Hlas Revoluce, 1971 (XXIV/1-52)
1971-12-04 / No. 49
TÝDENÍK ČESKÉHO SVAZU PROTIFAŠISTICKÝCH BOJOVNÍKŮ V ŘlMĚ se konalo setkaní zastupco ODBOJARO a OCASTNIKO v alky 'e dnech 18. až 20. listopadu 1971. Zástupci 80 národních a mezinárodních organizací z 19 zemí Evropy prijali po třídenní konferenci ispolečné Prohlášeni, se kterým vyslovilo souhlas všech 292 přítomných. Text Výzvy uveřejňujeme na str. 2. Foto: ČTK — ANSA Hozhodné ANO! Skončily volby do všech zastupitelských sborů, uzavřela se velmi významná etapa v životě miliónů občanů Cesknsluvenské socialistické republiky. Data 26. a 27. listopadu 1971 určitě nepostihne osud , zapomenutí. Budou nám stále připjminat velké vítězství socialismu, vítězství citu a rozumu lidí, kteří v ty dny svým jasným a rozhodným ANO! projevili hluboké socialistické vlastenectví, vyslovili se kladně k politice Komunistické strany Československa a Národní fr)nty, hlasovali pro naše přátelství se Sovětským svazem a ostatními socialistickými zeměmi, rozhodli se pracovat a třeba i bojovat za mír. Skutečnost, že z 10,2^3 796 občanů oprávněných volit využilo svého práva 10,197 234 vdIíčů, tj. 99,45 %, a že z nich 99,8 % odevzdalo své hlasy kandidátům Národní fronty, je tak přesvědčivá, že k ní není třeba téměř nic dodávat. Z výsledků voleb máme pochopitelně velkou radost. Jsou důkazem vysokého stupně jednoty našeho lidu, důkazem pevné a naprosto jednoznačné vůle jít dál cestou socialismu. Nejsou překvapením, neboť již po celé předvolební období bylo zřejmé, že výsledky tíhoto našeho celostátního plebiscitu nebudou jen vyjádřením souhlasu s navrženými kandidáty Národní fronty, ale především vyslovením stanoviska k minulosti, současnosti a zejména k budoucnosti, vytyčené XIV. sjezdem KSC. V těch více než 99 procentech ANO je svědectví toho, jak v našem lidu — bez rozdílu jeho politického názoru — vzrostla důvěra v nové vedení KSC, zvolené v dubnu 1969. Lidé se denně přesvědčují, že nastoupená cesta je vyvedla z krizového období d) klidu a sociálních jistot. Mezi těmi, kdo přispěli k výraznému vítězství programu socialismu a míru, jsou tisíce příslušníků naší odbojářské organizace. Po mmho let při každé příležitosti přesvědčovali spoluobčany — zejména mládež — že jen život v míru a v socialistické společnosti je zárukou naší štastné budoucnosti, a id samého počátku vy hlášení voleb věnovali své bohaté životní zkušenosti, svoji sílu a uvědomění pro úspěch kandidátů Národní fronty. Své nejschcpnější navrhli pro výběr kandidátů ad) komisí, obětavě pracovali na všech svěřených úsecích pro přípravu voleb. A ve dnech, kdy i oni měli říci své ANO, šli mnozí k volebním urnám společně s hudbami a manifestačné odevzdali lístky se jmény těch, jimž důvěřují. Děkujeme vám všem, milé suudružky a sestry, drazí soudruzi a bratři. Rozhodli jste se správně! Vedl vás k tomu nejen cit, ale především zdra vý rozum a životní zkušenosti, získané v tvrdých bojích v létech naší odbojové aktivity i při budování socialistické vlasti. Volbami naše práce pro společnost neskončila. Přispěli jsme ke zvolení desetitisíců nových p)slanců. Jsou mezi nimi i příslušníci našeho jednotného Svazu protifašistických bajovníků. Své odpovědné poslání mohou splnit jen tehdy, pomůžeme-li jim všichni To je nezbytnou podmínkou ke štěstí nás všech! VILÉM PRíBAN ROČNÍK 25 CENA 80 hal. 4. 12. 1971 Delegace československých odbojářů u presidenta republiky armádního generála Ludvíka Svobody U příležitosti svých 76 narozenin přijal president republiky s. Ludvik Svoboda na Pražském hradö I dele gaci československých odbojářů. kteři mu k tomuto životnímu jubileu gratulovali a popřáli do dalších let hodně zdrav! a úspěchů. V delegaci, kterou vedl předseda FV CSSPB s. Miloš Hrušovský, byli dále soudruzi Vratislav Krutina, Josef Vojáček a Josef Pašek. ZA MÍR, ZA BEZPEČNOST EVROPY Ve dnech 18.—20. listopadu 1971 se v Římě konala první evropská konference bývalých bojovníků, účastníků odboje a oběti války — za mír, bezpečnost a přátelství. Konference se zúčastnila i delegace Československého svazu protifašistických bojovníků. S vedoucím delegace — předsedou FV ČSSPB s. Milošem Hrušovským — uskutečnila redakce Hlasu revoluce po návratu z Říma rozhovor, z něhož vyjímáme: Otázka: Kdo se konference zúčast nil? Odpověď: Delegáti 83 organizaci z 20 evropských zemí a zástupci mezinárodních odbojářských orgonizací. V národních organizacích jsou sdruženi bývali vojáci, ktefl bojovali za druhé světové války v obou vojenskopolitických seskupeních, partyzáni, dobrovolnici španělské republikánské armády, váleční invalidé, příslušníci protifašistického a národně osvobozovacího hnuti odporu, vězni deportovon! do nacistických koncentračních táborů a pozůstali po obětech války (vdovy a sirotci) Státy, které prostřednictvím národních orgonizací byly na konferenci zastoupeny, představuji 90 % obyvatel štva Evropy včetně mimoevropské části SSSR Na konferenci nebyly zastoupeny jen ty země, které se nezúčastnily druhé světové války a některé malé státy (Malta, Lichtenštejnsko, Monako apod.) a rovněž ty státy, kde nyní vládne fašistický režim (Řecko). Významná je hlavně skutečnost, že poprvé po válce se na společné poradě sešli ti, kdo kdysi bojovali proti sobě Otázka: Jaký byl vztah oficiálnich míst ke konferenci? Odpověď: Italská vláda vyslovilo souhlas s uspořádáním konference v Římě a zabezpečila i vydáni viz pro delegáty všech států Evropy. Písemné zdravice zaslali president Itálie a Jugoslávie, kancléř NSR a další. Papež přijal delegáty při osobni audienci a vyjádřil se pozitivně k myšlence stability současných státních hranic. Je třeba zdůraznit, že úsilí za evropskou bezpečnost a za svoláni konference evropských vlád a národů k této otázce vyvinuly především socialistické země v čele se Sovětským svazem. Právě tato cílevědomá a vytrvalá mírumilovná zahraniční politika socialistických zemi a pozitivní výsledky, dosažené v posledním období na cestě k normalizaci vztahů mezi státy s rozdílným společenským zřízením, vytvořily nevyhnutelné podmínky pro možnost uspořádáni římské konference. Otázka: Jaké jsou výsledky konference? Odpověď: Konference jednomyslně přijala výzvu adresovanou evropským národům a státům pro udrženi míru na našem kontinentu, za budoucnost Evropy v přátelství a spolupráci. Zúčastněné národní organizace se zavázaly uveřejnit v telekomunikačních prostředcích svých zemi text výzvy a zesílit boj za mir; její oficiální text uveřejňuje i náš časopis. Otázka: Jakou úlohu sehrála na konferenci naše delegace? Odpověď: Delegace československého svazu protifašistických bojovníků vyjádřila na konferenci svou rozhodnou podporu myšlence evropské bezpečnosti a mírové spolupráce. Žádala uznání neplatnosti mnichovského diktátu od samého počátku. Vyjádřila uznáni a úctu Sovětskému svazu za jeho rozhodující úlohu při obnoveni naši národní svobody a státní nezávislosti a za záchranu našich národů před fyzickým vyhubením. Podpořila požadavek mezinárodně právního uznáni Německé demokratické republiky, likvidace ohnisek války v Indočlně a na Středním východě, svoláni konference na nejvyšší úrovni k otázkám evropské bezpečnosti a mírové spolupráce. Vyslovilo se pro vytvořeni trvolých kontaktů mezi organizacemi zastoupenými na konferenci. Naše delegace se setkávola s projevy sympatii a porozuměni. Zvlášf srdečné byly naše kontakty s delegaci sovětského výboru bývalých účastníků války a jiných bratrských organizaci ze socialistických zemí. Otázka: Jak posuzujete význam římské konference? Odpověď: Výsledky konference jsou pozitivní Udělol se první závažný krok pro společný boj bývalých vojáků druhé světové války, antifašistů, účastníků odboje zaměřený na odvráceni nové války, za mir o dorozuměni mezi národy. Nepřeceňujme tyto výsledky, reakční síly nejsou ještě politicky izolovány. Bude třeba vynaložit ještě mnoho úsilí, abychom dosáhli vytoužený cil. Děkujeme za rozhovor, soudruhu předsedo. NOVÉ DOKUMENTY Ministerstvo zahraničí Sovětského svazu vydalo nedávno sborník diplomatických dokumentů, který pod názvem SSSR v boji za mír v předvečer druhé světové války zachycuje politický vývoj v Evropě a podrobněji konkretizuje tehdejší činnust sovětské diplomacie. Vybíráme z něho některé neznámé dokumenty, jež se týkají bezprostředních důsledků Mnichova pro Československo i Evropu a pokračující mnichovanské politiky západních velmoci. Zprávy sovětského vyslance v Praze Alexandrovského z prvních řtjno vých dnů roku 1938 se stále Ještě zabývají mnichovským verdiktem a československou kapltalucl. „Z kruhů ministerstva zahranič! Jsem se dozvěděl,” psal Alexandrovski] 1. října „že v Mnichově dali českoslovenští pozorovatelé Chamberlalnovl najevo své rozpaky, proč Československu navrhoval mobilizaci a veřejně zcela Jasně prohlásil, že Anglie a Francie společně se Sovětským svazem vystoupí proti Německu, použije-ll Hitler síly k řešenf1 sudetské otázky, když nyní otevřeně obětoval všechny zájmy Československa a žádá od chod a demobilizací právě zmobilizované armády. Chamberlain s cynickou otevřenosti odpověděl, že to vše ne myslel vážně a že šlo Jen o manévr k nátlaku na Hitlera, že to byl — Jinak řečeno — Chatnberleinův kontrabluf. Podle Mastného slov byli českoslovenští pozorovatelé vystaveni v Mnichově hrubému výsměchu, přičemž nejdrzeji se choval Daladier.” Zajímavé jsou také Alexandrovské ho informace o stanovisku českoslo venských vládních kruhů k mnichovské dohodě. Generál Husárek mu po tvrdil, že v něm důležitou úlohu hrál antisnvětský motiv: „Na zasedáni vlády se přesně a jasně zformuloval takový názor: v Mnichově se Hitlerovi podařilo přesvědčit Chainberlaina a Daladiera, že největší nebezpečí pro mír v Evropě nepředstavuje on, ale SSSR, který je bolševickou přední stráží a může sehrát osudovou úlohu podněcovatele nové války. Toto přesvědčení se tudíž stalo nikoliv formálním, ale faktickým základem pro vytvoření bloku čtyř proti SSSR. Postaví-U se dnes Československo ns odpor a vznlkne-li tak válka, promění se velmi brzy ve válku Sovětského svazu s celou Evropou. Možná, že SSSR 1 zvítězí, ale Ceskoslovensk) bude tak jako tak smeteno a zmizí z mapy Evropy.” Víme i z jiných dokumentů, že tento třídně podmíněný motiv se v československé kapltalucl Zřetelně objevil. Přitom však Alexandrov skému neušlo, že ve vládě vznikly 1 určité rozpory — 1 když konkrétní informace, které o nich získal, ne mohly být v tehdejší nepřehledné si tuaci vždy zcela přesné. „Vychází na jevo”, telegrafoval Alexandrovskl) 1. října 1938 do Moskvy, „že několik ministrů podalo demisi už 28. září, a to na protest proti kapitulantským ten dencím vlády”. V jiné zprávě z 1. října zase psal, že „Syrového vláda chtěla pod vlivem včerejších demonstracf odstoupit, ale tento krok odložila do realizace první etapy předáni od stupovaného území.” Závažné bylo Alexandrovského zjlš tění rozkladu vládního tábora a jeho dokumentace kapitulačnfho postoje Beneše a reformistických předáků: „Protest proti násilí, spáchanému na Československu, který přijala .dvacítka’ a stálý výbor parlamentu, podrobil Beneš cenzuře a změnil v bezzubou výzvu ke světové veřejnosti. Bylo rozhodnuto poslat delegace do Francie a Anglie, aby žádaly o pomoc při určení oblastí plebiscitu a při jeho realizaci. Do Anglie měla jet delegace v čele s Hodžou, ten ale rychle ujel na Slovensko a odmítl se této věci zúčastnit. Nemohou se najít politikové pro takové úkoly. Čeští sociální demokraté přišli s otázkou, zda by nebylo vhodné poslat neoficiální delegaci do Berlína k sondáži smlouvy o věčném přátelství s Německem. Agrárníci byli z taktických důvodů proti.” Protiappeasementské kruhy, o které se Československo chtělo na západě opírat, dostaly právě jeho mnichovskou kapitulací těžký úder. Sovětskému velvyslanci v Paříži Suricovi to 29. října 1938 potvrdil ministr Mandel. „Neočekával, že se Češi složí bez boje”, shrnoval Suric svůj rozhovor s Mandelem, který ve francouzské vládě vedl protidaladierovskou opozici. „Ve všech svých kalkulacích vycházel z přesvědčeni, že se Češi budou bránit a tím překaz! hru Chámberlaina — Bonneta ” O důvodech, proč se tak nestalo, a o svých názorech na příčiny Mnichova hovořil 17. listopadu 1938 s vyslancem Alexandrovským knihovník editor spisů prvního čs. presidenta V. a Škrach. Potvrdil mimo jiné antisovětský motiv mnichovského rozhodnutí: ..Odvolávaje se na své styky se sudetskými Němci a přes ně s Německem demokratického vyznání, Skrach mě několikrát přesvědčoval, že kapitulaci Československa považuje za největší neštěstí zvláště proto, že hitlerovský režim v Německu je veskrze shnilý a nevydržel by ani nedlouhou válku, třebas se samotným Československem. Bez jakékoli narážky z mé strany došel Skrach k závěru, že Československo bylo obětováno hlavně proto, že se účastníci této tragédie strašně báli pádu hitlerovského režimu, báli se zahynout pod troskami tohoto kolosu, báli se nevyhnutelné revoluce, která by tentokrát zachvátila nejen Francii, ale i Anglii, ba celou Evropu. Podle Skrachových názorů se Hitler chová hlučně a vyzývavě jen pro vnější svět. V rozhovorech s Chamberlainem prý přímo postavil problém tak, že nejen válka bude znamenat blízkou sociální revoluci, ale I prostý Hitlerův neúspěch povede v konečném důsledku a ve velmi blízké budoucnosti k rozpadu nacionálněsocialistického systému a k vítězství bolševismu v Evropě. To prý odpovídalo Chamberlaínovu hodnocení a odtud jeho úsilí zachránit Hitlera a jeho režim Skrach je přesvědčen, že k takovému závěru byla brzy přivedena 1 Francie a také vládnoucí kruhy v samotném Československu. Odtud je pochopitelná a přirozená zrada Francie a také nepochybná zrada i v Československu. Kdo je přímým nositelem a tvůrcem této zrady, to vyplývá jasně ze sociálně-politického seskupení. Je to agrární strana, pravicová část národních socialistů a nepochybně někdo z vedení sociálně demokratické strany. Čistě fašistické skupiny tu účast neměly, protože nehrály žádnou úlo fPOKRAČOVANÍ NA STR. 3.) 0 POMNICHOVSKEM VÝVOJI