Hospodářské Noviny, leden 1993 (XXXVII/1-20)

1993-01-04 / No. 1

HOSPODÁŘSKÉ NOVINY HOSPODÁŘSKÝCH NOVIN Deník pro ekonomiku a politiku REDAKCE Číslo 1 Cena 3,50 Kčs Pondělí 4. ledna 1993* U telefonu Václav Klaus, předseda vlády České republiky Jak se díváte na očekávaný odklon světové ekonomiky od ryze liberálního směru ? Odchody od liberální ekonomiky nebo příchody k liberální ekonomice jsou pohyby generační, pohyby, je­jichž poločasem rozpadu jsou deseti­letí, čtvrtstoletí. V žádném případě to, co se odehrává tett ve světě, není zvra­tem tohoto typu. Některé volební vý­sledky, například vítězství Billa Clin­tona v USA, bych tak výrazně v tomto ohledu nehodnotil. Kyvadlo, které se v závěru 20. století vychylovalo na jednu stranu, pořád ještě na té straně je a dlouho bude. Můžeme říci, že možná nové tisíciletí bude znamenat logický a očekávaný pohyb kyvadla trošičku na druhou stranu. Pokud jde o vliv na Českou republi­ku? Nepříjemné jsou pro nás sklony zahraničí k protekcionismu. Napří­klad dohoda o obchodu s textilními výrobky s Evropským společenstvím, ačkoliv znamená ve svém vylepšení pro české textilky zvýšení vývozních kvót v roce 1993, je pro mne přijatel­ná tak ze tří pětin, protože jde o asy­metrickou dohodu. My třeba nestano­vujeme kontingenty na dovoz ital­ského textilu z Itálie do České republi­ky, ale obráceně tomu tak je. Samot­nému GA TT se nedaří ubrat na světo­vém protekcionismu, nedaří se mu rozšířit rozsah zboží bez cel nebo s minimálními cly. (št) Nóty o uznání Českou republiku a Slovenskou re­publiku jako samostatné, nezávislé a svrchované státy uznaly během uply­nulých svátečních dnů další země. Patří k nim mj. USA, Německo, Ruská federace a další. Podrobněji o tom informujeme na straně 16. Graf hn Kolik nás je? Údaje o počtu obyvatel žijících na dnešním území České republiky jsou podchyceny na základě pravidelných sčítání lidu od roku 1869. Tehdy bylo u nás napočteno 7 617 230 obyvatel, při posledním sčítáník 3. březnu 1991 to bylo 10 302 215 obyvatel. Odhady z raného středověku se pohybují kolem 1,1 mil. obyvatel, ze začátku 15. stol. asi kolem 2,3 mil. obyvatel. Vývoj počtu obyvatel na území ČR podle sčítání lidu ' Nová kapitola dějin začala opět na Pražském hradě Rok jedna českého státu V první den existence samostatného českého státu a platnosti jeho ústavy se ve Vladislavském sále Pražského hradu sešla Poslanecká sněmovna českého parlamentu. Po státní hymně byla na jejím slavnostním zasedání uvedena do života Česká republika. Oficiálního aktu se zúčastnili po­slanci bývalého Federálního shro­máždění zvolení v ČR, místopředse­dové a ministři české vlády a členové pražského diplomatického sboru. Me­zi čestnými hosty byl rovněž poslední čs. prezident Václav Havel. Předseda Poslanecké sněmovny Milan Uhde při této příležitosti uvedl, že jsme domov od bývalého režimu převzali v neutěšeném stavu a pozna­menaný mnoha hlubokými ranami. Jedna z nejtěžších se rozrostla a pro­hloubila natolik, že rozdělila česko­slovenský stát ve dva samostatné celky. Podle jeho slov nebylo v silách politiků tomuto rozpadu zabránit. Po­litické dohody umožnily završit roz­chod včasnými a uvážlivými činy, re­spektujícími touhu po nezávislosti a prokazujícími vlastní zralost. Zdůraz­nil, že do prvních dnů obnovených samostatných dějin vstupujeme jako společenství občanů hlásících se k principům právního státu a vybave­ných spolehlivým rámcem příštího čes­kého zákonodárství, tedy Ústavou ČR. Všechny, kteří se chtějí podílet na historickém úkolu budování české státnosti, oslovil předseda vlády ČR Václav Klaus. Zmínil se o třech mo­mentech, které budou předurčovat naši budoucnost: politické pluralitě, ekonomické reformě a obnově zá­kladních občanských práv a svobod. Výtah z novoročního projevu V. Klau­se přinášíme na straně 3. Připravenost České republiky navá­zat s druhými státy diplomatické styky, zájem o co nejrychlejší zapoje­ní do mezinárodních organizací a bezvýhradnou úctu k lidským právům a svobodám proklamovala reprezen­tace českého státu přečtením Pro­hlášení ČNR k parlamentům a náro­dům světa, které bylo schváleno čes­kým sněmem 17. prosince 1992. Po skončení slavnostního zasedání si jeho účastníci prohlédli korunovač­ní klenoty českých panovníků. Ve druhé polovině ledna budou po čtr­nácti letech vystaveny také pro veřej­nost. Krátce nato se nejvyšší čeští představitelé Václav Klaus a Milan Uhde sešli s diplomatickým sborem. Jeho jménem popřál českému státu vše nejlepší apoštolský nuncius Gio­vanni Coppa. S přímluvnými modlitbami za nově vzniklý český stát se na ekumenické bohoslužbě v katedrále sv. Víta setka­li zástupci všech hlavních křesťan­ských církví. Slavnostní den zakonči­la v pražském Rudolfinu Česká filhar­monie koncertem Smetanova cyklu symfonických básní Má vlast. (št, pra) Vzájemné snížení jaderných arzenálů Ruska a USA Odzbrojovací smlouva století Moskva- Odzbrojovací smlou­vu století o dvoutřetinovém snížení jaderných arzenálů Ruska a Spoje­ných států (START 2) podepsali včera v Moskvě prezidenti obou zemí Boris Jelcin a George Bush. Slavnostní akt se uskutečnil ve Vla­­dimirském sále moskevského Kremlu a znamenal vyvrcholení bleskového 24hodinového summitu, který byl čtvr­tou oficiální schůzkou obou státníků. Boris Jelcin po slavnostním pode­­psání smlouvy vyjádřil přesvědčení, že START 2 změní a nakonec zcela vytlačí někdejší psychologii konfron­tace. Ruský prezident označil doku­ment za smlouvu naděje - naděje pro celé lidstvo, že se podaří zbavit svět všech jaderných zbraní, naděje, že dětem 21. století bude předán mno­hem bezpečnější svět. Ve zjevné snaze předejít kritice smlouvy START 2 v ruském parla­mentu Boris Jelcin zdůraznil, že do­kument nijak neoslabuje, ale naopak upevňuje bezpečnost Ruska. (pokračování na str. 14) Jednotný trh dvanáctky B r u s e I - Od 1. ledna začal v 12 členských zemích Evropského spo­lečenství fungovat jednotný trh jako důležitý krok na cestě k evropské hos­podářské a později snad i politické unii. Jednotný trh začal fungovat ni­koli bez výjimek, ale pro občana zemí ES se zrušení vnitřních hranic v podo­bě odstranění celnic stalo realitou. Jednotný trh je založen na čtyřech hlavních svobodách - volném pohybu zboží, služeb, kapitálu a osob. Právě volný pohyb osob ještě minimálně půl roku zůstane poznamenán výjimkami, protože členské země v podstatě ještě nestačily této změně přizpůsobit vnitřní zákonodárství. Celní kontroly na hranicích jsou minulostí, ale poli­cejní jsou stále možné. (pokračování na str. 14) Nastal čas plny nadějí, návratů k tradicím i neznámého Začínáme samostatně Kroniku prvních dnů života otevřely nástupnické státy zaniklé ČSFR. Co je třeba vykonat pro další posílení právě nabyté státnosti České republiky a Slovenské republiky, jsme se zeptali jejich parlamentních představitelů. MILAN UHDE, předseda Posla­necké sněmovny českého parlamen­tu (ODS): Domnívám se, že je to velmi jedno­duché i velmi složité. Bude třeba si počínat tak, aby se z každodenní práce česká státnost organicky rodila. Musí­me prostě klást cihlu za cihlou, aby bylo jasné, že stavíme dům a že nejde o nějaký chaotický skutek činů a aktů. Tak se rodí všechny lidské činnosti, které byly započaty jako úkol. My jsme si Českou republiku nevymysle­li, my jsme ji převzali jako úkol, jako dědictví, jako něco, co vzniklo rozpa­dem Československa. To samo o sobě nemusí být poznamenání nešťastné, záleží na tom, jak se budeme projevo­vat v prvních dnech, týdnech, měsí­cích. Tedy, schválíme-li dobré záko­ny, domůžeme-li se úspěchů v ekono­mické reformě, dosáhneme-li kvalita­tivního zlepšení v boji s kriminali­tou... to všechno jsou činy, které se v tom celku zvaném česká státnost ně­jakým způsobem příznivě projeví. Anketa hn IVAN GAŠPAROVIČ, predseda Národnej rady Slovenskej republi­ky (HZDS): Veľmi veľa najmä na diplomatickom poli, kde sa naša aktivita ešte ani po­riadne nezačala kvôli objektívnym príčinám. Musíme čo najskôr obsadiť diplomatické zastupiteľstvá a pro­stredníctvom nich a predovšetkým prostredníctvom masovokomunikač­ných prostriedkov veľa písať o Slo­vensku, aby sa zahraničie dozvedelo o tom, aký politický priestor im otvára­me a ako riešime svoje vnútroštátne problémy. Na domácom poli sa bude­me musieť usilovať predovšetkým o pochopenie reality. Ak by sa nám to nedarilo, dostali by sme sa do problé­mov, ktoré nebudeme môcť vyriešiť. Pôjde predovšetkým o pochopenie niektorých sociálnych negatív, medzi ktoré bude napríklad patriť spôsob podpory malého a stredného podnika­nia i dôsledky bankrotovania veľkých podnikov. Mali by sme z ich likvidá­cie dosiahnuť určité percento hodnôt a tie investovať do programov s budúc­nosťou. Podľa môjho názoru jedným z takých programov je rozvoj služieb. Rozhodne sa budeme musieť zaoberať aj otázkou národnostných menšín a etnických skupín. Musíme si túto otáz­ku, z ktorej sa umelo vytvára pro­blém, prerokovať s predstaviteľmi ná­rodnostných menšín, povedať si, kto čo chce a koľko ktorá strana môže dať. (pokračování na str. 3) C elé tři dny pracovního volna nám dopřál kalendář k tomu, abychom se postupně sžili s myšlen­kou existence nového státu. Do čtvr­tého roku zásadní transformace svého politického i ekonomického systému vstupují Česká a Sloven­ská republika už samostatně s cíli globálně sice shodnými, avšak ve volbě cest, postupů a prostředků hospodářské politiky v řadě ohledů zřetelně odlišnými. Ponechme v této chvíli stranou všechny prognózy, natož sebejisté verdikty o správnosti či pochybe­nosti té či oné varianty reformní strategie. Nemají obvykle nejlepší Mosty k prosperitě účinek na průběh jednání o další koexistenci obou ekonomik. Ani jedna, ani druhá strana není přitom v situaci, kdy by mohla přehlížet ri­zika rozpadu nesčetných vazeb spo­jujících až dosud vysoce integrova­nou českou a slovenskou ekonomi­ku, spekulovat s potížemi jedné či druhé, nebo zříci se neuvážlivě reál­ných i potenciálních výhod rozvíje­ní součinnosti obou ekonomických celků v řadě ohledů komplementár­ních, nevyužít dokonalé znalosti obou trhů, úzkých osobních kon­taktů, vyšlapaných cest podnikové spolupráce a dlouholetých koopera­cí, příbuzenství jazyka a samo­zřejmě geografického sousedství a strategické polohy v centru Evropy. Nikoli sentiment, ale ekonomická racionalita tu tedy mluví proti skry­tým i zjevným »lobby« pracujícím pro co nejdůkladnější separaci eko­nomik s tím, že bude lépe bez »slo­venského outěžku« či »českého vykořisťování«. Hledají-li tedy politické reprezen­tace obou zemí a jejich ekonomické týmy kompromisní cesty k roz­plétání komplikovaných otázek dě­lení bývalého státu a jeho aktiv a pasív, lze to jen kvitovat jako odpo­vědné a rozumné počínání. Těžším zkouškám je ovšem vystaví další soužití, zejména pak potřeba har­monizace hospodářských politik obou vlád. Budou i nadále ochotny přijímat rozhodnutí s ohledem na svého partnera? Vše se teprve ukáže. Buď jak buď, zůstáváme sousedy v mnoha smě­rech spřízněnými a máme všechny důvody přát si vzájemně prosperi­tu. O kvalitě vztahů našich zemí a pevnosti mostů mezi nimi bude ovšém rozhodovat nejen vůle po spolupráci a vstřícnost vlád. Stejně - ne-li víc - bude klima soužití ovliv­ňovat úroveň komunikace, spolehli­vost, objektivita a nezáludnost přenosu informací mezi republika­mi. Je to úloha, na níž se ověří i kvali­fikovanost a profesionalita hro­madných sdělovacích prostředků. Náš deník se k ní bezvýhradně hlásí. Důvody není třeba pracně shledávat. Do povědomí čtenářů v obou republikách, na něž se od svého počátku programově orientu­jí. se Hospodářské noviny zapsaly svým věcným tónem jako objektiv­ní a vyvážený zdroj vzájemné infor­movanosti o ekonomickém dění v českých zemích i na Slovensku. (pokračování na str. 2)

Next