Hlas Revoluce, 1966 (XIX/1-26)

1966-01-07 / No. 1

ÍJSTŘEDNÍ ORGÁN SVAZU PROTIFAŠISTICKÝCH BOJOVNÍKŮ ROČNÍK XIX. • Cena 60 hal. • 7. LEDNA 1966 ZEM, Z NIŽ JSME VYŠLI Josef Hora Zem, z níž jsme vyšli, je nejkrásnější a nic na ní není. Oči mé mladosti ji věnčí, má krev tam teče. Skřivan, jenž se tam z brázdy zdvih a zpívá, je květen mého srdce. A večer já jsem to, jenž pokrývám tu zem, já, píseň cvrčků. Neplaš milence na mezích, lunu v travách, křepelku polekanou. Sladký stín spánku na mě poprchává z tvých hvězd, z tvých topolů a lip. NA POČEST SJEZDŮ I PRAHA (rd) — Stále docházej! další Správy o závazcích, které organizace SPB ohlašují na počest III. sjezdu SPB a XIII. sjezdu KSC. V graficky pěkná upravené obálce za­­glal OV SPB v jablonci nad Nisou výpočet 17 bodů celookresního závazku. Kromě Více než 200 politických akcí (veřejné schůze, srazy, zájezdy na památná místa odboje, přednášky, besedy, výstavy) zís­kají MO SPB v okrese 33 nových členů SPB, 52 nových odběratelů „Hlasu revo­luce“, odpracují přes 10.000 brigádních hodin v zemědělství, akcích „Z“, na úpra­vě památných míst atd., ošetří 10 ha luk, odevzdají 150 q sena, zorganizují v době sklizně žňové a výmlatové brigády a do Od skončení druhé světové války uplynulo dvacet let. Stála 55 mi­lionů lidských životů a nacističtí nadlidé v ní rozpoutali organizované mučeni a zabíjení. Nad některými vedoucími nacisty vynesl a provedl rozsudek lid, jiní jako bývalý říšský vedoucí SS H. Himmler a Herman Göring ani na spravedlivý trest ne­čekali a spáchali sebevraždu. Osud některých, jako např. Hitlerovy pra­vé rukv M. Bormanna, nebyl dosud vyjasněn. Reportér západoněmecké­­ho časopisu Quick si položil otázku: Jak dnes žijí děti bývalých vysokých nacistických funkcionářů? A jak smýšlejí o činech svých otců? Jediné dceři bývalého SS vedou­cího Heinricha Himmlera je dnes 35 let. Sňatkem se zbavila jména, které bylo několikrát příčinou toho, že musela měnit místo. Tím se zřejmě zbavila jediného nepříjem­ného a nepohodlného bodu své mi­nulosti, o níž říká: „Vidím svého otce jen jako otce a nic jiného. Byl to dobrý muž. nejlepši otec, jakého si lze představit. Mé dětství bylo šfastné a harmonické. Nezlobím se na minulost.“ Pokud jde o Osvětim, odmítla ho­vořit. Na snímku Gudrun Himmlerová se svým otcem na jedné z nacistických „parád“ v Berlíně v r. 1938. sběru odevzdají na 22.000 kg odpadových surovin. Krajská konference Východočeského kraje (18. prosince 1965 v Hradci Králo­vé) uložila organizacím SPB projednat do 14. února 1966 teze OV KSC k XIII. sjezdu a rozpracovat usnesení III. sjezdu SPB. Na rok 1966 je naplánováno 2767 politických akcí, organizace získají 199 nových členů a 238 nových předplatitelů „Hlasu revoluce“, odpracují 109.521 brig. hodin a do sběru odevzdají 95.095 kg surovin. Z četných závazků místních organiza­cí alespoň tři došlé v lednu: MO SPB Čáslav kromě 1500 brig. hodin v zeměděl­ství odpracuje 800 v řepné kampani v cukrovaru, sebere 500 kg papíru a v politické práci věnuje hlavní pozornost mládeži. — Litovel (okres Olomouc) při­spěje k řešení družstevní bytové výstav­by, kde odpracuje 200 hodin, a kromě jiných brigád vypomůže hlavně při špič­kových pracích v zemědělství (celkem přes 200 hod.). Do sběru odevzdá na 1200 kg. — V Pohořelicích (okres Břec­lav) ohlásila jako první ze společenských organizací závazky k XIII. sjezdu KSČ MO SPB. Týkají se hlavně výstavby rodin­ných domků, zemědělství a akce „Z“. MLČET JE ZLOČIN KONCEM loňského roku přijel do Německé spolkové republiky spisovat tel Kurt R. Grossmann, bývalý ta­jemník Ligy pro lidská práva v Ber­líně, který v době nástupu Hitlera k moci emigroval do Ameriky, kde nyní působí. V přednášce ve Společ­nosti pro křesťansko-židovskou spo­lupráci ostře pranýřoval netečnost, která se přes varovné příznaky sou­časného vývoje v západním Němec­ku projevuje vůči fašismu. „Nedá se popřít“ — prohlásil — „že křesťanstvo — mám na mysli Hoch­­hutovu hru „Náměstek“ — zklamalo. Mlčelo a mlčí . . . Zločin mlčení se však může plně rovnat zločinu vraž­dy. Právě v západním Německu, kde tak často scházela občanská odvaha, je povinností k nacismu nemlčet a bojovat proti němu.“ p.f 1966 VŠÍM ČTENÁŘŮM A SPOLUPRACOVNÍKŮM HLASU REVOLUCE POZOR! POZOR! NEPŘEHLÉDNĚTE! Od příštího čísla bude­me v Hlasu revoluce otiskovat na pokračo­vání původní novelu známého spisovatele La­dislava Mňačka SÁZKA S HOLINKAMI. POZOR! NEZAPOMÍNAT a hledět kupředu JEDEN francouzský novinář nelito­val námahy a sestavil koncem minu­lého roku tabulku, ve která vypočítal, že od roku 1945, kdy skončila druhá světová válka, odehrávalo se a dosud odehrává ve světě přes třicet tzv. místních válek a větších i menších agresi. Odhadl i přibližně ztráty na Životech — asi dva millůny ... VZDÄLENE, ale ne příliš, to připo­míná zajímavý dialog z Jašíkova ro­mánu „Mrtvi nezpívají". Nemyslíte si, pane důstojníku, že naše století zešílelo? ptá se německý voják, příslušník štráfkompanie, slo­venského poručíka. A ten mu odpoví­dá: Myslím si o něm už dávno to nej­horší. MYSLET SI to nejhorší Je jednak nespravedlivé a jednak nestačí a ne­pomáhá. Náš atomový a předatomový věk nepřinesl lidstvu pouze krev, slzy a strádání, ale i solidaritu a oběta­vost, jaké není v dějinách rovno. Při­blížil i na dosah ideál světa bez válek, násilí a vykořisťování a vyzbrojil pře­vážnou část lidi pevnou vůlí nepřipu­stit opakování hrůz totální války v její atomové podobě. RlKAME-LI, že na fašismus a vše­chno, co na člověku napáchal a čím nepřestal hrozit, nesmíme nikdy zapo­menout, nejsou to prázdná slova. Po­tvrdil to ve svém novoročním projevu i president republiky Antonín Novot­ný, sám bývalý mauthausenský vězeň, když hovořil o tom, jak byla před časem přijata v Německé spolkové re­publice jeho slova dobré vůle. „PŘED ČASEM," řekl ve svém pro­jevu president republiky, „jsem v jed­nom projevu řekl, že bychom v zájmu dobrého poměru k lidu Německé spol­kové republiky nechtěli připomínat všechno to, co během okupace němeč­tí fašisté našemu lidu způsobili. Řekl jsem tehdy, že zdaleka nemohou vy­rovnat škody, které způsobili našemu lidu, naši zemi. V západoněmeckém tisku i v projevech západoněmeckých představitelů se projevilo velké udive­ní nad tímto mým prohlášením jako neslýchaným, protože prý my vlastně máme nahradit škody, které jsme prý způsobili od nás vystěhovaným Něm­cům ...“ A PRESIDENT REPUBLIKY musel připomnět hrůzy, jichž byli svědkem mauthausenští vězňové a jejichž strůjci nebyli zdaleka jen esesáci... „Mnoho lidi v západním Německu," řekl, „rychle zapomnělo na to, co bylo, na vinu za to, co na druhých národech napáchali. Lépe by bylo, kdyby si to němečtí militaristé neustále připomí­nali, znovu nezačínali s přípravou války a nepřivedli znovu německý ná­rod tentokrát do mnohem horší kata­strofy.“ ROK 1965 měl i své kladné stránky. Odbojáři mnoha evropských zemí si při oslavách dvacátého výročí vítěz­ství nad fašismem znovu zopakovali poučení a odkaz boje proti fašismu: bojovat za jeho Ideály, jimiž byl, zů­stává a vždy bude pokrok, humanita a spravedlivý a čestný mír. Odsoudili rovněž — stejně jako nedávný V. kon­gres Mezinárodní federace protifašis­tických bojovníků v Budapešti — im­perialistickou agresi ve Vietnamu a znepokojivé jevy v Německé spolkové republioe. NEPROPADAT ILUZÍM na straně jedné a být si vědomi své síly vy­plývající z nerozborného bratrství se Sovětským svazem a spojenectví s ostatními socialistickými zeměmi na straně druhé je naší devizou pro rok 1966. Plyne z toho povinnost, jak rovněž zdůraznil ve svém novoročním projevu president republiky Antonín Novotný, vychovávat naši mládež v duchu vlastenectví, internacionalis­mu a v pevném odhodlání chránit svou vlast, bojovat za pokrok a mír. A PRAVÉ na tomto úseku, při vý­chově mládeže v duchu vlasteneckých, protifašistických a pokrokových tra* die můžeme a musíme přispět svým podílem my, protifašističtí bojovníci. Nejde totiž jen o to nezapomínat, ais hledět i kupředu. Z. K. V 11. CISLE HR * 28. května 1985 jsme uveřejnili článek A. Adamová „Najde se pisatel dopisu mamince?“. Psala v něm o Jožce Kozelkové, která později zahynula v Osvětimi, a o je* jim malém synkovi Karlíkovi, který poslal mamince do koncentráku do* pis. — Nyní se tento chlapec, dnes už ženatý muž, na základě našeho článku nalezl. Navštívil se svou man* želkou Svatobořice, kde byla jeho matka vězněna, a setkal se tam s bý­valými vězeňkyněmi-přítelkyněmi Jož­ky Kozelkové. Na snímku pisatel do­pisu Karel Kozelka. Každou středu DVACÁTÉ století bude v historii bezesporu považo­váno za dobu, kdy se technika prodírala snad do všech sfér našeho života. Vyučovací prostředky učitele se pro­ti někdejším dobám rozmnožily o různé technické po­můcky, kromě filmu nastoupily do učeben i magneto­fony, na televizory se už nebude určitě dlouho čekat. Požádali jsme proto vedoucího školského vysílání Cs. rozhlasu dr. Milana MARALlKA, aby nám řekl několik slov o tom, jaký význam mají pořady pro školní fono­téky v takových otázkách, jako je např. seznamování žáků s bojem proti fašismu. — Pro které vyučovací předměty připravujete vysílání pro fonotéky? — Jednak pro český jazyk, potom pro občanskou vý­chovu a konečně pro dějepis. V dějepise se pak speciál­ně zabýváme zvláště dobou nejnovější — lépe řečeno dobou, z níž máme potřebné zvukové materiály. Tedy — posledním obdobím první republiky, okupací, dobou pookupačni. — Máte nějaké těžkosti ve vysílání pro školní fono­téky? — Jistě. Spousta škol nemá k disposici dobré přijí­mače, mnohdy je to i nedostatek magnetofonů a koneč­ně i malá metodická připravenost zvláště starších uči­telů. Velkou roli hraje i nedostatečné technické mini­mum. Za zvláštní problém pak považuji to, že nemáme možnost tyto pořady, nahrané na páscích, přímo distri­buovat, protože jejich cena je pro školy příliš vysoká. — Kdy vysíláte pro školní fonotéky? — Pravidelně každou středu od osmi hodin pěti mi­nut do oßmi dvaceti pěti na stanici Praha a na Rozhla­se po drátě. Na stole přede mnou leží celý svazek osmerkových papírů s nadpisem metodický list ke snímku a pak ná­zev. Všechny z nich se zabývají tematikou boje proti fašismu, tematikou boje za mír. Prohlížím jeden za dru­hým. Ten první, navrchu, má prostý název OD OKU­PACE DO OSVOBOZENÍ. Jsou to autentické záběry z archívu Cs. rozhlasu. Snímek je určen pro žáky 9. r. ZDS a je pokračováním snímku OD HITLEROVA NÁ­STUPU K MNICHOVU. Následují připomínky pro učitele. Říkají: „Pořad rozdělíme do tří částí. První část uvedeme výkladem učitele o fašizaci Slovenska a vy­tvoření tzv. Slovenského štátu ... druhá část bude emo­cionálním doplňkem učitelova výkladu kapitoly Boj čes­kého a slovenského národa za osvobození (viz Dějepis doby nové a nejnovější pro 8. r. ZDS SPN 1962 str. 102 až 107)... třetí část bude tvořit výklad učitele o vojen­­skopolitické situaci po bitvě u Volgogradu...“ A pak zde máme ještě několik neméně důležitých po­známek: Před reprodukcí snímku je užitečné zapsat na tabuli a vysvětlit tato hesla jako třeba Hácha, Heydrich* Schörner, zeměpisné pojmy Lidice, Ležáky, Reichssen­der Böhmen, obecné — statut protektorátu Cechy a Mo­rava, wehrmacht... Tak to byl jeden z prvních pořadů. Učitelé si je] mohli natočit na pásky už 31. května 1963. Jeho délka je 11 minut. Listuji dál. Je tu třeba pořad MAMINKA VYPRÄ­­Ví, zachycující přímé vyprávění matky kapitána Ota­kara Jaroše a četbu úryvků z jejího deníku, v němž si zapisovala události a výroky z jeho dětství. Jsou tu i třeba PREPADOVÍ STÍHACÍ — českoslovenští letci na západní frontě — je zde SOKOLOVO, PRÍBEH ALEXANDRA TIMKA, SLOVENSKÉ NÁRODNÍ PO­VSTANÍ, TANK ČÍSLO 23, PRAŽSKÉ KVĚTNOVÉ POVSTÁNÍ. V posledním seriálu, čtvrtém, pak nalézám INTERBRIGADISTY VE ŠPANĚLSKU, PARTYZÁNY VE STŘEDNÍCH CECHÁCH, HEYDRICHIADU, VLAJ­KU NA DUKLE. Zbývá tedy snad jenom říct, co bude následovat. Při­pravuje se Lipský proces s Dimitrovem, Velké říjnoví socialistická revoluce. Vysíláním pro fonotéky vytváří Cs. rozhlas dobré pod­mínky pro učitele seznamující žáky s dějinami našeho národa, s protifašistickým odbojem. A dělá to dobře. Na to, jak jeho práce využívají ve školách, se podívá­me později. y. MÉŠTAH

Next