Hospodářská Politika, duben-červen 1936 (X/14-26)
1936-04-04 / No. 14
Fénix 262 HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA 4. dubna 1936 s novými nároky na státní pokladnu, o něž nikdy není nouze při vzájemné licitaci stran. V tom je výhoda dnešního ministra financí, že není příslušníkem žádné politické strany a má proto při své houževnatosti možnost, aby proti přemrštěným požadavkům účinně hájil zájem státní pokladny. Z tohoto faktu plyne další významný důsledek: že se jistě upevní důvěra hospodářských činitelů ve vedení státních financí, jakmile bude zřejmo, že je tu někdo, kdo je dovede dobře bránit proti všem neodůvodněným požadavkům. S vracející se důvěrou a větším optimismem, k němuž dá asi také podnět hospodářské oživení, jež se na mnohých místech ukazuje již tak viditelným způsobem, že je nemohou popříti ani největší pesimisté, by zmizely také psychologické příčiny dnešního finančního stavu. Postupné hospodářské oživení, jež přirozeně může býti jen pomalé, musí také státním financím přinésti zvýšení příjmů proti loňsku v řadě důležitých položek. Půjde nyní o to, aby opatrným vedením a nepřetěžováním státní pokladny se přispělo k tomu, aby tyto výsledky se mohly příznivě projeviti, aby se stav pokladny alespoň přiblížil rovnováze, tím odčerpával méně prostředků na úvěrovém trhu pro běžnou potřebu, nezvyšoval úrokovou míru a přenechával tyto prostředky pro potřeby nutných a produktivních investic ať soukromých nebo veřejných (také investic pro obranu). Tím se postupující hospodářské oživení jenom ještě zesílí a dostaneme se časem ze začarovaného kruhu, do něhož nás uvrhla krise v minulých 4—5 letech. Vydržeti na této zde načrtnuté linii, bude přes veliké překážky, s nimiž ještě letos musíme počítati, hlavním úkolem příštích měsíců a snad i let a v tom i nový ministr financí si zaslouží podpory všech positivních lidí. Dnes je i širší veřejnosti jasno, jak úzce souvisí zdravý vývoj státních financí s mezinárodním postavením státu a proto doufejme, že se novému ministru financí podaří sdružiti kolem sebe dosti sil, aby uhájil státní finance před poruchami, jež za dnešní nebezpečné situace by nebyly omezeny jen na oblast finanční, nýbrž zasáhly by rychle i jiné oblasti a na konec i celkovou váhu československého státu. • , Měsíc po úmrtí dra Berlinera životní „Fénix“ obrací se ve Vídni na vládu a doznává veřejně, co odborná veřejnost už dávno věděla, že mu na prémiových reservách chybí 250 milionů šilinků. Manko v Československu — i o tom se léta úředně i neúředně vědělo, že je silné — odhaduje se dnes minimálně na 400 milionů Kč, někteří počítají i se 700 miliony Kč schodku. U Fénixů koncem 1934 bylo úhrnem přes 880.000 životních pojistek na kapitál ve výši 3 miliard šilinků, čili asi 13 mliard Kč, z toho připadalo na Československo 340.000 pojistek s pojištěným kapitálem přes 2200 milionů Kč. Fénix pracoval ve všech evropských zemích, snad s jednou výjimkou Švýcarska. Příčin neutěšeného stavu tohoto koncernu je několik: neúměrně vysoké provozní náklady, nepřiměřená režie získávací, technicky, matematicky neodůvodněné nízké pojišťovací premie až o 20—40% proti normálním, neúspěšné finanční operace, u nás speciálně převzetí velikého počtu domácích, rakouských a jiných zahraničních pojišťoven bez dostatečných prémiových reserv. Na tomto jediném obchodě měl Fénix ztrátu přes 280 milionů Kč, za což jako kompensaci dostalo se mu nostrifikace renty ve výši kolem 70 milionů Kč. Rakouský obchod Fénixů bude sanován na účet všech rakouských pojistníků, tím že budou platit vyšší příspěvky, a k tíži zaměstnanců ústavů. Říšskoněmecký stok prý je nedotčený. Jak bude sanován československý obchod, těžko v této chvíli jest říci. Rakouská vláda má právní a morální povinnost k sanaci československé účasti přispět. Forma je lhostejná, zda přímo či nepřímo. Československý stát a českoslovenští ostatní pojištěnci nemají žádného důvodu platit na československý Fénix, tuto věc musí financovat si českoslovenští pojistníci Fénixů sami. Je věcí účelnosti, zda se má zdejší Fénix přeměnit na samostatnou společnost, či zda se má jeho obchod předat kapitálově silným, větším domácím pojišťovnám, či také cizozemským pojišťovnám v tuzemsku k obchodu připuštěným. Dr. Berliner, o němž dnes skoro každý troufá si mluvit jen špatně, nebyl darebák, neměl žádných osobních potřeb ani jmění, byl přes to, co se stalo, nevšední člověk, velký finančník. Byl však ke škodě Fénixů velký optimista, neznal souvislostí mezi bursou a financemi na straně jedné a obchodní politikou na straně druhé, namlouval si, že jednorázovými akcemi podaří se mu doplniti, co mu scházelo do reserv, jeho gesce byla zařízena na optimální a nikoli na špatný případ. Nepočítal s tím, že státy nebudou platit, že nebudou dodržovat mírové a jiné úmluvy. Neměl nikoho vedle sebe, kdo by jeho horečnou stavbu zdržoval, kdo by ho držel při zemi a na zemi. Neznal lidi, celé legie politiků, novinářů a bursiánů děkují mu za své jmění, zisky a záchranu. Dr. Berliner spojoval pojišťovací obchod s bankovním obchodem, ač právě tytoi věci k sobě nepatří! Ti, kdož šli vyšlapanou cestou, těm se nestalo nic. Mezinárodní koncern Fénix se nepochybně rozpadne, na jeho likvidaci doplatí mnoho jednotlivců a několik málo při ní soukromě vydělá. Soutěž v oboru životního pojištění bude zdravější — a to je veliké plus. O budoucím stavebním ruchu slyšíme nejrůznější ná- Jaký zory podle toho, patří-li ti, kteří je vyslovují, k pesimi- gtg“g^ní stům nebo optimistům. A poněvadž je dnes veliká pře- ruch? vaha pesimistů, ať již od přírody anebo proto, že náladový pesimismus se stal pohodlnou módou, slyšíme většinou o celé situaci a tedy i o stavebním ruchu, úsudky pesimistické. Proto je tím důležitější, abychom se podívali na řadu konkrétních dat, jež v těchto dnech byla oznámena veřejnosti (na př. v rozhlase a pod.). Odbyt stavebních hmot proti loňsku stoupá. Tak na př. odbyt cementu v I. čtvrtletí 1936 stoupl asi o 6000 vagonů (t. j. přes 70 %) proti I. čtvrtletí 1935, kdy činil 8176 vagonů. Podobně statistika dopravy vykazuje za prvé dva měsíce 1936 silný vzrůst dopravy stavebních hmot do stanic Velké Prahy. Letos v lednu a v únoru bylo dopraveno 22.085 tun proti loňským jen 15.900 tunám. Dalším dokladem o vzestupu výroby a odbytu stavebních hmot je vzrůst spotřeby průmyslového uhlí, kterážto spotřeba v průměru stoupla v únoru asi o 14% proti loňsku, kdežto spotřeba u průmyslů stavebních vykazuje vzestup mnohem intensivnější. A komu by ani tyto konkrétní reálné číslice nestačily, toho 2