Katolické Noviny, 1952 (III/1-52)

1951-12-30 / No. 1

Číslo 1 — Ročník IV Praha neděle 39. prosince 1951 Cena 2 Kčs Nový občanský rok L.P. 1952 Vstupujíce do nového občanského roku dí­váme se jednak zpět, abychom zpytovali hod­notu svých vykonaných činů a jednak, což je neméně důležité, činíme předsevzetí a plány pro období příští, jež nás očekává. A právě zde je třeba si uvědomiti v plné míře, že jsou to skutky a ne slova, jež jsou spolehlivým měřítkem pravé hodnoty našeho křesťanství. »Člověk bývá ospravedlňován skutky, a ne pouhou vírou,« (2, 24), praví svátý apoštol Jakub, čímž je nejpodstatněji vystiženo jádro předpokladu býti celým člověkem. Zde mělo by se stát zásadou křesťanského předsevzetí, aby všechny naše úkoly, jimiž jsme zavázáni Bohu, vlastí, bližnímu i sobě, byly plněny včas, s plným vědomím odpo­vědnosti za jejich dokonalé provedení. »Člo­věče, přičiň se, a Bůh ti požehná!« praví naše staré lidové úsloví. V něm je vyslovena prav­da, že pouze práci spolehlivou a pilnou pro­vází podpora Boží. Právě v roce, který zaha­jujeme, vytváříme největší základ technické tvůrčí činnosti všech dob našich dějin, který svými olbřími rozměry přenese se kladem svých výsledků do všech odvětví našeho ži­vota, aby ulehčoval práci v dílnách i na po’ich a činil náš úkol snadnějším a radostnějším. Zde je na každém, aby pochopil pravý smysl postoje na určeném mu místě, ne aby dělal, že dělá, ale aby jeho práce měla zdárný vý­sledek. Neulpívat umíněně a zatvrzele na vži­tých zvyklostech a poměrech, ale poctivě usi­lovat o stálé zlepšování, vždyť to, že tvor mi­nula se kdysi tísnil v nevyhovujících chatrčích neznamená, aby se dnes nesnažil bydlit v pří­bytcích důstojných člověka. Výstižně praví svátý apoštol Pavel: »Vynasnažujte se žiti v poKi ji, nonaíi Své poviniiosh a pracrrv*ti svý­ma rukama, jak jsme vám přikázali, abyste žili čestně!« (1 Sol. 4, 11—12.) Toto napome­nutí musí se stát stálou zásadou každého křesťana. »Hle, tento jest určen k pádu a k povzne­sení mnohých,« blahoslaví v dnešním svátém evangeliu stařec Simeon Ježíše elfcrista. A v osobě Simeonově promlouvá k nám symbolic­ky i rozřešený problém našich dnů. Aro, sta­rá doba může zahynout, neboť stej iě jako v každoročně opakovaném obraze Písma dočka­li se i trpící a utiskovaní uskutečnění spra­vedlivého řádu. A také náboženství svým osvobozením od zatěžujícího je poddanství nmotného a mocenského bylo uvolněno pro pravé a čisté povinnosti křesťanského života. Ježíš, který přišel na svět a jehož choval Si­meon na svých loktech, je určen moudrostí a láskou Boží k pádu sobectví, znevažovaného lidství a válek a k nastolení lásky, spravedl­nosti a míru, za nějž nepřestaneme, my křes­ťané, nikdy bojovat! Nepodceňujme ani věci zdánlivě nepatrné, neboť každý, i sebemenší počin stavěný na čestnosti a touze prospěti dobru celku, stává se stupněm, po němž stoupáme k mravní do­konalosti a tím i k Bohu. »Neboť oči Páně hledí na spravedlivé a jeho uši se kloní k je­jich prosbám, ale hněv Páně na ty, kdož činí zio!« (I., 3, 12). To jsou slova svátého apo­štola Petra, vyjadřující podstatu poměru Boha k čiověku, jimž ani odstup tisíciletí neubral na jejich pravdě a jež musí být stálou směr­nicí i křesťanům dnešním. Proto připomeňme si na prahu nového ob­čanského roku, že ne pouze zevní náboženské projevy a věty modliteb, nýbrž všechny činy našeho života jsou rozhodující pro to, jak bu­dem zváženi úsudkem Božím. Nezapomínejme, že skutečné vnitřní charakterové hodnoty křes­ťana projevují se jeho každodenním počíná­ním v rodině, ve svém povolání, na veřejnosti, i v úplném soukromí, které zůstává ukryto očím našich spolubližních. Lásku k Bohu musí dokazovat v první řadě náš kladný poměr k člověku, neboť bez něho zůstává tato pouhým zdáním na ošálení druhých, a což je horší, i vlastním naším sebeklamem. Slibme si proto na prahu nového občanského roku před svým svědomím, že budeme všemi svými skutky, slovy i myšlenkami lidmi čistými, spravedli­vými i ryzími, jsouce si vědomi slov Ježíše Krista: »Vpravdě pravím vám, nikdo nepřijde o svou odplatu!« Z. Jozef Bokšay: SLOVENSKÁ MATKA BOZI S JEŽÍŠKEM NEDĚLE PO NAROZENI PÁNĚ Čtení z listu sv. Pavla ke Galatům Jf, 1—7. Bratři! Pokud dědic je nedospelý, nic se neliší od služebníka, ač jest pánem všeho, nýbrž jest pod poručníky a správci až do času ustanoveného napřed od otce. Tak i my, když jsme bylí nedospěli, byli jsme podrobeni pod prvopočát­ky světa. Když však přišla plnost času, Bůh vyslal Syna svého, učiněného ze že­­:ny, podřízeného zákonu, aby vykoupil ty, kteří byli pod zákonem, abychom ob­drželi přijetí za syny Boží. A poněvadž jste syny, Bůh poslal Ducha Syna svého v srdce naše, který volá: Abba, Otče! Proto nejsi již vice služebníkem, nýbrž sy­nem; jestli však synem, (tedy) i dědicem skrze Boha. Evangelium podle sv. Lukáše 2, 33—40. Za onoho času Josef a Maria, matka Ježíšova, divili se-těm věcem, které byly pra­veny o něm. A Simeon blahoslavil a řekl k Marii, matce jeho: »Aj tento jest usta­noven ku pádu a ku povstání mnohých v Izraeli a na znamení, jemuž budou odpí­­rati, a tvou vlastní duší pronikne meč. aby se zjevila smýšlení srdcí lidských.« A by­la (tamtéž) prorokyně Anna, dcera Fanuelova z pokolení Aserova; ta byla (již) po­kročila ve věku vysokém, byvši živa s mužem svým sedm rokův od svého panenství, a ona byla vdovou až do let osmdesáti čtyř, a nevycházela z chrámu, sloužíc (Bohu) posty a modlitbami dnem i nocí. A ta přišedši v touž hodinu, velebila Boha; a mlu­vila o něm všechněm, kteří očekávali vykoupení Izraelova. A když byli vykonali vše­cko podle zákona Páně, navrátili se do Galileje do svého města Nazareta. Dítko pak rostlo a sílilo se, jsouc plno moudrosti, a milost Boží byla v něm. LITURGICKÝ KALENDÁŘ V neděli po Narozeni Páně dne 30. pro­since památka sv. MELANIE (381—439). Žila na Olivetské hoře ve Svaté zemi jako poustevnice a v Jerusalemě založila kláš­ter. — Téhož dne sv. SABINA, mučedníka. Byl biskupem v Assisi a r. 303 zemřel mu­čednickou smrtí. V pondělí 31. prosince sv. SILVESTRA, papeže a vyznavače. Za jeho vlády byla postavena basilika Lateránská, sv. Petra ve Vatikáné a sv. Pavla za hradbami řím­skými. Zemřel r. 335. Tento den končí se občanský rok a děkujeme Bohu za vše­chna udělená nám v něm dobrodiní. V úterý 1. ledna svátek OBŘEZÁNÍ PÁ­NĚ. Tento den je začátkem nového občan­ského roku. Ve středu 2. ledna svátek JMÉNA JE­ŽÍŠ. Svátek, který byl uveden do liturgie dosti pozdě, nám připomíná skutečnost našeho vykoupení, neboť Ježíš znamená Vykupitel. Při vyslovováni tohoto svátého jména sklánějme vždy hlavu, abychom tak projevili Spasiteli úctu a poděkovali mu za své vykoupeni. Ve čtvrtek 3. ledna památka sv. GENO­­FEVY (421—512). V Pátek 4. ledna výročí sv. TITA. bisku­pa. Narodil se v Korintě, kde také přijal křest z rukou sv. Pavla, který si jej poz­ději přivzal jako pomocníka pro své apoš­tolské cesty. R. 63 ustanovil jej sv. Pavel biskupem na Krétě a poslal mu z Make­donie list obsahujíc! pokyny pro pravý křesťanský život. Zemřel na Krétě v měs­tě Gortyně ve věku 94 let. V sobotu 5. ledna sv. TELESFORA, mu­čedníka. Byl devátým nástupcem svátého Petra a zavedl sedmidenní předvelikonoč­ní půst a půlnoční mši svátou s radost­ným zpěvem Gloria. Zemřel mučednickou smrtí za vlády Pia Antonia. Nesem vám noviny, poslouchejte, z betlémské krajiny, pozor dejte: slyšte je pilně, věřte jim silně: rozjímejte! Ústřední ředitel České katolické Charity P. JAN MÁRA. C. kanovník vyšehradský. Ve Svaté noci, v níž se v chudém prostředí bet­lémském narodil lidstvu Spasitel, jehož příchod cn ý křesťanský svět již po dvě tisidln oslavuje, zvěstovali a slíbili andělé všem lidem dobré vále pokoj na zemi. Od té chvíle snažila se, byť někdy mamě, všechna pokolení lidstva hledat cestu k ra­dosti a kráse, představovanou v prvé řadě mírem na světě. Také náš český lid vytvářel z plného po­chopeni vánoc uskutečňování tohoto andělského chvalozpěvu ať již v každodenním životě pilnou prací za chléb vezdejší, nebo tvůrčími snaham zvelebujícími rodnou zemi, v čemž správně vidě základ síly, chránící spolehlivě její bezpečí. Český, slovenský a celý slovanský lid slyší křesťanskou zvěst pokoje, lásky a rovnosti všecl lidi po prvé z úst slovanských svátých apoštol Cyrila a Metoděje a po celé tisíciletí své křesťa v ské historie vyjadřoval v modlitbách slávu vx výsostech Bohu a pilnou prací a dobrou vůlí usi lovai o pokoj na zemi. Nečinil tak pouze jednou v roce ve Svaté noci, nýbrž řídil se tímto Božím příkazem ve všech obdobích slavných svých dě­jin. Vždyť ozvěnou betlémského andělského chva­lozpěvu zaznívá již po staletí jeho životem svato­­vojtěšský chorál „Dej nám všem, Hospodine, hoj­nost, pokoj v naší zemi!“ a k obraně a pevnosti jeho Božích bojovníků hřmí svatováclavský hym­nus ,iNedej zahynout nám ni budoucím!“ Český věřící lid si vždycky správně uvědomoval učení a poslání Písma svátého, podle něhož není lidstvo stvořeno k bídě, hladu, válkám, otroctví a k vy­kořisťování lidské práce, nýbrž aby sice v potu tváře chléb svůj dobývalo, ale aby se mu dobře vedlo na zemi. • Betlémskou novinu, nesenou k nám věky všech lidských pokolení, vyjadřuji výstižně naše lidové vánoční koledy a české jesličky Mikoláše Alše jsou netoliko výrazem pokoje, nýbrž i potvrzením shodně prostupujících se zásad: ,Modli se a pra­cuj!“ Proto také v českých chrámech více než slovní modlitby zaznívají velebné zpěvy, poněvadž stato se naši hdovou moudrosti/ že s pulec, ui ná­božná píseň je mocnější modlitby. Je vánoční zvyklostí, že o půlnoční zní s kostelních chórů já­savá jčeskd vánoční mše rožmitálského kantora Jana Jakuba Ryby, která provázela národní pro­buzení našeho národa, jak se o tom zmiňují ve svých spisech Alois Jirásek a Jindřich Simon Baar. Vlastenecké uvědomění, cit pro lidské svo­body a odpor proti jakémukoliv třídnímu rozvrst­­vování, to vše byly vždy vlastnosti, které spojo­val náš lid s betlémským poselstvím a křesťan­skými ctnostmi. Rozjímání o zvěsti betlémské zavazuje nás dďle ještě k jedné, neméně důležité skutečnosti, která se nám musí stát samozřejmostí: rovnoměrnému rozdělení lásky i povinností vůči Bohu i vlasti, je­jichž jsme dětmi. Pán Ježíš jako učitel a zákono­dárce vyložil ve druhém roce svého veřejného pů­sobeni v horské řeči vlastnosti, jimiž má vynikati každý, kdo chce být náležitým členem království Božího na zemi a chce zachovávat mír s Bohem a bližním. Kristus vyzval apoštoly, aby byli lid­stvu tím, čím je sůl pokrmům a světlo světu. To platí stejně pro kněze, jako pro věřící! Býti věr­nými křesťany a poctivými občany! Mravné je jen to. co konáme v souladu se zákony přirozenými i nadpřirozenými a čím jsme povinni Bohu, od ně­hož máme život, a státu, který skýtá práci, pokoj ochranu a bezpečnost rodinného života. A konečně podstatným činitelem pro vytvářen harmonického souladu, který pomáhá vytvářet nový spravedlivý řád a stále radostnější zítřky ji katolický tisk, jemuž se dostává v našem lidoví demokratickém státu při naprosté svobodě ná boženského projevu možnosti, jakých neměl nikdy předtím. Duchovni správci farností mohou pro­střednictvím Katolických novin a jejich šiřenin vytvářeti užitek pro všechny, neboť tyto jsou ote vřenou tribunou každé farnosti, oživuji a usnad ňují činnost pastorační a spoluvytvářejí prvky souladu a dorozumění, z nichž vyvěrá nevysychá jící pramen napájející zdroj šťastné spravedliví budoucnosti nás všech. Mesem vám noviny“, za znívá ústy pastýřů o vánocích jedna z krásných koled v našich chrámech a po jejím příkladu bu diž i náš katolický tisk horoucí polnicí, volajíc všechny lidi dobré vůle k charitě — lásce, k věr­nosti Bohu i vlasti a k pilně tvůrčí práci, což jsov nejbezpečnější záruky radosti a pokoje na zemi: Z PARDUBICKA A KRÁLOVÉHRADECKÁ V dobách národního útisku přicházeli buditelé mezi český lid, přinášeli mu krrhy, a tak budili jej z národnostního spánku Na počátku nové­ho roku přicházejí' k nám Katolické noviny, aby povzbudily naše náboženské uvědomění. Otevř­­me proto svému neileošimu příteli ne:ei dve­ře. ale i svá srdce, vždyť Ka*olické noviny při­cházeli ve jménu Krstově a zábavnou i idovou formou utvrzují naše náboženské přesvědčení, p Inášeji do našich rodin lásku a pokoi pro jed­notlivce. rodiny i všechny národy Vždyť jedi­ným naším přáním a snahou ’e, aby mír Kristův zavládl v království Kristově! P FRATTSEK STEFAN, děkan v Zámrsku a předseda tiskové komise na Pardubicku a KrálovéhradfvVu

Next