Hospodářské Noviny, leden-červen 1970 (XIV/1-25)
1970-01-09 / No. 1
hospodářské noviny EKONOMICKÝ týdeník 9. LEDNA 1970 CENA Kčs 1,50 úv KSČ I Nedoriešené otázky slovenskej ekonomiky ■ Federální rozpočet 1970 ■ Bude mezinárodní investiční banka? ■ Nad ^měnami v Zákoníku práce ■ Střednědobý plán podniku ■ Zahraniční trhy a konkurenční schopnost našich dodavatelů ■ Staré pohľady a nové Bulharsko Příloha: ÚČETNÍ UZÁVĚRKA 1969 - Změny v účetnictví v roce 1970 BUDOUCÍ LESNICI MUSÍ UMĚT VŠECHNO Foto Miroslav l ódéra do roku intenzívní prácé JOZEF LENÁRT, tajemník OV KSC Vstup do nového roku je jako obvykle ve znamení úvah o tom, co bylo v roce právě uplynulém a co očekáváme od příštího. Hodnotíme, jaké to bylo, proč to takové bylo, a utvrzujeme se v dobrých předsevzetích, jak dál. Je to prastarý zvyk, osvědčený a účelný. Od nopamětl byl znakem dobrého, odpovědného hospodáře. Socialistická společnost a její socialistický stát — jako kolektivní hospodář — pokračují právem v této tradici. Pokud jde o tyto vnější znaky, je 1 nástup do nového roku v našem hospodářství tradiční. Nebylo by však dobré, kdyby byl jen tradiční i pokud jde o obsah. Kdybychom při hodnocení toho, co bylo v uplynulém období a oč usilujeme v roce 1970, viděli jen kvantitu dobrého a zlého a neviděli 1 jejich kvalitu. Nové vedení strany, které loňského roku zastavilo postupující hluboký, všestranný rozklad naší společnosti a obnovuje postupně na všech úsecích života základy pro její další socialistický rozvoj, zinkasovalo národním hospodářství problémy v podstadvojího původu a dvojího charakteru. Vedle důsledků dlouhodobých a zatím nevyřešených nepříznivých tendencí projevily se i důsledky, které v národním hospodářství zanechal politický vývoj roku 1968 a prvních měsíců roku 1969. Mohlo by se zdát; že rozlišování příčin, obsahu I důsledků tohoto dvojího dědictví bude po tak hluboké politické krizi, jakou jsme prošil, samozřejmé. Bohužel není tomu tak. Myšlenkový chaos uplynulého období, nedostatek marxistícko-leninských přístupů k posuzování jevů a jejich souvislostí působí často dodnes, mate pojmy a ztěžuje jasný pohled. V čem jsou kvalitativní rozdíly mezi tím, co nás tíží z doby předlednové a tím, co v ekonomice vstoupilo do hry v průběhu roku 1968 a začátkem roku 1969? V rámci oprávněné kritiky předlednového období a tehdejšího vedení strany třeba dát náležité místo všem hlasům a názorům, které pomáhají odhalit kořeny toho, proč nebylo možno rychleji a úspěšněji řešit a odstraňovat nepříznivé tendence a jevy i ve vývoji našeho národního hospodářství. Zejména hlasům, které konkretizují nedostatek dlouhodobé programovosti a z něho vyplývající Subjektivismus, neprincipiálnost, improvizace, chyby a omyly. Negativní hospodářské výsledky prvních šedesátých let, kdy průměrný roční přírůstek národního důchodu poklesl na 2 "o ročně, rozpad třetího pětiletého plánu, pozdě nastolená a pozdě pochopená potřeba přejít na nový způsob řízení ekonomiky, to bylo drahé školné, které jsme platili za tyto zkušeností a poučení. Teprve v lednu 1965 se dopracoval OV strany po široké diskusi stranické i odborné veřejnosti k zásadám nové soustavy řízení. Ukazuje se, že na jejich podstatě nebude třeba ani dnes mnoho měnit. I tvorba pětiletého plánu na léta 1966 až 1970 už vycházela v určité míře z těchto principů. A už proto, že jsme za jejich poznání tak draze platili, bychom je měli ctít, odpovědně jejich působení posuzovat, nedopouštět jejich podceňování a oslabování. Analýza ekonomického vývoje od XIII. sjezdu KSČ, na které se pracuje, rozebere podrobněji, v čem došlo při realizaci nové soustavy k chybám a z čeho prhmenily. Kde šlo o nedostatek poznání, nesprávné předpoklady, kde se prosadily výrazněji nebo méně výrazně některé oportunistické prvky. Celkově však možno už dnes říci, že hospodářské výsledky let 1966, 1967, 1968, kdy úhrnný přírůstek národního důchodu ,činí něco přes 20 °/o, potvrdily zásadní správnost cesty nastoupené v roce 1965. Nebyly samozřejmě odstraněny všechny nedostatky předcházejícího období, zejména dlouhodobé povahy. Bránila tomu tehdejší situace ve straně, která neumožňovala koncepční řešení. Ale po předcházející stagnaci nastalo určité, dosti výrazné oživení národního hospodářství. To je jedna stránka věci. Druhá, neméně významná, spočívá v tom, že strana přijala v roce 1965 i usnesení o úloze strany v ekonomice, o práci stranických organizací, o úloze odborů. Stranické, státní i odborové orgány 6e v rámci těchto usnesení zabývaly ekonomickými otázkami, v zájmu rozvoje iniciativy pracujících podporovaly rozšiřování hmotné zainteresovanosti pod niků na hospodářských výsledcích, vycházejíce přitom ze zásady, že základním nástrojem řízení rozvoje socialistické ekonomiky je národohospodářský plán. V průběhu let 1966 — 1967 se pak ústřední výbor několikrát zabýval dalším postupem ekonomické reformy v zahraničním obchodě, v zemědělství a ještě v prosinci 1967 schválil státní prováděcí plán na rok 1968, který stanovil rozhodující závazné ukazatele a vazby. Náprava předlednových chyb, k níž mělo dojít po lednu 1968 a která byla pro další rozvoj naší společnosti nezbytná, se žel bohu neuskutečnila. Politický vývoj neupevnil marxisticko-leninské principy v práci strany, ale ubíral se jiným, pravicově oportunistickým směrem. Tehdejší vedení strany nezvládlo složité procesy ve straně a ve společnosti. To nemohlo nemít principiální účinek na hospodářství a na uskutečňování ekonomické reformy zvlášť. Rozpad vedoucí úlohy strany ve společnosti vedl i k vyřazení jejího vlivu na ekonomiku. Stranické organizace a orgány, včetně ústředního výboru, se přestaly ekonomickými otázkami zabývat. Oprávněná kritika nahrazování státních,a hospodářských orgánů stranickými přešla v politicky motivovaný, otevřený útok na postavení strany na podnicích a závodech. Komunisté v odborech opustili potí heslem „odborové obrody“ v řadě otázek pozice stanovené usnesením ústředního výboru. Podcenili funkci odborů jako hospodářů, a naopak přecenili jejich roli jako tlumočníka nejrozmanitějších požadavků. Odborové orgány byly v nejednom případě zneužity i k uplatňování politických požadavků vytyčovaných protisocialistickými a pravicovými silami. Dokončeni na str. 4 realita Snad bude již možné rozptýlit pochybnost o loňském postupu vlád v našem hospodářství. V pondělním rozhovoru Rudého práva dr. Husák mimo jiné konstatoval, že produktivita práce v průmyslu vzrostla v prvém pololetí roku 1969 (ve srovnání s r. 1968) pouze o 2,9%, ale mzdy o 7,8 ®o; ve druhém pololetí se však růst produktivity odhaduje na šest procent a růst mezd má činit zhruba čtyři procenta. Podobně je to i s hrubou výrobou. Kromě toho se podařilo omezit rozsah nově zahajovaných staveb a patrné jsou také pozitivní výsledky v činnosti zahraničního obchodu . .. Pochopitelně to jsou zatím jen první náznaky, vedoucí ke stabilizaci našich hospodář ských poměrů, avšak tak či onak jsou přesvědčivým dokladem nejen účinnosti, ale i prospěšnosti dosavadní vládní hospodářské politiky; ať české nebo slovenské nebo federální. Koncepce této politiky je založena i v plánu na rok 1970. Bude-li tento plán rozepsán nejen diferencovaně, ale také spravedlivě, z hlediska výrobních a hospodářských možností jednotlivých oborů a podniků, a jestliže podniky přijmou všechny státní úkoly a zabezpečí jejich všestranné plnění, mohli bychom v letošním roce postavit hráz všem nebezpečným inflačním jevům a vytvořit celkem reálné předpoklady — právě po splnění všech direktivních úkolů — pro dynamický rozvoj československé ekonomiky v příštích letech. jestliže se tedy dnes někdy hovoří v pochybnostech o reálnosti vládních hospodářských záměrů, tedy i státního plánu, potom to může být otázka akademická potud, pokud jednotlivé výrobně hospodářské jednotky budou spíša zdůrazňovat obtíže plynoucí z náročných úkolů, než je akceptovat a hledat možnosti, jak je splnit. Neděláme si ovšem v tomto směru žádné iluze. Přes různé hrozby právních hmotných sankcí podnik může jednak »doloa žit«, že na úkoly uložené státem nestačí, neboť »nemá« k tomu dostatečné prostředky a síly, ačkoliv dobře ví, že to tak docela není . . . Jenže on se nechce vydat ze všech rezerv, protože neví — ale spíše nechce vědět — co a jak bude zítra. Ale zítra, to ostatně všichni dobře víme, budou požadavky na efektivnost ještě větší. Bohužel však tato ekonomika nemá zatím takové ekonomické stimuly, které by podnik v jeho vlastním zájmu donutily, aby své rezervy alespoň z valné části, jak se říká, mobilizoval. Nezbývá tedy, než spoléhat na osobní odpovědnost generálních ředitelů a ředitelů podniků, jakož i všech vedoucích hospodářských pracovníků. A protože spoléhat je málo, bude dobré, ba nutné, zintenzívnil činnost všech kontrolních orgánů státu a společnosti ve všech oblastech hospodářské a výrobní činnosti. Nikoliv jako projev nedůvěry vůči všem, nýbrž jako pojistku proti některým málo odpovědným, neodpovědným, či dokonce spekulujícím. Řekněme tedy rovnou, že úspěch realizace státního plánu na letošní rok a reálnost našeho východiska z nerovnovážného stavu této ekonomiky nespočívá pouze v dobrých úmyslech centra, v jeho hospodářské politice, ale především v téže hospodářské politice celé podnikové sféry. Jkí ◄—---------------------------------------------------------------------- V sobotu 3. ledna byl ofíetůlné zahájen automatický provoz z Prahy do Varšavy rozhovorem mezi čs. mlntstrem-pfedscdou Federálního výboru pro pošty a telekomunikace tng. Karlem Hojjinannem a polským ministrem spojů tng. dr. Edwardem Kowalczykem. Rozhovoru se o pracovní ministra Hojjmanna zúčastnil také velvyslanec PLR * ČSSR W. Janlurek.