Hospodářské Noviny, červenec-prosinec 1966 (X/26-52)
1966-07-01 / No. 26
Praha ■ I.července 1966 ■ Kčs 1,50 PŘÍLOHA: O kvalifikaci ■ Změny v kategorizaci cen ■ Úloha plánu v zahraničním obchodě ■ Správní výbory ve VHJ ■ Bez front a bez manka STABILIZACE a OSVALD OULEHLA, CSc. ZDRAVÍ Dlouholetým problémem našeho národního hospodářství je stabilizace pracovníků. Přesněji řečeno relativní stabilizace, protože vědeckotechnickému pokroku musí odpovídat kvantitativní a kvalitativní pohyb pracovních sil. Úspěch stabilizace pracovníků nezávisí jen na mzdových preferencích, výstavbě bytů, rozšíření a zkvalitnění služeb. Kde podobná opatření byla uskutečněna, nežádoucí pohyb pracovníků se nesnížil takovou měrou, jak by bylo možné předpokládat. Proč tomu tak je? Pomineme-li některé výjimky, pak v oblastech, kde problém stabilizace je nutno vyřešit co nejdříve, převyšuje nabídka pracovních příležitostí poptávku, je tedy velká možnost výběru. Sociologické průzkumy potvrzují zkušenost, že konečnou volbu stále víc ovlivňuje míra ohrožení zdraví v jednotlivých zaměstnáních a pracích. Hmotné výhody zřejmě nemohou trvale vyvážit hrozbu ztzdraví. Proto má před ostatními násl závod, který může nabídnout zdraví neškodnou práci a dobré pracovní prostředí. A je to v naprostém pořádku, protože humanizace práce je úkol, který naše společnost chce a musí splnit. Ukazuje se, že probíhající mechanizace, chemizace výroby a zavádění nových technologických postupů sice odstraňují dřívější rizika, ale na jejich místo nastupují nová, neméně závažná. Ubývá nadměrné namáhavé fyzické práce, avšak zvyšuje se statické zatížení organismu. Stroje vnucují pracovní tempo, přibývá jednotvárná práce. Nová technika a technologie spolu s růstem vnitropodnikové dopravy mění optické a klimatické podmínky, zvyšuje hlučnost, prašnost, vibrace, někde ionizující záření, jinde koncentraci škodlivých látek v ovzduší. Všechny tyto negace práce a pracovního prostředí je nutno odstraňovat technickoorganizačním úsilím a pomocí zdravotně preventivní péče, nebo ještě lépe je předcházet aplikací poznatků pracovního lékařství již ve výzkumu, vývóji, investiční praxi a vědecké racionalizaci práce. V opačném případě objektivně (tedy bez ohledu na současnou tzv. »přezaměstnanost«) působí na stabilizaci pracovníků. Bezprostředně snížením pracovního výkonu, vyšší nemocností osazenstva závodu, částečnou nebo plnou invalidizací pracovníků, jejich předčasnou smrtí. Nepřímo pak nízká hygiena práce vyvolává zvýšenou fluktuaci. To znamená, že bez soustavné péče o vytvoření a udržení vhodného pracovního prostředí nelze problém relativní stabilizace pracovníků důsledně vyřešit. KOHO POSTIHUJI ÚRAZY NEJCASTEJI Jedním z objektivních faktorů, které působí na stabilizaci pracovníků, je fyzicky namáhavá práce s vyšším energetickým výdajem než 1500 kcal za směnu. Jenom vybraní, dokonale zdraví lidé mohou takový výkon podávat po tři sta dnů v roce a po dobu 25 let (Bena). Potom musí přinejmenším hledat jinou, lehčí práci. Vyšší průměrný energetický výdej pracovní období zkracuje, například 2000 kcal odpovídá období deseti až patnácti let. Celostátní údaje o počtu míst s takto namáhavou prací nemáme, ale závody a zemědělské podniky mají nebo by měly mít přehled. Než je bude možno nahradit mechanizací, měly by podniky přijímat zaměstnance na tyto práce po předchozí lékařské prohlídce. Míníme tím pracoviště, kde to není přímo uloženo předpisy. Dodejme, že stejným směrem působí i současné zkracování pracovní doby, a rovněž to, které podle směrnic XIII. sjezdu strany bude uskutečněno v dalších letech čtvrté pětiletky. Dalším rizikem, které přímo a nepřímo ohrožuje stabilizaci, jsou pracovní úrazy. Ztráty jimi způsobené činí podle neúplných propočtů přes dvě miliardy korun ročně. Pro průmyslové závody a zemědělské podniky to představuje ztrátu v podobě celoroční absence kolem 24 000 pracovníků. Z toho zhruba 40 °/o pracovních úrazů je zaviněno nesprávnými a nebezpečnými podmínkami, tedy podniky, třetina případů připadá na vrub postižených pracovníků, zbytek na třetí osoby případně jiné příčiny (zvířata, živelní pohromy apod.J. Možnost pracovního úrazu často úzce souvisí s délkou zaměstnání v závodě. Například v letech 1957 až 1961 se v OKD pracovníci s důlní praxí do jednoho roku podíleli na dvou pětinách všech pracovních úrazů v revíru, s dvouletou praxí 12,6 % a tříletou již jenom 8,7% (Wysocki). Dochází tedy k určitému překrývání příčin a následků. Vysoká fluktuace zvyšuje riziko pracovních úrazů, proto pracovníci odcházejí ze závodů a nově příchozí s malou praxí opět procento případů zvyšují. V kterých odvětvích je především nutné věnovat pozornost všem formám protiúrazových opatření? Odpověď nám dá počet případů připadajících na sto tisíc pojištěnců. Podle tohoto ukazatele v roce 1964 — a v předchozích tomu bylo obdobně — je u mužů na prvním místě hornictví, dále hutní průmysl a rudné doly, strojírenství. U žen držel neslavné prvenství potravinářský průmysl, po něm stavebnictví a hornictví. Počet pracovních úrazů je ovlivněn i věkem pracovníků. Vezmeme-li za základ průměrný počet úrazů u mužů v rozmezí 20 až 39 let, pak v roce 1962 na pracovníky mladší dvaceti let připadl dvojnásobný počet, na 50 až 591eté o třetinu více než uvedený základ. Podrobný rozbor příčin by ukázal cestu k nápravě. V každém případě již uvedená fakta dokazují, že se vyplácí věnovat mimořádnou pozornost výběru pracovních míst pro nejmladší zaměstnance závodu. Totéž platí pro ty, kteří nemají daleko do starobního důchodu, nechceme-li, aby jejich pracovní a životní zkušenosti přišly nazmar zbytečně jenom (iroto, že zůstali na pracovišti, které je vzhledem k jejich věku pro ně nevhodné. NEMOCI Z POVOLÁNI Stabilizace pracovníků rovněž úzce souvisí s úrovní hygieny práce. Prašnost, hlučnost, vibrace a další škodlivé vlivy, působí-li soustavně a dlouhodobě (u průmyslových a zemědělských otrav intenzívně a krátkodobě), vyvolávají specifická onemocnění — nemoci z povolání. Celkový počet nově hlášených případů nemocí z povolání v průmyslu v letech 1963 a 1964 poklesl. Tento příznivý vývoj se nemohl prosadit ještě výrazněji, protože v zemědělství probíhal proces právě opačný. Nejde však jen o počty onemocnění, ale jejich zdravotní důsledky. Mezi nemocemi z povolání je ekonomicky a zdravotně jedno z nejzávažnějších zaprášení plic. Onemocnělý pracovník přinejmenším musí přejít na jinou, fyzičky méně náročnou práci, nebo obdrží částečný či plný invalidní důchod. Pro uhelné doly to v uplynulých deseti letech znamenalo příčinu odchodu (nebo přechodu na lehčí práci] téměř dvanácti tisíc pracovníků. Na dalších šesti tisíci případech se podílí prašné prostředí v hutích, rudných dolech, stavebnictví. Důsledky, které to má pro stabilizaci, dokazuje fakt, že část pracovníků, kteří přešli do invalidního důchodu, měli průměrný věk kolem 45 let. Prakticky to znamená, že se obměna pracovníků neúměrně zvyšuje. Počet onemocnělých, a tím spíše těch pracovníků, kteří pobírají invalidní důchod, se ve srovnání s celkovým počtem osazenstva závodu zdá nepatrný. Ve skutečnosti se riziko zaprášení plic především týká ražičů a rubačů. Jejich stabilizace má nepochybně větší vliv na konečný výsledek těžby, než to odpovídá strohému matematickému podílu onemocnělých, případně invalidizovaných silikotlků z celého závodu. Rovněž součet nově hlášených onemocnění je za rok tak malý, že se při srovnání s ostatní absencí pro nemoc a úraz zdá ekonomicky bezvýznamným. Ve skutečnosti opak je pravdou. Stejné negace práce a pracovního prostředí způsobující vznik nemocí z povolání se významně podílejí na dalších nemocech, které zcela nesplňují zákonné podmínky, aby mohly být uznány jako profesionální. Tuto nemocnost, která se v posledních letech pohybuje kolem 30 miliónů pracovních dnů, můžeme ilustrativně vyjádřit jako denní absenci více než 110 000 pracovníků. Navíc ze stejných příčin odcházejí do v invalidního důchodu další lidé. Například roce 1962 počet částečně invalidních důchodců činil 7500 osob, dalších 14 500 dostalo plný invalidní důchod. Konečně pracovník nemusí onemocnět a přesto se počet osazenstva závodů zbytečně zvyšuje. To proto, že negace práce a pracovního prostředí nedovolují pracovat naplno. Snížení produktivity práce činí 5 až 35 a více procent. Například nedostatky v osvětlení podle různých autorů snižují výkon o 7—12 a více procent, obdobně nadměrný hluk, práce ve velkém teple o 20 až 65 procent. Počítáme-li, že jenom třetina zaměstnanců všech závodů pracuje v nadměrném hluku, pak to je stejně důležitý faktor jako hmotné Dokončení na str. 6. r Mnohokrát jsme se již přesvědčili, že vrtulník může být velkým pomocníkem člověka. Může však být i jeho zachráncem, to tehdy, použijí li ho zdravotníci k rychlé přepravě nemocných. Zatímco na stavebně montážní práce se nejlépe hodí vrtulník Mi 4, zdravotníkům vyhovuje vrtulník zn. HC 3. Foto ČTK - J. Vlach