Hospodářské Noviny, červenec-prosinec 1964 (VIII/27-52)
1964-07-03 / No. 27
mm Praha ß Ě 3. ČERVENCE 1964 * CENA 1 KCs diskuse o Řízení: Bez organizace nelze řídit Pracovní kategorie laAt řízeni výroby Nežádoucí administrativa Nová mezinárodní organizace MLR —ČSSR—PLR Intermetall K nové úpravě náhrad cestovních výdajů Str. 10—11: Z nepotřebného potřebné Výsledky dvaceti let Přátelská pomoc Čtenář B. S. z Brna nám poslal dopis, va kterém se rozhořčuje nad článkem «Dálnici a pracovni normy«, uveřejněným v 19. čísla Hospodářských novin. Je popuzen tím, že jsme otiskli článek o tom, jak se v Sovětském svazn účastni dělnici tvorby norem a ptá se, proč jsme doposud nenveřejnili informaci o nejnovějším způsobu vypracováváni výkonových norem ve Spojených státech. »Nebylo by rozumnější,« píše B. S., »vic než od SSSR učit se od USA a poradit sovětským přátelům, aby to dělali také?« Svůj dopis pak pisatel uzavírá tim, že mu nemusíme odpovídat, ale že bychom sl měli na dopis odpovědět sami. Nejde nyní o článek samotný; byla to stručná informace, jak se v Sovětském svazu nebyrokraticky a neformálně projednávají výkonové normy — vyšší cíle si článek nekladl. Přesto však podrážděná reakce B. S. (podle jeho vlastních slov »ježatá«) stojí za odpověď i za chvilku přemýšlení. Není nutné tu diskutovat o tom, zda přejímat či nepřejlmat zkušenosti a poznatky z kapitalistických zemí; o tom již bylo řečeno a napsáno mnoho a zcela jednoznačně. Není též nutné v tomto směrn »radit sovětským přátelům«; náš tisk přináší dosti dokladů o stanovisku Sovětského svazu k této otázce. Stejně však je nepochybné, že především tam, kde jde 0 řešení problémů, jež vyplývají ze socialistických výrobních vztahů, budeme hledat poučeni především u bratrských socialistických zemi, zejména u Sovětského svazu, jako zemi, jež má v tomto ohledu zkušenosti nejbohatšl. Konečně, dnes již také víme, že čerpat zkušenosti a nčlt se neznamená v žádném případě kopírovat. my * západ Můžeme tedy B. S. odpovědět, Ze heslo »učit se i od kapitalismu« má své oprávněni a svůj obsah, a že v žádném případě nestojí — a nemůže stát — v rozporu s heslem »učit se od Sovětského svazu«. Tlm však jsme se nevyrovnali s jedním vážným problémem ještě — s pravdivým poznáním ekonomiky soudobého kapitalismu. V období kultu osobnosti bylo naše poznáni — a tím 1 naše propaganda — v této oblasti velmi jednostranné. Tak jako poučka o zostřování třídního boje, tak i kategorie absolutního zbldačování proletariátn, všeobecné krize kapitalismu a jiné byly vykládány nejenom jednoznačně, ale také jednostranně. Teprve kritika kultu osobnosti přinesla poznáni, že nejenom tyto kategorie, nýbrž celou ekonomiku soudobého kapitalismu takto Jednoznačně a jednostranně vykládat nelze. Kapitalismus ve svém vývoji neustrnul na úrovni desátých let tohoto století, kdy ho vědecky analyzoval Lenin. Vyvíjel se dál. Naše poznání však zaostávalo. Dnes jde o to, aby nové poznáváni ekonnmlky soudobého kapitalismu nebylo rovněž jednostranné. I zde se totiž občas projevuje nebezpečná tendence vyhánět čerta belzebubem — Subjektivismus subjektivismem. Stručně a obrazně řečeno, dělat senzaci z čistoty na mnichovských ulicích je zrovna tak málo serlúzni, jako škodolibě připomínat, že i v Zenově mají poruchy na neúnavých reklamách. Není možné nahrazovat komplexní a hlubokou analýzu faktů povrchními poznatky. Vědecké, pravdivé poznáni soudobého kapitalismu má velký význam. Nejde totiž jenom o to, co se můžeme od metod řízení podniků, od organizace technologie a jiných skutečností v oblasti kapitalismu, kterou nazýváme mikroekonomickou, naučit, jde zároveň — a možná především — o to, že svého soupeře v hospodářském soutěžení musíme poznat co nejlépe, je totiž zřejmé, že kapitalismus hozenou rukavici soutěžení dvou světových společenských soustav přijal. A je třeba řfcl, že si v ni nevede špatně. Bylo by neužitečné si zastírat, že má určitý náskok — v tradicích, v řídících kádrech i jinde. Bylo by ale stejně neužitečné si zastírat, že tento náskok — mluvíme-11 o nejvyspělejších kapitalistických zemích — by mohl být menší, kdyby se v období dogmatismu nestíral rozdíl mezi produktivitou a intenzitou práce, mezi optimálním a maximálním růstem výroby, kdyby kybernetika nebo takové kategorie, jako je například morální opotřebení strojů, nebyly přehlíženy apod. Laboratoří ekonoma je lidská společnost; mimo ni nemůže nic zkoumat, mimo ni nemůže experimentovat. Podceňování výzkumu ekonomických procesů, které v soudobém kapitalismu probíhají, by nebylo rozumné. Vždyť se tam promítají soudobé tendence současného působení rozvoje výrobních sil do určité míry v čistší formě než u nás, protože probíhají — aniž bychom chtěli podceňovat nynější metody státních zásahů do kapitalistické ekonomiky — v podstatě živelně. Vědecké poznávání soudobého kapitalismu — 1 když ne bez obtíží — je na postupu. Svědčí 0 tom nedávná mezinárodní konference ekonomů v Solil, o které jsme referovali, stejně jako zajímavé a podnětné soustředění československých ekonomů, zabývajících sc výzkumem západoevropské integrace, které minulý měsíc uspořádala Vysoká škola ekonomická. I na tomto úseku však platí dosud málo uplatňovaný princip sepětí výzkumu s praxí. A touto praxí nerozumíme jenom praxi hospodářskou, ale 1 publicistickou, která se o vědecké — ij. pravdivé a komplexní — poznání ekonomiky sou dobého kapitalismu musí opírat. VRATISLAV HOUDEK EKONOMICKÝ TÝDENÍK ÚV KSČ JAKÝ POTŘEBUJEME VÝZKUM VÝVOJ ? Předpokladem rozvoje našeho hospodářství je soustavné uplatňováni výsledků védy a techniky tak, aby naše výrobky měly stéle rostoucí užitnou hodnotu a byly vyráběny s optimálním vynaložením společenské práce. Významnou složkou, která pro to musí vytvářet nezbytné podmínky, je výzkum a vývoj. Je Jasné, že naše výzkumná a vývojová základna by měla mit takovou kapacitu, aby mohla pomoci dostat naše nejdůležltější — zejména exportní — výrobky na špičku světového vývoje a trvale je na nl udržet. Vyrábtme-11 tedy např. ve strojírenství 70 % světového sortimentu, přičemž naše vědeckovýzkumná a vývojová základna představuje v tomto oboru jen 2 % světové kapacity, Je nabíledni, že musíme zaostávat. Je přece přirozené, že jestliže u nás jeden výzkumník pracuje současně na dvou čl třech (a často 1 vlče) výzkumných úkolech, z nichž každý v zahranič! řeší několik desítek vysoce kvalifikovaných specialistů, vybavených velkým počtem pomocných sil, přístrojovou technikou, pestrým výběrem materiálů atd., musí být kvalitativní výsledky práce zahraničních výzkumníků v průměru lepši a realizovatelných výsledků může být dosaženo rychleji. Z této nesporné skutečnosti vyplývají pro nás tři možnosti: • úměrně rozšířit vědeckovýzkumnou a vývojovou kapacitu, • zúžit vyráběný sortiment, • vyrábět na základě kupované dokumentace. Protože první možnost je prakticky neuskutečnitelná, je zřejmé, že nejschůdnějši pro nás bude kombinace obou posledních způsobů. Pouhé zmenšeni počtu výzkumných a vývojových prací umožňující soustředěni lidských i materiálních zdrojů však nestačí (zatím jsme ovšem nedosáhli ani toho). Vědeckovýzkumné a vývojové práce je třeba řídit tak, aby v dostatečném předstihu řešily ekonomicky nejvýznamnějšl a pro rozvoj oboru klíčové problémy v celé Jejich komplexnosti. To vyžaduje mit velkorysou koncepci, správně formulovat a rozdělovat úkoly, optimálně a operativně na ně přidělovat lidské l materiální zdroje, zajistit dokonalou organizaci práce u výzkumných úkolů, na jejichž řešení se podílejí různá pracoviště, a postarat se o návaznost výzkumu a vývoje v plánech Investic a výroby. Dosud jsme nedokázali splnit ani jednu z těchto podmínek úspěšné vědeckovýzkumné a vývojové práce a realizace jejich výsledků v praxi. Řešení jinde Již vyřešených problémů, nahodilý výběr úkolů, nekomplexnost řešeni, nedostatečná koordinace výzkumných prací atd. atd., jsou důsledkem nízké úrovně centrálního řízeni tohoto úseku jako celku, nízké úrovně řízení resorty, sdruženími a podniky I nízké úrovně řízení přímo na jednotlivých pracovištích. Odstranění těchto nedostatků musí začít shora; prvním článkem je vytvořit jasnou koncepci. Na základě analýzy stavu rozvoje výrobních sil u nás a tendencí vědeckotechnického pokroku ve světě vypracovala Státní komise pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky čtrnáct technickoekonomických koncepcí pro hlavní úseky našeho hospodářství; z nich se vyvodily závěry pro rozvoj vědeckovýzkumné a vývojové základny. Protože však vypracování základních koncepcí ovlivní především další vývoj vědeckovýzkumných a vývojových prací, a zkvalitnit práci Jednotlivých pracovlšt — zejména soustředěním jejich činnosti na úkoly důležité pro současný rozvoj hosj>odářstvl — je nutno ihned, přijala vláda usnesením č. 652/1983 návrh SKVT na směrné úkoly pro sestaveni plánu rozvoje vědy a techniky na léta 1964—1965. Směrné úkoly sledují především (v souladu se závěry technlckoekonomických koncepci) rozvoj výroby jednotlivých odvětvi, zlepšení jakosti a sortimentu výrobků a snižováni energetické a surovinové náročnosti. Značný důraz se přitom klade na sníženi výrobních nákladů a zvyšování produktivity práce. Od směrných úkolů se očekává, že vytvoří hlavní předpoklady pro zásadní strukturní změny v materiálové základně a tím v celém národním hospodářství. Plán vědy a techniky na rok 1964—1965 podle nové plánovací metodiky určuje hlavní směry rozvoje jednotlivých odvětví průmyslu i zemědělství a stanoví nejdůležitější úkoly a rozsah jejich realizace. Plán rozeznává dva základní druhy státních úkolů: Pokračováni na 6. straně V plzeňských Závodech V. I. Lenina vyhlásili sdružený závazek na dokončení první 200megawattové parní turbíny určeně pro elektrárnu v Ledvicích u Duchcova. Zástupci elektrárny malí soustrojí převzít 29. srpna. Na snímku vedoucí montážní čety Čestmír Nosek s montérem Václavem Černým připravují rotor turbiny k montáži. Film byl donedávna nejmasovějšlm uměním. Dnes ho dostihuje a často 1 předstihla televize. Zajímalo nás, jakým podílem čs. státní film přispívá v posledních letech do státní pokladny, s jakým úspěchem se daří našemu filmu za hranicemi. Tyto a ještě další otázky ekonomického rázu jsme položili řediteli Čs. Fllmexportu Ladislavu Kachtlkovl v Jeho rušné pracovně. Odpovídal střídavě do našeho zápisníku a do telefonního sluchátka, ve kterém se tísnil Stockholm s Milánem, Praha s Budapeští a Vídeň s Moskvou, angličtinu střídala italština, ruštinu němčina atd. Všechno svědčilo o tom, že karlovarský filmový festival je před branami. I my jsme začali rozhovor festivalovou otázkou. Co chystáte v Karlových Varech tradičně i nově a co očer káváte od festivalu vy, jako jeho ředitel a ředitel Fílmexportu? Předpokládáme, že XIV. mezinárodní filmový festival v Karl. Varech, který pořádáme od 4. do 19. července pod heslem »Za ušlechtilé vztahy mezi lidmi, za trvalé přátelství mezi národy«, bude mít letos vyšší úroveň než předcházející léta dík některým novým opatřením. Letos nepřijímáme do hlavní soutěže filmy, které nedosahují umělecké úrovně. V této soutěži předvede filmy 21 zemí. Současně bude probíhat soutěž II. symposia mladých a nových kinematografií Afriky, Asie, Latinské Ameriky. Do této soutěže je přihlášeno 10 celovečerních a 17 krátkých filmů z 26 zemí. Z hlavní soutěže jsme krátké filmy vyloučili, protože dnes se ye světě koná řada specializovaných festivalů pro filmy této kategorie. V tradiční Volné tribuně dáváme filmovým tvůrcům, novinářům, teoretikům 1 výrobcům příležitost konfrontovat své názory na současné filmové umění. Mimo toto poslání tvůrčí konfrontace má festival i důležité komerční poslání; budeme v několika promítačkách předvádět pro zahraniční výrobce a distributory naše umělecké i dokumentární filmy. Stejnou možnost předvést své snímky dáme 1 všem hostujícím kinematografiím. Očekáváme, že letošní festival přispěje k propagaci pozoruhodného filmového umění a k dalšímu pronikání čs. filmu na zahraniční filmová plátna a televizní obrazovky. jaká je situace v prodeji našich filmů do zahraničí a v nákupu filmů zahraničních produkcí? Od roku 1955 (v případě amertekého filmu od roku 1959) se výměna filmů podstatně zvýšila a naše kina mají poměrně bohatý program. Nakupujeme filmy většiny evropských zemí s filmovou tradicí a zemí amerického kontinentu. Podobně Je tomu s našimi filmy. Do SSSR, NDR, PLR, MLR např. vyvážíme asi dvě třetiny naší roční hrané produkce; dobrá výměna existuje s Japonskem, s USA, Anglií, Belgií, SAR a zeměmi Latinské Ameriky. Rok 1963 byl z hlediska dosažených úspěchů na zahraničních filmových festivalech pro čs. kinematografii nejúspěšnějšl, což se také odrazilo v plnění plánu našeho vývozu. Nejvyhledávanějšlmi filmy byly: Vynález zkázy, Až přijde kocour, Trápení, Vyšší princip, Romeo, Julie a tma, černý prapor a Trnkovy a Pojarovy.filmy• Proniknout do kin západních zemí ovládaných především americkou produkcí není snadné. Vkus diváků je ovlivněn povrchní podívanou. Přesto se nám podařilo na západ řadu filmů prodat a tak jsme, kromě deviz, získali i možnost působit na vkus diváka a hlavně podávat pravdivý obraz naší skutečnosti, Mám-11 učinit ekonomický závěr, tedy v roce 1962 a 1963 jsme dosáhli vysokého aktivního devizového salda se zeměmi socialistického tábora. V relaci s kapitalistickými státy Je devizová bilance v průběhu posledních let vyrovnaná. Z tržeb za vývoz naší produkce do kapitalistických států zajišfujeme naší distribuci dovoz filmů kapitalistické produkce. Jaký podíl mají na devizových příjmech filmové laboratoře? Laboratorní práce pro zahraniční zájemce, které provádíme v barrandovských laboratořích, dosahují ročně miliónových částek devizovýth korun. Zpracováváme materiál především pro Čínu, Kubu a řadu dalších zemí. Ještě nám povězte alespoň stručně o výrobě kreslených a dokumentárních filmů pro zahraniční partnery a o koprodukci. V minulých letech jsme pracovali na kreslených filmech podle objednávky zahraničního partnera a na několika dokumentárních filmech pro Itálii. Nyní natáčí na Barrandově západoněmecké filmové společnost tři celovečerní filmy v zakázce. Takové zakázky vítáme, protože Je vhodně využívána kapacita našich studil a poskytovaná práce bez jakýchkoliv nároků na materiál znamená vysoké devizové přínosy. Pokud jde o koprodukci v oblasti socialistických zemí, Je tu hlavním aspektem námět, k jehož dokonalejší autentičnosti koprodukce přispívá. Spolupracovali jsme např. s SSSR, Polskem a Bulharskem. V případě kapitalistických států — jednáme nyní s Itálii a Anglií — pomáhá především účast populárních umělců proniknout filmům vyrobeným v koprodukci do široké komerční distribuce. Rozmlouvala KAMILA PLACHETKOVA , EKONOMICKY 0 ČS. FILMU s Ladislavem Kach tikem Kresba M. Sedláčka