Hospodářské Noviny, leden-červen 1971 (XV/1-25)

1971-06-11 / No. 23

Ing. JOSEF LIN C, CSc., vše Praha 23 / 1971 hospodářské noviny 3 Současné zásoby vysoko přesahují z celé řady příčin optimálni úroveň. Hlavní, nejobecnější příčinou, která vy­volává celé řetězy druhotných příčin, je to, že tvorba zásob zatím nikdy nebyla předmětem účinného plánovitého říze­ní. Všechny nástroje přímého i nepřímého řízení reproduk­čního procesu, a zejména výroby, byly dosud zaměřeny jed­nostranně a přímo nutily všechny podniky a organizace k takovému chování, které potřebu zásob neúměrně zvy­šuje. Zásoby se dokonce staly jedním z důležitých prostředků, jakým si podniky usnadňují plnění svých závazků vůči centru. Vysoké rezervy ve vlastních zásobách umožňují jednotlivým podnikům snadnější plnění výrobních plánů, dosahování vyššího růstu produktivity práce, snižování ná­kladů a usnadňování celého řízení podniku. K ještě da­leko většímu efektu vede pak vytváření nepříznivých pod­mínek pro tvorbu zásob u odběratelů. Nástroje řízení jsou zaměřeny pouze na ovlivňování tvorby zásob ve sféře obě­hu (např. normování odběratelských zásob — které se ostatně ani nepodařilo uspokojivě realizovat, zaintereso­vanost na využití oběžných prostředků, zpřísněné podmín­ky pro financování podniků, kontrola banky a nadříze­ných orgánů atd. J. Tyto nástroje řízení tvorby zásob však nemohou být účinné, neboť jsou mnohem slabší než zá­kladní nástroje plánování a řízení výroby, které neefektiv­ní zásoby přímo vynucují. Nástroje řízení tvorby zásob jsou zaměřeny převážně na důsledky a nikoliv na {tříčioy vzniku a udržování neefektivních zásob, takže jakékoliv jejich posilování se musí minout účinkem. NA KOREN VÉCI Řešení této problematiky musí začít odstraňováním hlav­ních příčin vysokých zásob. Mezi nejzávažnější z nich pa­tří mimořádně dlouhé a nepravidelné dodávkové cykly, které jsou pro naše národní hospodářství příznačné. Do­dávkové cykly se neurčují jako optimální, nýbrž se při­způsobují čtvrtletním plánovacím cyklům a následkem to­ho jsou v celé řadě případů několikanásobně delší, než je hospodárné. Přitom se projevuje tendence k jejich prodlu­žování, přestože několikanásobný růst výroby a spotřeby za období výstavby socialismu měl vyvolat jejich podstatné zkráceni. Na délku dodávkových cyklů mají rozhodující vliv pře­devším dva faktory: výše a tudíž i cykličnost výrobních dávek v sériové výrobě a výše i cykličnost dodávek jed­notlivým odběratelům. Jednostranně zaměřené plánování a řízení výroby a cenová tvorba nutí výrobce ke zvyšování výrobních dávek a k prodlužování jejich cykličnosti. ZAČÍNÁ TO VÝROBOU Je známo, že objem sériově vyráběné produkce při da­ných výrobních kapacitách a stupeň využití zásob této pro­dukce, tj. jejich obratovost, jsou nepřímo úměrné. Cím je větší objem výroby jedné dávky, tím pomalejší je obrátka zásob. Někdy dochází 1 k tomu, že veškerý přírůstek vý­roby je pohlcován zásobami. Tuto okolnost dosud nebraly plánovací orgány v úvahu při stanovování úkolů jednotlivým resortům a podnikům, ani při tvorbě cen. Proto výro'bci často nemohli plnit plá­nované ukazatele bez zhoršení těch podmínek, které urču­jí potřebu zásob — četnost, pravidelnost a spolehlivost dodávek. Ukazatele nutí podniky hledat rezervy pro sni­žování výrobních nákladů. Když se snižování nákladů uskutečňuje pomocí zavádění nové techniky, zlepšování or­ganizace výroby, ke zhoršení využití zásob nedochází. Avšak když se výrobní náklady snižují tím, že se zvyšují výrobní dávky nad optimum, prodlužují se dodávkové cykly a roste jejich nepravidelnost. Při snížení nákladů u výrob­ců prudce rostou náklady na tvorbu zásob u odběratelů. BLIŽŠÍ KOŠILE NEŽ KABÁT Zvyšování výrobních dávek bylo dosud nejsnadněji dosa­žitelným zdrojem růstu produktivity práce. Když zaostával technický rozvoj, když se pomalu modernizovala výroba a rezervy ve výkonových normách byly značně vyčerpány, pak zvyšování výrobních dávek bylo jedním z mála faktorů, který umožňoval lepší plnění plánu výroby, nákladů i pro duktivity práce. Že následkem toho vznikaly ohromné ná­rodohospodářské potíže při hromadění zásob u odběratelů, již na výrobce nedolehlo. Jenže každý výrobce je současně 1 odběratelem, a proto čím sám nepříznivě působil na své odběratele, tím trpěl od svých dodavatelů. Avšak to již nepadalo v úvahu při hodnocení práce podniku, neboť to byly pro výrobce podmínky »objektivního rázu«, které promítali do svých plánů a nároků na finanční a hmotné prostředky. Na věci se nic nezměnilo ani při pozdějším ústupu od stanovování direktivních úkolů. Naopak, nové stimuly pro úspory pomocí maximálně možných dávek ještě výrazně posílily řešení na úkor odběratele. ODBYT NENÍ ODBÝVÁNÍ Druhým rozhodujícím faktorem, ovlivňujícím enormní po­třebu zásob v národním hospodářství, je výše a cykličnost dodávek. Rozbory zásob v podnicích ukazují, že často jsou cykly dodávek jednotlivým odběratelům několikanásobně delší než cykly výrobních dávek u výrobců. Výrobce to­tiž nerozděluje jednotlivé výrobní dávky rovnoměrně mezi větší a střední odběratele, nýbrž se snaží každou dávku expedovat pokud možno malému počtu odběratelů. Proto 1 při výrobě ve vyšších než optimálních dávkách musí udržovat odběratelé několikanásobně vyšší zásoby, než od­povídá výši o cykličnosti.skutečných výrobních dávek. Kořeny těchto dvou abnormalit jsou společné s tím rozdí­lem, že v prvém případě jde o »úsporu« výrobních a ve druhém případě odbytových nákladů. Přímé i nepřímé nástroje plánování a řízení výroby jsou dosud zaměřeny vertikálně na jednotlivé podniky a orga­nizace a stimulují je k dosahován! vlastního, parciálního maximálního efektu. Zatím ale nebyly vytvořeny účinné ná. stroje, které by důsledně ovlivňovaly dodavatele horizon­tálně. Proto se dodávky nejběžnějších standardních mate­riálů a výrobků vyznačují dlouhými objednacími lhůtami, naprostou libovůlí výrobců, kdy a v jakém množství do­dávku v průběhu plánovaného čtvrtletí nebo dokonce i ro­ku uskutečni a jakou záruku odběratelům poskytnou, že bude vůbec uskutečněna. CÍLENÉ stimuly Velký podíl na jednostranných stimulech bránících lep­šímu uspokojování potřeb odběratelů mají mimo jiné i eko­nomické stimuly, působící prostřednictvím cenové tvorby. Ponechávám stranou neodůvodněné rozdíly v rentabilitě jednotlivých výrobků. V cenách nejsou obsaženy odpoví­dající náklady na výrobu a odbyt, jejichž vynaložení je ne­zbytnou podmínkou lepšího uspokojování potřeb. Jelikož zvyšování kvality uspokojování potřeb není ani přímým ří­zením, ani cenami nebo jinými stimuly podporováno a naopak ještě jednostranným zaměřením na zvyšování vý­roby je soustavně brzděno, současné náklady zahrnuté v ce­nách výrobků jsou mnohem nižší, než by odpovídalo opti­málnímu uspokojení společenských potřeb. Proto odběra- CENA ovlivňuje zásoby telé nakupují výrobky opticky sióe levněji, zato ale za mno­hem horších podmínek, než by potřebovali. Systém jednotných cen bez ohledu na rozdílné náklady při různém stupni uspokojování potřeb zvýhodňuje výrob­ce v tom případě, když uskuteční dodávku ne podle potře­by odběratele (to znamená pohotově, v požadovaném množ­ství a kompletnosti a se zárukou, že bude včas splněna), nýbrž podle toho, jak to vyhovuje jeho podmínkám a zá­jmům. Naopak, přizpůsobení se požadavkům odběratele by výrobci způsobilo zvýšení nákladů mnohdy vyšší, než je zisk z dané dodávky. 1 • Relativně pevné náklady na jednotku produkce 2 • Proměnlivé náklady na jednotku produkce v závislosti na výši dodávky, délce dodací lháty, nepřesnosti a nejistotě dodávky 3 • Cena 4 • Zisk výrobce při velkých, nepohotových, nepřesných a ne­jistých dodávkách 5 • Ztráta výrobce při malých, pohotových dodávkách v přes­ných termínech a se zárukou dodání Z grafu je zřejmé, že tato konstrukce ceny vyvolává tr­valý rozpor mezi zájmy výrobce a jeho odběratelů. Výrob­ce má zájem na co možná nejnižším stupni uspokojení po­třeb odběratelů za danou cenu, odběratel pak má zájem na co nejvyšším stupni, neboť nepociťuje zvýšení nákladů výrobce, ani když toto zvýšení nákladů daleko přesahuje jeho vlastní efekt ve spotřebě. Je pochopitelné, že zvítězí zájmy toho partnera, který je silnější. V našich podmínkách je to výrobce. Jelikož není v silách centrálního plánování přímo řídit a usměrňovat dodávky více než miliónového sortimentu výrob­ků mnoha odběratelům v různých termínech a dávkách, je nutno vytvořit účinné ekonomické stimuly, které by jednak výrobce správně orientovaly při posuzováni společenského efektu jeho činnosti a současně jej zainteresovaly na ma­ximálním přínosu pro odběratele, a tím i pro celé národní hospodářství. Toho lze dosáhnout pomocí důsledné dife­renciace cen výrobků podle skutečných výrobních i odby­tových nákladů, které jsou závislé na výši dodávky, délce dodací Lhůty, přesností a jistotě dodávky a na dalších pod­mínkách. HONIT VČAS EYCHa Prakticky jde o vytvoření systému přirážek a slev z veN kooochodních cen. Aby systém přirážek a slev působil pozitivně, nestačí jenom paušálně uvolnit systém cenové tvorby, aniž by se vytvořily nezbytné podmínky, zajišťující tvorbu pouze oprávněných přirážek. Opomenutí této druhé nezbytné pod­mínky v posledních letech vyvolalo zákonitě anarchií v do­­davatelsko-odběratelských vztazích. Namísto hmotné za­interesovanosti dodavatelů na pružnějším a přesnějším uspokojování národohospodářských potřeb se vytvořila pří­mo opačná zainteresovanost na nepřesných, nespolehlivých a nepružných dodávkách, s neodůvodněnými přirážkami. Dodavatelé si různými způsoby vynucovali přirážky k ce­nám, aniž by zkvalitnili své dodávky, dílky svému mono­polnímu postavení. Včas zaslané objednávky nepotvrzovali, nebo je vyřizovali liknavě, protože měli zaručené ceny po­dle ceníku. Tím si vynucovali konkurenci odběratelů, kte­ří dané výrobky přepláceli. Bylo by však chybou odsoudit na základě dosavadních zkušeností samotný princip tvorby diferencovaných cen. Příčiny nedostatků v cenové tvorbě je nutno hledat v ne­správné realizaci daného principu. Na jedné straně se pod­statně zvýšila hmotná zainteresovanost výrobců na dosa­hování vyšších tržeb, avšak současně nebyla vytvořena žádná pravidla pro jejich společensky prospěšné zvyšování, ani účinný kontrolní systém. To způsobilo neodůvodněný lavinovitý růst cen bez přiměřeného zvyšování hodnoty výrobků. PROSTOR PRO INICIATIVU Systém přirážek a slev je objektivní nutností, má-li být realizován socialistický princip odměňování podle zásluhy. Nivelizace cen jednotlivých výrobků bez ohledu na rozdílné náklady při různých podmínkách výroby a dodávky totiž zkresluje spoleöenské zásluhy podniků i Jednotlivců a způ­sobuje na jedné straně neopodstatněné úspory, a tím i zvý­šení příjmů pracovníků v jedněch podnicích, a nezaslou­žené ztráty jiných pracovníků v druhých podnicích. Niveli­zace cen však přímo znemožňuje iniciativu výrobců. Při nedostatku iniciativy pracovníků v druhých podnicích na­bývá pak každý malý problém vůči nadřízeným orgánům závažnosti »objektivní« překážky, jejíž opravdový vliv nelze bez důkladné znalosti konkrétních podmínek (která je pro centrální orgány nemyslitelná) správně posoudit. KRIVÉ BRÝLE Nivelizace cen má však neblahý vliv 1 na ekonomické rozhodování, neboť smazává rozdíl mezi neefektivními a efektivními výrobky, zásobami, kooperačními vztahy, dodáv­kovými cestami a podmínkami dodávek vůbec. Tím jsou dezorientováni výrobci i odběratelé a soustavně se de­formuje struktura spotřeby, a tím i výroby. Do cen výrobků se totiž nepromítá výhodnost výrobků vyráběných ve velkých dávkách a nevýhodnost méně běž­ných a nestandardních výrobků. Tím se vytváří trvalý zá­jem odběratelů na neúměrném rozšiřování sortimentu spo­třebovávaných výrobků, což je brzdou zvyšování efektiv­nosti výroby a celého národního hospodářství. Malé, ne­efektivní dodávky nejsou z hlediska cen pro odběratele o nic méně výhodné než velké ekonomické dodávky. Pro odběratele se pak zdá být výhodná i nepatrná úspora mate­riálu pomocí odchylky od běžných druhů, i když tím vzniknou daleko vyšší náklady ve výrobě a při dopravě, která se pokrývají z úspor při výrobě a dodávkách efek­tivních výrobků, jejichž výhodnost však odběratelé násled­kem nivelizace cen nemohou posoudit. Správná orientace pak chybí i nadřízeným orgánům, které by měly sortiment­ní strukturu výroby a spotřeby usměrňovat s cílem dosa­hovat maximální společenské efektivností. NA OBÉ STRANY Význam diferenciace cen podle nákladů při různých pod­mínkách výše, pravidelnosti, pohotovosti a jistoty dodávek proto ještě daleko přesahuje ten význam, který má pro racionální tvorbu zásob. Je však zřejmé, že to nemůže být živelná, neřízená diferenciace cen, která díky převaze po­třeb nad zdroji a monopolnímu postavení výrobce pouze zvýhodňuje, nýbrž musí probíhat podle přesných pravidel a výrobce citelně postihovat, jestliže tato pravidla nedodrží. Systém slev a přirážék by mohl správně působit jen v tom případě, že by dodavatelé nejen mohli inkasovat přirážky, nýbrž také museli poskytovat slevy v případě, že dodali vyšší dodávku, v delší lhůtě, nebo nezaručili předem ter­mín dodávky. Dále by muselo platit omezení, že za před­nostní dodávky a dodávky navíc by se mohly vyplácet při­rážky pouze za předpokladu, že by dodavatelé zaručili přesné plnění normálních objednávek zaslaných včas. Plánovaná diferenciace cen by příznivě ovlivnila oba hlavní faktory ovlivňující potřebu zásob v národním hos­podářství — výši výrobních dávek a výši a cykličnost do­dávek. Současně by se také vytvořil další stimul na uspoko­jování národohospodářské potřeby. Výrobce nyní nikterak nepostihuje skutečnost, že pokrývá pouze část potřeb od­běratelů, naopak má značné výhody z převahy potřeb nad zdroji a může diktovat odběrateli své podmínky. Přebytek objednávek nad výrobními kapacitami umožňuje zhoršovat kvalitu výrobků a podmínky dodávky bez nebezpečí rekla­mací odběratelů, a tím usnadňuje plnění plánů dodavatele a zlepšování hospodářských výsledků na úkor odběratelů. ŽÄDOUCI impulsy Možnost dosahovat výhodnějších cen při pohotových do­dávkách za předpokladu plného krytí potřeb odběratelů by tudíž nutila výrobce rozšiřovat výrobu žádaných výrobků a současně by mu poskytovala kompenzaci za prostředky vložené do rozšíření výroby progresivních výrobků a za ztráty ze zrušené výroby výrobků zastaralých. jestliže by výrobce nemohl realizovat přirážky proto, že pro nedostatek výrobních kapacit krátí objednávky odbě­ratelů, a dokonce by neinkasoval ani celou velkoobchodní cenu jen proto, že vyrábí a dodává v příliš velkých dáv­kách, s dlouhými dodacími lhůtami, nepřesně, a naopak kdyby mohl při lepším a pružnějším uspokojování potřeb odběratelů dosahovat vyšších průměrných cen, než jsou vel­koobchodní ceny, vytvořily by se pro něho úěinné stimuly, jejichž nedostatek nyní výrazně zvyšuje potřebu zásob v celé národním hospodářství a je silnou brzdou zvyšo­vání jeho efektivnosti.

Next