Hospodářské Noviny, leden-červen 1968 (XII/1-26)

1968-01-05 / No. 1

íTr. / • EKONOMICKÝ TÝDENÍK ÚV KSČ Praha 5. ledna 1968 ■ Kčs 1,50 Uvnitř listu zvláštní příloha EKONOMIKA VE SVETE Výdělky a produktivita ve stavebnictví • Rumunsko: letošní záměr — více vyvážet • Úprava ekonomických nástrojů • Co si myslí podnikoví ředitelé • Kudy půjde průmyslová energetika? Snímky v tomto čísle jsou ze sídliště, které je v poslední době často uváděno jako příklad všestranně dobré práce — v konceptu i v realizaci. Projektantům sídliště LESNÁ v Brně ing. arch. F. Zounkovi a ing, arch. V, Ru-. dišovi byla ostatně loni udělena státní cena Klementa GottwaldaLesná jíTltěJfflrTSflfr^rněňským sídlištěm, hude v něm 5920 bytů pro 20 500 obyvatel a příslušné občanské vybavení. Tuto novou čtvrt stavějí Pozemní stavby Brno a Vodohospodářské stavby. Poslední byty mají být dokončeny v roce 1969, technická a občanská vybavení o dva roky později. Snímky M. Švehla. PRESTAVBA čs. hospodářství a jeho výhledy J edním ze současných klíčových úkolů, který českosloven­ské hospodářství musí řešit v dlouhodobé perspektivě, je nesporně postupná optimalizace struktury národního hos­podářství. Otázkám národohospodářské struktury byla věno­vána provořadá pozornost pří řešení problematiky čtvrté pětiletky i dlouhodobého vývoje. Poznatky, které z těchto prací vyplynuly, byly formulovány v závěrech XIII. sjezdu KSC a jsou dále rozvíjeny. Hlubší charakteristika vyžaduje zabývat se především některými širšími aspekty strukturální­ho problému hospodářského rozvoje. Strukturu národního hospodářství chápeme jako kategorii, vyjadřující základní technické a ekonomické podmínky efektivního ekonomického růstu v konkrétních souvislostech jak vnitřních, tak mezinárodních ekonomických procesů a «11. Struktura národního hospodářství v tomto pojetí je rmickou veličinou a do značné míry předurčuje makro­­eKonomické vztahy, které na její bázi v národním hospodář­ství probíhají, sama je však Jejich průběhem neustále modi­fikována a vytvářena. Při zkoumání národohospodářské struktury nás tedy především zajímá, jak odpovídá objektiv­ně podmíněným tendencím vědeckotechnického rozvoje a jak stimuluje ekonomický růst, jakou intenzitu tomuto pro­cesu dává a jaký prostor poskytuje základním růstovým faktorům. Struktura je tedy podmíněna potřebami ekono­mického růstu a musí se vyvíjet ve směru vytváření opti­málních podmínek pro tento růst. V konkrétních podmínkách naší země musíme při řešení těchto otázek brát v úvahu jak postupující proces vědecko­technické revoluce, tak zejména nutnost prohlubovat eko­nomickou spolupráci sociálistických zemí a zajišťovat obchod s hospodářsky vyspělými i s rozvojovými země­mi, protože v zemích jako je ČSSR nelze napodobovat strukturu velkých států, ale je nutno najít pod tlakem svě­tového trhu nejefektivnější specializaci. Přitom je nutno vy­užít celého již dosaženého poznání o stavu národního hospo­dářství, jeho potřebách a možnostech. Proces vědeckotechnické revoluce ukazuje především hlavní směry technického a ekonomického rozvoje této etapy — elektronika, automatizace, makromolekulární chemie apod. Dále ukazuje na podmínky jeho průběhu, dané zvláště stupněm koncentrace a specializace výroby, vě­deckovýzkumné a vývojové základny, vědeckotechnické spolupráce, mezinárodní technicko-ekonomické kooperace, rozvoje vzdělanosti a kvalifikace pracújících, životního stylu obyvatelstva apod. Stupeň dosaženého poznání o vývojových tendencích, které se v ekonomice uplatňují, a jejích vývojových potře­bách, dává vodítko pro formulování perspektivních záměrů v dalším rozvoji národního hospodářství a jeho struktury. Analýzy ukázaly, že současná struktura národního hospo­dářství plně nevyhovuje intenzivnímu ekonomickému růstu, a proto jsme nastoupili cestu její postupné optimalizace. Chtěl bych v této souvislosti upozornit na některé důle­žité aspekty. Není možno se domnívat, že všechny naše problémy v ná­rodním hospodářství vyplývají jen z jeho základní struk­tury. Dosažení základních strukturálních změn v národním hospodářství je dlouhodobým procesem, který vyžaduje dlouhodobého vynakládání ekonomických zdrojů. Takovýto náročný proces můžeme realizovat pouze pří důsledné mo­bilizaci všech existujících rezerv. Musíme plně respektovat organickou souvislost makrostruktury a mikrostruktury, je­jich vzájemnou podmíněnost a rozsáhlé zpětné vazby. Proces vědeckotechnické revoluce neprobíhá nikde jen cestou tzv. strategických inovací meziodvětvového charakteru, která se projevuje v makrostrukturálních vztazích, ale realizuje se, a možno říci především, širokým tokem a ve stále zkracují­cím se intervalu probíhajících drobných inovací, které za­sahují celou mikrostrukturu výroby, výrazně zrychlují hospodářský rozvoj a ve svém souhrnu vytvářejí ekonomické zdroje rychlého růstu včetně zdrojů pro realizaci strate­gických inovací. Při praktickém usměrňování strukturálních změn je nutno vycházet z těchto skutečností: Za prvé ze současné makrostruktury a z celkového sta­­• vu národního hospodářství; to jednoznačně předurčuje další postup. Za druhé z toho, le nemůle existovat model definitivní struktury ekonomiky, ie naše dosavadní představy o makro­­struktuře jsou dány úrovní našeho poznání; mění se v zá­vislosti na jeho postupu a v závislosti na nově se vytvářejí­cí skutečnosti jak uvnitř, tak i ve světě. Za třetí, že existuje úzká závislost mezi makrostrukturou a mikrostrukturou, zejména v tom, že v mikrostruktuře především se vytvářejí zdroje pro mákrostrukturální změny. Za čtvrté, že mikrostrukturální změny jsou především věcí široké iniciativy v podnikové tržní sféře a naproti tomu změny mákrostrukturální jsou především věcí plánu, který musí přihlížet k vývoji na trhu, ale zároveň usměrňovat celkový vývoj a z tohoto hlediska dávat i společenské zá­ruky. Postup v realizaci makrostrukturálních změn je tedy předurčován hlavně konsolidací mikrostruktury, zvyšováním efektivnosti výroby, využitím existujících základních fondů a technicko-ekonomickou úrovní výroby. Proto nesmíme v praxi pouštět se zřetele takové závažné otázky, jako jsou rezervy v ekonomice, neúměrně vysoké zásoby, rozestavě­nost, hektarové výnosy a užltkovost zemědělství, organizace práce apod. Při bohatostí výrobní technické základny a mohutnosti průmyslu a pří vyspělosti, zručnosti a zkuše­nostech našich pracujících záleží zvláště na úrovní řízení, jak rychle se nám podaří maximálně využít výrobních sil, které máme k dispozici. Vědecká úroveň řízení je tedy v té­to etapě význačným růstovým faktorem přímo pro rozvoj mikrostruktury a následovně 1 pro uskutečňování makro­strukturálních změn. Tato úroveň závisí na kvalifikaci, zkušenostech, organizačních schopnostech, podnikavosti, předvídavosti a rozhledu vedoucích pracovníků, kteří svou prací výrazně ovlivňují chod podniků. Opomíjet tyto otázky a soustřecfovat se pouze na formulaci představ o optimální struktuře, která by mohla sama o sobě vyřešit všechny problémy ekonomiky, by nevedlo k cíli. Další vývoj národního hospodářství musí odpovídat jeho poznaným potřebám, podmínkám a možnostem. Je nutno velmi konkrétně zvažovat jak existující, tak potencionální zdroje, podmínky vnitřního trhu a zahraničního obchodu a velmi citlivě rozeznat vývojové tendence. Jakož i objektiv­ně podmíněné vývojové potřeby společnosti a stupeň jejich priority. onkrétní práce o představách perspektivního vývoje struktury našeho národního hospodářství byly v rámci 11. etapy prací na dlouhodobém výhledu ČSSR v roce 1967 značně rozvinuty. Práce ukazují, že v příštím deseti­letí budou existovat reálné možností pro poměrně rychlý a efektivní rozvoj ekonomiky země, možnosti, které mají K ING, O L DJ IC H C E R N í K, místopředseda vlády a předseda SPK charakteristické rysy Intenzivního rozvojového typu. Tyto podmínky jsou do velké míry spojeny se strukturálními změnami jednak již objektivně nazrávajícími, jednak před­pokládanými. Jde zejména o tyto otázky: Především bude možno rychle rozvíjet probíhající pro­ces kvalitativních přeměn v palivové a energetické zá­kladně a dosáhnout příznivé změny její struktury v per­spektivním vývoji; předpokládaný dovoz ropy a zemního plynu, jehož realita je dána současnou i výhledovou hospo­dářskou spoluprací se SSSR, by umožnil, aby podíl kapal­ných a plynných paliv na struktuře primárních energetic­kých zdrojů dosáhl v roce 1980 asi 35 %. Mladoboleslavská automobilka soustavně zvyšuje výrobu vozů 1000 MB — roční produkce už dosahuje 120 000 kusů. Zřejmě se blíží doba, kdy bude osobních aut na trhu dostatek — zbývá jen odhadnout, kdy to bude — za rok, dva čí dokonce tří? Díky systému prodeje známe velmi přesně počet zá jemců; graf ukazuje, jak se vyvíjel počet těch, kteří mají na koupi auta vinkulovaný vklad 20 000 Kčs. Ovšem zvý­šení dodávek, které má za následek zkrácení dodací lhů­­ty, se projevuje tím, že mnozí žadatelé — nemajíce ještě připraven zbytek kupní ceny — od nákupu zatím upouštějí, jíní (kteří si objednali auto a vinkulovali 20 000 Kčs, ačkoliv mají nový vůz, aby jej mohli po čty­řech letech výhodně prodat a za malý doplatek si opatřit auto nové) upouštějí od objednávky, protože předpoklá­dají, že v době, kdy budou chtít kupovat nové auto, budou tak moci učinit bez čekání. Tyto tendence jsou zřejmé z vývoje ve 3. čtvrtletí 1967: Nově bylo vydáno 1B 235 stvrzenek o vinkulaci a zrušeno 3185 vinkulací. Zároveň bylo 12 178 objednávek realizováno. Kdyby tento vývoj pokračoval rovnoměrně, znamenalo by to, že mě­síčně při asi 6000 objednávkách by skutečná koupěschop ná poptávka činila jen 5000 kusů — při asi roční dodací lhůtě a po saturováni objednávek z minulých let. Při odhadech budoucí poptávky nelze zapomínat, že v CSSR velká část soukromých majitelů aut o svoje vozy dobře pečuje a najezdí s nimi méně než 5000 km ročně. Na to má přirozeně vliv i vysoká cena automobilů, která většině občanů nedovoluje jejich rychlejší obměnu. KZ VÝVOJ POPTÁVKY PO OSOBNÍCH AUTECH

Next