Hospodářské Noviny, červenec-prosinec 1971 (XV/26-52)

1971-07-02 / No. 26

EKONOMICKÝ TÝDENÍK UV KSC 2. ČERVENCE 1971 CENA Kčs 1,5026 V n. p. Chemlon v Humenném vyrábějí 80 druhá základních polyamidových vláken pro textilní výrobu i technické účely. Cíle letošního roku úspěšně plní — v prvním Čtvrtletí splnili plán hrubé výroby na 101,5 %, vysoko překročili exportní úkoly, zvýšili produktivitu práce a značně snížilt výrobní náklady. Snímek CTK — J. Válko ING. FRANTIŠEK ŠRÁMEK, ministr stavebnictví ČSR Závěry XIV. sjezdu Komunistické strany Československa mají principiální význam pro celou republiku a směry jejího dalšího ekonomického vývoje. V něm potom má svěj nemalý podíl 1 naše stavebnictví, které v této pětiletce musí zabezpečit • stavby palivové a energetické základny včetně tranzitní­ho plynovodu, • rozvoj výroby stavebních hmot a materiálů, • stavby pro rozvoj nosných programů v ostatních prů­myslových odvětvích, 4 stavby směřující k posílení výrobně technické základny zemědělství, • komplexní bytovou výstavbu, • výstavbu hlavního města Prahy, • stavby řešící nejzávažnější problémy rozvoje dopravy a spojů. Přitom 5. pětiletý plán počítá s udržením dynamiky růstu vebnictvl a tím s postupným odstraňováním dosavadních ^»proporcí v krytí potřeb národního hospodářství jak stavebními pracemi, tak i stavebními hmotami. Navíc struktura požadovaných stavebních prací a jejich územní členění v 5. pětiletce je značně odlišná od sou­časné specializace a rozmístění stavebních kapacit. Z toho vyplývá hutnost uskutečnit značné přesuny stavebních ka­pacit do míst soustředěné investiční výstavby. V českých zemích jde o hlavní město Prahu a Severočeský kraj — kde rostou práce v porovnání se 4. pětiletkou téměř dvoj­násobně. Na nutnost realizace přesunů bylo jednoznačně pouká­záno na XIV. sjezdu KSČ jak v referátu předneseném sou­druhem G. Husákem, tak i v referátu předneseném L. Štrou­­galem. Protože však koncentrace úkolů bude v těchto oblastech trvat i po roce 1975, bude zde nutno přistoupit k urychle­nému rozvíjení místních kapacit s cílem omezit v dalších pětiletkách přesuny na únosnou míru.’ Strukturální změny vyvolají rovněž zvýšenou potřebu dokončovacích stavebních prací, které v současné době představují bariéru rychlejšího rozvoje stavební výroby a zkracování lhůt výstavby. Zabezpečeni výstavby materiá­lové základny pro stavění tvoří samostatnou kapitolu směr­nice. Je tedy zřejmé, že problémy, před kterými stavbaři stojí, jsou vskutku nemalé. Jsou však splnitelné. Je Jisté, že kladou veliké nároky na řídící činnost a vyvolávají po­třebu uplatnit právě v této oblasti nejinodernější pokro­kové metody umožňující úspěšně ve prospěch naší socia­listické společnosti zvládnout řídící procesy. Ve své úvaze bych chtěl k této problematice vyslovit některé názory, které by podle mého soudu měly vést řídící pracovníky ve stavebnictví k zamyšlení nad minulým 1 dosavadním stavem I k přijmutí potřebných opatření směřujících k pro­hloubení řídící činnosti na všech úrovních. Nejdříve některá, svým významem axiomatická konsta­tování. Nikdo rozumný již nepochybuje, že obnovení, rehabili­tování základních principů plánovitého řízení národního hospodářství v socialistické společnosti bylo nezbytné. Bez těchto principů nebylo možné řešit základní problémy naší země. Avšak přes toto konstatování se ještě tu a tam objevují názory, tvrdící, že prosazované plánování omezuje tvůrčí řídící možnosti vedoucích pracovníků všech stupňů. Není obtížné doložit, že tyto názory mají svůj ideologický zá­klad mimo jiné v naivním, nemarxistickém, tedy nevědec­kém pojetí svobody. Nositelé těchto stanovisek se dosud neproprafcovaii k poznání, že právě v socialistické společ­nosti lze »zadat úkol«, plánovat, aniž to znamená omezení tvůrčích schopností řídících pracovníků. Spíše je problém umět využít obrovského prostoru, který plánované hospo­dářství poskytuje. Dále bych chtěl zdůraznit, že sebelepší řídící mechanis­mus, opírající se i o nejmodernější výpočetní techniku, nemá naději na úspěšné uplatění, jestliže by existoval stav nekázně a neodpovědnosti. V takové atmosféře sebe­lépe promyšlený řídící systém ztroskotává. To je jedna stránka věci. Současně s ní je nutno vyzvednout druhou stránku. Moderní, pokroková řídící metoda, využívání vý­početní techniky má tehdy naději na úspěch, jesliže Ji ovládnou řídící pracovníci příslušné úrovně, dají ve pro­spěch jejího nasazení svou autoritu a sami pomohou vy­tvořit potřebné podmínky. Nejde vůbec o to, aby řídící pracovník uměl sestavovat algoritmy, používat často složité matematické kroky apod. Musí však znát možnosti použitých metod nebo technik, smysl jejich zavedení, umět pracovat s výsledky, které poskytují. Mnohá dobrá metoda i ve stavebnictví odumřela pro neznalost jejích elementárních otázek ze strany řídí­cích pracovníků. Musíme počítat jako téměř se zákonitým jevem, že mno­hé metody doslova nastavují zrcadlo těm, kteří nesou zod­povědnost například za nedodržování limitů výrobní spo­třeby, za nedostatky v dodržování technických i techno­logických norem, za nedostatky v organizování výrobního procesu atd. Povyšovali bychom řídící pracovníky na »obry ducha a charakteru«, kdybychom se domnívali, že nás bu­dou objímat za to, že zavádíme metody, které názorně ukazují jejich skutečnou (často ne dost dobrou) řídící úroveň. Je proto přirozené, že často svůj »hněv« obrátí proti použité metodě, napadají technické 1 jiné normy, o něž se opírá její informační základna, dokazují a často zvejičují chyby na straně zpracovatelů a mnohdy vyúsťují v doporučení, aby od dalšího uplatňování té či oné me­tody bylo upuštěno. Je to nesrovnatelně snazší, než zlepšit organizaci, vyžadovat hospodaření s materiálem, platit pou­ze za vykonanou práci atd. Zde to totiž po vyčerpání všech přesvědčovacích metod směřuje ke konfliktu s lajdáctvím, nekázní, nezodpovědností. A do toho se mnohdy řídícím pracovníkům pro různé důvody příliš nechce. Ale do bu­doucna není vyhnutí. Mnohé metody neuspěly často proto, že pro jejich pozi­tivní uplatnění nebyly vytvořeny ty nejzákladnější pod­mínky. Je snazší svalit odpovědnost na metodu, než přiznat vlastní nedůslednost při zabezpečování oněch základních podmínek. Nechci však tvrdit, že všechny metody, které v nedávné době byly u nás propagovány, jsou použitelné v podmín­kách plánovaného hospodářství v našem stavebnictví. Zde nastaly rovněž deformace, které musíme postupně napravit. Je to často složité, protože se jedná o deformace' ve vědomí lidí. Neváhám říci, že mají svůj základ v ne­správných ideologických názorech. Vezměme si například takovou otázku, jako je optimalizace. Jistě si všichni dobře pamatujeme, jak často bylo toto slovo u nás používáno, zejména v roce 1968 i na počátku roku 1969. Ale také určitou dobu před těmito kritickými léty. Uplatnit opti­malizaci ve spojení s moderní výpočetní technikou za úče­lem zvýšení výkonnosti, dosažení vyšší efektivnosti výroby, snížení nároků na zdroje atd. je jistě neoddiskutovatelný požadavek právě naší socialistické epochy. Povšimněme si však, jaký obsah byl v praxi procesu optimalizace mnoh­dy přisouzen. Po prostudování celé řady optimalizačních studií zpracovaných v úrovni podniků jsem dospěl k ná­zoru, že se často jednalo o naivní spekulace, které se schovávají za vznešené pojmy, byf se opírají o matema­tické metody a vyspělou výpočetní techniku. Autoři ně­kterých optimalizačních studií, se snažili využít momen­tálního stavu rozdílné výhodnosti různých druhů staveb. Použitím metod lineárního programování dospěli k názoru, že určitý druh staveb je z hlediska zvolené účelové (kri­teriální) funkce výhodný a vyústili v doporučem, že na ně by měla být zaměřena zakázková činnost příslušných podnikových útvarů s cílem prosadit je do výrobního pro­gramu podniku. Teoreticky vyjádřeno, veškerá optimalizace v těchto případech směřovala k takové skladbě vektoru produkce, která by byla výhodná z hlediska kriteriální funkce. Navzdory tomu, že při teoretickém propracování takového postupu bylo použito matematického aparátu, jednalo se o postup naivní, nevědecký, jestliže nepřiklá­dám autorům horší pohnutky. V čem spočívala nevědec­­kost nebo naivnost? Teoretiky marxismu-leninismu bylo dostatečně prokázáno, že způsob výroby je tím, co konec­konců determinuje vývoj společenských formací. Proto také ona známá myšlenka V. I. Lenina o významu produktivity práce. Způsob výroby je potom ovlivněn stupněm uplatnění vědy a techniky. Ten se však obráží v kvalitě matice, kte­rou, řečeno pro pochopení zjednodušeně, násobím při opti­malizačním výpočtu vektorem produkce. Jestliže chci po­stupovat v souladu s dosavadním poznáním, potom musím provádět zásahy do současné technické, technologické a organizační úrovně výroby a prosazovat právě prioritně změnu kvality matice. Rozhodující je toto: výstup z počí­tače je kvalitativně předurčen tím, co do počítače vkládám. Mohu použít sebelepší matematické metody a nejmoder­­nějši výpočetní techniku, a přesto tím vším mohu petri­fikovat technickou, technologickou i organizační zaostalost výroby! I kapitalisté pochopili, že vedle krátkodobých spekulací, využívání momentálního stavu na trhu, musí věnovat po­zornost modernizování výroby, a dávají proto značné pro­středky do výzkumu. Jde tedy o změnu ve způsobu výroby, jde o změnu kva­lity matice. Často se nám zdálo, že v našich podmínkách némáméi seriózní měřítka na posouzení činností technických útvarů, výzkumných ústavů apod. Není tomu tak. Stačí, abychom stejně složenou matici (vzorek) posoudili s odstupem ně­kolika let. Jestliže se kvalitativně nezměnila, potom byl přínos těchto útvarů a institucí nulový. To by byl napří­klad případ, kdy v bytové výstavbě při stejné užitné hod­notě bytu nebyla snížena jeho pracnost (počet potřebných hodin dělnické práce na 1 bytovou jednotku). Gkolem proto je obrátit celý myšlenkový potenciál na­šich technicko-hospodářských pracovníků a dělníků smě­rem ke změnám ve způsobu výroby. Posuzováno z tohoto hlediska je nutno odmítnout krátko­dobé spekulace a chytračení s výrobním programem. Kdy­bychom postupovali jinak, potom bychom nepochopili pod­statu vědeckotechnické revoluce. Je všeobecně známou věcí, že patříme mezi země s nej­­vyšší zaměstnaností na světě. Navíc naše demografická situace není dobrá. Stav patnáctiletého dorostu v letech 1971—1975 nemá vzestupnou tendenci. Existují i další ba­riéry našeho rozvoje. Patří mezi ně stav v rozestavěnosti, existující struktura zahraničních vztahů, která se bude i dále reprodukovat. Z toho potom vyplývají velké nároky na vývoz hotových výrobků, zejména strojů, což má a i dá­le bude mít vliv na výší dodávek strojů a zařízení pro naše stavebnictví. To vše ukazuje, že musíme věnovat maximální pozornost kvalitativním stránkám plánu a jeho realizaci. Není to možné bez důsledného uplatnění vnitro­podnikového řízení. V čem jsou právě zde hlavní problémy? Bez jakýchkoliv rozpaků mohu prohlásit i doložit, že téměř ve všech pod­nicích stavební výroby, spadajících do ministerstva staveb­nictví ČSR, existují velmi dobré systémy vnitropodnikového řízení. Jejich hlavní význam spočívá v tom, že jejich infor­mativní základna se neopírá o miliónové ukazatele, ale o věcné vyjádření produkce. To je obrovský krok kupředu. DokonCení na ä. a 7. stráni noviny metody a technika pomáhají •- W D O M n u tuuiiu realizace i erspeKiivy zívomej úrovně ■ 5mér dán a kontrola ■ Ani v zásobováni to nejde bez koncepce ■ Pracovní podmínky — předmět komplexního výzkumu ■ Energetická základna v 5. pětiletce ■ Sovětský průmysl blíže k vesnici ■ Predstavuje sa: MIß ■ Obaly — světový problém. PŘÍLOHA: Výměna zkušeností na úseku rozpracování ekonomických proanóz.

Next