu od­cházíte, máte spíše dojem napína- I vého, vzrušujícího příběhu než po­cit rozhořčení nad zmařenými ži­voty: LUBOMÍR PROCHÁZKA Snímek z nového polského filmu „Ortel", jehož spoluautorem je polský spisovatel Stawinski, od něhož vyjde letos v edici SPB kniha „Hodina W“ Ee:in propaguje ve školách nacistické autory O TOM, jak se vláda NSR snaží využít mezi německou mládeží bý­valé nacistické literatury, svědčí např. situace v Bavorsku. Tamější státní zkušsbní komise pro škol­ské knihovny vyšších učilišť, vy­dávající posudky o vhodnosti čet­by pro mládež, doporučila pro niládež knihy prvního předsedy nacistické instituce „Weiland NS Reichschrifttums Kammer“ Blu­­noka, rasistického „básnika“ H. Kutzleba, K. Springenschmieda, jenž kdysi publikoval svou fana­tickou propagandu pod pseudony­mem „Kreutzhakler“, bývalého SS- hauptsturmfůhrera, oblastního ve­doucího HJ Fr. Helka, básníka hit­lerovské mládeže H.. Baumanna a nacionálně socialistického rasistic­ké! o „badatele“ Glausse apod. Naproti tomu byly z knihoven vyloučeny knihy pokrokových spi­sovatelů Heinricha Heina, Thomase Manna, Heinricha Manna, Kurta Tucholského, Gerharda Hauptman­ns a řady jiných. Nové pražské premiéry V těchto dnech .se konala v Dí­­vedle komedie premiéra politické satiry Fritze Kuhna „Až co řek­ne Barcelona“. Je to v podstatě groteskní anekdota o tom, co by případně mohlo nastat, kdyby se v NSR rozšířila zpráva, že ve Špa­nělsku žije Hitler. Divadlo čs. armády na Vinohra­dech připravuje novinku Jana Drdy, nazvanou „Jsou živí, zpí­vají“. Drda sa v této hře vrací do dnů Pražského povstání, kdy se na barikádách bojovalo nejen pro­ti nacistům, ale kdy též docházelo k vnitřní prověrce lidských cha­rakterů. Leni Riefenstahlová žaluje Lení Riefenstahlová, to nebylo v Německu za /hitlerovské éry leda­jaké jméno. Byla filmovou režisér­kou a oficiální propagandistkou NSDAP číslo jedna. Natočila řadu propagačních záběrů a jilmů, z nichž nejznámějšl byl „Triumf vů­le“ o partájtágu v Norimberku a propagační film o berlínské olym­piádě. Však také požívala Lení Riefen­stahlová v nacistickém Německu náležitých poct. Dala se fotografo­vat s náručí květin uprostřed Hitle­ra a Goebbelse, byla důvěrnou pří­telkyni Streichera, měla otevřené dveře u Goerínga, Francka, Bor­­manna ... Nacistické veličiny vřed ní nemusely pranic skrývat. Za vál­ky dokonce navštívila — v unifor­mě SA a s pistolí — nacistické koncentráky v Polsku. Ale to už bylo dávno... a v zá­padním Německu se na takové věcí rádo zapomíná. Riefenstahlová byla po roce 1945 jako mnoho jiných shledána bez viny a propaganda, mající vzor ve velkém Goebbelsovi, z ní div neudělala mučednici a pro­tifašistickou bojovnici. To ovšem není v západním Ně­mecku případ tak vzácný a svět by si pravděpodobně na Lent Rie­­fenstahlovou vůbec nevzpomněl, kdyby... byl před krátkým časem nenatočil švédský publicista Erwin Leiser, který odešel už v třicátých letech db Švédska před nacistickým terorem, skvělý protinacistický do­kumentární film „Mein Kampf“. Použil pro něj řadu autentických snímků někdejší oficiální hitlerov­ské propagandy a mezi nimi přiro­zeně i části z propagandistických filmů, které natočila Leni Riefen­stahlová. V západním Německu z toho byla pramalá radost. Film „Mein Kampf" působil totiž velmi silně na německou mládež, která v něm rozpoznala skutečnou tvář německé fašistické minulosti. A to jé'podle dnešních bonnských měřítek ne-li zločin, tedy alespoň „komunistická propaganda". A tak si pospíšil západoněmecký filmový časopis a nazval ve svém prosinco­vém čísle Leiserův protifašistický film „komunistickým pamfletem". Co Leni Riefenstahlová? Ozvala se? Ozvala. Uplatňuje na snímky, natočené k větší slávě Hitlera a je­ho partaje, které Leiser použil pro svůj dokumentární film, „autorská práva“! Podle zpráv zahraničního tisku odmítla švédská producent­ská firma tento nestydatý požada­vek, ale západoněmecká společnost (Neue Filmverleih}, která zná „vrtochy“ západoněmeckých sou- Strana 5 DVĚ NOVINKY EDICE SPB V POSLEDNÍCH DNECH minulé-: ho roku vyšly v edici SPB „Doku­menty“ dvě významné publikace. První se jmenuje „Veliká ces­­t a“ a je sborníkem vzpomínek protifašistických bojovníků. Vy­chází k 40. výročí KSČ a ukazuje vedoucí roli KSČ a komunistů v boji našeho lidu proti fašismu. Obsahuje i rozsáhlejší vzpomínku Jana Vodičky „První boje“ na lé­ta první světové války. (Stran 224, cena váz. 14 Kčs.) Druhá publikace se jmenuje „Ravensbrück“ a jejími auto­ry jsou bývalí ravensbrtičtí vězni D. Hájková, B. Holečková, H. Hous­ková, V. Kladivová, L. Krutinová,­M. Berdychová, M. Křížová a J. Veselý. Kniha, vyprávějící o his-: torii tojioto ženského nacistické­ho koncentračního tábora, má 264 stran a stojí váz. 14,80 Kčs. 0 evropském partyzánském hnutí VE ČTVRTÉM ČlSLE historické­ho časopisu „Mezinárodní sešity odboje“, vydávaného mezinárodní odbojářskou organizací FIR, bylo o otištěno několik zásadních studií internacionálním charakteru evropského partyzánského hnutí v boji proti fašismu za druhé svě­tové války. První z těchto studií od J. Hu­­gonnota a G. Lároche je věnována účasti příslušníků jiných národů ve francouzském hnutí odporu. Je ve­lice podrobná, vrací se ve svém úvodu až k francouzské buržoázni revoluci a rozebírá účast Španělů, Italů, Poláků i jiných evropských národů v boji francouzského lidu proti fašismu. K studii je připojen výňatek z monografie o odboji ně­meckých emigrantů ve Francii v letech 1940—1945 a přehled o účasti Rakušanů na francouzském odboji. Další studie se zabývá účastí pří­slušníků cizích národů v protifa­šistickém boji polského lidu. Znač­ná část této studie je věnována Čechům a Slovákům. Studie o internacionálním cha­rakteru italského odbojového hnu­tí od R. Battaglia jg doplněna sa­mostatnou studií o německých partyzánech v Itálii. O účasti Maďarů na evropském hnutí odporu vypráví další studie. Velká pozornost je věnována ma­ďarským partyzánům v Českoslo­vensku., Jiná stať patří Československu. Čestmír Amort v ní hovoří struč­ným a přehledným způsobem o partyzánském hnutí v ČSR a vy­počítává 'účast příslušníků cizích národů. Byli to především sovětští partyzáni, váleční zajatci a vězni, ale i Poláci, Francouzi, Bulhaři, Maďaři, Jugoslávci, Italovi, Rumu­ni, Holanďané, Španělé, Řekové, Belgičané a němečtí antifašisté. Studie o bulharském protifašis­tickém odboji připomíná rovněž Bulhary, kteří se účastnili party­zánských bojů v Československu. Poslední příspěvek mluví o pro­tifašistickém odboji válečných za­jatců na území Německa a o je­jich spolupráci s německými antl­­fašisiy. Proť remilitarismu v Holandsku HOLANDSKÝ STUDENTSKÝ SVAZ „Perikies“ vydal bojovnou brožuru, nazvanou „Nový wehrmacht — sta­ří generálové“, v níž vtipně a vý­stižně rozebírá příčiny, které vedly k hitlerovskému fašismu. Brožura uveřejňuje mnoho autentických do­kumentů o lidech, kteří kdysi stáli za Hitlerem a nyní opět pracují na vyzbrojování západního Německa a obhajují politiku K. Adenauera. r. Více pozornosti dějinám odboje KONCEM LISTOPADU se-konal v Sopotech XI. sjezd polských spiso­vatelů. V usnesení, které bylo při­jato, protestují polští spisovatelé proti západoněmackému revanšls­­mu a proti záplavě neonacistické literatury. Zároveň se sjezd obrací na Svaz polských učitelů a na školské orgá­ny s žádostí, aby bylo ve školských učebnicích věnováno ještě více pozornosti historii protihitlerov­­ského odbojového hnutí v Evropě a v Polsku. Dokumentárni snímek z nacistických archivů, dokazující pobyt Leni Riefenstahlová (první zleva) v koncentračním táboře u obce Koňsky v Polsku, kde byla přítomna masakrům proti polským židům ZAJÍMAVÁ statistika POSLEDNÍ ČÍSLO německého antifašistického týdeníku „Dle Tat“ přineslo zajímavý článek s nadpisem „Děti mají vědět, co by­lo“. Obsahuje zprávu o akci, kte­rou provedl západoněmecký Alen­­bašský institut pro výzkum míně­ní mezi německou veřejností. Tento Institut položil tisíci roz­ličných osob otázku, zda jsou toho mínění, že západoněmecká šk' la poskytuje školákům o hitle­rovském Německu hodně či málo vědomostí a informací. Celkem 44 % rodičů nebylo spo­kojeno s okleštěným a někdy i fa­lešným výkladem o hitlerismu a německém fašismu, 28 °/o rodičů souhlasilo s dnešním rozsahem látky, zatímco 3-% se domnívalo, že se o hrůzách války vykládá pří­liš mnoho. Zbytek rodičů nebyl jednotného mínění. Na otázku, zda ve školách do­stávají děti správný obraz o válce a Hitlerovi, odpovědělo: 62 % ne­správný obraz, 2 % částečně správ­ný obraz, 15 °/o správný obraz á 21 % nemělo žádný názor. dů, se tím nedala zmýlit a vypla­tila Lent Ríefenstahlové „odpovída­jící částku". To ji znovu posadilo na koně. Rozjela se do Paříže a vznesla tu obžalobu na spisovatele Victora Alexandrova, že „pošpinil její čest". Tento spisovatel totiž v knize o vrahu Eichmannovt, kterou nedáv­no vydal, uvedl po pravdě, Že se Lent Riefenstahlová osobně účast­nila natáčení filmů o polských kon­centračních táborech. A že byli do­konce masakrování židé před je­­jíma očima. Popřela to, samozřejmě. Ale když jí byla předložena autentická foto­grafie, musela to přiznat. Ale „pro­testovala“ prý proti koncentračním táborům. To se lehce říká, ale do­kázat to nemůže. Fotografií „protestující" Lent Ríefenstahlové otiskl i anglický časopis „Datly Mirror". Na ní je vidět tuto hitlerovskou propagan­distku v uniformě SA, jak přihlíží mučení polských zajatkyň. Riefen­stahlová zažalovala a „Daily Mir­ror" musel otisknout „opravu", že se „Leni Riefenstahlová podobných ohavností aktivně neúčastnila, alt len jim chvíli přihlížela". Co pařížský soud? Konstatoval, že šest řádek f!} v knize Victora Alexandrova směřuje proti „cti" Leni Ríefenstahlové. Přesto, že au­tor dokázal své tvrzení, rozhodl soud stáhnout publikaci. A nepři­stoupil ani na to, že byl autor ocho­ten změnit šest řádek v tom smy­slu, že „lze mít za to“, že se Rie­fenstahlová tohoto natáčení účast­nila ... Zdá se to neuvěřitelné? Je to dokonce pravda. A rozhodl tak ne západoněmecký, 'ale fran­couzský soud. z. k.

Next