Hospodářské Noviny, červenec-prosinec 1964 (VIII/27-52)

1964-07-03 / No. 27

mm Praha ß Ě 3. ČERVENCE 1964 * CENA 1 KCs diskuse o Řízení: Bez organizace nelze řídit Pracovní kategorie laAt řízeni výroby Nežádoucí administrativa Nová mezinárodní organizace MLR —ČSSR—PLR Intermetall K nové úpravě náhrad cestovních výdajů Str. 10—11: Z nepotřebného potřebné Výsledky dvaceti let Přátelská pomoc Čtenář B. S. z Brna nám poslal dopis, va kterém se rozhořčuje nad článkem «Dálnici a pracovni normy«, uveřejněným v 19. čísla Hos­podářských novin. Je popuzen tím, že jsme otiskli článek o tom, jak se v Sovětském svazn účastni dělnici tvorby norem a ptá se, proč jsme doposud nenveřejnili informaci o nejno­vějším způsobu vypracováváni výkonových no­rem ve Spojených státech. »Nebylo by rozum­nější,« píše B. S., »vic než od SSSR učit se od USA a poradit sovětským přátelům, aby to dělali také?« Svůj dopis pak pisatel uzavírá tim, že mu nemusíme odpovídat, ale že bychom sl měli na dopis odpovědět sami. Nejde nyní o článek samotný; byla to stručná informace, jak se v Sovětském svazu nebyro­­kraticky a neformálně projednávají výkonové normy — vyšší cíle si článek nekladl. Přesto však podrážděná reakce B. S. (podle jeho vlast­ních slov »ježatá«) stojí za odpověď i za chvil­ku přemýšlení. Není nutné tu diskutovat o tom, zda přejímat či nepřejlmat zkušenosti a po­znatky z kapitalistických zemí; o tom již bylo řečeno a napsáno mnoho a zcela jednoznačně. Není též nutné v tomto směrn »radit sovětským přátelům«; náš tisk přináší dosti dokladů o sta­novisku Sovětského svazu k této otázce. Stejně však je nepochybné, že především tam, kde jde 0 řešení problémů, jež vyplývají ze socialistic­kých výrobních vztahů, budeme hledat poučeni především u bratrských socialistických zemi, ze­jména u Sovětského svazu, jako zemi, jež má v tomto ohledu zkušenosti nejbohatšl. Konečně, dnes již také víme, že čerpat zkušenosti a nčlt se neznamená v žádném případě kopírovat. my * západ Můžeme tedy B. S. odpovědět, Ze heslo »učit se i od kapitalismu« má své oprávněni a svůj obsah, a že v žádném případě nestojí — a ne­může stát — v rozporu s heslem »učit se od Sovětského svazu«. Tlm však jsme se nevyrovnali s jedním vážným problémem ještě — s pravdivým poznáním ekonomiky soudobého kapitalismu. V období kultu osobnosti bylo naše poznáni — a tím 1 naše propaganda — v této oblasti velmi jednostranné. Tak jako poučka o zostřo­vání třídního boje, tak i kategorie absolutního zbldačování proletariátn, všeobecné krize kapi­talismu a jiné byly vykládány nejenom jedno­značně, ale také jednostranně. Teprve kritika kultu osobnosti přinesla poznáni, že nejenom tyto kategorie, nýbrž celou ekonomiku soudo­bého kapitalismu takto Jednoznačně a jedno­stranně vykládat nelze. Kapitalismus ve svém vývoji neustrnul na úrovni desátých let tohoto století, kdy ho vědecky analyzoval Lenin. Vy­víjel se dál. Naše poznání však zaostávalo. Dnes jde o to, aby nové poznáváni ekonnmlky soudobého kapitalismu nebylo rovněž jedno­stranné. I zde se totiž občas projevuje nebez­pečná tendence vyhánět čerta belzebubem — Subjektivismus subjektivismem. Stručně a obraz­ně řečeno, dělat senzaci z čistoty na mnichov­ských ulicích je zrovna tak málo serlúzni, jako škodolibě připomínat, že i v Zenově mají po­ruchy na neúnavých reklamách. Není možné nahrazovat komplexní a hlubokou analýzu fak­tů povrchními poznatky. Vědecké, pravdivé po­znáni soudobého kapitalismu má velký význam. Nejde totiž jenom o to, co se můžeme od me­tod řízení podniků, od organizace technologie a jiných skutečností v oblasti kapitalismu, kte­rou nazýváme mikroekonomickou, naučit, jde zároveň — a možná především — o to, že svého soupeře v hospodářském soutěžení mu­síme poznat co nejlépe, je totiž zřejmé, že ka­pitalismus hozenou rukavici soutěžení dvou svě­tových společenských soustav přijal. A je třeba řfcl, že si v ni nevede špatně. Bylo by neuži­tečné si zastírat, že má určitý náskok — v tra­dicích, v řídících kádrech i jinde. Bylo by ale stejně neužitečné si zastírat, že tento náskok — mluvíme-11 o nejvyspělejších kapitalistických zemích — by mohl být menší, kdyby se v období dogmatismu nestíral rozdíl mezi produktivitou a intenzitou práce, mezi optimálním a maximál­ním růstem výroby, kdyby kybernetika nebo takové kategorie, jako je například morální opo­třebení strojů, nebyly přehlíženy apod. Laboratoří ekonoma je lidská společnost; mi­mo ni nemůže nic zkoumat, mimo ni nemůže experimentovat. Podceňování výzkumu ekono­mických procesů, které v soudobém kapitalis­mu probíhají, by nebylo rozumné. Vždyť se tam promítají soudobé tendence současného půso­bení rozvoje výrobních sil do určité míry v čistší formě než u nás, protože probíhají — aniž bychom chtěli podceňovat nynější metody státních zásahů do kapitalistické ekonomiky — v podstatě živelně. Vědecké poznávání soudobého kapitalismu — 1 když ne bez obtíží — je na postupu. Svědčí 0 tom nedávná mezinárodní konference eko­nomů v Solil, o které jsme referovali, stejně jako zajímavé a podnětné soustředění českoslo­venských ekonomů, zabývajících sc výzkumem západoevropské integrace, které minulý měsíc uspořádala Vysoká škola ekonomická. I na tom­to úseku však platí dosud málo uplatňovaný princip sepětí výzkumu s praxí. A touto praxí nerozumíme jenom praxi hospodářskou, ale 1 publicistickou, která se o vědecké — ij. prav­divé a komplexní — poznání ekonomiky sou dobého kapitalismu musí opírat. VRATISLAV HOUDEK EKONOMICKÝ TÝDENÍK ÚV KSČ JAKÝ POTŘEBUJEME VÝZKUM VÝVOJ ? Předpokladem rozvoje našeho hospodářství je soustavné uplatňováni výsledků védy a techniky tak, aby naše výrobky měly stéle ros­toucí užitnou hodnotu a byly vyráběny s opti­málním vynaložením společenské práce. Vý­znamnou složkou, která pro to musí vytvářet nezbytné podmínky, je výzkum a vývoj. Je Jasné, že naše výzkumná a vývojová zá­kladna by měla mit takovou kapacitu, aby mohla pomoci dostat naše nejdůležltější — ze­jména exportní — výrobky na špičku světové­ho vývoje a trvale je na nl udržet. Vyrábt­­me-11 tedy např. ve strojírenství 70 % světo­vého sortimentu, přičemž naše vědeckový­zkumná a vývojová základna představuje v tomto oboru jen 2 % světové kapacity, Je na­bíledni, že musíme zaostávat. Je přece přiro­zené, že jestliže u nás jeden výzkumník pra­cuje současně na dvou čl třech (a často 1 vl­če) výzkumných úkolech, z nichž každý v za­hranič! řeší několik desítek vysoce kvalifiko­vaných specialistů, vybavených velkým poč­tem pomocných sil, přístrojovou technikou, pestrým výběrem materiálů atd., musí být kva­litativní výsledky práce zahraničních výzkum­níků v průměru lepši a realizovatelných vý­sledků může být dosaženo rychleji. Z této ne­sporné skutečnosti vyplývají pro nás tři mož­nosti: • úměrně rozšířit vědeckovýzkumnou a vý­vojovou kapacitu, • zúžit vyráběný sortiment, • vyrábět na základě kupované dokumenta­ce. Protože první možnost je prakticky neusku­tečnitelná, je zřejmé, že nejschůdnějši pro nás bude kombinace obou posledních způsobů. Pouhé zmenšeni počtu výzkumných a vývo­jových prací umožňující soustředěni lidských i materiálních zdrojů však nestačí (zatím jsme ovšem nedosáhli ani toho). Vědeckovýzkumné a vývojové práce je třeba řídit tak, aby v do­statečném předstihu řešily ekonomicky nej­­významnějšl a pro rozvoj oboru klíčové pro­blémy v celé Jejich komplexnosti. To vyžaduje mit velkorysou koncepci, správně formulovat a rozdělovat úkoly, optimálně a operativně na ně přidělovat lidské l materiální zdroje, za­jistit dokonalou organizaci práce u výzkum­ných úkolů, na jejichž řešení se podílejí růz­ná pracoviště, a postarat se o návaznost vý­zkumu a vývoje v plánech Investic a výroby. Dosud jsme nedokázali splnit ani jednu z těchto podmínek úspěšné vědeckovýzkumné a vývojové práce a realizace jejich výsledků v praxi. Řešení jinde Již vyřešených problé­mů, nahodilý výběr úkolů, nekomplexnost ře­šeni, nedostatečná koordinace výzkumných prací atd. atd., jsou důsledkem nízké úrovně centrálního řízeni tohoto úseku jako celku, nízké úrovně řízení resorty, sdruženími a pod­niky I nízké úrovně řízení přímo na jednotli­vých pracovištích. Odstranění těchto nedostatků musí začít sho­ra; prvním článkem je vytvořit jasnou kon­cepci. Na základě analýzy stavu rozvoje vý­robních sil u nás a tendencí vědeckotechnické­ho pokroku ve světě vypracovala Státní komi­se pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky čtrnáct technickoekonomických koncepcí pro hlavní úseky našeho hospodářství; z nich se vyvodily závěry pro rozvoj vědeckovýzkumné a vývojové základny. Protože však vypracová­ní základních koncepcí ovlivní především dal­ší vývoj vědeckovýzkumných a vývojových pra­cí, a zkvalitnit práci Jednotlivých pracovlšt — zejména soustředěním jejich činnosti na úkoly důležité pro současný rozvoj hosj>odářstvl — je nutno ihned, přijala vláda usnesením č. 652/1983 návrh SKVT na směrné úkoly pro sestaveni plánu rozvoje vědy a techniky na léta 1964—1965. Směrné úkoly sledují přede­vším (v souladu se závěry technlckoekonomic­­kých koncepci) rozvoj výroby jednotlivých od­větvi, zlepšení jakosti a sortimentu výrobků a snižováni energetické a surovinové náročnos­ti. Značný důraz se přitom klade na sníženi výrobních nákladů a zvyšování produktivity práce. Od směrných úkolů se očekává, že vy­tvoří hlavní předpoklady pro zásadní struk­turní změny v materiálové základně a tím v ce­lém národním hospodářství. Plán vědy a techniky na rok 1964—1965 po­dle nové plánovací metodiky určuje hlavní směry rozvoje jednotlivých odvětví průmyslu i zemědělství a stanoví nejdůležitější úkoly a rozsah jejich realizace. Plán rozeznává dva základní druhy státních úkolů: Pokračováni na 6. straně V plzeňských Závodech V. I. Lenina vyhlásili sdružený závazek na dokončení první 200me­­gawattové parní turbíny určeně pro elektrárnu v Ledvicích u Duchcova. Zástupci elektrárny malí soustrojí převzít 29. srpna. Na snímku vedoucí montážní čety Čestmír Nosek s montérem Václavem Černým připravují rotor turbiny k montáži. Film byl donedávna nejmasovějšlm uměním. Dnes ho dostihuje a často 1 předstihla televize. Zajímalo nás, jakým podílem čs. státní film přispívá v po­sledních letech do státní pokladny, s jakým úspě­chem se daří našemu filmu za hranicemi. Tyto a ještě další otázky ekonomického rázu jsme položili řediteli Čs. Fllmexportu Ladislavu Kachtlkovl v Jeho rušné pracovně. Odpovídal stří­davě do našeho zápisníku a do telefonního sluchátka, ve kte­rém se tísnil Stockholm s Mi­lánem, Praha s Budapeští a Ví­deň s Moskvou, angličtinu stří­dala italština, ruštinu němčina atd. Všechno svědčilo o tom, že karlovarský filmový festi­val je před branami. I my jsme začali rozhovor festivalovou otázkou. Co chystáte v Karlových Va­rech tradičně i nově a co očer káváte od festivalu vy, jako je­ho ředitel a ředitel Fílm­­exportu? Předpokládáme, že XIV. mezi­národní filmový festival v Karl. Varech, který pořádáme od 4. do 19. července pod heslem »Za ušlechtilé vztahy mezi lid­mi, za trvalé přátelství mezi národy«, bude mít letos vyšší úroveň než předcházející léta dík některým novým opatřením. Letos nepřijímáme do hlavní soutěže fil­my, které nedosahují umělecké úrovně. V této sou­těži předvede filmy 21 zemí. Současně bude probí­hat soutěž II. symposia mladých a nových kinema­tografií Afriky, Asie, Latinské Ameriky. Do této soutěže je přihlášeno 10 celovečerních a 17 krát­kých filmů z 26 zemí. Z hlavní soutěže jsme krátké filmy vyloučili, protože dnes se ye světě koná řada specializovaných festivalů pro filmy této kategorie. V tradiční Volné tribuně dáváme filmovým tvůrcům, novinářům, teoretikům 1 výrobcům pří­ležitost konfrontovat své názory na současné filmové umění. Mimo toto poslání tvůrčí konfron­tace má festival i důležité komerční poslání; bu­deme v několika promítačkách předvádět pro za­hraniční výrobce a distribu­tory naše umělecké i dokumen­tární filmy. Stejnou možnost předvést své snímky dáme 1 všem hostujícím kinemato­grafiím. Očekáváme, že letošní festival přispěje k propagaci pozoruhodného filmového umě­ní a k dalšímu pronikání čs. filmu na zahraniční filmová plátna a televizní obrazovky. jaká je situace v prodeji na­šich filmů do zahraničí a v ná­kupu filmů zahraničních pro­dukcí? Od roku 1955 (v případě amertekého filmu od roku 1959) se výměna filmů pod­statně zvýšila a naše kina mají poměrně bohatý program. Na­kupujeme filmy většiny evrop­ských zemí s filmovou tradicí a zemí amerického kontinen­tu. Podobně Je tomu s na­šimi filmy. Do SSSR, NDR, PLR, MLR např. vy­vážíme asi dvě třetiny naší roční hrané produkce; dobrá výměna existuje s Japonskem, s USA, Anglií, Belgií, SAR a zeměmi Latinské Ameriky. Rok 1963 byl z hlediska dosažených úspěchů na zahra­ničních filmových festivalech pro čs. kinematogra­fii nejúspěšnějšl, což se také odrazilo v plnění plánu našeho vývozu. Nejvyhledávanějšlmi filmy byly: Vynález zkázy, Až přijde kocour, Trápení, Vyšší princip, Romeo, Julie a tma, černý prapor a Trnkovy a Pojarovy.filmy• Proniknout do kin zá­padních zemí ovládaných především americkou pro­dukcí není snadné. Vkus diváků je ovlivněn po­vrchní podívanou. Přesto se nám podařilo na západ řadu filmů prodat a tak jsme, kromě deviz, získali i možnost působit na vkus diváka a hlavně podá­vat pravdivý obraz naší skutečnosti, Mám-11 učinit ekonomický závěr, tedy v roce 1962 a 1963 jsme dosáhli vysokého aktivního devizového salda se zeměmi socialistického tábora. V relaci s kapita­listickými státy Je devizová bilance v průběhu po­sledních let vyrovnaná. Z tržeb za vývoz naší pro­dukce do kapitalistických států zajišfujeme naší distribuci dovoz filmů kapitalistické produkce. Jaký podíl mají na devizových příjmech filmo­vé laboratoře? Laboratorní práce pro zahraniční zájemce, které provádíme v barrandovských laboratořích, dosa­hují ročně miliónových částek devizovýth korun. Zpracováváme materiál především pro Čínu, Kubu a řadu dalších zemí. Ještě nám povězte alespoň stručně o výrobě kreslených a dokumentárních filmů pro zahraniční partnery a o koprodukci. V minulých letech jsme pracovali na kreslených filmech podle objednávky zahraničního partnera a na několika dokumentárních filmech pro Itálii. Nyní natáčí na Barrandově západoněmecké filmové spo­lečnost tři celovečerní filmy v zakázce. Takové zakázky vítáme, protože Je vhodně využívána ka­pacita našich studil a poskytovaná práce bez ja­kýchkoliv nároků na materiál znamená vysoké devi­zové přínosy. Pokud jde o koprodukci v oblasti socialistických zemí, Je tu hlavním aspektem námět, k jehož dokonalejší autentičnosti koprodukce při­spívá. Spolupracovali jsme např. s SSSR, Polskem a Bulharskem. V případě kapitalistických států — jednáme nyní s Itálii a Anglií — pomáhá především účast populárních umělců proniknout filmům vyro­beným v koprodukci do široké komerční distribuce. Rozmlouvala KAMILA PLACHETKOVA , EKONOMICKY 0 ČS. FILMU s Ladislavem Kach tikem Kresba M. Sedláčka

Next