Hlas Revoluce, 1969 (XXII/1-51)

1969-01-10 / No. 1

ROČNÍK 21 CENA 80 hal 1 0. 1. 1 96 9 NAD NOVÝM LETOPOČTEM Prof. dr. Jiří Je přirozené, že v myšleni í životě našich odbojářů, tedy lidi, kteří se aktivně účastnili historických událos­ti, významných pro celý národ i re­publiku, mají data připomínající tyto události větší místo než u ostatních. A není to snad nějaká sentimentali­ta vzpomínání, která nás k nim obra­cí. Je to daleko víc konfrontace: pře­zkoumání, jak dalece platí ještě pro dnešek ideje a zásady, o které ten­krát šlo; a platí-li, jak dalece je uskutečňujeme a plníme. Letopočet tohoto roku má na konci devítku, a ta nám připomíná rok 1939 — rok těžkých úderů, ale zároveň také rok počátku našeho protifašistic­kého odboje. Dnešní pohled na rok 1939 je opřen nejen o naše vlastní •íáitky, stále živé v naší paměti: ví­me dnes již mnohem víc o řadě sou­vislostí, které nám dovolují náš teh­dejší obraz korigovat, doplnit, zařa­dit do širšího, opravdu historického panoramatu. Dobrá práce našich his­toriků, objektivní kolektivní hodnoce­ní celé doby v otevřených diskusích nám umožnily zbavit se jak falešných legend, často zvětšujících Jednotlivé, byť subjektivně hrdinské epizody nad jejich skutečné proporce, tak též skoncovat se schematickým zjednodu­šováním a známkováním, jež ještě v minulosti, ne tak zcela dávné, de­formovalo zcela obraz dějinného pro­cesu a vylučovalo z něho síly, které 1 v dalším budování našeho státu a společnosti měly mít své misto jako jeho platné složky. Náš odboj, jak začínal v roce 1939, byl úsilím o záchranu české národní existence a o obnovu naší českoslo­venské státnosti. Nebyl lak — aspoň Hájek, DrSc. ve svém hlavním proudu — jen úzce nacionálně nebo nacionalisticky ome­zený. Navazoval na frontu boje proti mnichovanství, jak se zformovala v druhé polovině třicátých let — a ta, jak známo byla nejen vlastenec­ká, ale také protifašisticky a demokra­ticky bojovná, humanistická, pokroko­vá, internacionální, s převahou socia­listických a komunistických sil. 1 když v důsledku obratu v politice SSSR, v létě 1939, vynuceného pokračová­ním západního mnichovanství se na čas ocitly prvky vlastenectví a re­volučního socialistického proudu v našem odboji ve vzájemném nedo­rozumění, nebylo nikdy přeťato úplně jejich spojení tak, jako tomu bylo v odboji některých jiných národů. To umožnilo ostatně začlenit náš odboj od počátku do širšího světového kon­textu (už v roce 1939 to dokumento­val ohlas 17. listopadu) a později do fronty protihltlerovské koalice, v níž jsme sehráli svou úlohu jak opera­tivně, tak i dlouhodobě politickou orientací. Důležité je, že spojení vlas­tenectví a antifašismu, ba přímo so­cialistického zaměření bylo v našem odboji nejen emocionální, ale i pro­gramové. Rozhodnutí našich národů dát se po válce cestou socialismu má své koře­ny již v našem odboji. To svědčí o je­jich hloubce a síle, těžko pochopitel­né těm, kteří se antifašismu a so­cialismu učili teprve v druhé fázi vál­ky, po porážkách fašistických vojsk nebo snad až po válce od vítězů — a jejich poučování, adresované nám v dnešní době má pochopitelně malou působnost, stejně jako na naše myš­ (Pokračování na str. 5.) Dvakrát se světa INFORMACE UMOŽŇUJE KONTROLU. Podivuhodnou cestu kosmonautů k Měsíct, kolem něj a zpět na Zemi sledovali lidé s potěšením také proto, že věděli předem všechno, co se mělo dít. V amerických novtnách byly otištěny tabulky obsahující časové i místní údaje, před­pokládané rychlostí, hodiny možné úpravy kursu a te­­televlzního přenosu tak, že si občané mohli odškrtáilbt nebo opravovat etapy letu. Zdá se, že tento způsob předběžné informace by :elmt vyhovoval i založení našich občanů. Každý se tak mohl stát spoluúčastníkem letu, byl osobně zainteresován. Let se stal napínavým a při tom i reálným a kontrolovatelným zážitkem milió­nů lidí, stal se jejich letem. Předběžná informace je jedním ze základních anglo­saských způsobů styků úřadů a institucí s veřejností a novinami. Všechno, co lze říct, řekne se napřed a do podrobností. V míru i ve válce. Když nebylo možné informovat předem veřejnost, dostali informaci alespoň redaktoři. Za druhé světové války dostávali britští šéf­redaktoři osobní dopisy ministerstva Informací, týkají­cí se nejdůvěrnějších otázek. Pro ilustraci uvedu ob­sah alespoň jednoho z nich: „Milý pane šéfredaktore, v příštích dnech nebudeme vydávat žádné zprávy o mi­nisterském předsedovi Wlnstonu Churchtllovt. Důvo­dem je, že Winston Churchill opustí na dobu jednoho týdne britské ostrovy, aby se setkal na palubě váleč­né lodi kdesi v Atlantiku s presidentem USA Rooseveltem. Je nutné, aby tato cesta zůstala po nějakou dobu uta­jena. Prosíme, abyste až do uvolnění této zprávy ne­uveřejňoval ani dotazy čtenářů o tom, zda není mi­nisterský předseda nemocen, nebo spekulace o tom, tam odjel. O cestě Vás budeme denně informovat, tak­že v okamžiku uvolnění zprávy budete mít všechny podklady pro publicistické zpracování.“ 1 po delším pobytu ve Velké Británii nebo v USA se někdy Středoevropanu zazdá, že co je moc, to je moc. Mně se to zdálo přt tiskové konferenci v Xantenu před přechodem Rýna. Pozvali si válečné dopisovatele a dvacet čtyři hodiny před útokem na německou obranu Rýna jim řekli, v kolik hodin začne dělostřelecká palba, kolik děl bude střílet, kdy se objeví letadla le dvěma divizemi výsadkářů, v kolik hodin a minut budou spuštěny čluny, o kolik hodin a minut má být dobyta ta čt ona vesnice a kolik vojáků s materiálem bude připraveno v prvních šestt hodinách po zahájeni útoku. Přihlásil jsem se o slovo a zeptal se, nepoklá­­dají-ll za nebezpečné svěřit tak závažné informace dvěma stům novinářů tak dlouho před útokem. Armád­ní mluvčí mi odpověděl: „Za prvé máme k vám na­prostou důvěru. Za druhé, t kdyby snad někdo přímo z této konference poiial zprávu nepříteli, nemůže to operád poškodit, protože za tak krátkou dobu nemůže sem dopravit tolik vojáků, aby nám zabránil provést úspěšně násilný přechod Rýna. Za třetí vám říkáme podrobnosti, abyste mohli s hodtnkamt v ruce operaci sledovat a kontrolovat, jak se nám to podařilo.“ MUŽ ROKU 1968. Alexander Dubček, skromný a ne­nápadný politik, zapůsobil na svět. Několik set ital­ských a zahraničních novinářů, pracujících jako dopi­sovatelé v Itálii, ho Jmenovalo Mužem roku 1968, to jest státníkem, jehož činnost byla velikým přínosem pro svět. Velká porota francouzského listu France Sotr mu udělila stejný titul. Pět set novinářů britských a zahraničních korespondentů v Londýně jednomyslně rozhodlo, ze Alexander Dubček je Mužem roku 1968. Všechna tato rozhodnutí byla učiněna až po letu ame­rických kosmonautů k Měsíci a v odůvodnění se říká, že ani tento let a jeho velitel nemohli posunout Dub­čeka na druhé místo. Každému z nás je jasné, proč pro Československo je Alexander Dubček Mužem uply­nulého roku. Proč se mu však tohoto titulu dostává od tisíců zahraničních novinářů? S československou argumentací bychom na vysvětlení nestačili. Představi­telé západního tisku by nevybrali Alexandra Dubčeka, kdyby šlo o sebedůležttější lokální význam a zásluhy, ant kdyby šlo fen o význam pro socialistický společen­ský systém. Popularita Alexandra Dubčeka vyplývá po­dle mého názoru z daleko širších souvislostí. Jde o svě­tovou mravní krizí. Cím více lidí na světě přibývá, tím rychleji se ztrácí člověk. Studená cesta vlády vel­mocí, která se neustále rozšiřuje, vyvolává touhu ma­lých států po větší volnosti a touhu občanů těchto států po větší svobodě a větším prostoru pro lidské štěstí. Velké obavy ta.cé vzbuzuje, že zůstávají v pod­statě neřešeny životni otázky vývojových států a že lidská hodnota se měří podle tun vyrobené ocelt. Sna­hy, které vyvinují mezinárodní organizace a odstraně­ní hladu a podvýživy nejsou úměrné potřebám stami­liónů ubohých lidí. Celý svět potřebuje dostat lidskou tvář. Alexander Dubček udeřil právě na tuto strunu — proto je Mužem roku 1968. Rostislav Kocourek předseda ÚV SPB DO NOVÉHO ROKU Staré, moudré přísloví radí každé­mu, kdo se chystá na důležitou cestu, aby usedl a nejdříve se pořádně za­myslel. I my v celá naší organizaci stojíme před významným mezníkem další cesty, před sjezdy národních or­ganizací a federálním sjezdem Svazu protifašistických bojovníků. Už termí­ny sjezdů, slovenského v únoru, čes­kého a federálního v březnu, nazna­čují, že není mnoho času pro důklad­né promyšlení všech aktuálních otá­zek odbojářské organizace v součas­né velmi složité politické situaci, kte­rou prožívá naše socialistická repu­blika. O to více je třeba, aby se na pro­mýšlení základních problémů Svazu podíleli pokud možno všichni členové naší organizace. Proto poslední loň­ské zasedání ústředního výboru vy­hlásilo širokou předsjezdovou disku­si. Každý člen Svazu má právo a mo­rální povinnost pomoci v této diskusí nalézt optimální řešení hlavních sva­zových úkolů v nejbližším období, při­spět k dalšímu zvýraznění místa a poslání naší odbojářské organizace v současné situaci a to jak z hle­diska celostátního, tak v České a Slo­venské socialistické republice. V těchto dnech dokončily komise ústředního výboru práci na návrhu dvou nejdůležitějších dokumentů, kte­ré bude projednávat federální sjezd: je to návrh programu Svazu protifa­šistických bojovníků od IV. do V. sjezdu a návrh nových stanov. V nej­­bližší době budou tyto návrhy k dis­pozici ve všech svazových organiza­cích, jejich znění přinese pochopi­telně také svazový tisk, aby opravdu každý člen naši organizace měl pří­ležitost se k těmto návrhům vyslo­vit. Výroční členské schůze i právě končící okresní konference zcela jed­noznačně ukázaly, kde politicky stojí protifašističtí bojovníci: znovu bezvý­hradně potvrdili svou podporu politi­ce socialistické demokracie, podporu polednové politice; přijímají rezoluci listopadového pléna OV KSČ. Nezapo­menutelně vysoká aktivita všech vrstev našeho lidu v minulém roce ukázala, jak živé a trvalé jsou mrav­ní, humanistické hodnoty, vytvořené bojem našeho lidu za svobodu, proti fašismu. A to je také naší hlavní orientací, jádrem politického smyslu a funkce SPB do budoucna: střežit a vnášet do vědomí československých občanů tradice národního boje za osvobození v naší novodobé historii. Ostatně tyto tradice velmi organicky navazují na obdobné tradice naší mi­nulosti dávnější. V tomto smyslu právě protifašistic­ké tradice mohou být velmi přesvěd­čivým důkazem o historické nerozluč­­nosti a sepjetí jak se socialismem, tak s demokratickým uspořádáním společenského systému naší republi­ky. Existence, svoboda, nezávislost Československa, zvláště se zřetelem na naši politicky exponovanou země­pisnou polohu ve středu Evropy, je přímo podmíněna zcela určitým, jed­noznačným systémem mezinárodních vztahů: nelze přece zapomenout na Mnichov, ale také na mnichovanství právě tak, jako nelze zapomenout na spojenectví a pomoc všech protifa­šistických demokratických sil světa v nejkritičtějších válečných obdobích našeho vývoje. Náš současný postoj je samozřejmě a do důsledků socialistický a demo­kratický, tj. také antirasistický, orien­tovaný jak proti nerovnosti občanské, tak nerovnosti mezi národy, proti vypjatému nacionalismu a šovinismu, proti malosti a maloměšťáctví. Ne­ulpíváme svou činností v minulosti. Vycházíme z historie vzniku Česko­slovenska, z bojů a oběti za uchování republiky a chceme dnes účinně při­spívat k přátelství mezi národy, k mí­rovému soužití států s odlišným spo­lečenským zřízením. V této souvislosti pochopitelně chceme, aby smysl a po­slání naší organizace se promítalo i v činnosti SPB v mezinárodních vztazích. Základnou této činnosti zů­stává mezinárodni odbojářská federa­ce FIR. To samozřejmě nevylučuje soustavné styky i s jinými zahranič­ními organizacemi protifašistického typu. Chceme i s nimi vstupovat v dialog a přispívat tak k jednotě v boji proti ideologiím a organizacím novofašismu, zejména v NSR. Snad žádná jiná protifašistická organizace nemá takové objektivní podmínky k mezinárodní aktivitě, jako právě SPB. Je to tedy naše povinnost nejen vůči naší republice, ale i k celému so­cialistickému společenství. Je toho tedy hodně k promýšlení v naší předsjezdové diskusi. Ale je také hodně zkušeností našich dlouho­letých funkcionářů, zkušeností, které mohou velmi účinně přispět k řešení aktuálních úkolů. Kolik např. zkuše­ností má tisíce našich funkcionářů při popularizování protifašistických tra­dic mezi mládeží, mezi vojáky! Kolik zkušeností mají naši funkcionáři z výchovy k vlastenectví a protifa­šistickému internacionalismu; právě v našem Svazu už dlouho střežíme a prohlubujeme opravdové bratrství, rovnost a rovnoprávnost Čechů a Slo­váků. V letošním roce bude probíhat již započatá rehabilitace odbojářů, ale i tradic odboje. Rehabilitaci chápeme jako proces, který nemůže být ukon­čen nápravou křivd z padesátých let, tj. ukončením soudní a mimosoudní rehabilitace. To je nezbytný, nesmírně závažný začátek, o jehož důsledném a bezvýhradném naplnění nesmíme při­pustit pochyby, odklady nebo zamlžo­vání. Sociální zabezpečení odbojářů chá­peme jako povinnost společnosti po­starat se řádně o ty, kteří neváhali v čase nejvyššlho ohroženi republiky nasadit i život a přinesli oběti, af na frontách, partyzánských bojích, v politickém zápase, na barikádách nebo jako persekvovaní. Nejde po­chopitelně jen o dodatečné vyrovnání újmy, kterou odbojáři pocítili, ale ta­ké o to, aby zejména naše mládež viděla, že náš stát, náš společenský systém si vlasteneckých oběti dove­de opravdu vážit. Okoly, o kterých budeme v příštích týdnech společně přemýšlet, jsou te­dy nejen závažné, ale i náročné. Vy­žadují od nás všech, abychom dovedli být skutečně jednotní; jednota je pro nás programovou, akční i organizační nezbytností. A protože nám jde 0 skutečnou jednotu, znamená to, že ve svazové organizaci budou mít čle­nové všech úseků odboje plnou pří­ležitost k nejaktivnější činnosti ve smyslu odkazu svých spolubojovníků 1 ve smyslu současného posláni jed­notné odbojářské organizace. Jestliže to se nám podaří — ale ne­jen na sjezdech, ale i v každodenní činnosti — pak SPB vstoupí v letoš­ním roce do nové etapy svého vý­voje jako významná organizace v no­vé koncepci Národní fronty, jako vý­znamný faktor celé naší společnosti v duchu slavných tradic bojů našich národů za svobodu, demokracii a so­cialismus. Gabor Pe*erdi: Zima

Next