Hlas Revoluce, 1969 (XXII/1-51)
1969-05-16 / No. 19
/ Teď už nám na římsu nesedej, nehoukej, sýčku. už jsi se''naheukal habaděj při měsíčku. V okapu dupou holubi a pohleď vzhůru, na nebi přežili naruby kdejakou chmuru. Poplašné sirény upláchly, kdo všechno uplách’. A my tu bez nich omládli jak v rosných lukách. Fráňa Šrámek, 1943 UVÁDĚT MYŠLENKY V ČIN Březnový ustavující sjezd Českého SPB a ustavující kongres Federálního CSSPB, konaný za ůéastt našich nejvyšších představitelů státu, strany a vlády, se celým svým podnětným průběhem a programovým vyzněním stal pro všechny odbojáře a celou naši veřejnost mimořádnou politickou událostí. Po dlouhých letech mlčení a mnoha křivd znovu tu zazněla pravda o mravní síle a velikosti naších revolučních odbojových tradic, oceněn význam bojů za svobodu a nezávislost naších národů o obou světových válkách. Pro všechny účastníky jsou dojmy a zálltky z těchto sjezdů nezapomenutelné a pro všechny odbojiíře jsou mocnou vzpruhou všestrannému rozvíjení další svazové práce. O úkolech svazové práce, jel byly na obou sjezdech všem nám vytyčeny, je nyní podrobně jednáno na členských schůzích místních organizací a na plenárních zasedáních okresních výborů SPB. V Hlasu revoluce bude se o nich postupně referovat. Dne 20. m. m. konal svou plenární schůzi okresní výbor SPB v Jihlavě. Vyslechl zprávy svých delegátů o průběhu a výsledcích obou sjezdů SPB a po věcné rozpravě se sjednotil na konkrétních úkolech pro další svazovou činnost jak na okrese, tak v místních organizacích. Ulolll zejména všem MO, aby se neodkladně zapojily do spolupráce v Národní frontě a pořádáním besed a přednášek přispívali k rozvíjení společenského lívota mezi občanstvem l mládeží. Z organizačních věcí rozhodnuto obnovit MO v obci Lukách a v Jihlavě ustavit městský koordinační výbor SPB. V závěru byla jednomyslně schválena závěrečná rezoluce, v nil se mf. praví: Odbojářl, sdružení v SPB, se od počátku postavili za obrodný proces polednové politiky, který pod vedením KSČ dal našim bratrským národům novou naději a víru v socialismus. Hlásíme se k ideálům pravdy, svobody, humanismu a demokracie Jako základním principům socialistického zřízeni. Za tyto IdeályMŮJ DEVÁTÝ KVĚTEN jsme bojovali a pracovali v dobách národní nesvobody 1 v podmínkách deformací předlednového režimu. Tyto ideály jsme dnes odhodláni důsledně prosazovat do našeho života, aby se v něm přetvořily v konkrétní mezilidské vztahy vyspělé socialistické společnosti. Proto jsme solidární s progresivními snahami v mezinárodním komunistickém a protifašistickém hnutí. Proto podporujeme realizaci akčního programu KSC, listopadovou rezoluci, programové prohlášení vlády I nedávné prohlášení ÜV KSC, odsuzující extrémistické akce a vyzývající ke klidu a konsolidaci našich vnitropolitických poměrů. Vidime v tom možnost. Jak postupně uskutečnit nutnou ekonomickou reformu, nové principy řízení společnosti a zajištění všech občanských svobod. Chceme však věřit, že je to 1 cesta k normalizací v mezinárodních vztazích, zejména k Sovětskému svazu a ostatním socialistickým zemím, cesta k na vázání plodné spolupráce, k obnově naší státní a národní suverenity. Jsme pro řešení názorových rozporů dialogem a demokratickou diskusí uvnitř Národní fronty, jejíž statut přijímáme a proti porušování této zásady budeme vždy vystupovat. Věnujeme soustavnou péči rehabilitací odboje a všech občanů neprávem postižených v předlednovém období. Jsme stoupenci dodržování občanských svobod a lidských práv v souladu s Chartou OSN, ke které se náš stát přihlásil. V duchu demokratických a antifašistických tradic soustředíme se na působení zejména v orga nlzacích mládeže, v čs. lidové armádě a ostatních branných organizacích. S podporou NF a národních výborů budeme ochraňovat památníky a památná místa bojů proti nacismu a fašismu, za národní a státní osvobození. Budeme neochvějně pečovat o sociální zabezpečeni příslušníků I. a II. odboje, o plnou rehabilitaci jejich společenského postavení. DRUHÉ NE.JDŮLEŽITÉJŠÍ DATUM j^yl to krásný slunečný den svobody už týden trvající, ale stále za ostnatým drátem a uzavřenými a hlídanými branami, nyní příslušníky Zdroj národní hrdosti ' České národní povstání bylo povstáním hluboce národním, lidovým i demokratickým se silným sociálním nádechem. Důstojně se tak řadí po bok Slovenskému národnímu povstání. Nemají pravdu ti, kteří hovoří jen o několika dnech pražského povstání. Vždyť již 1. května povstali v Přerově, a v dalších dnech v Nymburce a dalších městech a obcích severovýchodních Čech. V Praze prvé přestřelky začaly již 4. května po výzvě rozhlasu vzplanulo otevřené povstání a podle tohoto příkladu pak propuklo I v dalších českých a moravských krajích.. Celkové údaje o průběhu celého povstání českého lidu snad ani nejsou dosud soustředěny a zhodnoceny. To, že jen v Praze bylo přes 2000 barikád, že bojů se zbraní v ruce se zúčastnilo 18 000 bojovníků a na stavbě barikád pracovalo přes 100 000 Pražanů, je všeobecně známo. Ve vědomí veřejnosti jsou i boje u rozhlasu, na Čížkově, Staroměstském náměstí, u Trojského mostu i ukrutnosti nacistů třeba na Pankráci nebo v Libni. Boj vyžadoval oběti a žádné vítězství se neobejde bez krve. Až třeba půjdete v Praze kolem budovy ministerstva vnitra, povšimněte si velké pamětní desky s řadou tměn. Ti všichni položili v bojích v prostoru Prahy 7 — Letné své životy. A to jen v jednom prostoru, celkem ani pražské veřejnosti z této stránky neznámém. V celé Praze i českých zemích to byly tisíce obětí... Někdy se účast v povstání hodnotí jako okrajová odbojová činnost těch, kteří se chopili zbraní v hodině dvanácté. Nechci srovnávat s jinými povstáními, ale je nutno uvážit, že do Prahy a českých zemí nikdo zbraně v širším rozsahu nedodal, ani nebylo takové armády, která by trvale přešla na stranu povstalců. Zbraně musely být nejdříve okupantům odebrány a obráceny proti ' nim fiž to je skutečnost, nad kterou je třeba se zamyslet. Z logiky věcí také vyplývá, že žádné povstání nemůže vypuknout dříve, než se vytvoří podmínky, které skýtají určité reálné naděje na úspěch. V době vypuknutí povstání bylo sice již celkem zřejmé, že dny nacismu jsou sečteny. V Čechách však byla mohutná Schörnerova armáda a nikdo nemohl přesně odhadnout, zda válka potrvá ještě týden, měsíc nebo i déle. Vždyť mohutnost této armády dosvědčuje, že v poslední operaci Rudé armády v prostoru Čech padlo do zajetí na 860 000 německých důstojníků a vojáků, tisíce děl, tanků a letadel. České povstání svým masovým charakterem přispělo k rychlejšímu skončení války v prostoru Čech, způsobilo značné trhliny v politických i vojenských plánech nacistů na další obranu protisovětské fronty nebo odchodu do západního zajetí. Ty tisíce pražských t českých živých i mrtvých vlastenců — bojovníků si proto jistě i nyní po 24 letech zaslouží alespoň poděkování za to, že pomohli zachránit Prahu i jiná města od dnes těžce představitelných škod a ztrát i rázně zmařili poslední plány protektorátní reakce. Někdo snad přesto řekne, že těch pár dnů boje nic nebylo. Každý den však znamenal důkladnou školu života, která maximálně zhuštěným tokem událostí vydala za dobu mnohonásobně delší a svým významem politickým, vojenským i národním, daleko překročila historicky determinovaný průběh povstání. Co všechno se za ty dny událo od smazávání německých nápisů, přes nájezdy nacistických tanků s výsadky, získávání zbraní, stavbu a ochranu barikád, izolování německých posádek a likvidaci mnohých ohnisek odporu, přes dělostřelecké přepady, bombardování a ostřelování z letadel, zvěrstva proti civilnímu obyvatelstvu i zajatým bojovníkům, internování části německého obyvatelstva, střežení zajatců, zneškodňování záškodníků a to vše za trvalého nedostatku zbraní a střeliva, kdy nacisté utočili ze všech stran ve snaze zjednat si okamžitě průchod a volnost pohybu. I proto tedy byla ta radost při příjezdu prvních tanků Rudé armády. České národní povstání patří tedy plným právem k našim největším revolučním tradicím, které navždy zůstávají živým zdrojem národní hrdosti. Pplk. ing. Zdeněk ŠULC, příslušník Sdružení Českého národního povstání DATUM 9. KVĚTNA 1945 patří nepochybně k nej památnějším v historií nejen naší, ale evropské a světové. Toho dne definitivně skončila druhá světová válka, resp. její evropský úsek osvobozením našeho hlavního města. Kdo tento den prolil, nikdy na něj nezapomene. Otiskujeme několik příspěvků bojovníků na různých frontách našeho odboje o tom, jak oni prožili 9. květen 1945. okupačních amerických jednotek a pořádková vlastní naší služby. Řádila epidemie skvrnivky a bylo nebezpečí jejího rozšíření do okolí do vojska osvoboditelů i civilního obyvatelstva. Bylo to smutné a paradoxní. Lidé, kteří se po dlouhých nepředstavitelných letech utrpení dočkali svobody, umírali nyní na skvrnivku, ale také na následky už nezadržitelného vysílení a fyzického rozkladu, který po počátečním nadšení nemohla zastavit ani chvilková radost ze svobody na dosah ruky. Byly to dny nepředstavitelných starostí. Nyní jsme byli sami odpovědni, zda a kolik kamarádů dostaneme domů k jejich drahým. Poprvé jsme dostali do rukou prostředky a léky, které mohly zachraňovat; ale přicházely většinou pozdě. Kromě toho předcházejících pět dnů, kdy jsme měli už rádiové spojení s domovem a bezmocně prožívali všechnu tu hrůzu, která na nás doléhala z rozhlasových výzev o pomoc a z líčení zoufalé situace v Čechách a v Praze zvláště, bylo novou těžkou zkouškou. Byli jsme jako lvi v kleci a měli jsme co dělat s našimi kamarády, hlavně vojáky, kteří chtěli násilím uniknout z karantény a izolace na pomoc Praze. Protože u nás na našem pracovišti byla ústřední informační služba (na práci se už mimo tábor nechodilo) a zároveň redakce a tiskárna našeho deníku „V nový život“, který začal vycházet hned po 1. V., bylo tam napětí největší, ale i rozruch a zmatek. Vedle starosti o tisíce těžce nemocných, jejichž řady rozmnožovaly stovky nerozumných, kteří chtěli roky trvající hlad a podvýživu zahnat neúměrnými dávkami získaných potravin (konzerv) s řadou tragických konců, šlo o udržení přísné discipliny, psychologického usměrnění a politického uvědomění. Národní výbory i mezinárodní výbor vězňů ve stálém styku s americkou komandaturou měly plné ruce práce, do které „rušivě" zasahovaly vyšetřující vojenské soudní komise o válečných zločinech, a reportéři, novináři i filmaři, kteří měli bohatou žeň, dokud se nepodařilo zmobilizovaným bavorským sousedům pod vojenským dohledem postupně, alespoň z části, odklidit ukázky a zbytky minulé hrůzy. Devátý květen s příchodem osvoboditelů do Prahy a s likvidací posledních ohnisek nacistického odporu v Čechách přinesl i nám úlevu. V tom jsme byli do té doby v nevýhodě a středem kamarádské pozornosti všech ostatních národností, které už měly doma několik týdnů i měsíců svobodu, klid a pořádek, jen značná část Poláků (kněži, důstojníci a studenti) se stále chystala na novou „osvobozovací válku” proti bolševismu. Také z nich nejvíce skončilo v Andersově armádě a postupně se vraceli až po dvou — třech letech domů. Ovšem stále jsme každý den ještě ztráceli řadu kamarádů. Bylo zásluhou právě české části táborového osazenstva a jeho jednotného vedeni za pacifikaci tábora, že první byli americkými vojenskými transporty vypraveni ve třech částech jako za odměnu právě čeští vězni 21.—23. V. a pak postupně uzdravení nemocni do Plzně. Devátý květen byl pro nás ttzuhým nejdůležitějším datem druhé světové války. Prof. dr. František BLÁHA BOVEriLI JSME SI PODAT RLÍEE.,. Q KVETEN, který slavíme jako den osvobození, jsem tehdy, v roce 1945 prožíval několikrát, na různých místech, tak jak postupovala vojska 4. Ukrajinské fronty; na západ od Brna u Ivančic, ú Veverké Bitýšky, u Velkého Meziříčí. Byly to vždy stejné obrazy. Pod rozkvetlými stromy rozbité, převrácené vozy s německými hákovými kříži, zbytky německého panství, dým, rozházené střelivo a pak stopy ztrát na lidských životech. Na jedné straně nadšení, vítání, radost a naděje, na druhé — bolestná setkání našich lidí, kteří se vraceli z lesů a bojišť a zjišťovali ztráty nejdražších, těch. kteří se nedožili. Každá vzpomínka je ovlivněna dobou, ve které ji prožíváme. Letos nějak zvlášť intenzívně si připomínám, jak jsme si po osvobození dovedli podat ruce, jak jsme se s vírou v sílu lidu dovedli spojit v naději, že vše znovu obnovíme, vybudujeme. A ještě na něco vzpomínám. Jak stáli opodál ti opatrní, později potom plni ochoty. Neviděli jsme je v boji, nanejvýš těsně před koncem. Při osvobození pak křičeli slova radosti nejhlasitěji, očima však hledali, jak by se v tom proudu nového života co nejlépe orientovali. Mimoděk se mi zdá, že takové lid' vidím i dnes. Karel VESELÍ ŠTAINER PRVNÍ RUSKÉ TANKY L^tředa 8. května v okruhu velitelství STUDÁNKA byla vyplněna bojem a vyjednáváním. Dopoledne prudký boj na letenské pláni — v Holešovicích se pokoušel nepřítel útočit za podpory dělostřelecké palby, ale příchodem parlamentářů po 18. hodině — po zprávě o kapitulaci němecfPokračováni na str. 2.)