Hlas Revoluce, 1977 (XXX/1-25)

1977-01-08 / No. 1

t ? P Svět na začátku roku 1977 je jiný, podstatně jiný než byl ještě před několika lety. Dlouhá válka v Indoěíně skončila porážkou amerického agresora. Vietnam a Laos rozmnožily rodinu socialistických států a Kam­bodža se vymanila z koloniální navlády. Vztahy mezi dvěma největšími velmocemi nabyly kladných rysů: bylo uzavřeno několik smluv a dohod o odvrácení jaderné války, o zákazu jaderných pokusů až na menší pod­zemní výbuchy, o omezení strategického zbrojeni, o spolupráci v hos­podářství, ve vědě a kultuře. Rovněž v Evropě se poměry změnily k lepšímu. Všechny evropské ze­mě spolu s USA a Kanadou podepsaly v Helsinkách dokument, který se stal chartou mírového soužití a spolupráce v Evropě a zpečetil nedotknu­telnost současných hranic. Formuje se tvář nové Evropy — světadílu, který se rozhodl jít cestou vzájemného porozumění. V uplynulém roce bylo v tomto směru — hlavně při státnických návštěvách mezi socialis- Jaký bude nový rok? tickými a kapitalistickými představiteli — vykonáno mnoho prospěšného. Proces uvolňování mezinárodního napěti se stává převládající tendencí vývoje. Svět má dnes možnost lépe srovnávat. Krize, kterou kapitalistický svět začal zdánlivě překonávat, znovu zachvacuje jednu zemi za druhou. Oba­vy a pesimismus projevuji západní ekonomové při hodnocení hospodářské situace. Měsíčník Monde Diplomatique v bilanci uplynulého roku píše, že „Spojeným státům ani jejich konkurentům se nepodařilo vymanit z krize, jejíž životnost se dále projevuje“. Poprvé od konce druhé svě­tové války se objem mezinárodního obchodu kapitalistického světa sní­žil. Ve srovnání s potížemi kapitalismu ještě více vystupují úspěchy so­cialistických zemí. Americký časopis Newsweek byl nucen konstatovat, že socialistický svět „může být právem hrdý na dosažené výsledky, jak vyplývá z údajů o průmyslové výrobě a zemědělské sklizni“. Politická labilita je dalším typickým rysem kapitalistického světa. V Bri­tánii je vládnoucí Labouristická strana roztříštěna a její levé křídlo re­­voltuje proti vládě. V Itálii se drží při moci menšinová vláda di v tomu, že levicové strany se neúčastní hlasování. Nově sestavená vláda v ja­ponskú má v parlamentě většinu jednoho hlasu. V Izraeli vláda padla a dokumentovala tak krach agresivní politiky tohoto státu. Politický ne­klid je patrný i v NSR a ve Francii. V USA se připravuje k převzetí moci nová vláda v čele s prezidentem jamesem Carterem. Významnou úlohu při upevňování míru v Evropě měla konference evropských komunistických a dělnických stran v Berlíně. Socialistické země prosazují zastavení zbrojení a přechod k odzbrojení jako nejdůle­žitější úkol dneška. Návrhy na uzavřeni mezinárodní smlouvy o nepou­žívání síly a na svolání světové konference o odzbrojení nebudou patrně dlouho čekat na uskutečnění. Na právě skončeném zasedání OSN bylo dohodnuto, že v roce 1978 bude svoláno zvláštní zasedání Valného shro­máždění o této otázce. Náš svět vstupuje do nového roku s optimismem. Bude to rok pokra­čováni konference o evropské bezpečnosti a spolupráci tentukrát v Bě­lehradě. kde se budou posuzovat výsledky dohod uzavřených v Helsin­kách. Bude to s velkou pravděpodobností rok další konference o Blízkém východě, od níž svět očekává spravedlivé a trvalé vyřešení sporů mezi arabskými státy a Izraelem. A bude to patrně též rok osobní schůzky mezi L. I. Brežněvem a jamesem Carterem a případné další smlouvy o omezeni strategického arzenálu obou velmoci. Bude to rok dalších schůzek mezi vedoucími představiteli Východu a Západu. Lze tudíž od něho očekávat, že to bude rok dobrý pro všechny lidi dobré vůle, kteří chtějí žít v míru a pokroku. -pš- Zasedání mezinárodního táborového výboru Koncem listopadu 1976 zasedal v Raunheimu u Frankfurtu n. Moha­nem Mezinárodni výbor Rovensbrück. Schůzky se účastnily zástupkyně 14 států Evropy. Na programu byly úko­ly protifašistických bojovníků při plnění usnesení helsinské konference za rostoucího nebezpečí neofašlsmu v některých státech Evropy. Opětovně se potvrdilo, že ženy — bývalé vězeň­­kyně, neustaly ve svém úsilí na upev­nění míru ve světě, že se stále výraz­ně politicky angažují, že dobře cítí nebezpečí neofašismu a účastní se všemi prostředky boje proti němu. Významným úkolem zůstává práce mezi mládeží. Ve všech státech je kladena na přední místo v politické činnosti a přináší také dobré výsled­ky. Na zasedání Mezinárodního táboro­vého výboru byli přizváni i zástupci z levě orientované mládeže v NSR, aby vlastní zkušenosti poznali úsilí o světový mír, viděli velkou snahu předat všechny naše zkušenosti ze­jména mládeží tak, aby mohla pokra­čovat v boji s neofašísmem. Mladí li­dé byli překvapeni elánem a nadše­ním delegátek. Diskuse nám opět ukázala problémy, které dnes mladé Kardinálovo svědectví V rozhovoru s norským pastorem Torgeirem J. Havgarem prohlásil řím­skokatolický kardinál Raul Silve Henriquez v Santiagu: „Nikdo z nás nemyslil na možnost, že důstojníci našich ozbrojených sil budou tak za­cházet s vlastním lidem, jak se to děje. Myslím, že nikdo z nás nevě­děl, že dostaneme diktaturu podle na­cistického modelu.“ Na otázku, kolik procent chilské­ho obyvatelstva je zaměřeno proti juntě, odpověděl kardinál: „Nejméně 85 % obyvatelstva je proti vládě jun­ty. Musíme ovšem myslit na to, že mnozí mají strach to přiznat. U nás vládne tyranie. Tajná policie odvléká lidi, kde a kdy jen chce. Pod pláští­kem patriotismu a svobody se jed­ná s lidmi násilně a brutálním způ­sobem.“ JB lidi v NSR velmi tíží. Je to hlavně zá- , kaz výkonu určitých povolání pro le­vě orientované osoby a vzrůstající ne­zaměstnanost. Ukázalo se také, že tito mladí lidé mají dobrou vůli oriento­vat se v dnešním světě, ale že jim často chybí informace o socialistic­kých zemích. Na zasedání byly přijaty dvě rezo­luce k boji proti neofašismu a k pod poře helsinské konference a Stock­holmské výzvy. Zasedání bylo pečlivě připraveno. Zájem o ně projevila i 'veřejnost. Zahájil je starosta města Raunheimu s dalšími zástupci lido­­správy, byla uspořádána tisková kon­ Jak smýšlí 240 generálů Na celou řadu případů takzvaného pěstování tradic v bundeswehru NSR poukazuje měsíčník Rote Blätter, kte­rý je vydávaný pokrokovým západoně­­meckým studentským svazem Sparta­kus. V prosincovém čísle časopisu se zdůrazňuje, že nedávný skandál po návštěvě bývalého nacistického „hr­diny““ v kasárnách vojenského letec­tva NSR, který skončil propuštěním dvou vysokých generálů Krupinského a Frankeho, je pouze „vrcholkem le­dovce“. „Dlouhý je seznam setkání a spo­lečných slavností jednotek bundes­wehru a příslušníků bývalé wehr­macht nebo SS. Nezřídka jsou celé skupiny bundeswehru odveleny ke kladení věnců na hroby bývalých na­cistických velitelů. Knihovny v kasár­nách bundeswehru se hemží nacistic­kými knihami,“ píše časopis. Pouka­zuje na další případy: v lůbeckých kasárnách musí vojáci zpívat nacistic­kou píseň o Pochodu do Flander. V síních tradic u četných leteckých jednotek v NSR visí makety letadel,' která přinášela smrt obyvatelům So­větského svazu a ostatních evrop­ských zemí. Mezi 240 velícími generály bundes­wehru je pouze jediný, který si nevy­sloužil své ostruhy u Hitlera, připo­mínají Rote Blätter. Nejeden z nich chtěl kdysi pochodovat Rudým ná­městím v Moskvě — ne však jako tu­rista; proto nelze od armády NSR če­kat nového ducha. Propuštění dvou generálů situaci nezmění. Podobně ja­ko svého času penzionovaný generál­poručík Rali (kvůli nepovolené náv­štěvě vojenských jednotek v Jižní Africe), dostávají oba kolem 5500 ma­rek důchodu měsíčně. Nepřekvapilo by, kdyby si tedy krátili chvílí podpo­rováním krajní pravice, soudí časo­pis. O. ference, jednání mělo ohlas i v zápa- A takhle vypadala jedna z mnohých neonacistických demonstrací v uplynulém doněmeckém rozhlase a televizi. roce V západnněmeckém Stuttgartu demon­strovalo 8000 občanů proti tomu, aby pokrokovým lidem bylo znemožňováno vykonával povolání, na něž se léta při­pravovali. V čele průvodu kráčeli bý­valí vězňové z nacistických koncen­tračních táborů. Nesli hesla: Bučíte bdělí! Braňte svá základní demokratic­ká prával TZ tVOLVCGl 2 m s 1/1977 ŠVAGR JAKO HISTORIK Po odsouzení svého švagra v Norimberku Tilo von Wilinovski napsal knihu na jeho obranu „Warum wurde Krupp verurteilt?“ (Proč byl odsouzen Krupp?) Kniha byla rozebrána a vždy znovu vydávána. Měl jsem k dispozici její třetí vydání. Těžko si představit větší překroucení pravdy, než obsahuje tato kniha. Přesto stojí zato zkoumat argumenty, které v té či oné podobě nacházejí ši­rokou publicitu v NSR a při nedostaku jiných informací nepochybně mají i svou masovou působivost. Jednou z hlavních Kruppových vin bylo využívání otrocké práce vězňů koncentračních táborů a zajatců, což samo o sobě 1 vzhledem k tragickým následkům pro osud těchto vězňů patřilo do kategorie válečných zloči­nů i zločinů proti lidskosti. Krupp sám a také ústy svého švag­ra se hájil obvyklým způsobem: Nepo­litičtí, ale vlastenečtí němečtí průmy­slníci byli povinní poslouchat zákony své země. Hitlerova vláda byla legál­ní a podnikatelé zejména za války jen přijímali její rozkazy. Museli se tedy i účastnit jejího programu vyu­žití otrocké práce, avšak byl to pro­gram legální vlády a zodpovídají za něj nejvyšší špíčky státního vedení třetí říše, nikoli Krupp. Při procesu s Kruppem se ovšem ukázalo, jaký podíl měl Krupp a Kruppové na tom, že Hitler a nacis­mus se mohli chopit moci, upevnit ji v Německu, rozpoutat a vést agresiv­ní válku, ale o tom v této souvislosti pomlčme. Krupp však měl to neštěstí, že se dochovaly četné doklady, z nichž by­lo zřejmo, že jeho podniky si nejen daly „vnutit“ válečné zajatce a vězně jako pracovní síly, ale že také velmi iniciativně požadovaly jejich přidělení a přitom velmi aktivně a drsně pře­konávaly všechny překážky. Na obhajobu této iniciativy a akti­vity vymyslel Wilmovsky se svým švagrem přímo geniální teorii. Pro německé průmyslníky platil zákon, který je nejen nutil tyto otrocké pra­covní síly zaměstnávat (Beschäfti­gungszwang), ale také si je vyžado­vat (AufforderungswangJI Ke své ini­ciativě při získávání otroků byl prý! tedy Krupp vlastně přinucen. Podobně s odvoláním na legalitu třetí říše Wilmovsky obhajuje Kruppa z viny na plenění. Např. Austinovy závody ve fran­couzském Liancourtu sí Krupp jen „propachtoval“ a část jejich zařízení odkoupil. S pleněním to prý nemá nic společného, platil nájemné a 1 zakou­pené zařízení zaplatil, aniž by na pro dávajícího činil „přímý čí nepřímý“ nátlak. Že pravý majitel Austinových závodů byl zatčen a zahynul v Osvěti­mi, nic prý na legalitě Kruppova po­stupu nemění. Proč ho tedy soud uznal vinným z pleněni? Ctitel hitlerovské legality, Tilo von Wilmovsky však v jednom případě za­kolísal ve své důslednosti. Za války v roce 1943 vydal Hitler v ocenění Kruppových zásluh tzv. „Lex Krupp“ (Zákon Krupp). Kruppo­­vy závody byly dotud akciovou spo­lečností a Wilmovsky místopředsedou její dozorčí rady. „Lex Krupp“ tuto akciovou společnost zrušil, Kruppo­­vým závodům se dostalo mimořádného postavení a Krupp se stal jejich je­diným majitelem. Tuhle hitlerovskou legalitu ovšem Wilmovsky neuznává, protože tím by­la — jak píše — „zničena práva sou­rozenců Alfréda Kruppa“, tedy i paní Wilmovské. Proti právní platnosti to­hoto zákona vznesl Wilmovsky pro­test. Pravda, byí jediný, ale osprave dlnitelný — šlo o jeho peníze. V Norimberku byl odsouzen Alfried Krupp a deset vedoucích úředníků je­ho závodu k průměrné době 8,7 let vězení. Soud vynesl také rozsudek, že Kruppovy závody se konfiskují. Netrvalo dlouho a rozhodnutím amerického vysokého komisaře Johna J. McCloye byli všichni obžalovaní propuštěni na svobodu a konfiskace Kruppových závodů byla zrušena. Takže 1 Kruppův historik a švagr si přišel na své. K. a Radou evropských časopisů pro­šla zpráva, že na základě žádostí holandské vlády byl v Curychu zatčen bývalý SS-hauptsturmfiih­­rer a dnes několikanásobný milio­nář Pieter Menten. Bývalý důstoj­ník SS měl být v Holandsku vy­šetřován pro válečné zločiny, kte­rých se dopustil v okolí sovětského města Borislav. Důkazem o stále fungující činnosti esesácké pod- KONEC OBCHODNÍKA S OBRAZY? zemní sítě je skutečnost, že Men­ten byl den před zatčením varován a z Holandska zmizel. Jaká byla minulost tohoto, hro­madného vraha a dnes obchodníka s uměleckými předměty ve vel­kém? V roce 1939 se tento výteč­ník objevil jako tlumočník u úřadu nacistického „Generálního gouver­­nementů" v Krakově. Proslavil se natolik, že když o čtyři roky poz­ději, v roce 1943 odjížděl, vzal s sebou tři plné vagóny obrazů, soch a jiných děl, včetně starožit­ného nábytku, které se staly zá­kladem jeho dnešního bohatství. To již ale nebyl tlumočníkem, ale hospodářským poradcem místních nacistických úřadů, a od přepade­ní SSSR také příslušníkem zbraní SS. Ani u jednotek s dvěma bles­ky na černých výložkách Menten, který se stal brzy vysokým důstoj­níkem, netlumočtl. Bylo nezvratně zjištěno západoněmeckýtrí časopi­sem Stern, že se zúčastnil tří ma­sových exekucí. A magazín Stern obyčejně při publikováni článků o nacistických hrůzách nepřehání. Našly se nejen snímky z exhumací obětí, ale i svědci, kteří uměními­­lovného vraha viděli při činu. Po druhé světové válce se v Ho­landsku o Mentenových zločinech zřejmě nic nevědělo. Byl sice sou­zen jako kolaborant, ale obdržel ještě náhradu 700 tisíc guldenů — za předměty, které mu údajně zni­čili příslušníci hnutí odporu. Od západoněmecké vlády zase na­opak, jak píše Stern, obdržel pan Menten půl miliónu marek za předměty, které mu zničily jed­notky SS ve Lvově. Možná, že v obou případech se jednalo o stej­ná umělecká díla. Na válečných zločinech a fi­nančních machinacích budoval Menten své bohatství. A nežil si nijak špatně. Jeho třicetipokojová vila byla plná uměleckých před­mětů, další rezidenci měl, zřejmě pro všechny případy, v Irsku. Na kontech bank, nejen západoněmec­­kých vlastnil podle odhadu na 57 miliónů západoněmeckých marek. Ale podivuhodný vzestup pana Pietera Mentena by měl náhle skončit. Byl zatčen v neutrálním Švýcarsku. Ale bude vydán ho­landským, anebo dokonce úřadům té země, kde páchal své zločiny, v tomto případě Sovětskému sva­zu? Švýcarská federace nemá ve svých sbírkách zákon o stíhání válečných zločinců. Existuje sice zákon o postihu osob, podezřelých z činů proti lidskosti, podle které­ho by mohl být Menten ze země vypovězen. Ale zákony se dají v některých zemích vykládat růz­ně a esesácké podzemí také nespí. A tak za koncem obchodníka s ob­razy a válečného zločince musíme dát jen otazník. jam

Next