Hlas Revoluce, 1967 (XX/1-26)

1967-01-06 / No. 1

ústřední orgán svazu protifašistických bojovníků Kam míří Sudeťáci v Horní Adi ZAJÍMAVÉ dokumenty uveřejnil koncem minulého roku list Italské republikánské strany „La Voce Re­publicans“. Vypracovala Je speciální italská komise, pověřená, aby pod vedením poslance La Malfy zjistila politické a finanční styky revanšis­­tické organizace BAS [„Befreiungs­ausschuss für Südtirol“ — „Výbor pro osvobození Jižních Tyrol“), která řídi v italské Horní Adiži teroristic­ké protiitalské akce. Vyplývají z nich nové podrobnosti o tom, Jakou úlohu hrají v akcích BAS, Jehož politická centrála je v Mnichově, býv. sudetští Němci. Publikované dokumenty usvědčují z přímé politické a finanční podpo­ry revanšisttckých protiitalských te­roristů tzv. „Německou nadaci pro problémy evropského míru“, založe­nou nedávno zesnulým W. Jakschem, který také v západoněmeckém bun­­destágu organizoval skupinu „Přátel jižních Tyrol“. Sudetští Němci Jsou rovněž iniciátory a vedoucími činiteli v revanšistické protiitalské organiza­ci „Kulturwerk für Südtirol“ („Kul­turní akce Jižních Tyrol“), která Je v nejtěsnějším styku s prominentní­mi sudetoněmeckými nacisty, sdruže­nými v tzv. „Witikobundu“. Existuje také řada pomocných sudetoněmec­­kých organizaci, Jako například Su­­detoněmeckých gymnastů, Sudetoně­­meckých vychovatelů a různých mlá­dežnických spolků. Tyto organizace uzavírají „patronáty“ nad jednotlivý­mi obcemi v Horní Adiži, pořádají do „pohraničních oblastí“ záiezdv a výlety, organizují „letní tábory“ a tak prý pomátpn'f vytvářet předpokla­dy pro „uvědomělé národní smýšle­ní“... Skutečnost těchto neobyčejných sympatií právě organizací přesídle­ných sudetských Němců z Českoslo­venska k německému obyvatelstvu Horní Adiže mimořádně zajímá ital­skou veřejnost. Proč zrovna sudetští Němci, k čemu vlastně míří jejich horlivá činnost, podporující a přímo organizující teroristické akce revan­­šistů v Horní Adiži? Pozoruhodně na tuto otázku odpo­věděl italský list „Stampa“: „Ne, nevěříme, že se sudetští Něm­ci zapojili do organizování teroris­tických útoků v Horní Adiži z lásky k německým bratřím, pronásledova­ným Italy [Jak tvrdí jejich propa­ganda). Plány sudetských Němců, jakkoli utopické, směřují k něčemu Jinému. Sudetští Němci se domnívají, že bu­­de-li se konat v Horní Adiži referen­dum o sebeurčení (je to jedna ze tří variant požadavků teroristické orga­nizace BAS), získají tím právo na podobný plebiscit i v Českosloven­sku!“ Ano, v Horní Adiži nejde o podruž­nou, izolovanou akci. Protifašistická italská veřejnost správně označila Horní Adiži za jakousi „pokusnou střelnici“ západoněmeckých revanšis­­tů. A Je Jen jedna cesta, iak tuto nebezpečnou politiku znemožnit. For­muloval jí Jiný italský list „Paese Sera“: „Řím musí žádat, aby Bonn uznal evropské hranice a rozpustil neohit­­lerovské organizace. Italská vláda musí pohrozit Německé spolkové re­publice, že při dalších útocích pod­nikne kroky v příslušných meziná­rodních organizacích, abv NSR do­nutila s konečnou platnosti uznat nvnější evropské hranice a neohitle­­rovce postavit mimo zákon.“ v • Zl S Pekingem proti Moskvě ZVLÁŠTNÍ uznání a dík vyslovil Ideolog nové nacistické strany NPD, její místopředseda Adolf von Thad­den bonnskému ministru vnitra Lückemu za to, že jeho stranu pro­hlásil za „demokratickou, legitimní, politickou organizaci, kterou nelze zakázat“. Podobně se vyslovil o NPD i další člen vlády, ministr financí Strauss... Jde o velmi nebezpečnou hru, před Jejímiž důsledky varují mnohé ko­mentáře západoněmeckých i zahra­ničních pozorovatelů. Obsáhlý, velmi střízlivý a věcný rozbor, opřený o konkrétní dokumentaci z veřejných projevů činitelů a stoupenců NPD, přinesl jeden z předních švýcarských listů „Neue Zürcher Zeitung“. Zdůrazňuje v něm, že aniž bv bylo třeba neonacistické hnutí, vznikající v NSR, dramatizovat, ukazují se rysy, které nabádají k vážnému zamyšlení a opravňují k obavám z nejhoršího, kdyby se mělo NPD podařit nabýt v příštích měsících a letech většího rozsahu a vlivu. V závěru svého pronikavého kritic­kého hodnocení klade si švýcarský list otázku: „Jaké představy má NPD o zahraniční politice?“ V proklamo­vaném manifestu se NPD vydává za „politické hnutí budoucí německé Jednoty v evropské Evropě“. Ve špat­ně pochopeném gaullismu to řečníci NPD interpretují iako „Evropu vlastí“, která bv do určité mfrv působila sa­mostatně Iako nová síla mezi mo­censkými blokv USA a SSSR a vzhle­dem k početnosti svých obyvatel a ke své hospodářské moci bv mohla vvvíiet ná Sovětský svaz tlak. pokud ide také o opětné sjednocení Němec­ka. Má velmi prostý recept: Tato Evropa se spoi! s komunistickou Čí­nou, dostane tak Sovětský svaz do úzkých a donutí Jei vrátit Německu Jeho východní území .. „Do Pekin­gu musí přilít iako diplomat náš neilenší člověk“ — to Je stálý refrén písničky NPD. A pro NPD se rozumí samo sebou, že k východním územím, která chce získat zpět s pomocí Pekingu, ne­patří ien Pomořansko. Slezsko a vý­chodní Prusko . Neuznáváme žádný Kaliningrad a žádný Gdaňsk. žádnou Wroclaw a žádný Cheb,“ volalo se na volebních shromážděních. „My uzná­váme jen Königsberg, Danzig, Breslau a Eger. V duchu stranického progra­mu, který si dělá nároky na území, na nichž „německý lid vyrůstal po staletí“, rozšiřují se požadavky Ještě dále než k hranicím z roku 1937 — 1 na Gdaňsk a Sudety ... Divoká spleť demagogických frází, špatně strávených představ o světové politice, polopravd a zlovolného pře­krucování skutečností, která dopadala Jako krupobití na rozsáhlé části Ně­mecka, bvla ozdobena sentimentálním apelováním na lásku k vlasti, odvo­láváním na lid, domovinu a dějiny. To, co ve velkých sálech i v zakou­řených hospodách bvlo vtloukáno do hlav posluchačů, svědčí o nebezpeč­ném myšlenkovém zmatku. NPD, spe­kulující s konzervatismem a za­­pomnětlivostf lidí, vyvolává emoce, Je­jichž následky mohou být nedozírné. Strany, vládnoucí ve Spolkové re­publice, mail Ještě možnost svou vlastní rozumnou politikou postavit lu-áz proti záplavě, která se tu rodí. Času není mnoho, protože už za ně­kolik měsíců se konaií nové volby do zemských sněmů v Rýnsku-Falcku a Dolním Sasku, od nichž si NPD může slibovat nové úspěchv, bude-li politický zmatek ve Spolkové repub­lice této straně poskytovat nadále aeitačnf materiál. Erhard v náruči Strausse: Oběti jsou ozdobou křesťanské lásky... Z novoročních karikatur „Die Tat’ jjí p. f. 1967 Předsedovi našeho Svazu, sekre­tariátu ústředního výboru t redak­ci Hlasu revoluce došla koncem roku řada blahopřání od našich místních t okresních organizací. Děkujeme touto cestou a přejeme všem našim organizacím, funkcio­nářům i členům SPB, jakož i všem čtenářům, aby rok 1967 byl rokem míru, osobní pohody, zdraví a spo­kojenosti. Zejména přejeme naštm oběta­vým funkcionářům a členům, aby se jim o tomto roce dařila jejich záslužná práce, směřující k ucho­vávání a rozmnožování národně osvobozeneckých a protifašistic­kých tradic a k výchově mladých generací v jejich pokrokově vlaste­neckém smyslu. REDAKCE * V * V PŘÍKAZ, PROGRAM A CÍL Arm. gen. LUDVIK SVOBODA, hrdina ČSSR a SSSR, místopředseda ÜV SPB Předěl mezi starým a novým rokem je vždy příležitostí k tomu, ohlédnout se na chvíli zpět a zároveň se i za­myslet nad novou prací v nejbližší budoucnosti. Na první pohled se muže zdát, že na začátku nového raku běží všechno tak, jek před rokem, že se mnoho ne­změnilo, jen že jsme zase všichni o rok starší. Takový obraz by byl však zkreslený, nesprávný Je sice pravda, že zločinnou válku ve Vietnamu se loni nepodařilo zastavit, že v Čínské lidové republice nepříznivý vývoj po­kračoval s že západoněmečtí .revan­­šisté se ani nezměnili, ani nepoučili. A přece rok 1966 nebyl zbytečným rakem — pro 3 miliardy lidí se po­dařilo uhájit mír. drtivá většina lid­stva viděla ideál v pokroku a huma­nismu a nikoliv ve fašismu a zbro­jení, všude na světě se vybudovalo mnoho užitečného, vyšlo mnoho krás­ných uměleckých děl Co nám přinese příštích 363 dní? Zase platí, že to zálež; především na nás. Každý z nár kteří máme velkou odpovědnost v tnm, aby slavné bojo­vé tradice našich národů se stále šířily, by se měl zamyslet nad tím, co chce udělat pro naši věc, pro celek, čím chce přispět k tomu. aby rok 1967 byl rokem, jenž i u nás celý vývoj posune opět o kus kunředu. V roce 5867 vzpomene náš lid celé řady výročí Nebudou to úzké oslavy několika pamětníků, které si budeme připomínat jen sami mezi sehnu. O každém výročí chceme promluvit k mase národa, k veškeré mládeži, chceme se rozdělit o své životní zku­šennsti, o pocity radosti i smutku, chceme je konfrontovat s dneškem i s výhledem do budoucnosti. Padesáté výročí Velké říjnové re­voluce přesáhne svým významem rá­mec obvyklých slavností. Je mezi ná­mi mnoho těch, kdti po celých 50 let přímo žili pro ideály Velké říjnové revoluce, pro něž Sovětský svaz zna­menal vše, naději, útěchu v těžkých dobách, radost v letech vítězství. V příštím roce budeme oslavovat 50 let samostatného československého státu. Není náhodou, že obě tato vý­ročí mají k sobě tak blízko, že půl století vzestupu, rozvoje a vítězství prvního socialistického státu světa se kryje s obdobími slávy a rozkvětu naší vlasti. Se vší pravděpodobností bez Velké říjnové revoluce by nedošlo k rozpadu Rakousko-Uherska. Se vší určitostí však bez vítězství Sovětské­ho svazu ve Velké vlastenecké válce by dnes již nebylo českého a sloven­ského národa. Důstojně oslavíme v letošním roce vše, co v naší nedávné minulosti představovalo duch odporu, boj za nárndní nezávislost. Již nvní v lednu vzpomeneme 25. výročí náboru do naši první čs. vojenské jednotky v Sovět­ském svazu a začátkv formování prv­ního čs. praporu v Buzulnku. Nikdy nezapomenu, s jakým nadšením k nám tehdy přicházeli první dobrovolníci, kteří toužili se hit po boku Rudé armády, jež právě dosáhla vynikají­cího vítězství u Moskvy. Pro náš lid doma byly události před 25 lety vyvrcholením jeho křížo­vé cestv. Letos vzpomeneme hrůzné hevdrichiády, jež byla předobrazem v toho, iak by se hitlerovské Německo případě vítězství „vypořádalo“ s českou otázkou. Po čtvrt století k celému národu promluví mrtví z Li­díc a Ležáků, padlí z prvních par­tyzánských oddílů i nesčetné oběti z dalších úseků domácího odboje. V roce 1942, před 25 lety, zřídili na­cisté terezínské ghetto a začaly ma­sové deportace, jimž pak padly za oběť desetitisíce našich spoluobčanů z českých zemí i ze Slovenska. V roce 1987 vzpomeneme i jedné události z období první světové vélkv. Před 50 lety, 2. července 1917 svedli čs. dobrovolníci n Zhnrova po boku ruského lidu vítěznou bitvu s ra­­kousko-němeokými armádami. Po tři­staleté porobě českého nárnda a po tisíci letech nesvobody slovenského národa bojovala tehdy opět poprvé naše vojenská jednotka, zorganizova­ná z dobrovolníků, proti nenáviděným utlačovatelům a za samostatnost své rodné země. Naši vojáci šli do hoje s nadšením, vedeni nejušlechtilejšfmí pohnutkami a dosáhli v krátké době několika hodin přesvědčivého vítěz­ství. Pevně věřím, že I naše lidová armáda v letošním roce připomene slavnou zborovskou tradici desetitisí­cům mladých mužů, kteří dnes stojí ve zhraní. Práce mezi mládeží bude v letoš­ním roce těžištěm činnosti i našeho Svazu protifašistických bojovníků. Jako v minulých letech budeme hovo­řit na školách, na besedách, na sva­­záckvch shromážděních. Nenalhávej­­me si. že snad náš úkol bude snadný; problém odtrženosti mládeže od his­torie a minulveh tradic je záležitostí celosvětovou. Nic nezměníme na fak­tu, že to. co pro nás bylo vrcholnou životní události, je pro novou gene­raci historií, která ieště bvia v uply­nulých letech několikrát přehodnoco­vána To ovšem nanrnstn neznamená, že hvchom ve svém úsilí měli pole­vit. Podle mého názoru ie jen iediná cesta — ukazovat, jak minulost sou­­vist s přítomností, že velké ideály našeho národně osvobozeneckého boie, touha no svobodě, spravedlnosti, pokroku a lidskosti ie totožná s tím, po čem touží i dnešní mladý člověk a proto, chtě nechtě, se k minulosti musí vracet Všechna vítězství v ná­rodně osvobozeneckém boii našeho lidu budou pro nás pro všechny, jeho [Pokračování na str. 2} Ach, Čechy krásné, Čechy mé, — v hospodě skryté vyhrávají, v hospodě, kterou nezříme, ach, Čechy krásné, Čechy mé, a ještě krásnější jste v máji. (Jaroslav Seifert, Májová krajina) MALOMĚŠŤÁK „HIMMLER, maloměšťák a masový vrah“ má název dokumentární biografie nejobávanějšího a neinenávi­­děnějšího muže „třetí říše“, říšského vedoucího SS Heinricha Himmlera, kterou v západoněmeckém Ull­­steinově nakladatelství vydali H. Frankel a R. Manvel (250 stran). Bylo v tomto „člověku“ něco „neobyčejného“ nebo „démonického“? Dokument za dokumentem z esesác­­kých a nacistických archívů, deník Himmlerova těles­ného lékaře F. Kerstena shodně charakterizuji Himmlera jako typického maloměšťáka, šosáka, krajně brutálního, kde jde o životy všech jiných, ale žalostně zbabělého, kde je v sázce jeho vlastní kůže. feho „charakter“ politické nuly a lidsky odporné třesavky neodhaluje nic pronikavěji, než jeho poslední dny, kdy hledá svou osobni záchranu. Píše se 5. května 1945. je ztracena „třetí říše“, ale to neznamená, že je ztracen Himmlerl Shromažďuje kolem sebe své SS-fůhrery a poradce a ve své poli­tické slepotě slavnostně proklamuje vytvoření vlády SS: jmenuje z přítomných esesáckých prominentů mi­nistry a rozdává úřady. Teď se podíváte, jak si to Himmler vyřídí se „spojenci“. Ale hned druhý den přichází drtivý úder. Admirál Dönitz, jako nástupce Hitlerův, zbavuje Himmlera všech úřadů a ujímá se správy „říše“. Z Himmlera je rázem zajíc, který se vyděšeně pouští do zoufalého běhu o život. Kde nalézt spásné útočiště? Je len na jihu: u starého přítele SS-vládce Hessenska a Durvn­­ska. prince z Walderku, lehož ruce neomezeně zasa hovaly do osudů vězňů Buchenwaldu. Je v Arolsenu. jak se k němu dostat? Až na několik „nejvěrnějších“ opustili Himmlera ve Flensburgu všichni. S několika vozy, na něž naložil svůj nejcennější majetek, snaží se Himmler nějak vy­kličkovat do touženého Bavorska Labe se však stalo nepřekonatelnou překážkou Nezbývá než opustit vozv s cenným nákladem a pokusit se zachránit holý život. Za 500 marek bvl získán rybářský člun, který Himm­lera převezl na druhou stranu. U Himmlera zůstali jen esesáci Kiermayer, Brandt, Gebhardt, Grothamann a Macher. Všichni si strhali z uniforem všechny SS-důstojnlcké odznaky a vydá­vají se za příslušníky polní policie. Himmler si vy­holil knír a jako pirát si připevnil na levé oko čer­nou pásku. Dělá ze sebe dokonce politického vězně. Opatřil si už dříve „prozíravě“ listiny na jméno Hein­richa Hitzingera, odsouzeného lidovým soudem k tres­tu smrti, fen kdyby ho opustila ta třesavka! Lze se však tomu divit? Celých 14 dni se musí pro­bírat cestou necestou pěšky se svými pěti esesáky, jejichž „statečnost“ není o nic větši. Musí nocovat tajně v selských stodolách nebo venku pod širým ne­bem. Trampoty jsou stále nesnesitelnější a za tu dlou­hou dobu urazili od Flensburgu jen 150 km. Konečně došli do Bremervörde, ale tu zjistili, že Isou v brit­ském okupačním pásmu, jak jim projít? Kontrolní brit­ské hlídky, jak je zpravili místní občané, žádají všude cestovní průkazy, které vystavuje okresní úřad v Bre­mervörde. jakékoli jiné listiny britské hlídky neuzná­vali a každého, kdo nemá cestovní průkaz z Bremer­vörde, dopravull do lágru č. 31 u Lůneburgu, kdé důkladně prověřuji totožnost zadržených. Co dělat? Kiermaver se obětavě nabid], že sám za­jde na okresní úřad a pokusí se cestovní průkazv opatřit. Himmlerova skupina marně celý den čekala v polích na Kiermayerův návrat. Už nepřišel. Zkoušejí tedy „štěstí“ sami. 23 května dostává velitel tábora č. 31, kapitán Tom Selvester. hlášení, že hlídka do­padla podezřelou skupinu a tři z ni že se domáhají slvšenl u samého velitele. Selvester si dává předvést Jednoho po druhém. Tušil, že )de o něco mimořád­ného. Zvláště ten poslední, nejvíce roztřesený, mu by! podezřelý. Ukázalo se, že pod černou páskou )edno­­okého „invalidy“ je zcela zdravé oko. Nebvlo třeba ani dlouhého výslechu. „Invalida“ sám přiznal tichým hlasem: „Jsem Heinrich Himmler“... Aby unikl výslechu, o kterém měl své gestapárké představy, Himmler raději přiznal, kdo Ie. 18 dnf poté, co ve slavnostním prohlášení před svými ese­­sákv tvrdil, že se nikdy neDoddá a že nikdv nespáchá sebevraždu (Iako Hitler a Goebbels), vzdal se při prv­ním setkání s britskými voláky, a ze strachu před rozsudkem v Norimberku spáchal sebevraždu jedem. Skutečně — vzor esesácké brutality a zbabělostil

Next