Hospodářská Politika, říjen-prosinec 1930 (IV/40-52)
1930-10-04 / No. 40
Vydávají a řídi: Dr.Frant. Fousek a M. Bitterman HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA Roční předplatné v tuzemsku 120 Kč, v cizině 150 Kč - Jednotlivá čísla za Kč 2 50 4. ŘÍJNA 1 9 3 0 « R O Č N í K I V. »ČÍSLO 40 vychází každou sobotu Účet poštovního úřadu šekového čís. 86.174 OTÁZKY TÝDNE: Bilance Demonstrace proti německým zvukovým filmům skýcl^de- v Praze jsou nyní definitivně skončeny a je třeba promonstrací věsti si jejich povšechnou bilanci. Především je nutno upozorniti, že by bylo stejně pochybným podceňovati jejich příčiny jako přeceňovati jejich následky, neboť nešlo o událost, která by určovala běh evropských dějin, nýbrž prostě o výbuch určité davové nervosy, které bylo zneužito. Především se tu uplatnila stará zkušenost, že ulice naslouchá zpravidla tehdy lidem nepovolaným, mlčí-li lidé povolaní — a faktum je, že naši politikové opravdu nezaujali žádného stanoviska k celé řadě důležitých událostí v našem bližším i vzdálenějším sousedství, ačkoli každý cítil, že je třeba, aby ke všem těm věcem odpovědné politické vedení něco nahlas řeklo. Odpovědní činitelé však mlčeli, zatím co různých znervosňujících práv a událostí přibývalo. Byla tu především poprava několika Slovinců v Itálii, která znervosnila veřejné mínění, byla tu osudná srážka italského a jihoslovanského parníku a průběh jejího vyšetřování, jenž — ze značné části také nepřesným referováním částí našeho tisku — byl zdrojem ustavičného neklidu, k tomu přistoupily volby v Německu, které roznesly nervositu po celé Evropě a připočteme-li k tomu ještě různé jiné okolnosti místního rázu, pochopíme, že tu vzniklo prostředí všeobecné nervosity, která hledala jen nějaký ventil, který by toto napětí trochu uvolnil. Tímto ventilem byly německé zvukové filmy, ale mohl jím býti právě tak dobře i jakýkoli jiný podnět, neboť nebýt německých filmů, bylo by si všeobecné napětí našlo jiný podnět k uvolnění nahromaděné nervosity. Není proto třeba celou tuto záležitost, třebaže se zvrhla v nedůstojné projevy, považovati za světodějnou událost, ale za to si musíme tím blíže všimnouti příčin, které k demonstracím vedly a různých nepěkných zjevů, které je provázely. O hlavní příčině jsme se již zmínili: je to přílišná mlčenlivost našich vůdčích osobností, která není v tomto případě žádným systémem, nýbrž prostě nedostatečným zakrýváním rozpaků a důkazem, že ani tyto vůdčí politické osobnosti nemají k tomu, co se děje za hranicemi, pevného stanoviska. Lid očekává vždy od těch, kteří jej chtějí vésti, že mu v rozhodných okamžicích řeknou něco o svém stanovisku a o svých záměrech a neřeknou-li mu ničeho a je-li při tom ještě viděti, že sami ani nevědí, co by mu řekli, pak se nelze diviti, že si hledá odpověď sám. Že ta odpověď je někdy zbytečně hlučná a že není vždy úplně správná, to je již v povaze pouličních projevů, jichž bývá, bohužel, zpravidla zneužito živly neodpovědnými. Odpovědnost za ně nepadá však jenom na ty, kteří při těchto projevech povykovali, nýbrž právě tak i na ty, kteří před tím mlčeli, ačkoli bylo jejich povinností, aby včas promluvili. Tento nedostatek pevného stanoviska je vážnou chybou našich rozhodujících politických činitelů, která se právě při této příležitosti projevila trapněji, než kdykoli před tím. Co platí o politických činitelích, bylo pozorovati stejně také u příslušných úřadů, které byly stejně nerozhodné před projevy, během demonstrací a které asi nemají své jasné stanovisko ani teď. Kdyby celý úřední aparát a zvláště ten, který rozhoduje o hospodářské politice našeho státu, pracoval podle programu, kdyby věděl vždy předem, co chce a kdyby neodkládal rozřešení celé řady hospodářských a správních otázek jen proto, že neví, jak do nich, pak by se mnoho problémů mohlo vyříditi preventivními opatřeními a nemusily by býti záminkou k primitivním a škodlivým akcím ulice. Kapitolou pro sebe bylo chování denního tisku, jenž ukázal opět mnoho slabin naší žurnalistiky. Nejde jen o listy tak zvané bulvární, na které je vždy třeba bráti jiné měřítko a jež nelze srovnávati se seriosním denním tiskem, ale i tento denní tisk počínal si namnoze způsobem, který svědčil jak o nedostatku rozvahy a odpovědnosti, tak i o nedostatku jakéhokoli zásadního stanoviska k celé věci. Byly noviny, jejichž názorse měnil podle počtu demonstrantů a jejichž každé další vydání stavělo úplně na hlavu to, co přineslo vydání předcházející, byl vážný list, jenž přinášel o pražských událostech zprávy, které se navlas podobaly zprávám z bojiště a bylo, bohužel jen velmi málo listů, které by byly měly v celé věci stanovisko jen jedno a jež by dovedly čtenářům rozumně vyložiti, oč vlastně jde. Naše žurnalistika odnesla si vůbec z demonstrací velmi špatné vysvědčení a není vyloučeno, že leckterý z jejích representantů natropil svým perem více škod, než demonstranti kamením. Ale všechny tyto škody mohly by se nakonec změniti 1