Hlas Revoluce, 1977 (XXX/1-25)
1977-01-08 / No. 1
t ? P Svět na začátku roku 1977 je jiný, podstatně jiný než byl ještě před několika lety. Dlouhá válka v Indoěíně skončila porážkou amerického agresora. Vietnam a Laos rozmnožily rodinu socialistických států a Kambodža se vymanila z koloniální navlády. Vztahy mezi dvěma největšími velmocemi nabyly kladných rysů: bylo uzavřeno několik smluv a dohod o odvrácení jaderné války, o zákazu jaderných pokusů až na menší podzemní výbuchy, o omezení strategického zbrojeni, o spolupráci v hospodářství, ve vědě a kultuře. Rovněž v Evropě se poměry změnily k lepšímu. Všechny evropské země spolu s USA a Kanadou podepsaly v Helsinkách dokument, který se stal chartou mírového soužití a spolupráce v Evropě a zpečetil nedotknutelnost současných hranic. Formuje se tvář nové Evropy — světadílu, který se rozhodl jít cestou vzájemného porozumění. V uplynulém roce bylo v tomto směru — hlavně při státnických návštěvách mezi socialis- Jaký bude nový rok? tickými a kapitalistickými představiteli — vykonáno mnoho prospěšného. Proces uvolňování mezinárodního napěti se stává převládající tendencí vývoje. Svět má dnes možnost lépe srovnávat. Krize, kterou kapitalistický svět začal zdánlivě překonávat, znovu zachvacuje jednu zemi za druhou. Obavy a pesimismus projevuji západní ekonomové při hodnocení hospodářské situace. Měsíčník Monde Diplomatique v bilanci uplynulého roku píše, že „Spojeným státům ani jejich konkurentům se nepodařilo vymanit z krize, jejíž životnost se dále projevuje“. Poprvé od konce druhé světové války se objem mezinárodního obchodu kapitalistického světa snížil. Ve srovnání s potížemi kapitalismu ještě více vystupují úspěchy socialistických zemí. Americký časopis Newsweek byl nucen konstatovat, že socialistický svět „může být právem hrdý na dosažené výsledky, jak vyplývá z údajů o průmyslové výrobě a zemědělské sklizni“. Politická labilita je dalším typickým rysem kapitalistického světa. V Británii je vládnoucí Labouristická strana roztříštěna a její levé křídlo revoltuje proti vládě. V Itálii se drží při moci menšinová vláda di v tomu, že levicové strany se neúčastní hlasování. Nově sestavená vláda v japonskú má v parlamentě většinu jednoho hlasu. V Izraeli vláda padla a dokumentovala tak krach agresivní politiky tohoto státu. Politický neklid je patrný i v NSR a ve Francii. V USA se připravuje k převzetí moci nová vláda v čele s prezidentem jamesem Carterem. Významnou úlohu při upevňování míru v Evropě měla konference evropských komunistických a dělnických stran v Berlíně. Socialistické země prosazují zastavení zbrojení a přechod k odzbrojení jako nejdůležitější úkol dneška. Návrhy na uzavřeni mezinárodní smlouvy o nepoužívání síly a na svolání světové konference o odzbrojení nebudou patrně dlouho čekat na uskutečnění. Na právě skončeném zasedání OSN bylo dohodnuto, že v roce 1978 bude svoláno zvláštní zasedání Valného shromáždění o této otázce. Náš svět vstupuje do nového roku s optimismem. Bude to rok pokračováni konference o evropské bezpečnosti a spolupráci tentukrát v Bělehradě. kde se budou posuzovat výsledky dohod uzavřených v Helsinkách. Bude to s velkou pravděpodobností rok další konference o Blízkém východě, od níž svět očekává spravedlivé a trvalé vyřešení sporů mezi arabskými státy a Izraelem. A bude to patrně též rok osobní schůzky mezi L. I. Brežněvem a jamesem Carterem a případné další smlouvy o omezeni strategického arzenálu obou velmoci. Bude to rok dalších schůzek mezi vedoucími představiteli Východu a Západu. Lze tudíž od něho očekávat, že to bude rok dobrý pro všechny lidi dobré vůle, kteří chtějí žít v míru a pokroku. -pš- Zasedání mezinárodního táborového výboru Koncem listopadu 1976 zasedal v Raunheimu u Frankfurtu n. Mohanem Mezinárodni výbor Rovensbrück. Schůzky se účastnily zástupkyně 14 států Evropy. Na programu byly úkoly protifašistických bojovníků při plnění usnesení helsinské konference za rostoucího nebezpečí neofašlsmu v některých státech Evropy. Opětovně se potvrdilo, že ženy — bývalé vězeňkyně, neustaly ve svém úsilí na upevnění míru ve světě, že se stále výrazně politicky angažují, že dobře cítí nebezpečí neofašismu a účastní se všemi prostředky boje proti němu. Významným úkolem zůstává práce mezi mládeží. Ve všech státech je kladena na přední místo v politické činnosti a přináší také dobré výsledky. Na zasedání Mezinárodního táborového výboru byli přizváni i zástupci z levě orientované mládeže v NSR, aby vlastní zkušenosti poznali úsilí o světový mír, viděli velkou snahu předat všechny naše zkušenosti zejména mládeží tak, aby mohla pokračovat v boji s neofašísmem. Mladí lidé byli překvapeni elánem a nadšením delegátek. Diskuse nám opět ukázala problémy, které dnes mladé Kardinálovo svědectví V rozhovoru s norským pastorem Torgeirem J. Havgarem prohlásil římskokatolický kardinál Raul Silve Henriquez v Santiagu: „Nikdo z nás nemyslil na možnost, že důstojníci našich ozbrojených sil budou tak zacházet s vlastním lidem, jak se to děje. Myslím, že nikdo z nás nevěděl, že dostaneme diktaturu podle nacistického modelu.“ Na otázku, kolik procent chilského obyvatelstva je zaměřeno proti juntě, odpověděl kardinál: „Nejméně 85 % obyvatelstva je proti vládě junty. Musíme ovšem myslit na to, že mnozí mají strach to přiznat. U nás vládne tyranie. Tajná policie odvléká lidi, kde a kdy jen chce. Pod pláštíkem patriotismu a svobody se jedná s lidmi násilně a brutálním způsobem.“ JB lidi v NSR velmi tíží. Je to hlavně zá- , kaz výkonu určitých povolání pro levě orientované osoby a vzrůstající nezaměstnanost. Ukázalo se také, že tito mladí lidé mají dobrou vůli orientovat se v dnešním světě, ale že jim často chybí informace o socialistických zemích. Na zasedání byly přijaty dvě rezoluce k boji proti neofašismu a k pod poře helsinské konference a Stockholmské výzvy. Zasedání bylo pečlivě připraveno. Zájem o ně projevila i 'veřejnost. Zahájil je starosta města Raunheimu s dalšími zástupci lidosprávy, byla uspořádána tisková kon Jak smýšlí 240 generálů Na celou řadu případů takzvaného pěstování tradic v bundeswehru NSR poukazuje měsíčník Rote Blätter, který je vydávaný pokrokovým západoněmeckým studentským svazem Spartakus. V prosincovém čísle časopisu se zdůrazňuje, že nedávný skandál po návštěvě bývalého nacistického „hrdiny““ v kasárnách vojenského letectva NSR, který skončil propuštěním dvou vysokých generálů Krupinského a Frankeho, je pouze „vrcholkem ledovce“. „Dlouhý je seznam setkání a společných slavností jednotek bundeswehru a příslušníků bývalé wehrmacht nebo SS. Nezřídka jsou celé skupiny bundeswehru odveleny ke kladení věnců na hroby bývalých nacistických velitelů. Knihovny v kasárnách bundeswehru se hemží nacistickými knihami,“ píše časopis. Poukazuje na další případy: v lůbeckých kasárnách musí vojáci zpívat nacistickou píseň o Pochodu do Flander. V síních tradic u četných leteckých jednotek v NSR visí makety letadel,' která přinášela smrt obyvatelům Sovětského svazu a ostatních evropských zemí. Mezi 240 velícími generály bundeswehru je pouze jediný, který si nevysloužil své ostruhy u Hitlera, připomínají Rote Blätter. Nejeden z nich chtěl kdysi pochodovat Rudým náměstím v Moskvě — ne však jako turista; proto nelze od armády NSR čekat nového ducha. Propuštění dvou generálů situaci nezmění. Podobně jako svého času penzionovaný generálporučík Rali (kvůli nepovolené návštěvě vojenských jednotek v Jižní Africe), dostávají oba kolem 5500 marek důchodu měsíčně. Nepřekvapilo by, kdyby si tedy krátili chvílí podporováním krajní pravice, soudí časopis. O. ference, jednání mělo ohlas i v zápa- A takhle vypadala jedna z mnohých neonacistických demonstrací v uplynulém doněmeckém rozhlase a televizi. roce V západnněmeckém Stuttgartu demonstrovalo 8000 občanů proti tomu, aby pokrokovým lidem bylo znemožňováno vykonával povolání, na něž se léta připravovali. V čele průvodu kráčeli bývalí vězňové z nacistických koncentračních táborů. Nesli hesla: Bučíte bdělí! Braňte svá základní demokratická prával TZ tVOLVCGl 2 m s 1/1977 ŠVAGR JAKO HISTORIK Po odsouzení svého švagra v Norimberku Tilo von Wilinovski napsal knihu na jeho obranu „Warum wurde Krupp verurteilt?“ (Proč byl odsouzen Krupp?) Kniha byla rozebrána a vždy znovu vydávána. Měl jsem k dispozici její třetí vydání. Těžko si představit větší překroucení pravdy, než obsahuje tato kniha. Přesto stojí zato zkoumat argumenty, které v té či oné podobě nacházejí širokou publicitu v NSR a při nedostaku jiných informací nepochybně mají i svou masovou působivost. Jednou z hlavních Kruppových vin bylo využívání otrocké práce vězňů koncentračních táborů a zajatců, což samo o sobě 1 vzhledem k tragickým následkům pro osud těchto vězňů patřilo do kategorie válečných zločinů i zločinů proti lidskosti. Krupp sám a také ústy svého švagra se hájil obvyklým způsobem: Nepolitičtí, ale vlastenečtí němečtí průmyslníci byli povinní poslouchat zákony své země. Hitlerova vláda byla legální a podnikatelé zejména za války jen přijímali její rozkazy. Museli se tedy i účastnit jejího programu využití otrocké práce, avšak byl to program legální vlády a zodpovídají za něj nejvyšší špíčky státního vedení třetí říše, nikoli Krupp. Při procesu s Kruppem se ovšem ukázalo, jaký podíl měl Krupp a Kruppové na tom, že Hitler a nacismus se mohli chopit moci, upevnit ji v Německu, rozpoutat a vést agresivní válku, ale o tom v této souvislosti pomlčme. Krupp však měl to neštěstí, že se dochovaly četné doklady, z nichž bylo zřejmo, že jeho podniky si nejen daly „vnutit“ válečné zajatce a vězně jako pracovní síly, ale že také velmi iniciativně požadovaly jejich přidělení a přitom velmi aktivně a drsně překonávaly všechny překážky. Na obhajobu této iniciativy a aktivity vymyslel Wilmovsky se svým švagrem přímo geniální teorii. Pro německé průmyslníky platil zákon, který je nejen nutil tyto otrocké pracovní síly zaměstnávat (Beschäftigungszwang), ale také si je vyžadovat (AufforderungswangJI Ke své iniciativě při získávání otroků byl prý! tedy Krupp vlastně přinucen. Podobně s odvoláním na legalitu třetí říše Wilmovsky obhajuje Kruppa z viny na plenění. Např. Austinovy závody ve francouzském Liancourtu sí Krupp jen „propachtoval“ a část jejich zařízení odkoupil. S pleněním to prý nemá nic společného, platil nájemné a 1 zakoupené zařízení zaplatil, aniž by na pro dávajícího činil „přímý čí nepřímý“ nátlak. Že pravý majitel Austinových závodů byl zatčen a zahynul v Osvětimi, nic prý na legalitě Kruppova postupu nemění. Proč ho tedy soud uznal vinným z pleněni? Ctitel hitlerovské legality, Tilo von Wilmovsky však v jednom případě zakolísal ve své důslednosti. Za války v roce 1943 vydal Hitler v ocenění Kruppových zásluh tzv. „Lex Krupp“ (Zákon Krupp). Kruppovy závody byly dotud akciovou společností a Wilmovsky místopředsedou její dozorčí rady. „Lex Krupp“ tuto akciovou společnost zrušil, Kruppovým závodům se dostalo mimořádného postavení a Krupp se stal jejich jediným majitelem. Tuhle hitlerovskou legalitu ovšem Wilmovsky neuznává, protože tím byla — jak píše — „zničena práva sourozenců Alfréda Kruppa“, tedy i paní Wilmovské. Proti právní platnosti tohoto zákona vznesl Wilmovsky protest. Pravda, byí jediný, ale osprave dlnitelný — šlo o jeho peníze. V Norimberku byl odsouzen Alfried Krupp a deset vedoucích úředníků jeho závodu k průměrné době 8,7 let vězení. Soud vynesl také rozsudek, že Kruppovy závody se konfiskují. Netrvalo dlouho a rozhodnutím amerického vysokého komisaře Johna J. McCloye byli všichni obžalovaní propuštěni na svobodu a konfiskace Kruppových závodů byla zrušena. Takže 1 Kruppův historik a švagr si přišel na své. K. a Radou evropských časopisů prošla zpráva, že na základě žádostí holandské vlády byl v Curychu zatčen bývalý SS-hauptsturmfiihrer a dnes několikanásobný milionář Pieter Menten. Bývalý důstojník SS měl být v Holandsku vyšetřován pro válečné zločiny, kterých se dopustil v okolí sovětského města Borislav. Důkazem o stále fungující činnosti esesácké pod- KONEC OBCHODNÍKA S OBRAZY? zemní sítě je skutečnost, že Menten byl den před zatčením varován a z Holandska zmizel. Jaká byla minulost tohoto, hromadného vraha a dnes obchodníka s uměleckými předměty ve velkém? V roce 1939 se tento výtečník objevil jako tlumočník u úřadu nacistického „Generálního gouvernementů" v Krakově. Proslavil se natolik, že když o čtyři roky později, v roce 1943 odjížděl, vzal s sebou tři plné vagóny obrazů, soch a jiných děl, včetně starožitného nábytku, které se staly základem jeho dnešního bohatství. To již ale nebyl tlumočníkem, ale hospodářským poradcem místních nacistických úřadů, a od přepadení SSSR také příslušníkem zbraní SS. Ani u jednotek s dvěma blesky na černých výložkách Menten, který se stal brzy vysokým důstojníkem, netlumočtl. Bylo nezvratně zjištěno západoněmeckýtrí časopisem Stern, že se zúčastnil tří masových exekucí. A magazín Stern obyčejně při publikováni článků o nacistických hrůzách nepřehání. Našly se nejen snímky z exhumací obětí, ale i svědci, kteří uměnímilovného vraha viděli při činu. Po druhé světové válce se v Holandsku o Mentenových zločinech zřejmě nic nevědělo. Byl sice souzen jako kolaborant, ale obdržel ještě náhradu 700 tisíc guldenů — za předměty, které mu údajně zničili příslušníci hnutí odporu. Od západoněmecké vlády zase naopak, jak píše Stern, obdržel pan Menten půl miliónu marek za předměty, které mu zničily jednotky SS ve Lvově. Možná, že v obou případech se jednalo o stejná umělecká díla. Na válečných zločinech a finančních machinacích budoval Menten své bohatství. A nežil si nijak špatně. Jeho třicetipokojová vila byla plná uměleckých předmětů, další rezidenci měl, zřejmě pro všechny případy, v Irsku. Na kontech bank, nejen západoněmeckých vlastnil podle odhadu na 57 miliónů západoněmeckých marek. Ale podivuhodný vzestup pana Pietera Mentena by měl náhle skončit. Byl zatčen v neutrálním Švýcarsku. Ale bude vydán holandským, anebo dokonce úřadům té země, kde páchal své zločiny, v tomto případě Sovětskému svazu? Švýcarská federace nemá ve svých sbírkách zákon o stíhání válečných zločinců. Existuje sice zákon o postihu osob, podezřelých z činů proti lidskosti, podle kterého by mohl být Menten ze země vypovězen. Ale zákony se dají v některých zemích vykládat různě a esesácké podzemí také nespí. A tak za koncem obchodníka s obrazy a válečného zločince musíme dát jen otazník. jam