Hospodářská Politika, říjen-prosinec 1933 (VII/40-52)
1933-10-07 / No. 40
Vynutí italská ikce středoevropská rychlé jednání u nás? 7. října 1933 Ročník VII. Číslo 40 HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA O T Á Z K y TÝDNE Italský návrh na úpravu hospodářských poměrů ve střední Evropě, který byl právě v Ženevě předložen, sice překvapil, mělo se však a mohlo s ním počítat. Itálie nevzdala se hospodářských a mocenských ambicí v podunajských zemích a pohříchu nebyl dosud nalezen takový poměr mezi ní, Francií a Malou dohodou, jenž by ji uspokojil a umožňoval společný postup v této věci. Itálie souhlasila sice s protokolem ve Strese, který dával rámcovou možnost pro úpravu některých hospodářských poměrů ve střední a východní Evropě, avšak konkrétně nebylo z tehdejších návrhů dosud nic splněno a také Itálie dala svůj souhlas jen vlastně po stránce formální. Stresa navrhovala jednostranné preference pro vývoz obilí z podunajských států za tím účelem, aby posílila hospodářskou posici v těchto státech. Při tom bylo několikrát v debatě Československo vyloučeno z takových preferenčních možností, za to však po straně bylo navrhováno, aby Rakousku se pomohlo tím, že by se mu přiznaly jednostranné preference pro jeho průmyslový vývoz. Ačkoliv od konference ve Strese uplynul již rok, nedošlo k splnění tehdejších návrhů s výjimkou preference na vývoz dřeva z Rakouska do Francie. Německo, jež se též zúčastnilo streské konference, uzavřelo se ještě více proti zemědělskému dovozu a ani Itálie nevystupovala liberálněji pro umožnění dovozu z podunajských zemí, což platí i o Francii. Italský plán, který podporován jest Německem a Maďarskem, přichází nyní se širší základnou. Nezůstává jen při preferencích obilních, nýbrž chce rozšířiti tyto preference na všechny zemědělské výrobky podunajských států a na průmyslové výrobky rakouské. Že Československo nemá preferenční cla dostati, jest podle dosavadního postupu Německa a i Itálie téměř samozřejmé. Pro dunajské státy, které exportují zemědělské produkty, zvláště pro Rakousko, Rumunsko a Jugoslávii by tento plán mohl býti značným lákadlem, kdyby byl doplněn ještě ustanovením značnějších kontingentů pro vývoz z těchto států do Německa a do Itálie. Na štěstí dosavadní politika německá nepřipouští se zřetelem na vlastní poměry zemědělské poskytnutí větších dovozních možností, ovšemže nevíme, zda nynější energické vedení obchodní politiky německé řízené ministrem Schmidtem neprivodí i v tomto směru určitou změnu. Pak by nastalo opravdu značné nebezpečí pro možnost uskutečnění italského plánu, tak jak je podán, neboť nelze podceňovati tlak, který na vládu podunajských zemí i na naše spojence vykonává agrárníkrise. Kdežto ve Strese se nemluvilo o průmyslových preferencích, které by podunajské státy měly dáti jiným za preference zemědělské, zdá se, že italský plán má na zřeteli oboustranné preference, které by byly stanoveny v bilaterálních smlouvách. To by ovšem znamenalo dvojnásobné nebezpečí pro nás, nebezpečí přímého vytlačení našeho průmyslového vývozu z našich nejstarších a nejpřirozenějších odbytišť. Za tohoto stavu věcí musíme se opírati o svá spojení politická s Malou dohodou, s Francií a i s Polskem, abychom mohli čeliti tomuto pávrhu. Již přes půl roku pracuje se na organickém vybudování hospodářské Malé dohody. Pohříchu však tyto práce zůstávají stále ještě na povrchu, neboť nemohly se opravdu meritorně zabývati tím, co jest nejdůležitější, t. j. úpravou oboustranné výměny zboží. A jest jasné, že taková úprava nebude možná, nemůžeme-li Rumunsku a Jugoslávii poskytnouti dovozní možnosti v jejich hlavních zemědělských výrobcích. Brání tomu vývoj poměrů zemědělských a obchodní politika, tak jak se v posledních letech pod agrárním tlakem vyvíjela. Avšak dnes poměry i s hlediska politického i s hlediska nejpřednějších státních zájmů dospívají již tak daleko, že hesla o nutném vyrovnání mezi průmyslem a zemědělstvím již musí přestávat být jen formálními a že se musí konkrétně, a to co nejdříve k takovému vyrovnání dospět. Kdybychom měli nadále sledovat obchodní politiku, kterou jsme v posledních 2 letech též za pomoci devisovéhořízení neprávem vůči těmto státům aplikovaného provozovali, hlavně v oboru zemědělském, pak naděje na organické vybudování hospodářské Malé dohody by byly opravdu malé. Avšak pak stoupá nebezpečí, že by se mohl přes politická pouta uskutečniti nějaký návrh jiný, třebas by to nemusel býti nynější návrh italský. Bude ovšem třeba, aby i Francie v dnešní situaci politické si uvědomila své povinnosti vůči nám. Není dobře pochopitelné, že Francie připouští ještě dnes miliardový schodek své obchodní bilance s Německem a že při tom se brání tomu, aby nám umožnila větší vývoz našich výrobků do Francie, i na úkor vývozu německého zboží. Větší naše vývozní možnosti do Francie, větší přebytek obchodní bilance s Francií posílil by naše postavení a umožnil by, abychom mohli positivněji pracovati na vybudování výměny zboží se státy Malé dohody. Tyto otázky nesmějí dnes býti již jen předmětem sporu mezi zemědělstvím a průmyslem; dosavadní politika by již poškozovala nejen průmysl, nýbrž dotýkala by se nebezpečně celkové státní politikv. Jest proto doufati, že tak vážná mementa jako nynější plán italský způsobí vystřízlivění různých radikálů, kteří, uvědomivše si povinnost svou ke státu, po- Vydávají a řídi: Dr. frant. Fousek a M. Bitterman 1