Hospodářská Politika, červenec-září 1933 (VII/26-39)
1933-07-01 / No. 26
504 HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA 1. července 1933 Demokracie stranická a demokracie spravedlivá sace. Včasným zakročením lze při použití mála prostředků dosíci více, nežli později prostředky mnohem většími. Odstraňování všech příčin, jež vedou k poruchám peněžního trhu a k zbytečné a škodlivé immobilisaci v hospodářství, patří k nejdůležitějším prostředkům v boji proti další krisi. Tyto úkoly nelze přezírají, protože pštrosí politika v těchto věcech by se příliš vymstila. Patrně bude také zapotřebí dalšího vybudování peněžní organisace o nějaké rediskontní místo, jež by podchytilo mnohé hospodářsky odůvodněné úvěrové potřeby, jež dnes zůstávají neukojeny, a k Národní bance se vůbec nedostanou. Jak na různé složité měnové a úvěrové otázky mohou býti menší odstíny v názorech i ve vrstvách jinak stejného smýšlení, viděli jsme znovu při středeční manifestaci průmyslníků. Hlavní řečníci zdůraznili jasně své protiinflační stanovisko. Dr. P r e i s s ve své řeči uvádí také: „Národní banka československá určena jest v prvé řadě k tomu, aby byla zdrojem úvěrovým pro soukromé podnikání a zákon poskytující jí emisní privilegium výslovně to potvrzuje. Je tedy možno dostati se k pružnosti úvěrové tak, že stát omezí svoje nároky na minimum nebo omezí je vůbec. Musíme i státně žiti dle poměrů. Neváhám uznati správnost politiky Národní banky, poněvadž nejde jen o to, aby bylo hověno okamžitým náladám a potřebám, nýbrž aby byla zachována hospodářská samostatnost naší vlasti.. .“ Další řečník dr. M ü h 1 i g pravil ve své řeči o této věci: „. . . Proto náš průmysl souhlasí s názorem směrodatných míst a odmítá jakýkoliv pokus o inflaci. Bylo by však uvažovati o určitém uvolnění úvěrové politiky naší Národní banky, jež by bylo při omezení požadavků státu na Národní banku proveditelné bez ohrožení hodnoty koruny vzhledem k bohatému zlatému krytí.. Ať chceme nebo nechceme, otázka, jak dosíci žádoucí pružnosti peněžního trhu, vyžádá si svého konkrétního řešení. Věci jen prospěje, stane-li se tak bez zbytečného vzájemného zaujetí a bez jakékoliv trpkosti zúčastněných míst.• Na táboru lidu na Javorině promluvil pařížský vyslanec dr. Osuský řeč, v níž ostře se vyslovil proti „stranické“ demokracii, jež vychovává Slováky k partikularismu. Strany reklamují pro sebe úřady, dodávky, příjmy a pohodlí. Přes to věří Osuský v demokracii, ale „v spravedlivou, nikoli protekcionářskou, v demokracii schopnou a pracovitou“. Tábor lidu není ovšem místo pro jasné třídění pojmů. Podle některých je i fašismus demokracií. Je tedy Osuský pro fašismus? Či není-li pro něj, pak by nás velmi zajímalo, jak si představuje demokracii beze stran. Kdyby na příklad řekl, že máme zbytečně mnoho stran, a to že také vede k zjevům výše zmíněným, byl by o mnoho konkrétnější, možná ovšem, že by pak jeho řeč zněla méně působivěji. Řeč Osuského je typická pro dnešní myšlení i nálady, které jsou dosti povážlivé. Přes to netřeba si zastírati, že vychází z dobře pozorovaných skutečností. Zajímalo by na příklad veřejnost, zda je pravda, že prý určitá strana žije z vodních staveb. Jaké obtíže tu vznikají pro státní rozpočet a pro úsporné snahy, když by — zůstaňme u příkladu — redukcí vodních staveb byly zmenšeny příjmy té určité strany. V této souvislosti se pak nedivíme, jestli ta neb ona strana se bránila proti tomu, aby trestní odpovědnost členů vlády vztahovala se také na překročení finančního zákona, stalo-li se úmyslně nebo z hrubé nedbalosti. Na konec volky nevolky přijdeme k tomu, že bude nejen mravnější, ale i lacinější, jestli příspěvek na vydržování stran zařadí stát rovnou a otevřeně do svého rozpočtu. Kdežto ministr zemědělství dr. Hodža v poslanecké sněmovně mluvil otevřeně o koncích liberalismu — v domácím i zahraničním obchodě — měl za nutné den nato ministr obchodu dr. Matoušek hájiti svobodu obchodu a podnikání vůbec, při čemž ovšem prakticky hned činil z této zásady výjimku, ohlašuje osnovu zákona proti „nezdravým“ distribučním metodám obchodů s jednotnými cenami. Ve vládě bojuje se o kartely, jedni vidí v nich zlo, druzí by jim rádi dopřáli, pokud možno svobody, česká část industrie chce od státu v oboru hospodářském, aby nerušil soukromého podnikání, průmysl dutého skla naproti tomu přeje si, aby na příklad v jeho oboru po vzoru cukerního průmyslu vláda přímo utvoření kartelu a zavedení numeru clausu podepřela. Průmysl dutého skla je nesporně na správné cestě, co vidíme dnes v této industrii, můžeme pozorovat i ve většině jiných. Cesta z krise do velké míry vede přes kartely. Vláda by měla tvoření jich i v zájmu vývozu nejen podporovat, ale přímo i vynucovat. • Těžko zjistiti, kdo je otcem myšlenky o fusi rakousko-maďarské, ať již s Habsburky či bez nich, zda Řím či Paříž, či zda oba; pro odpor Malé dohody a zdá se, že i Maďarska, je věc zatím pohřbena, aby snad ve vhodnější chvíli opět oživla, neboť zůstává mnohým politikům na západě sympatická. V tomto spojení vidí se nejen záchrana Rakouska před Německem, ale i morální posílení Pešti pro případné jednání o bližší spojení unie rakousko-maďarské s Malou dohodou. Naznačuje se, že možná na podzim dojde k zvláštní hospodářské konferenci, na níž se má jednati o těchto věcech, pod titulem „celní užší dohody v střední a jihovýchodní Evropě“. Jestliže nedojde k obnově mezinárodního obchodu po Londýně, pak třeba počítati pevně s tím, že budoucí hospodářský a politický vývoj půjde ve znamení „hospodářských bloků“. Československo za té situace nemůže jen prohlašovat, že chce zůstat za všech okolností a v každém směru úplně a stoprocentně samostatné, Československo musí tento vývoj eskontovati a prozatím aspoň pracovat k uskutečnění hospodářské Malé dohody. Neuskuteční-li se hospodářská Malá dohoda, nespojí-li se pak tento útvar s Rakouskem a Maďarskem, pak za několik málo let dostaneme se pod zvýšený tlak Německa. Nalézáme se vskutku na rozcestí, třebas si to většina jistých politiků, ať již tak zvaně nacionálních či agrárních, neuvědomuje. Nejistota o budoucnosti zbývajících, skutečných zlatých měn trvá. Po otřesu libry a dolaru dočasný pokles hfl není sice světová katastrofa, ale přece jen symptom. V otázce úvěrové expanse hospodářská konference neví kudy kam. Jedni zdůrazňují nadále v prvé řadě stabilisáéi měn, druzí zase zvýšení cen. První vidí řešení v odstranění obchodně politických a devisových. překážek, v úpravě dluhů, přizpůsobení výroby k spotřebě, v mezinárodních kartelech, jsou to hlavně státy, jež už in-Ve vládě i v průmyslu protilehlé názory na liberalismus Fuse rakouskomaďarská a širší celní úprava v jihovýchodní Evropě Drobné pokroky v Londýně 2