Hlas Revoluce, 1969 (XXII/1-51)
1969-01-10 / No. 1
ROČNÍK 21 CENA 80 hal 1 0. 1. 1 96 9 NAD NOVÝM LETOPOČTEM Prof. dr. Jiří Je přirozené, že v myšleni í životě našich odbojářů, tedy lidi, kteří se aktivně účastnili historických události, významných pro celý národ i republiku, mají data připomínající tyto události větší místo než u ostatních. A není to snad nějaká sentimentalita vzpomínání, která nás k nim obrací. Je to daleko víc konfrontace: přezkoumání, jak dalece platí ještě pro dnešek ideje a zásady, o které tenkrát šlo; a platí-li, jak dalece je uskutečňujeme a plníme. Letopočet tohoto roku má na konci devítku, a ta nám připomíná rok 1939 — rok těžkých úderů, ale zároveň také rok počátku našeho protifašistického odboje. Dnešní pohled na rok 1939 je opřen nejen o naše vlastní •íáitky, stále živé v naší paměti: víme dnes již mnohem víc o řadě souvislostí, které nám dovolují náš tehdejší obraz korigovat, doplnit, zařadit do širšího, opravdu historického panoramatu. Dobrá práce našich historiků, objektivní kolektivní hodnocení celé doby v otevřených diskusích nám umožnily zbavit se jak falešných legend, často zvětšujících Jednotlivé, byť subjektivně hrdinské epizody nad jejich skutečné proporce, tak též skoncovat se schematickým zjednodušováním a známkováním, jež ještě v minulosti, ne tak zcela dávné, deformovalo zcela obraz dějinného procesu a vylučovalo z něho síly, které 1 v dalším budování našeho státu a společnosti měly mít své misto jako jeho platné složky. Náš odboj, jak začínal v roce 1939, byl úsilím o záchranu české národní existence a o obnovu naší československé státnosti. Nebyl lak — aspoň Hájek, DrSc. ve svém hlavním proudu — jen úzce nacionálně nebo nacionalisticky omezený. Navazoval na frontu boje proti mnichovanství, jak se zformovala v druhé polovině třicátých let — a ta, jak známo byla nejen vlastenecká, ale také protifašisticky a demokraticky bojovná, humanistická, pokroková, internacionální, s převahou socialistických a komunistických sil. 1 když v důsledku obratu v politice SSSR, v létě 1939, vynuceného pokračováním západního mnichovanství se na čas ocitly prvky vlastenectví a revolučního socialistického proudu v našem odboji ve vzájemném nedorozumění, nebylo nikdy přeťato úplně jejich spojení tak, jako tomu bylo v odboji některých jiných národů. To umožnilo ostatně začlenit náš odboj od počátku do širšího světového kontextu (už v roce 1939 to dokumentoval ohlas 17. listopadu) a později do fronty protihltlerovské koalice, v níž jsme sehráli svou úlohu jak operativně, tak i dlouhodobě politickou orientací. Důležité je, že spojení vlastenectví a antifašismu, ba přímo socialistického zaměření bylo v našem odboji nejen emocionální, ale i programové. Rozhodnutí našich národů dát se po válce cestou socialismu má své kořeny již v našem odboji. To svědčí o jejich hloubce a síle, těžko pochopitelné těm, kteří se antifašismu a socialismu učili teprve v druhé fázi války, po porážkách fašistických vojsk nebo snad až po válce od vítězů — a jejich poučování, adresované nám v dnešní době má pochopitelně malou působnost, stejně jako na naše myš (Pokračování na str. 5.) Dvakrát se světa INFORMACE UMOŽŇUJE KONTROLU. Podivuhodnou cestu kosmonautů k Měsíct, kolem něj a zpět na Zemi sledovali lidé s potěšením také proto, že věděli předem všechno, co se mělo dít. V amerických novtnách byly otištěny tabulky obsahující časové i místní údaje, předpokládané rychlostí, hodiny možné úpravy kursu a tetelevlzního přenosu tak, že si občané mohli odškrtáilbt nebo opravovat etapy letu. Zdá se, že tento způsob předběžné informace by :elmt vyhovoval i založení našich občanů. Každý se tak mohl stát spoluúčastníkem letu, byl osobně zainteresován. Let se stal napínavým a při tom i reálným a kontrolovatelným zážitkem miliónů lidí, stal se jejich letem. Předběžná informace je jedním ze základních anglosaských způsobů styků úřadů a institucí s veřejností a novinami. Všechno, co lze říct, řekne se napřed a do podrobností. V míru i ve válce. Když nebylo možné informovat předem veřejnost, dostali informaci alespoň redaktoři. Za druhé světové války dostávali britští šéfredaktoři osobní dopisy ministerstva Informací, týkající se nejdůvěrnějších otázek. Pro ilustraci uvedu obsah alespoň jednoho z nich: „Milý pane šéfredaktore, v příštích dnech nebudeme vydávat žádné zprávy o ministerském předsedovi Wlnstonu Churchtllovt. Důvodem je, že Winston Churchill opustí na dobu jednoho týdne britské ostrovy, aby se setkal na palubě válečné lodi kdesi v Atlantiku s presidentem USA Rooseveltem. Je nutné, aby tato cesta zůstala po nějakou dobu utajena. Prosíme, abyste až do uvolnění této zprávy neuveřejňoval ani dotazy čtenářů o tom, zda není ministerský předseda nemocen, nebo spekulace o tom, tam odjel. O cestě Vás budeme denně informovat, takže v okamžiku uvolnění zprávy budete mít všechny podklady pro publicistické zpracování.“ 1 po delším pobytu ve Velké Británii nebo v USA se někdy Středoevropanu zazdá, že co je moc, to je moc. Mně se to zdálo přt tiskové konferenci v Xantenu před přechodem Rýna. Pozvali si válečné dopisovatele a dvacet čtyři hodiny před útokem na německou obranu Rýna jim řekli, v kolik hodin začne dělostřelecká palba, kolik děl bude střílet, kdy se objeví letadla le dvěma divizemi výsadkářů, v kolik hodin a minut budou spuštěny čluny, o kolik hodin a minut má být dobyta ta čt ona vesnice a kolik vojáků s materiálem bude připraveno v prvních šestt hodinách po zahájeni útoku. Přihlásil jsem se o slovo a zeptal se, nepokládají-ll za nebezpečné svěřit tak závažné informace dvěma stům novinářů tak dlouho před útokem. Armádní mluvčí mi odpověděl: „Za prvé máme k vám naprostou důvěru. Za druhé, t kdyby snad někdo přímo z této konference poiial zprávu nepříteli, nemůže to operád poškodit, protože za tak krátkou dobu nemůže sem dopravit tolik vojáků, aby nám zabránil provést úspěšně násilný přechod Rýna. Za třetí vám říkáme podrobnosti, abyste mohli s hodtnkamt v ruce operaci sledovat a kontrolovat, jak se nám to podařilo.“ MUŽ ROKU 1968. Alexander Dubček, skromný a nenápadný politik, zapůsobil na svět. Několik set italských a zahraničních novinářů, pracujících jako dopisovatelé v Itálii, ho Jmenovalo Mužem roku 1968, to jest státníkem, jehož činnost byla velikým přínosem pro svět. Velká porota francouzského listu France Sotr mu udělila stejný titul. Pět set novinářů britských a zahraničních korespondentů v Londýně jednomyslně rozhodlo, ze Alexander Dubček je Mužem roku 1968. Všechna tato rozhodnutí byla učiněna až po letu amerických kosmonautů k Měsíci a v odůvodnění se říká, že ani tento let a jeho velitel nemohli posunout Dubčeka na druhé místo. Každému z nás je jasné, proč pro Československo je Alexander Dubček Mužem uplynulého roku. Proč se mu však tohoto titulu dostává od tisíců zahraničních novinářů? S československou argumentací bychom na vysvětlení nestačili. Představitelé západního tisku by nevybrali Alexandra Dubčeka, kdyby šlo o sebedůležttější lokální význam a zásluhy, ant kdyby šlo fen o význam pro socialistický společenský systém. Popularita Alexandra Dubčeka vyplývá podle mého názoru z daleko širších souvislostí. Jde o světovou mravní krizí. Cím více lidí na světě přibývá, tím rychleji se ztrácí člověk. Studená cesta vlády velmocí, která se neustále rozšiřuje, vyvolává touhu malých států po větší volnosti a touhu občanů těchto států po větší svobodě a větším prostoru pro lidské štěstí. Velké obavy ta.cé vzbuzuje, že zůstávají v podstatě neřešeny životni otázky vývojových států a že lidská hodnota se měří podle tun vyrobené ocelt. Snahy, které vyvinují mezinárodní organizace a odstranění hladu a podvýživy nejsou úměrné potřebám stamiliónů ubohých lidí. Celý svět potřebuje dostat lidskou tvář. Alexander Dubček udeřil právě na tuto strunu — proto je Mužem roku 1968. Rostislav Kocourek předseda ÚV SPB DO NOVÉHO ROKU Staré, moudré přísloví radí každému, kdo se chystá na důležitou cestu, aby usedl a nejdříve se pořádně zamyslel. I my v celá naší organizaci stojíme před významným mezníkem další cesty, před sjezdy národních organizací a federálním sjezdem Svazu protifašistických bojovníků. Už termíny sjezdů, slovenského v únoru, českého a federálního v březnu, naznačují, že není mnoho času pro důkladné promyšlení všech aktuálních otázek odbojářské organizace v současné velmi složité politické situaci, kterou prožívá naše socialistická republika. O to více je třeba, aby se na promýšlení základních problémů Svazu podíleli pokud možno všichni členové naší organizace. Proto poslední loňské zasedání ústředního výboru vyhlásilo širokou předsjezdovou diskusi. Každý člen Svazu má právo a morální povinnost pomoci v této diskusí nalézt optimální řešení hlavních svazových úkolů v nejbližším období, přispět k dalšímu zvýraznění místa a poslání naší odbojářské organizace v současné situaci a to jak z hlediska celostátního, tak v České a Slovenské socialistické republice. V těchto dnech dokončily komise ústředního výboru práci na návrhu dvou nejdůležitějších dokumentů, které bude projednávat federální sjezd: je to návrh programu Svazu protifašistických bojovníků od IV. do V. sjezdu a návrh nových stanov. V nejbližší době budou tyto návrhy k dispozici ve všech svazových organizacích, jejich znění přinese pochopitelně také svazový tisk, aby opravdu každý člen naši organizace měl příležitost se k těmto návrhům vyslovit. Výroční členské schůze i právě končící okresní konference zcela jednoznačně ukázaly, kde politicky stojí protifašističtí bojovníci: znovu bezvýhradně potvrdili svou podporu politice socialistické demokracie, podporu polednové politice; přijímají rezoluci listopadového pléna OV KSČ. Nezapomenutelně vysoká aktivita všech vrstev našeho lidu v minulém roce ukázala, jak živé a trvalé jsou mravní, humanistické hodnoty, vytvořené bojem našeho lidu za svobodu, proti fašismu. A to je také naší hlavní orientací, jádrem politického smyslu a funkce SPB do budoucna: střežit a vnášet do vědomí československých občanů tradice národního boje za osvobození v naší novodobé historii. Ostatně tyto tradice velmi organicky navazují na obdobné tradice naší minulosti dávnější. V tomto smyslu právě protifašistické tradice mohou být velmi přesvědčivým důkazem o historické nerozlučnosti a sepjetí jak se socialismem, tak s demokratickým uspořádáním společenského systému naší republiky. Existence, svoboda, nezávislost Československa, zvláště se zřetelem na naši politicky exponovanou zeměpisnou polohu ve středu Evropy, je přímo podmíněna zcela určitým, jednoznačným systémem mezinárodních vztahů: nelze přece zapomenout na Mnichov, ale také na mnichovanství právě tak, jako nelze zapomenout na spojenectví a pomoc všech protifašistických demokratických sil světa v nejkritičtějších válečných obdobích našeho vývoje. Náš současný postoj je samozřejmě a do důsledků socialistický a demokratický, tj. také antirasistický, orientovaný jak proti nerovnosti občanské, tak nerovnosti mezi národy, proti vypjatému nacionalismu a šovinismu, proti malosti a maloměšťáctví. Neulpíváme svou činností v minulosti. Vycházíme z historie vzniku Československa, z bojů a oběti za uchování republiky a chceme dnes účinně přispívat k přátelství mezi národy, k mírovému soužití států s odlišným společenským zřízením. V této souvislosti pochopitelně chceme, aby smysl a poslání naší organizace se promítalo i v činnosti SPB v mezinárodních vztazích. Základnou této činnosti zůstává mezinárodni odbojářská federace FIR. To samozřejmě nevylučuje soustavné styky i s jinými zahraničními organizacemi protifašistického typu. Chceme i s nimi vstupovat v dialog a přispívat tak k jednotě v boji proti ideologiím a organizacím novofašismu, zejména v NSR. Snad žádná jiná protifašistická organizace nemá takové objektivní podmínky k mezinárodní aktivitě, jako právě SPB. Je to tedy naše povinnost nejen vůči naší republice, ale i k celému socialistickému společenství. Je toho tedy hodně k promýšlení v naší předsjezdové diskusi. Ale je také hodně zkušeností našich dlouholetých funkcionářů, zkušeností, které mohou velmi účinně přispět k řešení aktuálních úkolů. Kolik např. zkušeností má tisíce našich funkcionářů při popularizování protifašistických tradic mezi mládeží, mezi vojáky! Kolik zkušeností mají naši funkcionáři z výchovy k vlastenectví a protifašistickému internacionalismu; právě v našem Svazu už dlouho střežíme a prohlubujeme opravdové bratrství, rovnost a rovnoprávnost Čechů a Slováků. V letošním roce bude probíhat již započatá rehabilitace odbojářů, ale i tradic odboje. Rehabilitaci chápeme jako proces, který nemůže být ukončen nápravou křivd z padesátých let, tj. ukončením soudní a mimosoudní rehabilitace. To je nezbytný, nesmírně závažný začátek, o jehož důsledném a bezvýhradném naplnění nesmíme připustit pochyby, odklady nebo zamlžování. Sociální zabezpečení odbojářů chápeme jako povinnost společnosti postarat se řádně o ty, kteří neváhali v čase nejvyššlho ohroženi republiky nasadit i život a přinesli oběti, af na frontách, partyzánských bojích, v politickém zápase, na barikádách nebo jako persekvovaní. Nejde pochopitelně jen o dodatečné vyrovnání újmy, kterou odbojáři pocítili, ale také o to, aby zejména naše mládež viděla, že náš stát, náš společenský systém si vlasteneckých oběti dovede opravdu vážit. Okoly, o kterých budeme v příštích týdnech společně přemýšlet, jsou tedy nejen závažné, ale i náročné. Vyžadují od nás všech, abychom dovedli být skutečně jednotní; jednota je pro nás programovou, akční i organizační nezbytností. A protože nám jde 0 skutečnou jednotu, znamená to, že ve svazové organizaci budou mít členové všech úseků odboje plnou příležitost k nejaktivnější činnosti ve smyslu odkazu svých spolubojovníků 1 ve smyslu současného posláni jednotné odbojářské organizace. Jestliže to se nám podaří — ale nejen na sjezdech, ale i v každodenní činnosti — pak SPB vstoupí v letošním roce do nové etapy svého vývoje jako významná organizace v nové koncepci Národní fronty, jako významný faktor celé naší společnosti v duchu slavných tradic bojů našich národů za svobodu, demokracii a socialismus. Gabor Pe*erdi: Zima