Hospodářské Noviny, leden-červen 1968 (XII/1-26)

1968-03-22 / No. 12

^QO ťhJ 4 H Bitvu o socialismus musíme svést na ekonomickém poli. Jinak prohrajeme tento stát. A máme-li vyhrát na ekono­mickém poli, tak v tomto okamžiku je nejdůležltějši do­táhnout demokratizační proces až do konce. Citát z jednoho diskusního příspěvku na obvodní konferencí komunistů z Prahy 10 eslem těchto dnů se stalo slovo demokratizace. Všechny diskuse, všechny názorové střety, ale i všechny naděje a leckdy i obavy, zkrátka všechen ten vzruch, který s tak nebývalou silou zavládl ve státě, se ať tak či onak týká obsahové náplně tohoto pojmu. Nic na tom nemění, že řeč se v mnoha případech točí kolem osobností, politiků, spisovatelů, generálů či novinářů. Koneckonců i oni jsou posuzováni většinou podle jednoho hlavního kritéria: podle svého postoje k demokratizaci našeho společenského života. loba zaujímání stanovisek a tříbení názorů. Přitom všaiv nejde a nemělo by jít o to, přijmout určitý názor jedi­ně proto, že byl vyhlášen za progresivní, anebo z pouhé sympatie k tomu, kdo jej hlásá. Má-li se nějaká myšlenka stát opravdovým programem společnosti, musí ji především každý v plné šíři pochopit a sám sobě si ji logicky zdůvodnit. Jedině tehdy budeme mít záruku, že bude bez deformací, jednotně a spontánně uvedena v život. Jedni z prvních, kdo se jistě z plného přesvědčení za demokratizaci naší socialistické společnosti postaví, bezpo­chyby budou ekonomové a hospodářští pracovníci vůbec. Vždyť to byla právě ekonomika, kde fakticky demokrati­zační procesy (v určité specifické formě a zatím omezeně) u nás začaly a kde už po dva roky probíhají. Což není jeden z hlavních principů nové soustavy řízení — decentralizace řídící pravomoci — projevem nemalého demokratizačního úsilí? Jestliže tedy hospodářští pracovníci ve své drtivé většině vzali novou soustavu řízení jako nutný předpoklad našeho dalšího ekonomického rozvoje za svou, pak je jen logické, že stejně kladný postoj nemohou nezaujmout ani k demokratizačnímu programu politického života, jak jej na svém posledním zasedání formuloval ÜV KSC a jak se v konkrétnější podobě objeví v připravovaném akčním pro­gramu strany. Jak známo, mezi politikou a ekonomikou nevede žádná pevně stanovená hraniční čára, obě sféry se navzájem pro­línají, mezi oběma existuje zpětná vazba. Stále a beze zbyt­ku platí Leninovo, že politika je vlastně koncentrovaným výrazem ekonomiky. Z těchto axiómat plyne jediný závěr: demokratizační proces v ekonomice není možný bez para­lelního demokratizačního procesu v politice a naopak. V případě, že se takového souladu nedosáhne, jsou možná pouze dvě východiska. Bud nastoupená demokracie v eko­nomice zhyne na úbytě, anebo musí dojít ke konfliktu mezi demokratickými a protidemokratickými silami. V našich současných podmínkách bylo tedy naprosto nezbytné prohloubit demokracii v politickém životě, aby­­. chom vytvořili potřebné klima pro plné rozvinutí principů nové soustavy řízení v hospodářském životě. Bez změněného politického klimatu by nebylo možno dostatečně posílit rozhodování podniků, uvolnit působení trhu na výrobu, zmobilizovat latentní rezervy v iniciativě pracujících, a tak co nejrychleji ozdravit celé naše národní hospodářství, Není ovšem na místě dělat si iluze, že uvést celý tento proces do pohybu je a bude snadné. Demokratické formy řízení jsou totiž rozhodně daleko složitější než administra­tivní. Plyne to už ze samého principu kontroly veřejnosti nad činností osob pověřených řízením, který je těmto for­mám imanentní. Jeho uplatněním zmizí anonymita v odpo­vědnosti, tak typická a tolik kritizovaná v dosavadní éře. A tím zmizí i pláštík, za nímž se mnohdy skrývala neodbor­nost, ba i vyslovená neschopnost ve funkcích na různých stupních řídící hierarchie, a to jak v hospodářské, tak i v politické sféře. Nadchází čas přehodnocování osobních kvalit lidí, čas důsledného naplnění zásady: správní lidé na správná místa. Tak jako demokratizační proud v hospodářském životě ovlivnil politiku, tak zase zpětně demokratizace politického života vytváří podmínky pro další prohloubení demokracie v ekonomice. Na pořad dne se dostává opět účast lidí na řízení — heslo už sice dávno známé, ale tentokrát zbavené zdiskreditovaného formalismu a s kvalitativně novým obsa­hem. Bylo by asi ještě předčasné mluvit o konkrétní podobě této účasti na řízení, nicméně princip je jasný. Má-li kolek­tiv závodu či podniku nést důsledky hospodářské činnosti své organizace, musí mít 1 právo říci své slovo k osobě vedoucího, ke koncepcí rozvoje i k některým dalším atri­butům řídící práce. To není ústupek nějakému samoúčelné­mu tlaku na rozdělení řídící pravomoci. Tento princip má i své ryze ekonomické aspekty. Bude-li vhodně aplikován, může mimo jiné znovu vzbudit zatím velmi slabý zájem kolektivů pracujících o chod výroby, působit na upevnění pracovní morálky a technologické disciplíny. A to je to, co bychom snad dnes ze všeho nejvíce potřebovali. Celý ten obrodný proces, který dnes v našem státě všichni bez rozdílu tak intenzívně prožíváme, má a musí vyústit do jediného souhrnného cíle: do vybudování nového modelu socialistické společnosti, přizpůsobeného podmín­kám hospodářsky vyspělé průmyslové země a založeného na zbožním modelu socialistické ekonomiky. Za takový cíl vskutku stojí za to bojovat. Neboť jeho splněním můžeme uskutečnit mnohá svá velká předsevzetí, která jsme se v mi­nulosti marně snažili přeměnit v skutek. v-EKONOMICKÝ TÝDENÍK O V KSČ Praha 22. března 1968 ■ Kis 1,50 Teprve v novém modelu se nám dává možnost optimálně kombinovat výhody tržního i plánovaného hospodářství a využít tak reálných předností socialismu. A pak také přijde čas, kdy bude na místě znovu vzkřísit staré heslo: dohnat a předehnat, tentokrát již bez obav z jeho apriorní neusku­­tečnitelnosti. V souvislosti s tím máme příležitost sehrát důležitou a popravdě pionýrskou úlohu v internacionálním měřítku. Podaří-li se nám realizovat přednosti socialismu v politické i hospodářské praxi, podaří-li se nám vstoupit do úspěšné soutěže s vyspělými kapitalistickými státy nejen v jednotli­vých úsecích ekonomiky, ale především ve výši životní úrovně obyvatel, prokážeme tím největší službu věci socia­lismu v celém světě. Ne nadarmo se již v tomto duchu ne­sou některé hlasy západních novinářů komentujících udá­losti posledních dnů v Československu. Jistěže nepůjde všechno hladce, mnohé myšlenky bude ještě nutno probojovat, mnohé kroky ještě hlouběji pro­myslet a propracovat. A k tomu je jako dosud i nadále připravena přispět svým dílem i redakce Hospodářských novin. Základní linií listu v těchto a dalších dnech bude všestranné úsilí o další demokratizaci hospodářského ži­vota. V souvislosti s tím dáme co největší podporu všem progresivním názorům a námětům. (V nejbližší době při­neseme mimo jiné obsáhlý materiál o postavení, úloze a řízení socialistického podniku a zorganizujeme k němu diskusi.) Budeme se stavět proti deformováni a oslabování ekonomických nástrojů, proti konzervování starého obsahu hospodářské politiky v nových podmínkách. Budeme na všech úsecích prosazovat zásadu pravdivosti ekonomických informací. Jsme přesvědčeni, že v tomto svém úsilí nalezneme jako až dosud vždy plnou podporu naší ekonomické veřejnosti. KAREL MATOUŠ - JOSEF VLČEK Prvním stupněm automatu zace v naší finanční i úvě­rové soustavě je Výpočetní středisko vybavené střed­ním samočinným počíta­čem 1CT 1904>4, které zahá­jilo provoz ve Státní bance československé v Praze na Václavském náměstí. Zá­kladní aritmetická jednotka tohoto anglického počítače s vnitřní feritovou pamětí o kapacitě 32 768 slov je schopna zpracovávat čtyři samostatné a na sobě nezá­vislé programy ve stejném čase. Do konce roku ob­sáhne toto středisko všech 22 poboček v obvodu hlav­ního města a Středočeského kraje. V letech 1968-1975 hodlá vedení SBČS vybudo­vat další obdobná výpočet­ní střediska v Bratislavě, Brně a Košicích, na které pak budou napojeny vše­chny pobočky na celém úze­mí ČSSR. Foto ČTK — J. Bárta Podnik a vlastníctvo • Malé formy rozhodování • Potřebujeme monopol zahraničního obchodu? • Demokracie znamená skládání účtů • Problémy s koordinací a rasistických režimů • Uvnitř listu ZVLÁŠTNÍ vládního nařízení č. 100/1966 *Ivám směřujeme v dopravě • Obžaloba koloniálních PŘÍLOHA: Jak letos používat 12 >51_______J ! / PRODEJ OSOBNÍCH AUTOMOBILŮ V ROCE 1967 V minulém roce prodala Mototechna o 33,4 °/o více vozu než v r. 1966 (ale o 519 méně, než bylo plánováno). Nesplnění plánu prodeje bylo způso­beno zvýšením vývozu a snížením dovozu, protože plán výroby byl splněn na 101,5 % — proti roku 19G6 bylo vyrobeno o 19 001 vůz více (o 20,5%). Potěšitelné je, že se nedostatek automobilů — i když pomalu — postupně zmenšuje. V r. 1967 přibylo 79 03C zájemců (proti 83 423 v r. 1966) a 12 558 (v r. 1966 jen 8448) jich objednávku zrušilo. Bě­hem loňského roku tedy přibylo celkem jen 66 478 zájemců, zatímco v r. 1966 jich přibylo 74 975. K 1. lednu bylo u státních spořitelen vinkulováno 176 548 vkladů pro Mototechnu, tj. jen o 12 019 více než v roce 1966. v /

Next