Hospodářské Noviny, leden-červen 1959 (III/1-26)

1959-01-04 / No. 1

NEPODCEŇUJTE NÁZVOSLOVÍ Používání správného jednotného ná­zvosloví pro materiály i výrobky je důležité ve skladním hospodářství a skladní evidenci, je mnoho případů, že týž materiál, přípravek, strojrH součást nebo přístroj má několik růz­ných označení, kterých je užíváno současně v různých podnicích a do­konce někdy i v témže podniku růz­nými odděleními či pracovníky. Jestliže nejsou všude odborníci, kteří znají všechny tyto názvy a jsou si vědomi toho, že jde stále o tutéž věc, dochází snadno k tomu, že týž materiál nebo výrobek je opětovně opatřován a skla­dován, nebo zas je odmítána jeho do­dávka s odůvodněním, že není na skladě. Potíže s používáním různých názvů pro týž materiál nebo výrobek se prakticky ukázaly v nedávno pro­vedené reorganizaci kde při slučo­vání závodů bylo často nutno prová­dět při inventurách prověrky, aby ma­teriál a výrobky, vedené dosud pod různými názvy, byly soustředěny ve steiných skladech a sjednoceny na skladních kartách. Tam, kde se tak nestalo, mohlo snadno dojít k vytvo­ření nadměrných zásob. Důsledné používání správného Jed­notného názvosloví má ovšem širší ekonomický význam. Pomáhá se lim rychlejšímu zavádění normalizace a typizace materiálů i výrobků, nedo­chází k nesrovnalostem mezi skladním hospodařením a evidencí, usnadňuje se iím identifikace dodávky podle hospodářská smlouvy a tím i přejím­­ka. předchází se iím reklamace odbě­ratelů. popřípadě i zákazy úhrady faktur pro odůvodnění, že dodávka neodpovídá původní technické doku­mentaci. v níž' bylo užito odlišného označení. Názvoslovná nekázeň má často vel­mi závažné ekonomické následky .Pro­to le nutno snahy techniků po jed­notném názvosloví a Jeho důsledném používání ve školách, ve výrobě i technické literatuře a publicistice podepřít a jejich propagaci doplnit stálým poukazováním na dalekosáhlé hospodářské následky, které z názvo­slovné nekázně plynou. Ludvík J e h 1 ZÁVAŽNÉ NEDOSTATKY DPLNÉ MECHANIZACE LESNI EVIDENCE Státní lesy jsou uceleným výrobním oborem a v průběhu minulých let, zejména po reorganizaci provedené k T. 1. 1956, učinila hlavní správa les­­nílió hospodářství a samostatná stroj­ně početní stanice »Lesočet« veliký kus práce na zmechanizování evi­dence. V roce 1956 byla zřízena vý­vojová stanice u Krajské správy lesů Jihlava, která sehrála velkou roli při vypracování a ověření projektu kom- K,RJ~p KA plexní mechanizace lesní evidence. Projekt je vypracován a v praxi s vel­kým úspěchem ověřen, takže není projekčních ani organizačních pře­kážek k rozšíření mechanizace na ce­lou činnost v lesnictví. Začleněním hlavní správy lesů do ministerstva zemědělství a lesního hospodářství však došlo k vážnému narušení dalšího rozvoje. Přesto, že se očekávalo rozšíření komplexní me­chanizace na celý obor lesního hos­podářství, zejména po stránce stro­jového vybavení strojně početní sta­nice, došlo k pravému opaku. Zása­hem ministerstva došlo k radikální­mu snížení [přesunuj strojových sou­prav pro jiné sektory ministerstva, kde však dosud zdaleka není vypra­cován a ověřen projekt komplexní mechanizace. Tak došlo k velmi váž­nému roztříštění prostředků a sil. Velmi namáhavě vypracovaný pro­jekt úplné mechanizace zůstává ne­využit, respektive svým využitím omezen pouze na kraj Jihlava, kam se sjíždějí delegace lesníků z jiných krajů, aby získali zkušenosti a ově­řili si výhody, avšak jejich oprávněné nadšení z výsledků v tomto kraji je vzápětí zchlazeno zjištěním, že další rozšíření nepřipadá v úvahu, neboť SPS Lesočet nemůže v žádném pří­padě převzít další kraje pro nedosta­tek strojního vybavení. Tak zůstává nevyužit zájem techniků a ekonomů lesního hospodářství o další rozši­­a využití strojního zpracování lesní evidence, zatímco v jiných sektorech bývá zpravidla nezájem hospodář­ských pracovníků první a největší překážkou rozvoje. V zájmu splnění závažného úkolu mechanizace evidence je proto nut­no, aby na jedné straně nebyla tlu­mena Iniciativa podniků, na druhé strané aby byla celostátně vyjasněna otázka jasného perspektivního plánu rozvoje úplné mechanizace, ať již po oborové (podnikové) linii, anebo po linii územní, aby nedocházelo k tříš­tění sil. Inž. Karel Rybníček, Krajská správa lesů, Liberec KDO A CO BRZDI ROZVOJ PALETIZACE Přestože vládní usnesení o paleti­zaci ukládá národním podnikům znač­né úkoly, její uskutečňování se ne­rozvíjí tak, aby co nejdříve přispěla ke zvýšení efektivnosti národního hospodářství. Nejsou to však pouze překážky hmotné, jako nedostatek paletizačních prostředků, které brzdí její rozvoj, ale 1 špatná organizace v používání dosavadních dopravních prostředků. Významným dopravním prostřed­kem, kterým může být dosaženo značných úspor, jsou přepravní skří­ně. Všeobecně je známo, že používá­ním přepravních skříní proti bednám nebo jiným dosavadním obalům je možno dosáhnout zhospodárnění do­pravy, zvýšení kapacity přepravova­ných nákladů a usnadnění lidské práce. Všechny tyto skutečností jsou zná­my a přesto používání přepravních skříní je nedostatečné. Jedním z hlav­ních nedostatků při používání pře­pravních skříní je jejich regulace a nedodržení zásadních ustanovení vy­hlášky Úředního listu 266/1956. Pře­pravní skříně jsou majetkem ČSD a jejich regulaci mají provádět okrsko­ví dispečeři ČSAD. Praxe je však ta­ková, že regulaci přepravních skříní více méně provádějí řidiči ČSAD, kte­ří nejlépe znají potřqbu jednotlivých podniků a mají nejlepší přehled o tom, kde se přepravní skříně na­cházejí. Dispečeři ČSAD tento přehled nemají. Tato iniciativa řidičů je po­chopitelná, poněvadž doprava pře­pravních skříní se jim příznivě pro­jevuje ve výplatní listině. A protože přepravních skříní je v některých okrscích nedostatek, jsou podniky od­kázány na libovůli zaměstnanců — ři­dičů ČSAD, přestože podniky přeprav­ní skříně včas požadují. Nepřehlednost, neukázněnost a ne­­organlzovanost jsou příčinou toho, že dosavadního počtu přepravních skříní se dostatečně nevyužívá, což nepři­spívá k tomu nejdůležitějšímu — k do­sažení efektivnosti, jakož i k usku­tečňování příprav pro paletizaci. Je proto nutno učinit taková opa­tření, aby v každém přepravním okrs­ku byly vytvořeny podmínky pro plnění plánů požadovaných přeprav­ních skříní, a^y podniky mohly usku­tečnit co nejrychlejší postupný pře­chod k dokonalejším formám přepra­vy jak ve vnitropodnikové dopravě, tak i v dopravě výrobků po dráze. A konečně i k lepší organizací svých skladů. Luděk Záhora, Závody Boženy Němcové, Teplíce 2SÜM 9ÜÜ1 Číslo 1 • 4. ledna 1959 MÁTE PŘEBYTEČNĚ STROJE A ZAŘÍZENI? Jak známo, lze podle vyhlášky minis­terstva financí č. 247 z 28. 12. 1957 uskutečňovat mezi hospodářskými orga­ nizacemi socialistického sektoru prodej přebytečných základních prostředků získávat tak fondy k úhradě nepláno­a vaných investic. Tímto způsobem podniky současně získávají stroje a zařízeni k plněni plánovaných úkolů. Redakce Hospodářských novin ve snaze zajistit komplexní přehled o stavu na­bízených základních fondů pro Široký okruh zájemců projednala tuto otázku se všemi příslušnými resorty. S jejích sou­hlasem a podporou budou ské noviny uveřejňovat podle Hospodář­potřeby I pravidelně zvláštní přílohu »Služba Hospodářských novin výrobním hospodář­ským jednotkám*, ve které budou ve for­mě inzerce otiskovány nabídky, poptávky, případně výměny základních prostředků z podniků celé CSR. jsme přesvědčeni, že tento způsob při­spěje k realizací a plnému využiti uve­dené vyhlášky ministerstva financí, resp. toho, co vyhláška sleduje, a to tím spíše, te Hospodářské noviny odebírají pracov­níci všech sektorů. Proto doporučujeme všem výrobním hospodářským jednotkám, výrobním družstvům a ostatním podnikům národních výborů, aby nám zasílaly na­bídky, poptávky, výměny a pod., pokud možno pravidelně. Redakce Zákony a hospodářská nařízení Co vyšlo v minulých dnech V OŘEDNlM LISTE: Částka 99 — (179) Vyhláška mlntstar­stva vnitřního obchodu, kterou se vy- 1 dávají základní podmínky dodávky prací Početnické služby. Částka 100 — (180) Směrnice ústřední­ho geologického úřadu o evidencí stavu a pohybu ložisek nerostných surovin. Částka 101 — (18Í) Vyhláška minister­stva spotřebního průmyslu, kterou se vy­dávají základní podmínky dodávky výrob­ků spotřebního průmyslu. Částka 102 — (182) Vyhlášky minister­stva potravinářského průmyslu a výkupu zemědělských výrobků, kterými se vydá­vají základní podmínky dodávky výrobků podnikům státního velkoobchodu a jiným odběratelům, dále dodávky a odběr olej­nín pro průmyslové zpracování, dodávky chovných zvířat a skotu, Jakož 1 dodávky jatefiných zvířat. SPOTŘEBNÍ PRŮMYSL V ROCE 1959 JDokončení ze str. 1.) Výroba kvalitního zboží v dosta­tečném množství je zásadním úkolem i pro náš vnitřní trh. Klademe přitom důraz na to, aby mělo vysokou kva­litu i zboží- levnějších druhů. Před­poklady pro tento požadavek máme vytvořeny. Povedeme nyní podniky a k tomu, aby jich dostatečně využívaly zajistily tak spokojenost našich spotřebitelů. Dalším velkým úkolem je přestavba mezd, která povede k důslednému uplatnění socialistické zásady odmě­ňování podle množství a jakosti vy­konané práce. V celé šíři využijeme zkušeností, které získáme ve vybra­ných závodech při přestavbě dělnic­kých mezd, a vyvarujeme se chyb, jichž isme se dopouštěli v minulosti. Podmínkou pro správné zavedení nové mzdové soustavy a spravedlivé­ho odměňování vůbec je zájem co nejširšího okruhu pracovníků o mzdo­vý pořádek. Věnujeme proto dobrému, ekonomicky zdůvodněnému zavádění nové mzdové soustavy největší péči. Současně musíme ukazovat pracují­cím důležitost zvyšování produktivity práce a srozumitelně jim vysvětlovat možnosti jejího zvýšení. Naším nej­­vyšším cílem je dosáhnout mzdového pořádku za nejůčelnějšího využití dosavadní výše mzdových fondů. S tím úzce souvisí i naše snaha zvý­šit všemi možnými prostředky odbor­né i politické znalosti všech pracují­cích a za pomoci nejlepších pracov­níků vést zaostávající na úroveň těch, kteří svými výkony stojí v popředí plnění našich plánů. Poslední ze stěžejních úkolů je vy­tvoření dobrých předpokladů pro bu­doucí růst výroby. Na tomto úseku jsme zaostávali hlavně v plnění in­vestičních úkolů. Toto zaostávání značně zmenšuje naše úspěchy v ostatních částech plánu. Abychom tento nedostatek odstranili, učiníme v průběhu roku 1959 opatření, která zabrání tříštění investičních prostřed­ků zvyšováním rozestavěnosti, a sou­středíme prostředky na hlavní akce. Současně budeme dbát o to, abychom urychleně uváděli do provozu vše­chny existující kapacity. Z prověrky efektivnosti jsme uěiníll trvalou formu řízení a kontroly na­šich závodů a podniků. Přesvědčili jsme se znovu při diskusi k dopisu ÜV KSČ, že iniciativa našich pracu­jících je obrovská. To mne opravňuje k tomu, že mohu již dnes říci: pracu­jící závodů a podniků ministerstva spotřebního průmyslu splní a pře­kročí úkoly, které jim ukládá státní pián rozvoje národního hospodářství na rok 1959, a při jejich plnění vytvo­ří předpoklady i pro splnění posled­ního roku druhé pětiletky. racovník Cifra byl člověk zásadový. Jako eko­nom si zvykl žít jen v číslicích. Proto se také stal abstinentem, neboť si vypočítal, že poží­vání alkoholu přes všechna tvrzení jeho obhájců není pro člověka rentabilní. Hřeje, ale nesáti, ří­kávali už naši otcové, jejichž moudrost Cifra ctil. K vánocům poskytoval svým nejmilejším jen dár­ky odpovídající jeho zásadám. Matce pět lahví Pri­­binky, tchyní tří láhve sirupu ze směsi lesních plo­din, otci ovocný mošt a ženě hybridovou šťávu v originálním balení. Člověk nemá vynechat jediné příležitosti k pře­svědčování nevěřících a odpůrců svých zásad. Proto se Cifra rozhodl vyjít do ulic právě na Silvestra, kdy akumulace při prodeji lihovin slaví své velké hody. Začal v automatu, kde si poručil skleničku minerálky. Zprvu si ho nikdo nevšímal a teprve na důraznou urgenci ho prodavačka energicky odbyla s tím, aby si šel tam, kde se zpil. Naštěstí se ho ujal jiný host, který si dával už po čtvrté rum s čajem: »Nesmíš to tak dávat na sobě znát. To víš, kdo chce na Silvestra vodu, ten je buď provokatér, nebo zvrhlík.« A hned mu kamarádsky radil, aby si dal Kej-rum, který prý ho postaví na nohy. Cifra znechucen odešel, aby vyhledal jiný lokál. Z opatrnosti si tam poručil jedno malé obyčejné pivo. Dostal velké — a při napití se mu zdálo tro­chu silné. Při placení pak zjistil, že to byla dva­náctka. »Dneska přece nebudu mazat pípy takovou bryndou, jako je sedmička — jsem poctivý výčep­ník,* odbyl jeho námitky pohrdavě hostinský. K dosažení horečky stačí rozdíl několika desetin stupně. Cifroví stačilo dvanáct stupňů ke zvýšení nervové činnosti. Mozek mu začal pracovat na nej­­vyšší obrátky, Cifra nabýval sebevědomí a ztrácel rovnováhu. Vrazil do nejbližši restaurace a moc­ným hlasem si poručil dvě deci ovocenky. A když na jeho výzvu nikdo nereagoval, praštil pěstí do stolu: »Bude to nebo ne — jsem tu hostem nebo nejsem?« zařval a vytáhl se na židli. Vzápětí ho však přitiskla zpět ruka vrchního: »Jsi tu host, ale nevítanet — a nehulákej, nemusí každý vědět, že jsi namazanej.« Cifra sice trochu zkrotí, ale hrdě se hájil: »Jsem anti — absti — jsem zásadním od­půrcem alkoholu. Piji pouze ovocné nápoje.« — »Tak jsi šmelinář nebo jsi vyhrál ve Sportce, pro­tože jinak by sis nemohl dovolit takový přepych, jako je opice z těch ovocných břeček.« A bez dal­šího meditování postavil před Cifru sklenici s Pre­látem. Jaká to urážka pro abstinenta — pomyslil si eko­nom. Ale zauvažoval, že tu zřejmě musí někde být chyba. Chtěl bojovat proti alkoholu, ale cítil se nyní bezmocným. Rád by svými ekonomickými vý­počty dokázal úsporu, ale poznával, že pivo je skutečně levnější než všechny ty nealkoholické ná­poje. A tak se v beznaději chopil sklenice a urážku vypil až do dna. »Ještě Jednu.« poručil a za chvíli se s ním točil nejen lokál, ale celý svět. Položil svou těžkou hlavu na stůl a zasnil se. Pak se zdvihl a vyšel do novoroční noci. Pocítil žízeň a zaslavil se u kiosku. Po získaných zkušenostech nesměle žádal něco k pití. »Co to má být — miněrálka, sodovka, ovocný střik, šabeso nebo ledová voda?« přívětivě nabízela prodavačka. Cifra si protřel oči a nechtěl věřit sluchu. Pak v duchu radostně zajásal. Přece tedy není ještě všechno ztraceno — a znovu nabýval sebedůvěry. Pokračoval v procházce Prahou — a co krok, to nové překvapeni, na jaké nebyl připraven. Zašel na černou kávu — a v kavárně mu vrchní nabídl čerstvé noviny, přinesl bez říkáni skleničku čer­stvé vody — a při placent mu dokonce dodal na haléř nazpět. V uzenářském krámě mu navážili přesně žádanou váhu bez ptaní, zda »to mají ne­chat tak«. A venku při rozbalení zjistil, že obsah odpovídá přesně objednanému druhu salámu a není tu vpašováno ani kolečko jiného podřadnějšího zboží, ani slupka s provázkem. U pekaře si koupil malé housky, Jež byly čer­stvé a prodavačka mu dokonce vybrala chřupavé, jaké měl rád. A těch druhů dortů a zákusků, co tu bylo. Zašel do restaurace, a když si ani v ne­přehledné řadě jídel nemohl vybrat podle chuti, číšník mu sám nabídl teplé vuřty, které obratem přinesl. Ve správkárně mu na počkání opravili botu v a v žehlírně v několika minutách vyžehlili kabát. Cifru pojal takový pocit blaženosti, že pak už jen klukovsky zkoušel postupně všechny druhy obchodů a služeb, aby se přesvědčil a utvrdil o sku­tečnosti té obrovské přeměny a zázraku novoroční noci. Rozběhl se k rozjíždějící elektrice — a řidič zastavil, aby počkal, až nastoupí. Prodavač tabáku mu ochotně vybral měkké cigarety, řezník mu uřízl právě z toho kusu masa, na který Cifra ukázal, ve­dle si koupil pomeranče, aniž je musel vzít v sáčku spolu s jablky — prostě — s novým rokem nastal nový obrat, který mohl ocenit jen ten, kdo se dosud všude přesvědčoval o pravém opaku toho všeho, čeho byl nyní svědkem. Cím to je? — tázal se sám sebe. A protože nena­cházel odpověď, zeptal se nesměle v jednom z ob­chodů staršího prodavače, proč je nyní všude tolik ochoty, dobré vůle a úslužnosti. Ten pohlédl nechá­pavě: »Což by to mohlo být jiné? Jsme tu přece pro zákazníky a nikoliv oni pro nás. Snažíme se každému vyhovět, aby byl spokojen a přišel k nám znovu.« Bylo to příliš mnoho dojmů — a Cifra unaven usedl na lavičku v parku. Přemýšlel o tom, jak je to krásné, mají-li lidé dobrou vůli vyhovět jeden druhému, kolik nesnází, nedorozuměni, hádek i svá­rů je tím odstraněno. Uspokojením a štěstím zavřel oči... Z jeho snění jej probudilo pořádné zacloumání. Procitl — a nechápavě se rozhlížel, kde to je. Le­žel na kovové nemocniční posteli s bílými polštáři. Stalo se mu neštěstí — napadlo jej, a rukou sjel po nohou, pak si ohmatal ruce, sáhl na hlavu: »Co je to se mnou?« vydechl. »Ted už nic,« slyšel děvče v bílém, které k němu přistoupilo. »Ale když vás sem přivezli, to jste vy­padal. Proč jste se tak zřídil — vždyť i to hovádka ví, kdy má dost!« pokyvovala vyčítavě hlavou. »To víte, pro nic a za nic byste se na záchytnou stanici nedostal!« Záchytná stanice pro alkoholiky! Marné bylo vy­světlování Cifrovo i personálu, marně Cifra zdůvod­ňoval svůj zásadní odpor k alkoholu. Nikdo mu ne­­věřil. Byl propuštěn s výstražným napomenutím a složenkou, kterou měl vyrovnat vzniklé náklady. Nechápal, nerozuměl tomu. Rozběhl se, aby stihl vůz stojící na nedaleké sta­nici elektrické dráhy. Ale ještě než doběhl, spatřil jej řidič, prudce zapnul motor a ujel mu před no­sem, poťouchle se usmívaje. Nastoupil tedy do příš­tího vozu, ale tam mu průvodčí odmítl proměnit bankovku a nechal jej vystoupit, aby si sehnal drobné. Cifra se štípl do tváře. Co ty noční dojmy, což to byl opravdu jen sen? Zkusil si ověřit skuteč­nost, ale zesmutněl. V automatu si ho prodavačka pohrdlivě změřila, když chtěl minerálku — a na­konec mu dala grenadinu, která ve skutečnosti byla jen obarvenou vodou. V kavárně mu číšník zapo­mněl dát nazpět a zákusek mu počítal dvakrát. Marně sháněl u pekaře malou housku a venku pak zjistil, že zakoupený rohlík je včerejší. Uzenář mu místo žádaných 10 deka salámu ukrojil 12 deka a počítal mu je za 15 deka. A odpadek sekané mu tam přiložil tak šikovně, že to Cifra poznal až při rozbalení. Krabice čerstvých sušenek nesla datum tři čtvrti roku staré. Prostě co krok — to nová zku­šenost a nové zklamání. Rozčarován ze své novoroční idyly vracel se Cif­ra domů. Náhle ho však napadlo, že to všechno bylo vlastně krásné, neboť mohl alespoň v opojení poznat slast toho, jaké by to bylo, kdyby ... a na­padla ho hříšná myšlenka: nestálo by to za to zku­sit to ještě jednou? Vždyt to poznání mu dalo pro­žít nejkrásnější chvíle, jaké může obyčejný kupující poznat zjištěním, že za své peníze je skutečně svě­domitě obsloužen. Ovšem — alkoholové opojení trvá jen chvílí! Zatím je Cifra rozhodnut o příštím Silvestru to opakovat. Do té doby je ovšem daleko — a možná, že se toho snu dožije ve skutečnosti. To ale už ne­záleží na něm. Jan O s t a š

Next