Hlas Revoluce, 1972 (XXV/1-25)

1972-01-15 / No. 2

Iniciativa protifašistických bojovníků, Účastníků války a odbojářů evropských zemí a jejich úsilí pro svolání celoevropské konference o bezpečnosti neochabuje. Hlas těch, kteří válku poznali na vlastní kůži, zazněl v listopadu minulého roku z Říma. Ve Výzvě, kterou uve řejnil též Hlas revoluce ve svém 49. čísle, je narýsován konkrétní pro gram cesty k upevnění míru a bezpečnosti evropských národů. Tato široká evropská spolupráce 83 organizací z 20 států představuje morální sílu historické hodnoty a nemůže být neslyšena. Její autorita je podepřena nejen zkušenostmi z minulosti, ale i odstrašujícími příklady Evropský den míru a bezpečnosti ze současných scén na naší planetě, z těch zemí, kde se dosud vede bez­­ohedná válka, kde se dále páchají před našima očima válečné zločiny a kde dosud vládne fašismus. Mimořádný význam má hlas protifašistic kých bojovníků, bývalých účastníků války a odbujářů i pro budoucnost, to jest především pro mladé generace. Máme dost přesvědčivých argu mentů k tomu, abychom mladé lidi naučili poznávat souvislosti a ote vírat jim oči při orientaci v současném světě. Na konferenci v Římě byl zvolen přípravný sekretariát, který má dále koordinovat společná vystoupení a masové mítinky ve všech evrop­ských členských zemích. Na svém nedávném zasedání v Bad Godesher gu se sekretariát usnesl doporučit všem organizacím, které se římské konference zúčastnily, aby 15. duben 1972 se stal evropským dnem protifašistických bojovníků, účastníků války, válečných oběti, obětí fa­šismu a odbojářů ve znamení boje za mír, bezpečnost, spolupráci a přá­telství. V tento den mají všechny zúčastněné organizace odevzdat vlá­dám svých zemí Výzvu, která byla jednomyslně na konferenci v Římě přijata. Vedle toho se budou na všech úrovních konat projevy a shro­mážděni, kde odbojáři a bývalí účastnici války seznámí s římskou Vý­zvou širokou veřejnost. Federální výbor Československého svazu protifašistických bojovníků se problematikou světového míru a evropské bezpečnosti zabýval na svém plenárním zasedáni 12. ledna. Také Český svaz protifašistických bojovníků v tom směru připraví ve všech svých organizacích masové kampaně, které budou navazovat na tradiční dubnové Mezinárodní pa­mětní dny odboje. Vždyť právě Československo, země v srdci Evropy, kde Mnichovem druhá světová válka vlastně začala, a kde se v květnu 1945 vedly ještě její poslední boje na území Evropy, má především k požadavkům míru a bezpečnosti této Evropy dnes co říci. Dr. GLOSATOR VRAHOVÉ chodí mezi námi Před třiceti lety došlo v Terezíně k prvním popravám. Psalo se o tom v minulém čísle Hlasu revoluce. Den­ním rozkazem z 8. ledna 1942 bylo vězňům tzv. terezínského ghetta sdě­leno, že v souvislosti s pašováním zpráv z tábora musí řada zajiště­ných vězňů očekávat trest smrti. Na dvoře tehdejších Ústeckých kasáren bylo pověšeno 9 vězňů. Byli to: Jiří Grab, Josef Gross, Jindřich Jetel, Arnošt Levit, Pavel Masárek, dr. Ja­roslav Stránský, Julius Schiller, Salo Teichmann, Ota Weinberg. Před popravou přečetl velitel tá­bora vězňům Jakýsi rozsudek, že z nařízení vedoucího bezpečnostní služby pro Cechy a Moravu byli od­souzeni k trestu smrti provazem pro tupení Německé říše. Popravě museli být přítomni vedoucí vězeňské samo­správy. Z Prahy přijel vedoucí Zentralstelle SS-Hauptsturmführer Günther, z Kladna oberlandrát, jinak esesáci z lagerkomandantury. Bezpečnostní službu a uzavření místa popravy zajišťoval oddíl čes­kého protektorátního četnictva. Když po skončení popravy esesáci odešli, nastoupili čeští četníci k otevřené jámě, do níž byla naházena těla po-pravených a velitel oddílu dal povel „K poctě zbraňl” Nebyla to Jediná poprava. 28 úno­ra 1942 bylo za stejná „provinění” popraveno dalších sedm vězňů. Když však došlo ke změně určení terezín­ského ghetta, zakázal Berlín prová­dění poprav, v táboře, který měl být nadále vzorným. Pozdější popravy byly prováděny již bez okázalosti v terezínské Malé pevnosti. Oběma popravám velel lagerinspek­­tor SS-Obersturmführer Karl Bergel, zástupce velitele tábora. Osobně dá­val rozkazy u každého popraveného a střílel do jámy do těch, kteří se Ještě hýbali. Před osvobozením tá­bora Sovětskou armádou zmizel. Byl zařazen do československého sezna­mu válečných zločinců, ale dlouho nebyl vypátrán. Teprve v roce 1964 přišla zpráva, že byl objeven ve Würzburgu. Tere­zínská komise při ÚV SPB spolu se sekretariátem ÚV SPB zajistila svě­decké výpovědi, které prostřednic­tvím Československé komise pro stí­hání válečných zločinů byly postou­peny příslušným orgánům Německé spolkové republiky. Do dnešního dne nedošla však zpráva o zahájení soud­ního řízení. Karel LAGUS NSR Jeden z nejstarších členů NSDAP, Dietrich Klagges, zemřel ve věku 80 let v západoněmeckém městě Bad Harzburg. Klagges, někdejší předse­da zemské vlády Brunšvíku, Jmenoval Adolfa Hitlera, tehdy cizince bez státní příslušnosti, kterému hrozilo vyhoštění z Německa pro účast na spiknutí, vládním radou. Tím Hitler nabyl automaticky německou státní příslušnost. Mohl proto kandidovat na nejvyšší vládní místa. Klagges byl pro válečné zločiny odsouzen k tres­tu káznice na doživotí, kterýžto trest byl později zmírněn na 15 let. -i-BELGIE Dne 18. prosince 1971 se konaly ve všech větších městech Belgie ma­nifestace na protest proti neofašistic­kým rejdům. V poslední době došlo na různých místech k poškození po­mníků padlých odbojářů, věnce tam položené bylv rozšlapány: objevily se i tiskoviny fašistického zaměření. Plánuje se setkání příslušníků or­ganizace „Ocelová přilba”. Různé složky odbojářů zahájily Jednání s odbory o vytvoření jednotné anti­fašistické fronty. Prvním úspěchem odpůrců néofašismu bylo, že zmařili v Bruselu veřejné vystoupení italské­ho fašisty G. Almiranta. DÁNSKO Opakované provokace neofašistů, namířené proti památným místům dánského protihitlerovského odboje, vyvolaly protiúder někdejších přísluš­níků hnutí odporu. Skupina býva­lých ilegálních pracovníků vyhodila třaskavinou do povětří pomník, kte­rý zřídili dánští neofašisté ve Vibor­­gu „na počest nacistických bojov­níků”. Žádost neonacistického hnutí v Dánsku o znovupostavení pomníku provincionální vláda ve Viborgu za­mítla, bezpochyby pod dojmem mo­hutné tiskové kampaně organizací dánského odboje proti nacistům. -i-SARDINIE V sardinském universitním městě Cagliari přepadla nedávno fašistická bojůvka skupinu studentů práv a dva z nich, Andrea Segunga a Stefana Valentiho pobodali a těžce zranili. Na protest proti tomuto násilnému činu, v rezoluci, kterou podepsalo 60 profesorů a docentů university, žádá se místní policie, aby proti neofašis­tickým skupinám co nejostřeji zakro­čila. ITÁLIE—ITÁLIE 50:3 — takový byl poměr vítězství antifašistů nad přívrženci neofašisty Almírante v Neapoli. Na halasně pro­pagovaném srazu nových přívrženců černých košil, který byl uspořádán se souhlasem úřadů Italské republi­ky a jehož ráz byl velmi provokativ­ní, bylo 3000 účastníků. Protestních protifašistických demonstrací se však zúčastnilo více než 50 000 obyvatel tohoto italského města. ARGENTINA V Argentině, v zemi, kde po skon­čení druhé světové války našla asyl celá řada německých fašistů, Je pro jejich ideologii živná půda. Přesvěd­čila o tom nedávná událost v lázeň­ském a ryboloveckém středisku Mar dél Plata. Fašistická bojůvka, slože­ná většinou ze studentů, napadla shromáždění svých pokrokových spo­lužáků velmi surovým způsobem. Ně­kolik studentů bylo vážně zraněno a dvacetiletá studentka zůstala na mís­tě mrtvá. Tento čin neofašistů vyvo­lal vlnu rozhořčení nejen 150 000 obyvateli města, ale v mezi celé latinské Americe. (jm) REKLAMA AGRESE USA V INDOČlNE — plakát, který vyrobila militaristická mašinérie pro Vietnam. Má vzbudit pocit síly a získat další žoldnéře do služeb Nixonovy doktríny o oietnamizact války: aby Hutí bojovali proti žlutým, zatímco americká elita předvede svoje zločinné vraždění technikou. V tom směru měly zapůsobit i nálety bombardérů USA ve vánočních dnech a koncem minulého roku. Sklizeň byla ale opačná: veřejné mínění celého světa se proti těmto válečným zločinům a prott americké agresi v Indočíně vzbouřilo dosud nevídanou mírou. Dopis z NSR Táborové souručenství Burhen­­wald-Dora v Německé spolkové re­publice se obrátilo v listopadu 1971 na bavorské ministerstvo spravedl­nosti v Mnichově dopisem, který v českém překladu zní: Vážený pane ministře! Dotázali jsme se dne 7. 10. 1971 oana spolkového ministra spravedl­nosti, kde se nachází bývalý SS­­Oberscharfiihrer Martin Sommer, který byl porotním soudem v Bay­­reuthu odsouzen pro nacistické zločiny k doživotnímu žaláři. Ten­to dotaz byl podle příslušnosti po­stoupen bavorskému ministerstvu spravedlnosti a byl nyní zodpově­zen dne 2. 11. 1971 jednou z Va­šich služeben pod číslem jednacím „Gns 1288171 " v tom smyslu, že v záležitostech udělování milosti se zásadně nepodávají žádné Infor­mace. • Tato odpověď neříká právě tak nic jako mnoho — nemůže uspo­kojit ani nás, ani naše jugoslávské a belgické přátele z Buchenwaldu, kteří se nás dotázali na bývalého buchenwaldského kata a proto jsme nuceni položit Vám zcela ve­řejně otázku, zda je pověstný Mar­tin Sommer na svobodě, či zda ještě je v trestní vazbě. Odsouzení Sommerovo bylo své­ho času přijato u nás doma t za hranicemi s velkým uspokojením jako čin, který má přispět k pře­konání naší nedávné minulosti. — Bylo by neuvěřitelné, kdyby se byl tento Martin Sommer cestou mi­losti dostal opět na svobodu, nebot ... SS-Oberscharfiihrer Martin Sommer ze štábu komandantury koncentračního tábora Buchenwal­du je vrahem katolického kněze Otto Neuruhrera, který vyzpovídal jednoho vězně, byl pak tímto po­sazeným špiclem udán a Somme­rem v tzv. bunkru zavražděn. ... SS-Oberscharfílhrer Martin Sommer v bunkru nevýslovně týral evangelického faráře Paula Schnei­dera, až tento byl SS-lékařem Dtng- Schulerem usmrcen předimenzova­nou dávkou strofantinu. ... SS-Oberscharfíihrer Martin Sommer ve dnech, následujících po pověstné „křištálové noci" v bunkru koncentračního tábora Buchenwaldu tupým předmětem, asi železnou tyčí zavraždil asi 40 židovských vězňů, kteří následkem teroru ztratili nervy. Těchto několik málo skutečností Vám, vážený pane ministře, uka­zují Martina Sommera, po jehož pobytu se — také jménem svých zahraničních přátel z Buchenwal­du — dotazujeme. Prosíme, abyste nám na naši otevřenou otázku dal právě tak otevřenou odpověď: Odpykává st tento Martin Som­mer pravoplatně proti němu vyne­sený trest anebo byl, lak se do­mnívá zahraničí, tajně propuštěn na svobodu? V očekávání Vaší odpovědi Vás zdravíme s veškerou úctou Táborové souručenství Buchen­­wald-Dora Gottschalk, v. r. Grünewald, v r. JUSTIČNÍ VRAŽDA Již léto mluvíme o píšeme o tom, že zdpodoněmecké soudy postupuji více než benevolentně proti nacistickým zločincům, kteří se dnes — a teprve dnes, více jak čtvrt století po skonče­ní války — dostávají před soud. Avšak ještě mnohem větší ohledy než na pří­slušníky SS a gestapa mojí na vlastní kolegy, na prokurátory o soudce třetí říše, kteří protiprávně odsuzovoli obža­lované, často naprosto nevinné lidí, k trestu smrti o dokonce asistoval! při výkonu trestu, ačkoliv dobře věděli a vědět museli, že jejich oběti se ničím neprovinily. V Norimberce žil obchodník Leo Kat­­zenberger a jistá Ireno Seilerovó, člen­ka nacistické strany. On byl žid a na­rodil se 25. 11. 1873, ano byla tzv. „arij­­ka“, nor. 26. 4. 1919 a byla vdaná od 28. 7. 1939. Tyto dva spojovolo staré přátelství, které nepominulo ani po ná­stupu Hitlera a platnosti norimberských zákonů. Zda tu bylo více, než přátelství, to zkoumol norimberský soud v roce 1968 velice podrobně. Věkový rozdíl mezi oběma byl 46 letí Dne 13. března 1942 soudil Kotzen bergera soudní senát, jehož členy byli ředitel zemského soudu dr. Rothany a soudní rodové dr. Karl Ferber a dr Q Hlas revoluce 2/72 Heinz Hugo Hoffmann. Odsoudili 69le­­tého Katzeobergera „ve jménu německé­ho lidu“ k smrti. Dne 3. června 1942 byl rozsudek vykonán. Kdyby mu soud byl prokázat „hanobení rasy mohl být Kat­zen berger odsouzen k trestu na svobo­dě, podle nacistického zákona o prznění rasy trest smrti předvídán nebyl. Soudci však provedli v tomto případě menší úpravu. Irenu Sellerovou, která ve své výpovědi popřela jakékoli intimní styky s Katzenbergerem, obžalovali z křivé přísahy, výslech jejího manžela jako svědka nepřipustili. Proti Katzen bergeravl použili ustanovení říšského nařízení o škůdcích lidu (Volkschadíings- Verordnung) z 5. 9. 1939 (§ 4) a do­stali ho tak na poproviště. Je nepochybné a dá se tedy dokázat, že soudci Rothany, Hoffmann a Ferber zneužili svého práva a proti znění zá­kona (dokonce nacistického) spáchali justiční vraždu. Rothany byl souzen a odsouzen vojenským soudem v Norim­berce již 4. prosince 1947 za svou čin­nost, do níž byla zahrnuta I vražda Kat zenbergera. Ostatní dva zůstoli až do roku 1960 nepovšimnuti. Teprve od roku 1960 bylo zahájeno proti oběma vyšet řavánl. V březnu roku 1968 (tedy po osmi letech šetření) bylo konečně zahá jeno trestní přelíčení a 5. dubna 1968 byl vynesen rozsudek. Ferber byl od-souzen na 3 roky do vězení a Hoffmann na 2 roky. Písemné vyhotovení rozsud­ku bylo doručeno teprve v lednu 1969. Jak oba odsouzení, tak státní zástupce se odvolali. Odvolací řízení se konalo u Nejvyššího spolkového soudu, který 21. července 1970 rozhodl zrušit původ­ní rozsudek a vrátit věc soudu první instance k novému projednáni a rozhod­nutí. Mezitím Ferber onemocněl a trestní soud v Norimberce proto 10 března 1971 řízení zostavil a to dokonce proti oběma obžalovaným, tedy I proti zdra­vému Hoffmannovi Vedlejší žalobce dr. Robert N. W. Kempner, který zastupuje obě dcery Katzen bergerovy, podal pro­ti tomuto kurióznímu rozhodnutí stíž­nost. Na základě toho rozhod! nyní vrchní soud v Norimberce že se v ří­zení přece jen má pokračovat. Je třeba jen ještě poznamenat, že bývalý soudce Ferber žije iako důchodce v Norimber­ce a bývalý soudce Hoffmann v Darm stadtu, kde by! a je činný jako právní zástupce. Ať již trestní řízení proti oběma do padne jakkoli, nepochybná je snaha soudních orgánů, řízení protahovat a chránit nacistické soudce, kteří byli, |ak ukazuje případ Kotzenbergera, neméně sadistickými vrahy a zločinci, jako pří­slušníci gestapa a SS. J. W. VÁNOČNÍ STROM AGRESORU USA VE VIETNAMU byl hanbou civilizova­ného světa. Americké bomby ve svá­tečních dnech padaly více než kdy jindy... Kresba Lva HAASE ND BÝVALÝ SS — Obersturmbannführer F. Bosshammer stanul v polovině lis­topadu před západoberlínským trest­ním soudem, je obviněn ze zavraždě­ní a účasti na vraždě 150 000 bulhar­ských, italských, rumunských a také slovenských židů. Až do roku 1968, kdy byl zatčen, pracoval a žil JUDr. Bosshammer klidně isko právní zá­stupce ve Wuppertálu. KRVAVÝ KAVARNlK. Šedesátník pan Ernst Lerch vedl pokojně svojí kavárnu v rakouském Celovcl. Nyní ale vyšlo najevo, že pan kavárník byl v době druhé světové války ná Celník štábu SS brigády Reinhard která mezi své „bojové“ úspěchy po­čítala také likvidaci nejméně 1 900 000 židovských obyvatel Polska. A tak v nedávných dnech, více Jak po čtvrt­století pokojného života, rakouské policejní úřady „krvavého kavárníka“ pana Ernesta Lercha zatkli a postaví před soud. ČASOPIS U] ELET, vydávaný v Ma­ďarské lidové republice, vzpomněl nedávno hrdinky MUDr. Margity Ko­­rltschonerové, která za druhé světové války dodávala velení sovětských, anglických a francouzských vojsk tajné zprávy o pohybu německého wehrmachtu 20. června 1944 dostala smluvený rozkaz k útěku, protože na­cistická kontrarozvědka odhalila její činnost, jelikož neměla možnost uprchnout, spáchala sebevraždu. V dopise na rozloučenou napsala: „Moji milí, matko, otče a bratře, ne­­oplakávejte můj osud Moje smrt bude bezbolestná.“ (ok)

Next