Hospodářské Noviny, leden-červen 1968 (XII/1-26)
1968-01-05 / No. 1
íTr. / • EKONOMICKÝ TÝDENÍK ÚV KSČ Praha 5. ledna 1968 ■ Kčs 1,50 Uvnitř listu zvláštní příloha EKONOMIKA VE SVETE Výdělky a produktivita ve stavebnictví • Rumunsko: letošní záměr — více vyvážet • Úprava ekonomických nástrojů • Co si myslí podnikoví ředitelé • Kudy půjde průmyslová energetika? Snímky v tomto čísle jsou ze sídliště, které je v poslední době často uváděno jako příklad všestranně dobré práce — v konceptu i v realizaci. Projektantům sídliště LESNÁ v Brně ing. arch. F. Zounkovi a ing, arch. V, Ru-. dišovi byla ostatně loni udělena státní cena Klementa GottwaldaLesná jíTltěJfflrTSflfr^rněňským sídlištěm, hude v něm 5920 bytů pro 20 500 obyvatel a příslušné občanské vybavení. Tuto novou čtvrt stavějí Pozemní stavby Brno a Vodohospodářské stavby. Poslední byty mají být dokončeny v roce 1969, technická a občanská vybavení o dva roky později. Snímky M. Švehla. PRESTAVBA čs. hospodářství a jeho výhledy J edním ze současných klíčových úkolů, který československé hospodářství musí řešit v dlouhodobé perspektivě, je nesporně postupná optimalizace struktury národního hospodářství. Otázkám národohospodářské struktury byla věnována provořadá pozornost pří řešení problematiky čtvrté pětiletky i dlouhodobého vývoje. Poznatky, které z těchto prací vyplynuly, byly formulovány v závěrech XIII. sjezdu KSC a jsou dále rozvíjeny. Hlubší charakteristika vyžaduje zabývat se především některými širšími aspekty strukturálního problému hospodářského rozvoje. Strukturu národního hospodářství chápeme jako kategorii, vyjadřující základní technické a ekonomické podmínky efektivního ekonomického růstu v konkrétních souvislostech jak vnitřních, tak mezinárodních ekonomických procesů a «11. Struktura národního hospodářství v tomto pojetí je rmickou veličinou a do značné míry předurčuje makroeKonomické vztahy, které na její bázi v národním hospodářství probíhají, sama je však Jejich průběhem neustále modifikována a vytvářena. Při zkoumání národohospodářské struktury nás tedy především zajímá, jak odpovídá objektivně podmíněným tendencím vědeckotechnického rozvoje a jak stimuluje ekonomický růst, jakou intenzitu tomuto procesu dává a jaký prostor poskytuje základním růstovým faktorům. Struktura je tedy podmíněna potřebami ekonomického růstu a musí se vyvíjet ve směru vytváření optimálních podmínek pro tento růst. V konkrétních podmínkách naší země musíme při řešení těchto otázek brát v úvahu jak postupující proces vědeckotechnické revoluce, tak zejména nutnost prohlubovat ekonomickou spolupráci sociálistických zemí a zajišťovat obchod s hospodářsky vyspělými i s rozvojovými zeměmi, protože v zemích jako je ČSSR nelze napodobovat strukturu velkých států, ale je nutno najít pod tlakem světového trhu nejefektivnější specializaci. Přitom je nutno využít celého již dosaženého poznání o stavu národního hospodářství, jeho potřebách a možnostech. Proces vědeckotechnické revoluce ukazuje především hlavní směry technického a ekonomického rozvoje této etapy — elektronika, automatizace, makromolekulární chemie apod. Dále ukazuje na podmínky jeho průběhu, dané zvláště stupněm koncentrace a specializace výroby, vědeckovýzkumné a vývojové základny, vědeckotechnické spolupráce, mezinárodní technicko-ekonomické kooperace, rozvoje vzdělanosti a kvalifikace pracújících, životního stylu obyvatelstva apod. Stupeň dosaženého poznání o vývojových tendencích, které se v ekonomice uplatňují, a jejích vývojových potřebách, dává vodítko pro formulování perspektivních záměrů v dalším rozvoji národního hospodářství a jeho struktury. Analýzy ukázaly, že současná struktura národního hospodářství plně nevyhovuje intenzivnímu ekonomickému růstu, a proto jsme nastoupili cestu její postupné optimalizace. Chtěl bych v této souvislosti upozornit na některé důležité aspekty. Není možno se domnívat, že všechny naše problémy v národním hospodářství vyplývají jen z jeho základní struktury. Dosažení základních strukturálních změn v národním hospodářství je dlouhodobým procesem, který vyžaduje dlouhodobého vynakládání ekonomických zdrojů. Takovýto náročný proces můžeme realizovat pouze pří důsledné mobilizaci všech existujících rezerv. Musíme plně respektovat organickou souvislost makrostruktury a mikrostruktury, jejich vzájemnou podmíněnost a rozsáhlé zpětné vazby. Proces vědeckotechnické revoluce neprobíhá nikde jen cestou tzv. strategických inovací meziodvětvového charakteru, která se projevuje v makrostrukturálních vztazích, ale realizuje se, a možno říci především, širokým tokem a ve stále zkracujícím se intervalu probíhajících drobných inovací, které zasahují celou mikrostrukturu výroby, výrazně zrychlují hospodářský rozvoj a ve svém souhrnu vytvářejí ekonomické zdroje rychlého růstu včetně zdrojů pro realizaci strategických inovací. Při praktickém usměrňování strukturálních změn je nutno vycházet z těchto skutečností: Za prvé ze současné makrostruktury a z celkového sta• vu národního hospodářství; to jednoznačně předurčuje další postup. Za druhé z toho, le nemůle existovat model definitivní struktury ekonomiky, ie naše dosavadní představy o makrostruktuře jsou dány úrovní našeho poznání; mění se v závislosti na jeho postupu a v závislosti na nově se vytvářející skutečnosti jak uvnitř, tak i ve světě. Za třetí, že existuje úzká závislost mezi makrostrukturou a mikrostrukturou, zejména v tom, že v mikrostruktuře především se vytvářejí zdroje pro mákrostrukturální změny. Za čtvrté, že mikrostrukturální změny jsou především věcí široké iniciativy v podnikové tržní sféře a naproti tomu změny mákrostrukturální jsou především věcí plánu, který musí přihlížet k vývoji na trhu, ale zároveň usměrňovat celkový vývoj a z tohoto hlediska dávat i společenské záruky. Postup v realizaci makrostrukturálních změn je tedy předurčován hlavně konsolidací mikrostruktury, zvyšováním efektivnosti výroby, využitím existujících základních fondů a technicko-ekonomickou úrovní výroby. Proto nesmíme v praxi pouštět se zřetele takové závažné otázky, jako jsou rezervy v ekonomice, neúměrně vysoké zásoby, rozestavěnost, hektarové výnosy a užltkovost zemědělství, organizace práce apod. Při bohatostí výrobní technické základny a mohutnosti průmyslu a pří vyspělosti, zručnosti a zkušenostech našich pracujících záleží zvláště na úrovní řízení, jak rychle se nám podaří maximálně využít výrobních sil, které máme k dispozici. Vědecká úroveň řízení je tedy v této etapě význačným růstovým faktorem přímo pro rozvoj mikrostruktury a následovně 1 pro uskutečňování makrostrukturálních změn. Tato úroveň závisí na kvalifikaci, zkušenostech, organizačních schopnostech, podnikavosti, předvídavosti a rozhledu vedoucích pracovníků, kteří svou prací výrazně ovlivňují chod podniků. Opomíjet tyto otázky a soustřecfovat se pouze na formulaci představ o optimální struktuře, která by mohla sama o sobě vyřešit všechny problémy ekonomiky, by nevedlo k cíli. Další vývoj národního hospodářství musí odpovídat jeho poznaným potřebám, podmínkám a možnostem. Je nutno velmi konkrétně zvažovat jak existující, tak potencionální zdroje, podmínky vnitřního trhu a zahraničního obchodu a velmi citlivě rozeznat vývojové tendence. Jakož i objektivně podmíněné vývojové potřeby společnosti a stupeň jejich priority. onkrétní práce o představách perspektivního vývoje struktury našeho národního hospodářství byly v rámci 11. etapy prací na dlouhodobém výhledu ČSSR v roce 1967 značně rozvinuty. Práce ukazují, že v příštím desetiletí budou existovat reálné možností pro poměrně rychlý a efektivní rozvoj ekonomiky země, možnosti, které mají K ING, O L DJ IC H C E R N í K, místopředseda vlády a předseda SPK charakteristické rysy Intenzivního rozvojového typu. Tyto podmínky jsou do velké míry spojeny se strukturálními změnami jednak již objektivně nazrávajícími, jednak předpokládanými. Jde zejména o tyto otázky: Především bude možno rychle rozvíjet probíhající proces kvalitativních přeměn v palivové a energetické základně a dosáhnout příznivé změny její struktury v perspektivním vývoji; předpokládaný dovoz ropy a zemního plynu, jehož realita je dána současnou i výhledovou hospodářskou spoluprací se SSSR, by umožnil, aby podíl kapalných a plynných paliv na struktuře primárních energetických zdrojů dosáhl v roce 1980 asi 35 %. Mladoboleslavská automobilka soustavně zvyšuje výrobu vozů 1000 MB — roční produkce už dosahuje 120 000 kusů. Zřejmě se blíží doba, kdy bude osobních aut na trhu dostatek — zbývá jen odhadnout, kdy to bude — za rok, dva čí dokonce tří? Díky systému prodeje známe velmi přesně počet zá jemců; graf ukazuje, jak se vyvíjel počet těch, kteří mají na koupi auta vinkulovaný vklad 20 000 Kčs. Ovšem zvýšení dodávek, které má za následek zkrácení dodací lhůty, se projevuje tím, že mnozí žadatelé — nemajíce ještě připraven zbytek kupní ceny — od nákupu zatím upouštějí, jíní (kteří si objednali auto a vinkulovali 20 000 Kčs, ačkoliv mají nový vůz, aby jej mohli po čtyřech letech výhodně prodat a za malý doplatek si opatřit auto nové) upouštějí od objednávky, protože předpokládají, že v době, kdy budou chtít kupovat nové auto, budou tak moci učinit bez čekání. Tyto tendence jsou zřejmé z vývoje ve 3. čtvrtletí 1967: Nově bylo vydáno 1B 235 stvrzenek o vinkulaci a zrušeno 3185 vinkulací. Zároveň bylo 12 178 objednávek realizováno. Kdyby tento vývoj pokračoval rovnoměrně, znamenalo by to, že měsíčně při asi 6000 objednávkách by skutečná koupěschop ná poptávka činila jen 5000 kusů — při asi roční dodací lhůtě a po saturováni objednávek z minulých let. Při odhadech budoucí poptávky nelze zapomínat, že v CSSR velká část soukromých majitelů aut o svoje vozy dobře pečuje a najezdí s nimi méně než 5000 km ročně. Na to má přirozeně vliv i vysoká cena automobilů, která většině občanů nedovoluje jejich rychlejší obměnu. KZ VÝVOJ POPTÁVKY PO OSOBNÍCH AUTECH