Hospodářské Noviny, červenec-prosinec 1966 (X/26-52)

1966-07-01 / No. 26

Praha ■ I.července 1966 ■ Kčs 1,50 PŘÍLOHA: O kvalifikaci ■ Změny v kategorizaci cen ■ Úloha plá­nu v zahraničním obchodě ■ Správní výbory ve VHJ ■ Bez front a bez manka STABILIZACE a OSVALD OULEHLA, CSc. ZDRAVÍ Dlouholetým problémem našeho národní­ho hospodářství je stabilizace pracovníků. Přesněji řečeno relativní stabilizace, proto­že vědeckotechnickému pokroku musí od­povídat kvantitativní a kvalitativní pohyb pracovních sil. Úspěch stabilizace pracovní­ků nezávisí jen na mzdových preferencích, výstavbě bytů, rozšíření a zkvalitnění slu­žeb. Kde podobná opatření byla uskutečněna, nežádoucí pohyb pracovníků se nesnížil ta­kovou měrou, jak by bylo možné předpoklá­dat. Proč tomu tak je? Pomineme-li některé výjimky, pak v oblas­tech, kde problém stabilizace je nutno vyře­šit co nejdříve, převyšuje nabídka pracov­ních příležitostí poptávku, je tedy velká možnost výběru. Sociologické průzkumy po­tvrzují zkušenost, že konečnou volbu stále víc ovlivňuje míra ohrožení zdraví v jednot­livých zaměstnáních a pracích. Hmotné vý­hody zřejmě nemohou trvale vyvážit hrozbu ztzdraví. Proto má před ostatními ná­­sl závod, který může nabídnout zdraví ne­škodnou práci a dobré pracovní prostředí. A je to v naprostém pořádku, protože huma­nizace práce je úkol, který naše společnost chce a musí splnit. Ukazuje se, že probíhající mechanizace, chemizace výroby a zavádění nových tech­nologických postupů sice odstraňují dřívěj­ší rizika, ale na jejich místo nastupují nová, neméně závažná. Ubývá nadměrné namáhavé fyzické práce, avšak zvyšuje se statické za­tížení organismu. Stroje vnucují pracovní tempo, přibývá jednotvárná práce. Nová technika a technologie spolu s růstem vni­tropodnikové dopravy mění optické a kli­matické podmínky, zvyšuje hlučnost, praš­nost, vibrace, někde ionizující záření, jinde koncentraci škodlivých látek v ovzduší. Všechny tyto negace práce a pracovního prostředí je nutno odstraňovat technicko­­organizačním úsilím a pomocí zdravotně pre­ventivní péče, nebo ještě lépe je předcházet aplikací poznatků pracovního lékařství již ve výzkumu, vývóji, investiční praxi a vědec­ké racionalizaci práce. V opačném případě objektivně (tedy bez ohledu na současnou tzv. »přezaměstnanost«) působí na stabili­zaci pracovníků. Bezprostředně snížením pracovního výkonu, vyšší nemocností osa­zenstva závodu, částečnou nebo plnou invali­­dizací pracovníků, jejich předčasnou smrtí. Nepřímo pak nízká hygiena práce vyvolává zvýšenou fluktuaci. To znamená, že bez sou­stavné péče o vytvoření a udržení vhodné­ho pracovního prostředí nelze problém re­lativní stabilizace pracovníků důsledně vyře­šit. KOHO POSTIHUJI ÚRAZY NEJCASTEJI Jedním z objektivních faktorů, které pů­sobí na stabilizaci pracovníků, je fyzicky namáhavá práce s vyšším energetickým vý­dajem než 1500 kcal za směnu. Jenom vybra­ní, dokonale zdraví lidé mohou takový vý­kon podávat po tři sta dnů v roce a po dobu 25 let (Bena). Potom musí přinejmenším hledat jinou, lehčí práci. Vyšší průměrný energetický výdej pracovní období zkracuje, například 2000 kcal odpovídá období deseti až patnácti let. Celostátní údaje o počtu míst s takto na­máhavou prací nemáme, ale závody a ze­mědělské podniky mají nebo by měly mít přehled. Než je bude možno nahradit mecha­nizací, měly by podniky přijímat zaměstnan­ce na tyto práce po předchozí lékařské pro­hlídce. Míníme tím pracoviště, kde to není přímo uloženo předpisy. Dodejme, že stej­ným směrem působí i současné zkracování pracovní doby, a rovněž to, které podle směrnic XIII. sjezdu strany bude uskuteč­něno v dalších letech čtvrté pětiletky. Dalším rizikem, které přímo a nepřímo ohrožuje stabilizaci, jsou pracovní úrazy. Ztráty jimi způsobené činí podle neúplných propočtů přes dvě miliardy korun ročně. Pro průmyslové závody a zemědělské pod­niky to představuje ztrátu v podobě celo­roční absence kolem 24 000 pracovníků. Z toho zhruba 40 °/o pracovních úrazů je zaviněno nesprávnými a nebezpečnými pod­mínkami, tedy podniky, třetina případů při­padá na vrub postižených pracovníků, zby­tek na třetí osoby případně jiné příčiny (zví­řata, živelní pohromy apod.J. Možnost pracovního úrazu často úzce sou­visí s délkou zaměstnání v závodě. Napří­klad v letech 1957 až 1961 se v OKD pracov­níci s důlní praxí do jednoho roku podíleli na dvou pětinách všech pracovních úrazů v revíru, s dvouletou praxí 12,6 % a tříletou již jenom 8,7% (Wysocki). Dochází tedy k určitému překrývání příčin a následků. Vysoká fluktuace zvyšuje riziko pracovních úrazů, proto pracovníci odcházejí ze závodů a nově příchozí s malou praxí opět procen­to případů zvyšují. V kterých odvětvích je především nutné věnovat pozornost všem formám protiúrazo­­vých opatření? Odpověď nám dá počet pří­padů připadajících na sto tisíc pojištěnců. Podle tohoto ukazatele v roce 1964 — a v předchozích tomu bylo obdobně — je u mužů na prvním místě hornictví, dále hut­ní průmysl a rudné doly, strojírenství. U žen držel neslavné prvenství potravinářský prů­mysl, po něm stavebnictví a hornictví. Počet pracovních úrazů je ovlivněn i vě­kem pracovníků. Vezmeme-li za základ prů­měrný počet úrazů u mužů v rozmezí 20 až 39 let, pak v roce 1962 na pracovníky mlad­ší dvaceti let připadl dvojnásobný počet, na 50 až 591eté o třetinu více než uvedený zá­klad. Podrobný rozbor příčin by ukázal ces­tu k nápravě. V každém případě již uvedená fakta dokazují, že se vyplácí věnovat mimo­řádnou pozornost výběru pracovních míst pro nejmladší zaměstnance závodu. Totéž platí pro ty, kteří nemají daleko do starob­ního důchodu, nechceme-li, aby jejich pra­covní a životní zkušenosti přišly nazmar zby­tečně jenom (iroto, že zůstali na pracovišti, které je vzhledem k jejich věku pro ně ne­vhodné. NEMOCI Z POVOLÁNI Stabilizace pracovníků rovněž úzce sou­visí s úrovní hygieny práce. Prašnost, hluč­nost, vibrace a další škodlivé vlivy, působí-li soustavně a dlouhodobě (u průmyslových a zemědělských otrav intenzívně a krátkodo­bě), vyvolávají specifická onemocnění — ne­moci z povolání. Celkový počet nově hlášených případů ne­mocí z povolání v průmyslu v letech 1963 a 1964 poklesl. Tento příznivý vývoj se nemohl prosadit ještě výrazněji, protože v zeměděl­ství probíhal proces právě opačný. Nejde však jen o počty onemocnění, ale jejich zdravotní důsledky. Mezi nemocemi z povolání je ekonomicky a zdravotně jedno z nejzávažnějších zaprá­šení plic. Onemocnělý pracovník přinejmen­ším musí přejít na jinou, fyzičky méně ná­ročnou práci, nebo obdrží částečný či plný invalidní důchod. Pro uhelné doly to v uply­nulých deseti letech znamenalo příčinu od­chodu (nebo přechodu na lehčí práci] té­měř dvanácti tisíc pracovníků. Na dalších šesti tisíci případech se podílí prašné pro­středí v hutích, rudných dolech, stavebnic­tví. Důsledky, které to má pro stabilizaci, dokazuje fakt, že část pracovníků, kteří pře­šli do invalidního důchodu, měli průměrný věk kolem 45 let. Prakticky to znamená, že se obměna pracovníků neúměrně zvyšuje. Počet onemocnělých, a tím spíše těch pracovníků, kteří pobírají invalidní důchod, se ve srovnání s celkovým počtem osazen­stva závodu zdá nepatrný. Ve skutečnosti se riziko zaprášení plic především týká ra­­žičů a rubačů. Jejich stabilizace má nepo­chybně větší vliv na konečný výsledek těž­by, než to odpovídá strohému matematické­mu podílu onemocnělých, případně invali­­dizovaných silikotlků z celého závodu. Rovněž součet nově hlášených onemocně­ní je za rok tak malý, že se při srovnání s ostatní absencí pro nemoc a úraz zdá eko­nomicky bezvýznamným. Ve skutečnosti opak je pravdou. Stejné negace práce a pracovní­ho prostředí způsobující vznik nemocí z po­volání se významně podílejí na dalších ne­­mocech, které zcela nesplňují zákonné pod­mínky, aby mohly být uznány jako profesio­nální. Tuto nemocnost, která se v posled­ních letech pohybuje kolem 30 miliónů pra­covních dnů, můžeme ilustrativně vyjádřit jako denní absenci více než 110 000 pracov­níků. Navíc ze stejných příčin odcházejí do v invalidního důchodu další lidé. Například roce 1962 počet částečně invalidních důchodců činil 7500 osob, dalších 14 500 do­stalo plný invalidní důchod. Konečně pracovník nemusí onemocnět a přesto se počet osazenstva závodů zbytečně zvyšuje. To proto, že negace práce a pracov­ního prostředí nedovolují pracovat naplno. Snížení produktivity práce činí 5 až 35 a více procent. Například nedostatky v osvětlení podle různých autorů snižují výkon o 7—12 a více procent, obdobně nadměrný hluk, práce ve velkém teple o 20 až 65 procent. Počítáme-li, že jenom třetina zaměstnanců všech závodů pracuje v nadměrném hluku, pak to je stejně důležitý faktor jako hmotné Dokončení na str. 6. r Mnohokrát jsme se již přesvědčili, že vrtulník může být velkým pomocníkem člověka. Může však být i jeho zachráncem, to tehdy, použijí li ho zdravotníci k rychlé přepravě nemocných. Zatímco na stavebně montážní práce se nejlépe hodí vrtulník Mi 4, zdravotníkům vy­hovuje vrtulník zn. HC 3. Foto ČTK - J. Vlach

Next