Hlas Revoluce, 1970 (XXIII/1-52)

1970-01-03 / No. 1

Když |sem shromaždoval materiály o kon­centračním táboře a podzemní továrně Weser v Rabštejně u České Kamenice, řekl mi Je­den z těch, kteří zde byli v době druhé svě­tové války totálně nasazeni: „Jak bych si na svů) pobyt v Rabštejně nevzpomínal, a na pana Wceera, na toho se pamatuji velmi dobře. Byl to takový menši, starý pán s šedým plno­vousem. Každé ráno prošel v klotovém plášti všechna pracoviště pod 1 nad zemí. Teprve po­tom šel do své kanceláře.“ Lidská fantazie nezná mezí. Na této výpo­vědi Je zrovna tolik pravdy, jako na tvrzení, že Jistý Wilson byl za dob prvni republiky majitelem největšího pražského nádraží Pan Weser totiž nikdy neexistoval. Ale existuje 480 km dlouhá řeka Wesera, která se u města Brémy, kde dosahuje šířky až 11 km, vlévá do Severního moře. „WESER“ Flugzeugbau Gesselschaft m. b H. byl název letecké továrny, která vznikla v roce 1934 v Brémách. Zkráceně se JI říkalo Weser­flug. Rok po nástupu Hitlera k moci bylo jasné, že říše bude potřebovat množství le­tadel. Nejdříve se vyrábělo Jen v licenci — Dorníer 23, o rok později Heinkel 60 a teprve v roce 1936 to byl letoun vlastní konstrukce Wesei 34. První a poslední Pak opět následo­vala licenční výroba. V roce 1937 to byl po­věstný Junkers JU 87-Stuka V prvních letech války pak BV 138 a v roce 1943 FW 190. To Již ale byly Brémy středem zájmu ope­račních důstojníků .Bomber Comand R. A F “. Nad severoněmecký přístav létaly anglické americké, kanadské a polské bombardéry. A také Wellingtony 311 československé bom­bardovací perutě. V deníku perutě je záznam že na Brémy bylo podniknuto 85 náletů. Nej­větší, označený krycím názvem „Mllenirm“, byl 25. června 1942. Ale jíž 13. září pronikly nad Brémy opět naši. Výlety do Brém se ne­obešly beze ztrát. Dvacet šest českých a slo­venských letců na Brémami vydechlo .napo­sled. Devět dalších sl po sestřelení zachráni­lo život padákem Zbytek války, pokud pře­žili, strávili v německém zajateckém táboře. „Plán stíhač” Spojenecké nálety vzrůstaly. Když německé protiletecké oddíly nestačily ani za podpory Stíhacího letectva uchránit cenné zbrojní pro­jekty od zkázy, bylo na najvyšších místech říše rozhodnuto uskutečnit „Jägerprogramm“. Jäger se překládá Jako lovec, myslivec nebo, což Je pro tento případ nejvýstižnější — stí­hač. Zatímco v r. 1943 bylo letectvo nacistů a spcjenců přibližně na stejné úrovni, o rok později byla Již ve vzduchu jasná převaha spojenců. Cílem plánu proto bvlo zmodernizo­vat do konce roku německé letectvo, odstranit válečné škody, způsobené spojeneckými ná­lety a přenést výrobu do podzemí. Podle poválečných zpráv bývalého vedoucí­ho Jägerštábu Alberta Speera, měla letadel v Německu, která činila v roce výroba 1932 14 500 a o rok později 25 000 strojů, stoupnout v roce 1944 na 38 000 strojů. Přitom to nemělv být Jen osvědčené stíhací stroje, ale také ME 262 Schwalbe, ME 163 Komet a tzv lidový stíhač Heinkel 162, vesměs vyzbrojené, Jak se tehdy říkalo „turbinovými motory”. Na Speerově ministerstvu pro výzbroj a vá­lečnou produkci došlo 1. března 1944 k usta­vení Jägerštábu, prozatím na dobu šesti měsí­ců Vedle ministra byl do čela štábu Jmenován ger.erál-polní maršál letectva Milch, za zvlášt­ní úkoly byl zodpověděn SS-gruppenfiihrer Kammler a za stavební práce dr. Ing. Schlempp, Jehož zástupcem byl bývalý pová­lečný západoněmecký president Heinrich LUb­­ke V závěru jednání požádal Speer všechny nejcyšší říšské úřady o podporu. Pozadu ne­zůstal ani Hermann GOring. Ve třetím bodě tajného dopisu ze dne 4. 3. 1944 hovoří o umísťování leteckých provozů ve velkých Jeskyních anebo nových štolách, které Jsou, jak píše, „bombensicher“. Hovoří však také o tom, že říšský vedoucí SS Heinrich Himmler pověřil šéfa hlavního úřadu SS pro hopsodář­­stvi a správu, SS-obergruppenfílhrera a ge­nerála zbraní SS Pohla spoluprací se štábem. Do Pohlova úřadu patřila také správa koncen­tračních táborů Přímým reprezentantem SS ve štábu byl i tímto dopisem potvrzen Krammler. Jaké byly Jeho zvláštní úkoly? O to svědčí protokol ze zasedání štábu 26. května 1944, kdv slíbil, že dodá 220 000 vězňů z koncen­tračních táborů. Na pomoc jägerprogramu se začaly budovat desítky podzemních továren. Největší byla Do­ra u Nordhausenu, kde se vyráběly rakety V 1 a V 2. A dvě takové továrny byly I na území Československa: Richard v Litoměřicích a We­ser na Rabštejnu u České Kamenice. Historie Rabštejna První zachovalý dokument o zřízení podzem­ní letecké továrny a hal na Rabštejnu Je z 22. 4 1944. Hovoří se v něm o rozšíření provozu na parcelý v celkové rozloze několika set tisíc mJ V dopise z 9. května se píše, že na Rabštejn budou převezeny provozy nejen z Brém, ale 1 z berlínského Tempelhofu. O týden pozděti se liž mluví o vybudování úzkokolejné železni­ce po celém údolí. V dopise z 3. ří)na se žádá o další parcely pro skládku horniny. A ve dvou dopisech ze 17. 8. 1944 se hovoří o vybudování koncentrační­ho tábora. Dopis podepsal dr. Heinrich Petsch, který v dopisech operuje s důležitostí jäger­­programu. Firma Weserflug postavila tábor. A své slovo dodrželi i Pohl a Krammler 28. srpna přišel do Rabšteina transport prvních 460 vězňů z Dachau, 3. září 250 a pak násle­dovali další. Nebudu popisovat, Jakým utrpe­ním zde vězňové prošli, to je snad už dostatečně známá věc. Chci seznámit čtenáře s fakty, která Jsou výsledkem poslední fáze bádání. S tím, co se na Rabštejnu výrábělo. Položíte-li takovou otázku obyvatelům z okolí, bez váhání vám odpovědí, že rakety V 1 a V 2. Pan Ducháček z Markvartic ve své výpovědi z 15. září 1964 řekl: „Weser Jsem navštívil Jako malý kluk hned po válce. Vi­děl Jsem tam části letadel Messeschmitt 109 a nějakou dělostřeleckou munici.“ Pak se ob- Jev'ly dokumenty, které tuto výpověd potvrzu­jí Tajná zpráva velitelství 2. oddělení (tedy zpravodajského) 1. vojenské oblasti ze dne 19. 7 1945, označená Jako Ta). 874 hovoří nelen o pobočce s krycím názvem Eifler v Lt­­bouchci, ale také, že se zde vyrábělo letadla Messerschmitt 109, Focke-Wulf 109, letecká děla MK 103 a 108 a patrně i vrtulníky. Ve skladu v Tisé bylo nalezeno 38 hotových mo­torů, 300 motorů startovacích a na 4000 kulič­kových ložisek. Důvěrná zpráva ministerstva vnitra z 15. listopadu 1945 označuje i Jména některých vedoucích funkcionářů Weseru. Ředitel byl devětadvacetiletý dipl. obchodník Wilhelm Jungnich z Brém, který údajně zachránil ob­jekt před vyhozením donaritem. Technickým ředitelem byl Oskar Roman a prokurlstou Theo­dor Sieber, který byl našimi bezpečnostními orgány zatčen pro přechovávání zbraní. Po­zději nalezený plán s datem 8. 8. 1944 dokládá, že objekty Weseru sahalv až do Srbské Ka­menice, Filipova a Markvartic. U celé rady byla poznámka — JU 388. Tajemství JU 388 Není to vlastně žádné tajemství. BOmhar­­dovac' stíhač Junkers 388 J — nazvaný po známém pirátu Severního moře Störtebekerovi, bvl posledním z řady letadel JU 88, která absolvovala svůj první let 2. září 1938. Tedy dva dny před mnichovskou konferencí. Tyf 388 bvl vybaven neimodernějšl techni­kou, včetně radaru U jeho zrodu byl dtpl. ing. Zindel. Alfred Gassner a americký občan W. H Evers O letadlech řadv |U 88 se zmínil pocdější šéf Jägerštábu generál Milch Již v r. 1935, když hovořil o tom, že se připravuja „Schellbomber“, bombardovací letadlo s rych­lostí stíhačky. JU 388 byl vyvrcholením snah konstruktérů. Jedním z největších „šlágrů“ firmy Weser byl střehlavý bombardér Junkers JU 87-Stu­ka. S jeho vývojem se začalo Již v roce 1929, a u Jeho kolébky stáli opět cizinci. A-B. Flvglndustrie at Malno První prototyp kolek­tivu konstruktérů vzlétl v r. 1934 O tři roky později byla štukami, teď již s německými, o něco slabšími motory Jumo 87 V 2 vyzbro­jen« „Sturmkampfgeschwarder Imemlmann“, která bvla určena k přepadení Československa. V prosinci 1937 byly tři JU 87 vyzkoušeny v le­gii Condor ve Španělsku V licenci se vyiá­­běly také v Itálii a používala 1e také rumun­ská, maďarská, bulharská i v dcbě druhé světové válkv Japonské armáda Siréna, umístěná pod trupem letadla, které dosahovalo rvchl isti až 906 km, působila oři střemhlavém tetu psy­chicky na napadené Jednotky. Focke-Wulf 190, který byl ve výrobním pro­gramu Weseru od r. 1943, spatřil světlo světa v r. 1937. Jeho otcem bvl známý konstruktér dipt. ing. Kurt Tank. Roční produkce bvla v průměru 2000 ks Tímto Jednomfstným bom­bardérem bvla vyzbrojena i pověstná laglge­­schwacher 3-Udet V německých prarne"»ch se o FW 180 hovoří lako o „Jabo“, což ta (Pokrajování na str. *4 Továrna Wesertlug v Brémách, mlčená nálety spojenců 1 našich letců. Odtud byla m). přesunuta vý­roba do Rabštejna. £MV09Bu E09 BAa *►» >09 XíB U M > 8»H 2E3 aú•880 '09i« 1 Eo•B« a 55je'Sn POSLEDNÍ HITLER O V SK ľ SIL aneb o cent psaly náviny pred 25 lety Měli to zpropadeně těžké Goebbel­­sovi agitátoři v posledních dnech r. 1944. Hitler sice ještě válku nepro­hrál, ale mnoho věcí nasvědčovalo docela nedvojsmyslně tomu, že tisíci­letá nacistická říše bude zanedlouho v posledním tažení. Nacistická propaganda pracovala ovšem Ještě na plné obrátky, jako by se nic nedělo. Zprávy vrchního veli­telství branné moci šířily strohý, su­chý optimismus, kterému ale už nikdo stejně nevěřil: „V Jižním Maďarsku se ubránily útočící brigády mády za velení Jedné pancéřové ar­pplk. von Rudno a pluk horských myslivců 99 za velení mjr. Spindlera, vyznamenaného Rytíř­ským křížem řádu Železného kříže, v lítých boilch nesčetným pokusům velitelství sovětských sil o obchvat a houževnatou vytrvalostí zlomily sílu nepřátelských útoků ...” Pplk von Rudno a mjr. Spindler stále odráželi útoky, ale poněvadž přesto stále ustupovali, musel český národ někdo také uklidňovat. V po­sledních dnech r. 1944 se tohoto ne­vděčného úkolu ujal sám pan ministr školství a osvěty Emanuel Moravec. Apeloval na zdravý rozum a city: „český člověk má svůj domov, své úspory svou rodinu, své malé štěstí. Proto se český člověk musí vystříhat nepřátelských svodů ...” Asi se to uklidňování Emanuelu Moravcovi moc nedařilo, a tak 31. pro­since 1944, na Silvestra, promluvil v podobném duchu 1 ministerský předseda dr. Krejčí: „Především Je to povinností najvyš­ších orgánů autonomie, na prvním místě vlády protektorátu, aby vedly český národ k naprosté loajalitě k říši a odsoudily skupinu emigrantů, která se nazývá čs. vláda a která vybízí ná­rod i Jednotlivce k činům proti říši, za něž národ stíhá pohroma a jednotlivec pyká svým životem ...” Nesnadno hrál protektorátní tisk na nařízenou optimistickou strunu. Vždyť 27. prosince 1944 musel uveřejnit dal­ší úřední zprávu, zcela opačného cha­rakteru: „V rámci zabezpečování říšských hranic proti bolševickému ohrožení započne se v nejbližší době se záko­povými pracemi i na území protekto­rátu, a to v zemi Moravské. K stavbě zákopů, jež potrvá několik týdnů, bu­dou prvá povolání z řad českého muž­ského obyvatelstva do věkové hranice 45 let Intervence Jakéhokoliv druhu jsou bezvýsledné . ..” Všechny tyto hlasy jistě přispívají k tomu, aby po 25 letech přiblížily atmosféru, v Jaké žil český národ v posledních dnech r 1944. Ale nejlé­pe a nejtrefněji obrážela všední den i starosti šesté válečné zimy stránka denních zpráv inzerátů. Zalistujeme v Národní politice po­sledních dvou dnů před Silvestrem 1944. Jedna z noticek hlásala: „Pro­meškaná doba při leteckých náletech se napracovávál” Se zájmem si Jistě každý přečetl i článeček „Jak se mají cestující chovat za útoků letadel nízko nad zemí”. Text denních zpráv byl prostoupen dobovými hesly s málo povzbuzujícím textem: „Zatajený, metrák obilí znamená káznici, dodaný metrák značí klid a bezpečnosti” „Každých 100 gramů mouky znamená dvě housky, které dostane dítě k sní­­daníl” A co teprve inzeráty! Jeden lepší než druhý: „Obuti na kolo dám za pumpky nebo hubertus.” „Koženého houpacího koně dám za černé dámské střevíce č. 39 nebo 40.” Pravá Ženská obětavost vyzařuje z Jiného inzerátu: „5 dámských kalhotek rňzné veli­kosti, nenošených, dám za zn. Pánské prádlo” i to však |eště daleko přetrumfl Ji­ný, kdo nabízel: „3 skřině dám za válenky č. 40. Zn.: Černé ’’ Ale konec legrace. Inzerát dovedl někdy promluvit lépe než nejdelší ko­mentář Posuďte sami: „Učebnici Německy dokonale, bez učitele vyměním za Č. 37, 38 nebo 43 zn.: Střevíce.” ms hlas revoluce Q

Next