Hlas Revoluce, 1972 (XXV/1-25)
1972-01-15 / No. 2
Iniciativa protifašistických bojovníků, Účastníků války a odbojářů evropských zemí a jejich úsilí pro svolání celoevropské konference o bezpečnosti neochabuje. Hlas těch, kteří válku poznali na vlastní kůži, zazněl v listopadu minulého roku z Říma. Ve Výzvě, kterou uve řejnil též Hlas revoluce ve svém 49. čísle, je narýsován konkrétní pro gram cesty k upevnění míru a bezpečnosti evropských národů. Tato široká evropská spolupráce 83 organizací z 20 států představuje morální sílu historické hodnoty a nemůže být neslyšena. Její autorita je podepřena nejen zkušenostmi z minulosti, ale i odstrašujícími příklady Evropský den míru a bezpečnosti ze současných scén na naší planetě, z těch zemí, kde se dosud vede bezohedná válka, kde se dále páchají před našima očima válečné zločiny a kde dosud vládne fašismus. Mimořádný význam má hlas protifašistic kých bojovníků, bývalých účastníků války a odbujářů i pro budoucnost, to jest především pro mladé generace. Máme dost přesvědčivých argu mentů k tomu, abychom mladé lidi naučili poznávat souvislosti a ote vírat jim oči při orientaci v současném světě. Na konferenci v Římě byl zvolen přípravný sekretariát, který má dále koordinovat společná vystoupení a masové mítinky ve všech evropských členských zemích. Na svém nedávném zasedání v Bad Godesher gu se sekretariát usnesl doporučit všem organizacím, které se římské konference zúčastnily, aby 15. duben 1972 se stal evropským dnem protifašistických bojovníků, účastníků války, válečných oběti, obětí fašismu a odbojářů ve znamení boje za mír, bezpečnost, spolupráci a přátelství. V tento den mají všechny zúčastněné organizace odevzdat vládám svých zemí Výzvu, která byla jednomyslně na konferenci v Římě přijata. Vedle toho se budou na všech úrovních konat projevy a shromážděni, kde odbojáři a bývalí účastnici války seznámí s římskou Výzvou širokou veřejnost. Federální výbor Československého svazu protifašistických bojovníků se problematikou světového míru a evropské bezpečnosti zabýval na svém plenárním zasedáni 12. ledna. Také Český svaz protifašistických bojovníků v tom směru připraví ve všech svých organizacích masové kampaně, které budou navazovat na tradiční dubnové Mezinárodní pamětní dny odboje. Vždyť právě Československo, země v srdci Evropy, kde Mnichovem druhá světová válka vlastně začala, a kde se v květnu 1945 vedly ještě její poslední boje na území Evropy, má především k požadavkům míru a bezpečnosti této Evropy dnes co říci. Dr. GLOSATOR VRAHOVÉ chodí mezi námi Před třiceti lety došlo v Terezíně k prvním popravám. Psalo se o tom v minulém čísle Hlasu revoluce. Denním rozkazem z 8. ledna 1942 bylo vězňům tzv. terezínského ghetta sděleno, že v souvislosti s pašováním zpráv z tábora musí řada zajištěných vězňů očekávat trest smrti. Na dvoře tehdejších Ústeckých kasáren bylo pověšeno 9 vězňů. Byli to: Jiří Grab, Josef Gross, Jindřich Jetel, Arnošt Levit, Pavel Masárek, dr. Jaroslav Stránský, Julius Schiller, Salo Teichmann, Ota Weinberg. Před popravou přečetl velitel tábora vězňům Jakýsi rozsudek, že z nařízení vedoucího bezpečnostní služby pro Cechy a Moravu byli odsouzeni k trestu smrti provazem pro tupení Německé říše. Popravě museli být přítomni vedoucí vězeňské samosprávy. Z Prahy přijel vedoucí Zentralstelle SS-Hauptsturmführer Günther, z Kladna oberlandrát, jinak esesáci z lagerkomandantury. Bezpečnostní službu a uzavření místa popravy zajišťoval oddíl českého protektorátního četnictva. Když po skončení popravy esesáci odešli, nastoupili čeští četníci k otevřené jámě, do níž byla naházena těla po-pravených a velitel oddílu dal povel „K poctě zbraňl” Nebyla to Jediná poprava. 28 února 1942 bylo za stejná „provinění” popraveno dalších sedm vězňů. Když však došlo ke změně určení terezínského ghetta, zakázal Berlín provádění poprav, v táboře, který měl být nadále vzorným. Pozdější popravy byly prováděny již bez okázalosti v terezínské Malé pevnosti. Oběma popravám velel lagerinspektor SS-Obersturmführer Karl Bergel, zástupce velitele tábora. Osobně dával rozkazy u každého popraveného a střílel do jámy do těch, kteří se Ještě hýbali. Před osvobozením tábora Sovětskou armádou zmizel. Byl zařazen do československého seznamu válečných zločinců, ale dlouho nebyl vypátrán. Teprve v roce 1964 přišla zpráva, že byl objeven ve Würzburgu. Terezínská komise při ÚV SPB spolu se sekretariátem ÚV SPB zajistila svědecké výpovědi, které prostřednictvím Československé komise pro stíhání válečných zločinů byly postoupeny příslušným orgánům Německé spolkové republiky. Do dnešního dne nedošla však zpráva o zahájení soudního řízení. Karel LAGUS NSR Jeden z nejstarších členů NSDAP, Dietrich Klagges, zemřel ve věku 80 let v západoněmeckém městě Bad Harzburg. Klagges, někdejší předseda zemské vlády Brunšvíku, Jmenoval Adolfa Hitlera, tehdy cizince bez státní příslušnosti, kterému hrozilo vyhoštění z Německa pro účast na spiknutí, vládním radou. Tím Hitler nabyl automaticky německou státní příslušnost. Mohl proto kandidovat na nejvyšší vládní místa. Klagges byl pro válečné zločiny odsouzen k trestu káznice na doživotí, kterýžto trest byl později zmírněn na 15 let. -i-BELGIE Dne 18. prosince 1971 se konaly ve všech větších městech Belgie manifestace na protest proti neofašistickým rejdům. V poslední době došlo na různých místech k poškození pomníků padlých odbojářů, věnce tam položené bylv rozšlapány: objevily se i tiskoviny fašistického zaměření. Plánuje se setkání příslušníků organizace „Ocelová přilba”. Různé složky odbojářů zahájily Jednání s odbory o vytvoření jednotné antifašistické fronty. Prvním úspěchem odpůrců néofašismu bylo, že zmařili v Bruselu veřejné vystoupení italského fašisty G. Almiranta. DÁNSKO Opakované provokace neofašistů, namířené proti památným místům dánského protihitlerovského odboje, vyvolaly protiúder někdejších příslušníků hnutí odporu. Skupina bývalých ilegálních pracovníků vyhodila třaskavinou do povětří pomník, který zřídili dánští neofašisté ve Viborgu „na počest nacistických bojovníků”. Žádost neonacistického hnutí v Dánsku o znovupostavení pomníku provincionální vláda ve Viborgu zamítla, bezpochyby pod dojmem mohutné tiskové kampaně organizací dánského odboje proti nacistům. -i-SARDINIE V sardinském universitním městě Cagliari přepadla nedávno fašistická bojůvka skupinu studentů práv a dva z nich, Andrea Segunga a Stefana Valentiho pobodali a těžce zranili. Na protest proti tomuto násilnému činu, v rezoluci, kterou podepsalo 60 profesorů a docentů university, žádá se místní policie, aby proti neofašistickým skupinám co nejostřeji zakročila. ITÁLIE—ITÁLIE 50:3 — takový byl poměr vítězství antifašistů nad přívrženci neofašisty Almírante v Neapoli. Na halasně propagovaném srazu nových přívrženců černých košil, který byl uspořádán se souhlasem úřadů Italské republiky a jehož ráz byl velmi provokativní, bylo 3000 účastníků. Protestních protifašistických demonstrací se však zúčastnilo více než 50 000 obyvatel tohoto italského města. ARGENTINA V Argentině, v zemi, kde po skončení druhé světové války našla asyl celá řada německých fašistů, Je pro jejich ideologii živná půda. Přesvědčila o tom nedávná událost v lázeňském a ryboloveckém středisku Mar dél Plata. Fašistická bojůvka, složená většinou ze studentů, napadla shromáždění svých pokrokových spolužáků velmi surovým způsobem. Několik studentů bylo vážně zraněno a dvacetiletá studentka zůstala na místě mrtvá. Tento čin neofašistů vyvolal vlnu rozhořčení nejen 150 000 obyvateli města, ale v mezi celé latinské Americe. (jm) REKLAMA AGRESE USA V INDOČlNE — plakát, který vyrobila militaristická mašinérie pro Vietnam. Má vzbudit pocit síly a získat další žoldnéře do služeb Nixonovy doktríny o oietnamizact války: aby Hutí bojovali proti žlutým, zatímco americká elita předvede svoje zločinné vraždění technikou. V tom směru měly zapůsobit i nálety bombardérů USA ve vánočních dnech a koncem minulého roku. Sklizeň byla ale opačná: veřejné mínění celého světa se proti těmto válečným zločinům a prott americké agresi v Indočíně vzbouřilo dosud nevídanou mírou. Dopis z NSR Táborové souručenství Burhenwald-Dora v Německé spolkové republice se obrátilo v listopadu 1971 na bavorské ministerstvo spravedlnosti v Mnichově dopisem, který v českém překladu zní: Vážený pane ministře! Dotázali jsme se dne 7. 10. 1971 oana spolkového ministra spravedlnosti, kde se nachází bývalý SSOberscharfiihrer Martin Sommer, který byl porotním soudem v Bayreuthu odsouzen pro nacistické zločiny k doživotnímu žaláři. Tento dotaz byl podle příslušnosti postoupen bavorskému ministerstvu spravedlnosti a byl nyní zodpovězen dne 2. 11. 1971 jednou z Vašich služeben pod číslem jednacím „Gns 1288171 " v tom smyslu, že v záležitostech udělování milosti se zásadně nepodávají žádné Informace. • Tato odpověď neříká právě tak nic jako mnoho — nemůže uspokojit ani nás, ani naše jugoslávské a belgické přátele z Buchenwaldu, kteří se nás dotázali na bývalého buchenwaldského kata a proto jsme nuceni položit Vám zcela veřejně otázku, zda je pověstný Martin Sommer na svobodě, či zda ještě je v trestní vazbě. Odsouzení Sommerovo bylo svého času přijato u nás doma t za hranicemi s velkým uspokojením jako čin, který má přispět k překonání naší nedávné minulosti. — Bylo by neuvěřitelné, kdyby se byl tento Martin Sommer cestou milosti dostal opět na svobodu, nebot ... SS-Oberscharfiihrer Martin Sommer ze štábu komandantury koncentračního tábora Buchenwaldu je vrahem katolického kněze Otto Neuruhrera, který vyzpovídal jednoho vězně, byl pak tímto posazeným špiclem udán a Sommerem v tzv. bunkru zavražděn. ... SS-Oberscharfílhrer Martin Sommer v bunkru nevýslovně týral evangelického faráře Paula Schneidera, až tento byl SS-lékařem Dtng- Schulerem usmrcen předimenzovanou dávkou strofantinu. ... SS-Oberscharfíihrer Martin Sommer ve dnech, následujících po pověstné „křištálové noci" v bunkru koncentračního tábora Buchenwaldu tupým předmětem, asi železnou tyčí zavraždil asi 40 židovských vězňů, kteří následkem teroru ztratili nervy. Těchto několik málo skutečností Vám, vážený pane ministře, ukazují Martina Sommera, po jehož pobytu se — také jménem svých zahraničních přátel z Buchenwaldu — dotazujeme. Prosíme, abyste nám na naši otevřenou otázku dal právě tak otevřenou odpověď: Odpykává st tento Martin Sommer pravoplatně proti němu vynesený trest anebo byl, lak se domnívá zahraničí, tajně propuštěn na svobodu? V očekávání Vaší odpovědi Vás zdravíme s veškerou úctou Táborové souručenství Buchenwald-Dora Gottschalk, v. r. Grünewald, v r. JUSTIČNÍ VRAŽDA Již léto mluvíme o píšeme o tom, že zdpodoněmecké soudy postupuji více než benevolentně proti nacistickým zločincům, kteří se dnes — a teprve dnes, více jak čtvrt století po skončení války — dostávají před soud. Avšak ještě mnohem větší ohledy než na příslušníky SS a gestapa mojí na vlastní kolegy, na prokurátory o soudce třetí říše, kteří protiprávně odsuzovoli obžalované, často naprosto nevinné lidí, k trestu smrti o dokonce asistoval! při výkonu trestu, ačkoliv dobře věděli a vědět museli, že jejich oběti se ničím neprovinily. V Norimberce žil obchodník Leo Katzenberger a jistá Ireno Seilerovó, členka nacistické strany. On byl žid a narodil se 25. 11. 1873, ano byla tzv. „arijka“, nor. 26. 4. 1919 a byla vdaná od 28. 7. 1939. Tyto dva spojovolo staré přátelství, které nepominulo ani po nástupu Hitlera a platnosti norimberských zákonů. Zda tu bylo více, než přátelství, to zkoumol norimberský soud v roce 1968 velice podrobně. Věkový rozdíl mezi oběma byl 46 letí Dne 13. března 1942 soudil Kotzen bergera soudní senát, jehož členy byli ředitel zemského soudu dr. Rothany a soudní rodové dr. Karl Ferber a dr Q Hlas revoluce 2/72 Heinz Hugo Hoffmann. Odsoudili 69letého Katzeobergera „ve jménu německého lidu“ k smrti. Dne 3. června 1942 byl rozsudek vykonán. Kdyby mu soud byl prokázat „hanobení rasy mohl být Katzen berger odsouzen k trestu na svobodě, podle nacistického zákona o prznění rasy trest smrti předvídán nebyl. Soudci však provedli v tomto případě menší úpravu. Irenu Sellerovou, která ve své výpovědi popřela jakékoli intimní styky s Katzenbergerem, obžalovali z křivé přísahy, výslech jejího manžela jako svědka nepřipustili. Proti Katzen bergeravl použili ustanovení říšského nařízení o škůdcích lidu (Volkschadíings- Verordnung) z 5. 9. 1939 (§ 4) a dostali ho tak na poproviště. Je nepochybné a dá se tedy dokázat, že soudci Rothany, Hoffmann a Ferber zneužili svého práva a proti znění zákona (dokonce nacistického) spáchali justiční vraždu. Rothany byl souzen a odsouzen vojenským soudem v Norimberce již 4. prosince 1947 za svou činnost, do níž byla zahrnuta I vražda Kat zenbergera. Ostatní dva zůstoli až do roku 1960 nepovšimnuti. Teprve od roku 1960 bylo zahájeno proti oběma vyšet řavánl. V březnu roku 1968 (tedy po osmi letech šetření) bylo konečně zahá jeno trestní přelíčení a 5. dubna 1968 byl vynesen rozsudek. Ferber byl od-souzen na 3 roky do vězení a Hoffmann na 2 roky. Písemné vyhotovení rozsudku bylo doručeno teprve v lednu 1969. Jak oba odsouzení, tak státní zástupce se odvolali. Odvolací řízení se konalo u Nejvyššího spolkového soudu, který 21. července 1970 rozhodl zrušit původní rozsudek a vrátit věc soudu první instance k novému projednáni a rozhodnutí. Mezitím Ferber onemocněl a trestní soud v Norimberce proto 10 března 1971 řízení zostavil a to dokonce proti oběma obžalovaným, tedy I proti zdravému Hoffmannovi Vedlejší žalobce dr. Robert N. W. Kempner, který zastupuje obě dcery Katzen bergerovy, podal proti tomuto kurióznímu rozhodnutí stížnost. Na základě toho rozhod! nyní vrchní soud v Norimberce že se v řízení přece jen má pokračovat. Je třeba jen ještě poznamenat, že bývalý soudce Ferber žije iako důchodce v Norimberce a bývalý soudce Hoffmann v Darm stadtu, kde by! a je činný jako právní zástupce. Ať již trestní řízení proti oběma do padne jakkoli, nepochybná je snaha soudních orgánů, řízení protahovat a chránit nacistické soudce, kteří byli, |ak ukazuje případ Kotzenbergera, neméně sadistickými vrahy a zločinci, jako příslušníci gestapa a SS. J. W. VÁNOČNÍ STROM AGRESORU USA VE VIETNAMU byl hanbou civilizovaného světa. Americké bomby ve svátečních dnech padaly více než kdy jindy... Kresba Lva HAASE ND BÝVALÝ SS — Obersturmbannführer F. Bosshammer stanul v polovině listopadu před západoberlínským trestním soudem, je obviněn ze zavraždění a účasti na vraždě 150 000 bulharských, italských, rumunských a také slovenských židů. Až do roku 1968, kdy byl zatčen, pracoval a žil JUDr. Bosshammer klidně isko právní zástupce ve Wuppertálu. KRVAVÝ KAVARNlK. Šedesátník pan Ernst Lerch vedl pokojně svojí kavárnu v rakouském Celovcl. Nyní ale vyšlo najevo, že pan kavárník byl v době druhé světové války ná Celník štábu SS brigády Reinhard která mezi své „bojové“ úspěchy počítala také likvidaci nejméně 1 900 000 židovských obyvatel Polska. A tak v nedávných dnech, více Jak po čtvrtstoletí pokojného života, rakouské policejní úřady „krvavého kavárníka“ pana Ernesta Lercha zatkli a postaví před soud. ČASOPIS U] ELET, vydávaný v Maďarské lidové republice, vzpomněl nedávno hrdinky MUDr. Margity Korltschonerové, která za druhé světové války dodávala velení sovětských, anglických a francouzských vojsk tajné zprávy o pohybu německého wehrmachtu 20. června 1944 dostala smluvený rozkaz k útěku, protože nacistická kontrarozvědka odhalila její činnost, jelikož neměla možnost uprchnout, spáchala sebevraždu. V dopise na rozloučenou napsala: „Moji milí, matko, otče a bratře, neoplakávejte můj osud Moje smrt bude bezbolestná.“ (ok)