Hlas Revoluce, 1974 (XXVII/1-26)
1974-01-05 / No. 1
KO MENTU JEME... Vykročili jsme do nového roku 1974 ve znamení reálného optimismu. To znamená, že máme z uplynulého roku pozitiva značných úspěchů jak na domácím, tak i zahraničně politickém poli. A za druhé — že i do nadcházejícího roku máme dostatek sil a reálných plánů, abychom přispěli i k jeho dalšímu zlepšeni. V našem přáni je tedy obsažena a zvážena jedna prastará moudrost: aby ten nadcházející byl lepši, než minulý, ale ne zas tak dobrý, jako ten, co přijde opět po něm. Jakási dialektika optimismu. ■ Máme perspektivy pro úkoly nejbližší, i naděje pro potřeby vzdálenější. Mezi ty bezprostřední patři další usilováni S OPTIMISMEM o ukončeni všech válek na této planetě a o zajištěni bezpečnosti života a mírové práce lidu všech států, především u nás v Evropě. Na mezinárodním toru je proto připravena nová serie jednáni a konferenci. Již 2. ledna se schází v Ženevě třetí kolo pro odpoutáni izraelských a egyptských vojsk na linii Suezského kanálu. Znovu se bude jednat o zárukách evropské bezpečnosti, pokračuje jednáni o odzbrojeni a omezeni zbrojení ve Střední Evropě i v měřítku světovém. Nemělo by smyslu mluvit o bezpečnosti, kdyby zároveň neprobíhala jednáni o tom, jaká opatření budou učiněna, aby se dále snižovalo mezinárodni napětí. ■ Pro mírovou budoucnost lidstva je nutno řešit tak zvané globálni problémy civilizace. Předpokládá se v této oblasti, že etapa válek a napět! je vystřídána dlouhodobou érou mírového soužit! a spolupráce států s odlišným společenským zřízením. Proto je na čase, aby v celosvětovém měřítku přišly na program takové problémy, jako je využití energetických a surovinových zdrojů naší planety, společné úsilí o zdravé životni prostředí, perspektivy populačního vývoje a řešeni jeho důsledků, zajištění dostatku potravin především pro země s předpokládanou populační explozí a další směr vývoje vědeckotechnické revoluce. ■ Úkoly, které před lidstvem konce XX. století stoji, jsou tedy obrovské. Nebylo by myslitelné kladně je vyřešit bez historické etapy koexistence ve vztazích oblastí a států celé zeměkoule. Mir se musí stát novým politickým pojmem — nikoliv jako pouhá nebo dočasná neexistence války, ale jako prvořadý předpoklad úspěšného rozvoje lidstva a jeho civilizace. To bude také hlavní kriterium, podle kterého se bude vážit systém, který nejlépe dokáže tyto konkrétní potřeby a tužby všeho obyvatelstva naší planety realizovat. ■ Mezi dvěma soustavami současného světa si stále dobývá větší a větší důvěry systém socialistický. Sama jeho podstata vylučuje jednak vykořisťováni člověka člověkem a jednak agresivní války mezi národy. Nestačí však pouhá důvěra — pro prosazování jeho předností pro celé lidstvo je nutno den ze dne bojovat. Každý náš do máčí úspěch na poli mírové výstavby se tak stává i podílem velkého světového zápasu. Vkladem do potřebných perspektiv, do oprávněné důvěry a reálného optimismu. DR. GLOSATOR ZA ZÁSLUHY ODMĚNA Není snadné být synem dělového krále. Čtyřiatřicetiletý „důchodce“ Arndt von Bohlen und Haibach, kterému byla v roce 1966 přiznána celoživotní renta za odškodnění jeho podílů na firemním 1 rodinném majetku dynastie Kruppů, není spokojen. Navštívil proto rodinného přítele, majitele koncernu na výrobu rozhlasových přijímačů a magnetofonů, pana Maxe Grundiga, který je členem dozorčí rady nechvalně známé firmy Friedrich Krupp GmbH v Essenu a požádal ho, aby mu byla zvýšena roční renta, která přesahuje více jak jeden milión marek — netto. Uváděl, že mu z této částky vlastně zbývá pouhých dvě stě tisíc marek pro osobní výdaje. A jako doklad svého tvrzení předložil rozpočet. Své manželce paní Hetty poskytuje kapesné 120 000 západoněmeckých marek, nájem za jeho soukromou kancelář včetně platu sekretářky obnáší 60 tisíc, nájem za byt v bavorské metropoli — Mnichově je jen o polovinu menší. Udržování vily v Marrakeši stojí ročně 60 000 marek, vozového parku 70 tisíc a jachty Antinous II 300 tisíc. Poplatky za lovecký zámeček Blilhnbach a příspěvek, který vyplácí své matce, paní Anneliese von Bohlen und Haibach činí 200 000 a 150 tisíc marek. Je zřejmé, že při tak „malém" ročním příspěvku by úroveň čtyřlatřlcetlletého byla životni „dělového prince“ vážně ohrožena. Není známo, zda se správní rada koncernu na přímluvu pana Maxe Grundiga postarala o zvýšení jeho „kapesného“. Vždyť rodina Kruppů má nesmírné zásluhy o rozpoutání dvou světových válek. —m— Situace na Středním východe je stále ještě hrozbou pro mír. Tam právě stojí bezprostředně proti sobě dvě ozbrojené armády — a to na území Sjednocené arabské republiky, jednání o tom, aby se postupně od sebe odpoutaly a izraelský agresor ustoupil za Unit Suezského kanálu a potom dále v duchu rezolucí OSN, probíhají v Zenevě. Podnět k nim dala Mírová konference o Středním východě, která zde byla zahájena 21. prosince 1973 v Paláci národů. Na snímku: celkový pohled do zasedacího sálu. Telefoto CTK — AP Starý dokument zrůdnosti Rasistická revue Archiv für Biologie und Rassengesellschaft, orgán německé nacistické strany, uveřejnila ve 30. čísle ročníku 1938 článek o „užitečností vzdušného bombardování z hlediska rasového výběru a sociálni hygieny“. Jeho autorem byl vysoký úředník říšské obrany. V článku se mj. píše: „Nejhustěji obydlené čtvrti utrpí nejvíce. Tyto čtvrti obývají chudé vrstvy obyvatel, kteří neměli v životě úspěch a Jsou vyděděnci lidské společnosti. Těžké bomby, vážící na-mnoze 1 přes tunu, přivodí nejen velké množství úmrtí a tělesných zranění, ale 1 mnoho případů duševních chorotv Lidé slabé nervové soustavy nevydrží podobné otřesy. Proto nám bombardování pomůže objevit neurasteniky a vyloučit je ze společenského života. Jakmile tak učiníme, zbývá nám již jen provést sterilizaci. Tak získáme opravdový rasový výběr.“ S podobnou „teorií" se dnes nikdo nechlubí. Ale 1 současný militarismus a fašismus postihují právě nejširší masy obyvatelstva. —edy— OSVOBODILI NACISTICKÉ VRAHY Nedávno byli v druhém osvětimském procesu ve Vídni porotním soudem zproštěni váleční zločinci Franz Wunsch a Otto Graf. Rakouský list „Arbeiterzeitung“ k tomu napsal: „Tentokrát nemůžeme při nejlepší vůli najít vysvětlení pro tento výrok soudu. Porotci nemusí zdůvodnit své rozhodnutí. Nikdy se nedozvíme, co se dělo uvnitř oněch dam a pánů. Avšak jak je možné úplně popřít zcela konkrétní svědecké výpovědi, které po týdny usvědčovaly oba obžalované?“ A časopis „Kurier“ konstatoval: „Kdo slyšel a zažil otřesné výpovědi svědků obžaloby v osvětimském procesu, musí si zoufat nad rakouským soudnictvím a nad spravedlností vůbec. Ohlas, který by mohl vyvolat tento výrok porotců ve světové veřejnosti, je pro naši vlast ostudou. Opět lze Rakousko označit za zem, kde vrahové včerejška mohou volně pobíhat jako počestní blahobytní občané dneška ...“ Tato slova jsou výrazem pocitů mladých novinářů, kteří proces sami zažili. Avšak byly to právě jejich noviny a časopisy, které se po léta úzkostlivě vyhýbaly tomu, aby objasňovaly příčiny a následky nacismu. Veřejně se o tom nemluvilo a raději lovili voliče mezi bývalými nacisty. Procesy proti válečným zločincům nemohou samozřejmě vrátit život oněm tisícům a statisícům obětí a nemohou ani odčinit všechno to nesmírné utrpení, které nacismus způsobil. Ale objasnit pravdu o nacistickém násilí, vysvětlit mladým lidem, jak se to vše vůbec mohlo stát, to není jen otázkou překonání minulosti, ale především nutným předpokladem pro zajištění budoucnosti. Porotci, kteří dnes vynášejí nezodpovědné osvobozující výroky, nemusí být sami bývalými nacisty, ačkoli i to se stává. Avšak ani ve škole, ani jinde se dosti nepoučili o podstatě fašismu a jeho dějinách. Často sami osobně zažili, jak v prvních letech po válce bezvýznamní členové nacistické strany byli pronásledováni, zatímco vlastní strůjci a zodpovědní nacističtí činitelé se včas uklidili do bezpečí. Procesy proti válečným zločincům mají jen tehdy smysl, jsou-li provázeny širokou vysvětlovači kampaní. Proto by zodpovědná místa v Rakousku Již konečně měla vynaložit veškeré úsilí, aby stálou informací a diskusí objasnila příčiny a podstatu nacismu a s ním spojeného antisemitismu a rasismu. JOHANN MÜLLER (Vldeů) • Bývalý SS-Sturmbannführer Hanns v PROSCHINSKY byl porotním soudem Hannoveru odsouzen pro zločin vraldy k dvojnásobnému doživotnímu žaláři. Proces byl zahájen před rokem, 30. listopadu 1972. Až do té doby žil Proschinsky na svobodě a pracoval jako Inspektor spolkových státních drah. Jak jsme již svého času oznámili (Hlas revoluce ě. 8/73byl obžalován z účasti na vyvraždovánl civilního obyvatelstva v oblasti cvtčtště jednotek SS v Deblcl v Polsku. Rozsudek hannoverského soudu je jistě zasloužený, pro současné poměry však výjimečný. Proschtnského obhájce podal proti rozsudku odvolání. © Hlas revoluce 1/74 jako nástroj útlaku Prclirada V údolí řeky Zambezi, zvaném Cabora Bassa, v portugalské kolonii Mosambik staví se veliká přehrada s hydroelektrárnou. Tato přehrada však není stavbou, která má přinést užitek mosambickému lidu a jeho hospodářství. Naopak je to podnik, který má upevnit koloniální a rasistickou nadvládu nad jižní Afrikou. Zambijský president Kaunda přehradu označil jako „pomník kolonialismu“. Cabora Bassa je projektem koloniálních mocností v jižní Africe. Projekt, plánovaný od roku 1959, dostal konkrétní podobu 25. července 1967, kdy byly mezi Portugalskem a Jihoafrickou republikou uzavřeny dvě dohody: jedna o hospodářské, sociální a kulturní spolupráci a druhá o dodávce a odběru elektrického proudu z budoucí elektrárny v Cabora Bassa. Jihoafrická republika se zavázala, že odebere nejméně 60 % energie z této elektrárny. Na to byl v březnu 1968 zadán projekt, který zahrnoval výstavbu přehrady, podzemní hydroelektrárny, výstavbu 1400 km dlouhého vysokofrekventního vedení do Johannesburgu s pobočkami do Rhodesie a Malawi. Pro samotný Mosambik připojení projektováno nebylo. Podle plánů má elektrárna dodat roku 1975 asi 4000 megawattů a dodávka proudu se má postupně stupňovat až na 20 000 megawattů. Pro hospodářsky nevyvinutý Mosambik nemůže stavba přehrady v Cabora Bassa přinést mnoho užitku. Stavba také není k tomu určena. Má politické pozadí. Má totiž posílit a upevnit bílý blok na jihu Afriky. Bude rentabilní jen odeberou lt Jihoafrická republika a Rhodesie dvě třetiny proudu. Jihoafrická republika by mohla samozřejmě svou potřebu elektrické energie krýt ze zdrojů na vlastním území. Avšak Cabora Bassa je příležitostí vytvořit a upevnit svazky mezi Jihoafrickou republikou a Mosambikem a tím položit základy plánované volné konfederace jihoafrických států, ovšem pod vedením Jihoafrické republiky. Přehrada v Cabora Bassa má tedy především dodávat levný proud áo Jihoafrické republiky a ostatních rasistických států. Z jezera nad přehradou se mají mimoto zavodňovat okolní oblasti. V těchto oblastech chce ovšem portugalská vláda usadit asi milión bílých osídlenců. Má se tu vytvořit jakási bílá hráz proti africkým guerillám a vlasteneckým silám ze severu. Proto také přikročila koloniální správa k vysídlování domácího obyvatelstva z tohoto území. Otázkou ovšem zůstává, zda stavba přehrady a plány rasistů vyjdou. Jednak jsou v poslední době partyzáni FRELIMO — osvobozeneckého hnutí v Mosamblku — na postupu a mohou zřejmě vynutit přerušení prací na přehradě. Mimoto má v portugalských koloniích Angole i Mosamblku africké obyvatelstvo dvacetinásobnou převahu nad bílým obyvatelstvem, v sousední Rhodesii dokonce čtyřicetinásobnou. A Jihoafrická republika, kde je poměr 1:5 nejpříznivější pro bílé obyvatelstvo, Je zcela odkázána na africké pracovní sjly. Od jara se otřásá rasistický systém apartheidu velkými stávkami. V Angole, Mosamblku i v Rhodesii se zesiluje partyzánská válka. Rasistický blok v jižní Africe nemá naděje na trvalý úspěch. A ani přehrada v Cabora Bassa — bude-li její stavba vůbec dokončena, jej nemůže zachránit. A. JIREK Pozdrav od belgických vězňů V minulém měsíci jsem odjel na pozvání do Belgie do pohraničního městečka U hranic mezt NSR a Belgií, do pětitisícového WELKENRAEDTU, abych se setkal se svými spoluvězni z AMBERKU v Bavorsku. Byl jsem na oplátku v rodině Remo Schilse, jenž je nyní předsedou Svazu invalidů a který mne seznámil s životem občanů Belgického království. Nejzajímavější však bylo setkání s kamarády, kteří přišli v plném počtu 30 osob t se svými manželkami. Vězňové jsou organizováni ve Svazu invalidů a zdá se mi, že je to sdružení více charitativní než politické. Setkání bylo po 29 letech dojemné i radostné. Jak jsme se všichni změnilil Dokonce jsme se museli představovat a přesvědčovat, o koho jde. Jen ten starý kamarád Remo z mé cely se nezměnil. A což náš dvorní holič, neúnavný roznašeč novinek z průběhu války, Charles Hölzen s maličkýma očima, ten se usmíval dál přes svoje brejličky s obroučkama. Sešit jsme se na jedné jrgntě jak proti fašismu v Chile, tak proti agresi v Izraeli. V otázce míru jsme jednotní — již nikdy válkuI To byl můj největší zážitek ze setkání s vězní z Amb'erku. Vzpomínall jsme na kamarády, kteří již nežijí, na bachaře Napoleona atd. Co však se stalo s českými kamarády z mé cely, ptá se sympatický holič Hölzen, co je s kapitánem Červeným, s Tony Vlasatým atd., kteří v květnu eventuálně v červnu 1944 byli v Amberku? Otázky nebraly konce a když jsme se rozcházeli, řekli mi: „Jardo, pozdravujte české kamarády a řekněte jim, že ani my jsme nezapomněli na své české spolubojovníky proti fašismu!“ Také my vás pozdravujeme, belgičtí kamarádi, a přejeme vám a vaší organizací mnoho zdaru. JAROSLAV EISNER POD lupQu* Politováníhodné Zprávy z Německé spolkové republiky nenasvědčují tomu, že by tam některé kruhy braly vážné zmírněni politického napětí v Evropě. • V rozpočtu Německé spolkové republiky je pamatováno částkou čtyř miliard marek na zakoupeni 175 bombardovacích letadel Phantom. • Dalších 2,1 miliardy marek bude stát zhotovení 432 tanků „Gepard“, které svým vývojem navazují na nacistické „Tygry“. Tanky „Gepard“ bude vyrábět firma Krauss-Maffei A. G. v Mnichově, která je závodem koncernu válečného zločince Flicka. Tanky budou vybaveny protiletadlovými děly. • Podle prohlášení inspektora námořnictva bundeswehru Kiihnla, budou západoněmecké námořní síly vybaveny novými ponorkami, stíhacími bombardovacími letouny a 40 rychlými čluny se zařízením pro odpalováni raket. • Na 42 000 vojáků bundeswehru a US Army se zúčastnilo spolu s holandskými vojáky velkých manévrů v Dolním Sasku. Bylo nasazeno na 11 000 motorových vozidel a několik leteckých jednotek. Cvičení pod krycím názvem „Big Ferro“ probíhalo v součinností s leteckými silami v Belgii, Holandsku a Dánsku a je označováno za jedno z největších, jaké NATO uspořádalo. • V prostoru Kasselu bylo uspořádáno velké cvičení bundeswehru: „Tarnkappe III“. Při manévrech bylo použito v údolí řeky Vesery „mlhového zvonu“, který se ukázal jako zdraví škodlivý a kromě řady dalších potíží působil značně na dechové orgány. Na protesty obyvatelstva proti použití chemické mlhy a potížím z toho vyplývajícím prohlásil státní tajemník ministerstva obrany v Bonnu Berkhan, že šlo o „politováníhodný omyl“. Lupiči z řa Během války daroval Italský diktátor Mussolini Adolfu Hitlerovi cenný obraz — „Obraz šlechtice“ — od Hanse Memllnga. Obraz mu ovšem nepatřil, pocházel z florentských sbírek. Hermann Göring se zmocnil v Itálii obrazu madony s dítětem od italského malíře Masaccia pro svou soukromou sbírku. Nebyl to ostatně Jediný cenný obraz, který Göring uloupil. V r. 1948 byla obě cenná umělecká díla opět vrácena Itálii a umístěna d SS na svých původních místech ve Florencii. V roce 1971 byly oba obrazy uloupeny. Oba najednou. V roce 1973 byly opět objeveny. Opět oba najednou. Ukázalo se, že je uloupila gangsterská banda, složená z bývalých důstojníků SS. Lupiči na svou obranu tvrdili, že prý jen chtěli tato restituovaná umělecká díla opět získat pro Německo, kterému podle jejich pojetí práva patří. J.