Katolické Noviny, 1955 (VII/1-52)

1955-01-01 / No. 1

Pán s námi! METROPOLITNÍ KÁVOVNÍK ANTONÍN STEHLÍK, KAPITULNÍ VIKAR PRAŽSKÝ Rok 1954 minul, pozdravujeme se navzájem v roce novém, v roce 1955. A nyní se všichni divíme, jak ten uplynulý rok, který nám přinesl tolik události, rychle uběhl. I o něm platí slova Písma: »Sotvaže se zjevil očím našim, hned zase zmizel«. (Job 14, 2.) A tak nám nezbývá, než pozdraviti rok nový. Lidé si denně přejí dobrý den. Tím spíše pronášíme přání šťastného a požehnaného roku, stojíme-li na jeho začátku. A tak i křesťané mají se navzájem pozdraviti. Jaký lepší pozdrav můžeme voliti, než onen, kterým nás tak často po příkladu Kristově zdraví sv. Církev: Pán s vámi! Je to přání tisícileté, starodávné. Jim pozdravil anděl Gedeona, když mu oznamoval, že má z rozkazu Hospodinova vysvobodili lid izraelský. Stejně i starý Tobiáš, když vypravil svého syna s Rafaelem na dalekou cestu do Medie, loučil se slovy: Bůh budiž s vámi na cestě vaší. Když se umírající David loučil se svým synem Šalamounem, děl k němu: Synu můj, Bůh budiž s tebou a šťastně tě veď. Církev denně v každé mši svaté několikráte opakuje pozdrav: Dominus vobiscum — Pán s vámi! A tak i my se dnes na prahu nového roku 1955 zdravíme těmito slovy, přejice si navzájem, aby Bůh byl celý rok naším mocným ochráncem, aby nás sílil, bezpečně vedl po cestách ctností a tím nám dal možnost opakovati se sv. Pavlem: Všecko mohu v tom, který mě posiluje. Bůh budiž s námi se svou nekonečnou dobrotou, neboť je velkou pravdou, co tak často bývá napsáno v našich příbytcích: Bez Božího požehnání, marné naše namáhání. Vzpomeňme ihned na začátku roku, s jak velikou námahou bez výsledku lovili apoštolově ryby, až když Pán požehnal jejich úsili a oni k Jeho slovu rozestřeli šitě, ulovili takové množství ryb, že se sítě začaly trhat. Kéž nám všem na začátku roku požehná Kristus, který kdysi zázračně sytil hladovějící, ochránil Petra, tonoucího na moři, uzdravil tolik lidí! Pán budiž s námi celý rok i svou milosti. Kristus pravi: Beze mne nemůžete ničeho činiti. Jako usychá ratolest, odtržená od kmene, tak schne i duše věřícího, oddělená od Krista a jeho milosti. Pán budiž s námi i tehdy, kdyby nám nastávající rok měl přinésti snad nemoc, nebo docela smrt. Víme dohře, že za rok mnohý z nás už nebude mezi živými. A vzpomínáme-li na konci roku na ty, kteří nás za těch 365 dni už opustili, zda můžeme zaručiti, bude-li nám dalších 365 dni ještě dopřáno? Bůh budiž i v této myšlence s námi a nedej nám zemříti bez svátých svátostí. Prosme důvěrně se žalmistou: Byť bych i kráčel uprostřed stínu smrti, nebudu se báti zlého; neboť Ty, ó Pane, jsi se mnou. (Žalm 22.) — Ale na Nový rok si lidé dávají i dárky. I křesťan má dary, připravené jeho nesmrtelné duši. Největším darem duše křesťanovy je jistě světlo svaté víry. Dbejme, aby tento dar svítil v našich duších i celý příští rok. Prosme denně o dar víry, a často ji posilujme dobrými skutky. Kéž na konci tohoto roku září ještě pronikavěji, než jeho první den! — Opírejme se celý rok i o dar svaté důvěry v Boží dobrotu a slitovnost. Nezapomínejme na slova Písma: Požehnaný muž, který doufá v Hospodina. I zde piati slova, která často čítáme v příbytcich věřících: Co Bůh činí, dobře činí. — A konečně se naučme ihned na začátku nového roku správně ctiti svátý křiž, veliký symbol naší spásy. Kříž nás vede k následováni Krista. Svatým křížem naučí nás Kristus trpělivosti, jejímž největším plodem je pravá láska k Bohu i bližním. Špatně by činil, kdo by od nového roku čekal jen samé krásné dny, plné záře a tepla slunečního. Jen s chutí a pochopením obejměme občas i kříž, který nám Pán pošle právě jako neklamné znamení své přízně a důvěry v nás. I když nás potká něco bolestivého, nějaké zklamání, snad i nemoc, vzpomeňme na slova: Zdali je bolest tvá, jako bolest má? Než my, jako křesťané, nesmíme myslili jen na sebe a vlastni život. Naše prosby a modlitby musi miti na zřeteli i bližního a celý širý svět. A i zde máme mnoho toho, co na začátku nového roku si musíme přáti. Nejpřednější starostí všech i v nastávajícím roce musí býti, aby byl udržen, a to navždy, mír a pokoj mezi národy, abychom byli uchráněni strašné války a rozbrojů, které nevedou ke štěstí, ale ke zkáze člověka. Jestliže jsme v minulém roce tolik podnikli pro zachování a utvrzení pokoje, nesmíme v tomto úsilí přestátí ani v roce novém. Dej, Pane, mír našim dnům — tak vroucně prosme denně, jasně si představujíce nesčetné zástupy nevinných děti, které neznajíce lidské zloby touží po lepším životě. Prosme, aby nikdy vice lidstvo nepoznalo takové strašné skutečnosti, jakou jsou naše Lidice. Vzpomeneme-li v tomto roce 10. výročí zakončení poslední strašné války, prosme Boha a sami se přičiňme, aby tato metla už nikdy více nedolehla. A všecky tyto své prosby podložme dobrou, poctivou prací. Bez práce nejsou koláče, říkává od nepaměti český lid. Poctivá práce_ ve prospěch celku a lepšího života všech, je jednou z předních křesťanských povinností, je údělem a posláním, které dal člověku sám Pokračováni na str. 2 Když se stěhovala Marie Maxmiliána Manriquez de Kara, nevěsta Vratislava s Perštejna, za svým. manželem do nové vlasti, vezla s sebou jako vzpomínku na svůj španělský domov vzácný a něžný kvitek, rozkvetlý v zahradách sv. Teresre Veliké. Byla to drobná, líbezná soška znázorňující Dítko Ježíše, dovedně umělcem z vosku uhnětená. Tuto vzácnou památku dala později své dceři Polyxeně jako rodinné palladium. Paní Polyxena však r. 1628 přesadila květ z rodinného skleníku španělské země do české půdy — darovala sošku kostelu Panny Marie Vítězné na Menším městě pražském, aby se z její krásy, půvabu a milostných darů mohli těšiti všichni, kdo do tohoto ''§tá>iku Božího závitují. A hle, vzácný květ zdomácněl na vltavském břehu. Ano, byly doby, kdy se octl na smetišti za švédských válek, ale znovu rozkvetl do krásy nevídané — Milostné Pražské Jezulátko rozestřelo svůj pláštík jako ochranu nad stem pražských věži, zdviženou ručkou žehná svému městu a šíří jeho jméno a slávu .po všech světadílech. Po celém světě se potkáme s jeho obrazy, po celém světě věřící všech barev pleti je vzývají nejrozličnějšími jazyky. Nezůstávejme za nimi my, kteří máme tento milostný obraz Božského Spasitele v srdci své vlasti. Volejme k němu zvlášť vroucně v těchto dnech, aby uchránil naši vlast a celý svět hrůz nové války, aby sjednotil všechny národy v účinné touze po pokoji a míru, jak to vyjadřuje staletá modlitba: ,fJežíšku roztomilý! — Pražanku velký i malý. — Kráso království českého — zbav nás všeho zlého! —, ó Jezulátko Spanilé, — zastaň se vlasti nám milé. — dej lidu své požehnáni — v tomto našem putováni: — mor, hlad, válku odvrať od nás, — dobrým skončením potěš nás.“ LITURGICKÝ KALENDÁŘ TÝDNE Dnes 1. I. 1955 je svátek OBŘEZÁNI PÁN® a zároveň Nový rok občanský. — Zítra v neděli 2. I. jest svátek Nejsvětějšího JMÉNA JEŽÍŠ. — V pondělí 3. I. jest oktáva svátku sv. Jana, evangelisty. — V úterý 4. I. je oktáva svátku Neviňátek Betlémských. — Ve středu 5. I. je vigílie svátku Zjeveni Páně. — Ve čtvrtek 6. I. jest svátek ZJEVENI PÁNĚ, neboli Sv. TŘI KRÁLÜ. — V patek 7. I. je sv. LUCIÁN A, mučedníka. — V sobotu 8. I. je sv. SEVERINA, biskupa a vy. znavače. Milostné Pražské Jezulátko Obřezání Páně - Nový rok EPIŠTOLA (Tit. 2. 11—15) — Dnešním dnem vstupujeme do nového úseku času — nového roku. Léta svého života prožíváme mezi dvěma příchody Božího Syna. První jeho příchod, jenž se uskutečnil v minulosti, připomněly nám v minulých dnech svátky vánoční. Rok co rok, téměř již dva tisíce let slaví Církev onu tajemnou chvíli, určenou za hodinu zrození Ježíše Krista. Z Betléma, místa do té chvíle neznámého, vzešlo ve svaté noci Světlo, jehož paprsky pronikají a osvěcuji celý svět, všechny věky; „Nejmilejší, ukázala se milost Boha, Spasitele našeho, všem lidem.“ I nám se ukázala tato milost, i nás zalilo světlo Kristova slova a přikladu „učíc nás, abychom střízlivě a spravedlivě a pobožně živi byli na tomto světě“. Vede-li nás milost Boží tak jako betlémská hvězda mudrce k Ježíši Kristu, jak ospravedlníme před Ním svoje hříchy?Jděme proto v příštím roce za hvězdou milosti střízliví — neopájejme se hříchem a špatnými sklony vášně, jež jsou skryty v každém z nás. Jděme po cestě spravedlnosti ke každému, s nímž máme cestu společnou, nebo s nímž se na cestě potkáme. Nezkracujme nikoho žádným způsobem v blíženské lásce, jíž jsme mu povinni. A konečně jděme příštím rokem pobožně jako velcí mužové starozákonní, o nichž čteme: Chodil s Hospodinem. Vědomí neustálé Boži přítomnosti a radostné plnění povinností k Bohu i bližnímu budiž nám samozřejmostí. Nastávající rok vzdálí nás časově beüemské noci, přiblíží nás však druhému příchodu Kristovu. EVANGELIUM (Luk. 2, 21) — Dnešni evangelium. nejkratší v celém církevním roce, podává nám stručnou zprávu o tom, kterak jednorozený Syn Boží podrobil se, jako všichni potomci Abrahamovi, zákonu obřízky. On — Svatý svátých — podstupuje dobrovolně bolestný obřad, jenž byl ve Starém Zákoně náznakem očisty od hříchu. Od oné chvíle, kdy obřadní nůž se dotkl jeho těla, stává se skutečně synem člověka. Jeho božství je zahaleno znamením lidských synů Abrahamových, znamením, jež volá po vykoupená z poroby hříchů. Snad právě v tomto okamžiku vzal na sebe hříchy všeho lidstva. Obtížil svou hříchu prostou bytost vinou každého z nás, aby ji před Boží tváři zahladil a vykoupil svým nekonečným zadostučiněním. Proto též k obřadu obřízky pojí se tu nutně hluboce významné pojmenováni Betlémského Dítěte: „Za onoho času, když se naplnilo dni osm, aby dítko bylo obřezáno, nazvali jméno jeho Ježíš, kterým byio nazváno od anděla, prve než se počalo v životě.“ Jméno „Ježiš“, převedeme-li si je do svého jazyka, znamená: „Bůh je spása!“ OPRAVA ČESKOBUDĚJOVICKÉ KATEDRÁLY Nákladem 80.000 Kčs, jež poskytl KNV, byla v prvni etapě opatřena novou krytinou část střechy českobudějovické katedrály. S velikým uspokojením sledovali věřící tuto práci, v níž se bude pokračovat i tento rok. Také na starobylém klášterním kostele Obětování Panny Marie v Čes. Budějovicích bude letos s pomocí státu provedena oprava střechy. P. Ladislav Wenzel: Všemohoucí požehná krásným myšlenkám a dobrému snažení Vkročili jsme do roku 1955 a tážeme se, co nám přinese. Klid a pokojné budováni vlasti, či ještě napětí? Domluví se všechny národy světa na klidném spolužití a budováni, nebo budou některé z nidi, ze západu, udržovat lidstvo stále ve strachu a obavách? Na to se sice tážeme na prahu nového roku, ale díváme se budoucnosti radostně vstříc, neboť většina lidstva už pochopila, že veliké věci pro své blaho může vykonat jen v míru. Naše planeta Země je jen nepatrným práškem v nekonečném Vesmíru a přece ten nepatrný prášek je krásný a zaslouží si, aby byl ještě krásnější. Vždyť proto dal Stvořitel člověku rozum, aby ho používal a usnadňoval a zpříjemňoval si svůj beztoho krátký život na Zemi. Na povrchu naší planety žije asi 2.500 milionů lidí, ale je zde místo nejméně pro 6.600 milionů lidských tvorů. A tyto miliony nezahynou hladem, jak někteří nepřátelé lidstva neodpovědně prohlašují — země nebude přelidněna, neboť nesmírné pásy pouští, tunder a pralesů dají se zúrodniti a mohou přinášeti lidstvu novou obživu. První kroky byly už učiněny v Sovětském svazu, kde mnoho tisíc hektarů pouště bylo proměněno v úrodnou půdu. Zemědělství kráči tam triumfálním pochodem daleko do severmi ch oblastí a překročilo již polární kruh. To vše bylo dokázáno tamní vědou, prací vědců jako Timirjazeva, Mičurina, Viljamse a Lysenka. Práce člověka může překonat odpor přírody. Lidská práce zastavuje Novoroční rozjímáni erosi půdy. Je pravda, že voda a vítr mohou smýt a odnést půdu, mohou ji ničiti a proměňovati v prach, ale člověk zase může tuto ničivou práci živlů zastavit, může vysazovat na roz%rodí řek lesy, může chránili pole před zhoubnými větry ochrannými pásy a nedovolí živlům proměňovat! ji v prach. Naše planeta je nesmírně bohatá. Toto bohatství není jen v uhlí, naftě a železe, ale ve všem, co nás obklopuje, v hlíně, vodě, ve vzduchu a sluneční energii. Hlína je nevyčerpatelným zdrojem hliníku, kovu budoucnosti, zemská kůra obsahuje obrovská ložiska magnesia a berylia, kovů zítřka. Chilský ledek byl kdysi pokládán za jediný zdroj dusíku a byly obavy, že až bude vyčerpán, bude lidstvo hladovět. A hle, dnes se dusík vyrábí přímo ze vzduchu; svět má prakticky nevyčerpatelný zdroj dusíkatých hnojiv. Přijde čas, kdy bude plně využito sluneční energie. Přeměnou vody v páru zvedá Slunce za rok 380.000 krychlových kilometrů vody, což se rovná množství, které by obsahovalo osm moři, velkých jako Bajkalské jezero. A jakou část tohoto bohatství energie dovede člověk využít? Pěstováním rostlin je využito jen 0,1 až 0,2% této energie. Rozšířením úrodné půdy a zvýšením výnosů donutí člověk rostliny, aby pro něj sbíraly daleko více sluneční energie. A potom se člověk pusti do práce s vodou. Vodé nesmi býti dovoleno dosáhnouti oceánu, dokud pro člověka neudělá vše, co udělat může. Změnou toků řek v Africe budeme moci zavodnit pouště Saharu a Kalahari. Austrálie trpi suchem, ale pod povrchem země je dostatek vody. Voda musí býti donucena, aby pracovala pro člověka ještě vlče než dosud. Avšak největší sila je obsažena v jádrech atomů. Jediný gram uranu 235 dá tolik energie, jako tři tuny uhlí. Profesor Frédéric Joliot Curie řekl, že jediný vagon atomového topiva by vydal dvakrát tolik energie, jako všechny elektrárny Francie za celý rok. Než bude mod býti takto plně využito atomové energie, bude nutno překonat ještě velké technické potíže. Ale první krok již byl učiněn. Je to zase Sovětský svaz, který v létě minulého roku dal do provozu první atomovou elektrárnu a tak ničivé atomy daly lidstvu první kilowatty užitečné energie. Časem se objeví atomový motor na lodích, lokomotivách, letadlech a automobilech. A konečně nastane tak dlouho očekávaný den, kdy první meziplanetární letadlo, opatřené atomovým tryskovým motorem, opustí naši Zemi a vznese se do Vesmíru. To je jen několik myšlenek našeho novoročního rozjímání. Snad jsou smělé, ale nikoliv neuskutečnitelné. Lidstvo potřebuje jen míru, aby je mohlo uvésti ve skutek, aby mohlo učinit naši planetu Zemi ještě krásnější a život na ní příjemnější. A Všemohoucí Tvůrce jistě požehná této krásné práci lidstva.