Katolické Noviny, 1960 (XII/1-52)

1960-01-01 / No. 1

ROČNÍK XII. ČÍSLO 1 PRAHA I. LEDNA I960 « CENA 50 HALÉŘŮ 7 V TOMTO CASE NASTOU­PENI tak rád bych chtěl každému čtenáři mých pros­tých řádků upřímně stisk­nout ruku, dotknout se po­korně jeho srdce a úsměvem pozdravit jeho domov! Je vás tolik a tkáte osnovu své­ho života v tolika našich krajích, z nichž každý má svou osobitou krásu, usmívá se po svém, tvoří z vlastních tradic a každý každým no­vým rokem obnovuje svou silnou vůli k životu. Proto aspoň mé chudičké slovo pu­tuje za vámi do všech těch drahých a milovaných kra­jin a na housličky přátelství touží vám zahrát píseň o Bo­ží lásce, jejíž štědrost pře­vyšuje veškero pomyšlení. Chce vám tou písní připome­nout, abyste do nového roku svého života a své práce vstupovali se starou důvěrou a mladou nadějí v Boží lás­ku, která je věčná. Odešel jeden rok od nás, kteří se ještě za ním nesměle ohlíží­me, a už lehounce a mladist­vě přichází nový, ještě jsme si nezvykli na jeho tvář; leč Boží láska od nás nikdy ne­odstupuje a každým rokem k našim domovům přichází s novými dary. Musíme si po­řád nově přibližovat novost Boží lásky a Božího milo­srdenství. Příliš jsme si mož­ná navykli na své vykoupe­ní, takže nás už nijak nepře­kvapuje zvláštnost tohoto božského díla, v němž žije­me. A přece víme, že kaž­dým novým rokem našeho pozemského cestování pře­kvapí nás Boží láska vždy plnějším a zářivějším svět­lem, jež se v nás rozezpívává radostí nad tím, že Bůh nás miluje. Je to opravdu více, než podivuhodné, je to ta­jemství „úsměvného obnove­ní“, jak praví básník, a náš sladký Otec čeká, že mu po­rozumíme. „jA vím, Ze každý z v As ZAČÍNÁ první kročeje své nové cesty s jistou úzkostí. Neznáte ji ještě tak dobře a ona nezná vás. Ale musíte pamatovat, že * vás zná náš věčný Otec a vy se přece sna­žíte svou vírou znáti Jeho ve všem, co vám zjevuje, co vám sděluje a co vám podává 1 co od vás požaduje. Čekají na vás jistě nové úkoly, jež vám uloží váš život, rozvíje­jící se v stále rostoucím spo­lečenství všech v jednotě, i vaše víra, která vás úzce spojuje netoliko s Bohem, ale 1 s lidmi dobré vůle vše­ho světa, toužícími po míru a šťastném, tvořivém životě. Boží vůle má jediné přání, aby vaše duše byla plna mi­losti, a aby váš pozemský ži­vot byl bohatý a krásný. A chce, abyste k obojímu přispěli svou hřivnou. Chce­­te-11, aby i v tomto roce vaše duše rozkvetla růžemi, mu­síte pracovat o milost proti hříchu. Chcete-li, aby stůl vašeho domova byl štědrý a vlídný, musíte v pilnosti pra­covat v dílně svého pozem­ského povolání. A zadíváte-li se k Božím výšinám, jež se našim srdcím vždy něžněji a citlivěji přiklánějí jako mat­čino objetí, poznáte, že k obojímu nám nevyrovnatel­­ná a neDředstthnutelná Boží láska dává dostatek svého jasného požehnání a své nadpřirozené pomoci. Jak by tedy hned na prahu tohoto nového roku každý z nás mohl neslyšet kovový příkaz jednoho z těch, který se se stále mládnoucím porozumě­ním dovede sklonit k pros­tým a neklamajícím studán­kám svého rodného kraje a v dlani moudrého slova po­zvedá k našim rtům krůpěje jeho neměnné pravdy: „Vze­­pni se k prameni světla a k dílu se skloň!“ NECHŤ ÚSMĚV BOŽÍHO MLÁDI krášlí vaše tváře, do nichž snad i tenhle rok ně­kterým dnem vepíše něja­kou další vrásku, a nechť nad vaším zpytavým vzhlí­žením stále září hvězda Boží milosti, abyste se i v tomto novém putování k přibližují­címu se domovu věčné lásky mohli odvděčit Boží štědros­ti přičiněním v časnosti a dobrou přípravou pro věč­nost! Dobrotivý Bůh nechť je s vámi všemi i v tomto no­vém roce, který je darem je­ho lásky k nám a který má být i darem naší lásky k Ně­mu, Jedinému, Věčnému, Ne­smrtelnému! Do nového putování VÍCLAV Z I M (i Kresba ak. malíře K. Mrázka' Z projevu na II. sjezdu CMVKD Apoštolát víry i míru fKELÁI ANTONÍN STEHLÍK PŘÍŠTÍ ROK OSLAVÍME 15. VÝROČÍ OSVOBOZENÍ NAŠI VLASTI Sovětskou armádou. Toto jubileum má pro nás — pevné stoupence a bojovníky za mír — obzvláštní vý­znam: V okamžiku, kdy Sovětská armáda osvobodila náš národ a stát, stanuli jsme navždy v nejlepším a nejlid­štějším táboře tohoto světa — v táboře míru. Sovětská ar­máda vyháněla ze své země válku, vyhnala ji i od nás a přinesla světu mír. Dnes tentýž mír pro všecky národy a rasy nabízí světu sovětská vláda a po jejím boku všich­ni její přátelé a spojenci, mezi nimi i Československá republika. Přes všechny úklady nepřátel míru opakuje své mírové nabídky od konce války neochvějně a dů­sledně, světový mír je úhelným kamenem politiky Sovět­ského svazu, je též žulovým základem politiky česko­' slovenské. A zůstane jim po všecky časy. V BO]I O MIR, V LÁSCE K MÍRU A V OBĚTECH PRO MlR setkává se však politika SSSR s tradičním progra­mem křesťanství jako dvě rovnoběžky v úběžném bodě. V tomto programu se scházíme na společné cestě: m 1- lujeme mír a usilujeme o mír. Písmo svaté, svati Otcové, učitelé Církve a křesťanské filosofie zasé­vají mír, nikoli válku a první pozdrav nebes lidstvu od betlémských jeslí mluví o slávě Boží a pokoji mezi lidmi. A tak čím více si křesťan uvědomuje svou křesťanskou osobitost, tím láskyplněji a houževnatěji lne k míru. Ä obráceně mohli bychom říci: čím více je zapálen křesťan pro boj o mír, tím více můžeme předpokládati, že je křes­ťanem přesvědčeným, ve víře vzdělaným, činným. A proto slyšíme-li dnes, že tu a tam na Západě lámou ruce nad osudem a životem katolické Církve u nás, můžeme všem říci jasně: milovaní bratří, my jsme dnes daleko před vá­mi a přáli bychom vám, abyste už jednou konečně vybředli ze svého úzkého, někdy i šovinistického provincialismu a dívali se na světový mír jako na nejnaléhavější potřebu celého světa a všech národů, ba jako na nejnaléhavější dnes potřebu křesťanstva a katolické církve. DNES SE VEDE BOJ O MlR ve světovém měřítku a pro budoucnost celého světa. Je to požadavek světový, obecný, a proto zejména my — katolíci — musíme se na tento boj dívat jako na univerzální boj světového křesťanstva o pevnou základnu nového svého života. Přiznejme si, že křesťanský svět velmi utrpěl všude — a zejména v Asii a 'Africe — oběma světovými válkami, které značně otřásly vážností křesťanského světového názoru. Na těchto kon­tinentech se ptali: Jak to, že milióny lidí, které vyznávají Dokončení na str. 3. S bratrskou láskou do nového roku P. KAREL SAHAN SEJDEME-LI SE my, katoličtí křesťané, první den nového roku ke společným bohoslužbám, napadají mne slova svátého apoštgla Jana: „V tom se ukázala láska, že Bůh seslal svého Jednorozeného Syna na svět, abychom žili skrze něho. Miláč­kové, jestliže Bůh nás tak miloval, i my máme milovati jeden druhého“ (1 Jan 4, 9—11). Jako nás dnes tedy poutá Jedna víra kolem obětního oltáře, tak nás má poutat bratrská a sesterská láska celý nový rok! TRl VETY Z EVANGELIA LÁSKY kéž nás vždy provázejí na naší cestě tímto rokem. První věta: „Nové přikázání dávám vám, abyste se milovali“ (Jan 13, 34). Přikázání věčně staré, a přece stále nové. Nové každým novým rokem, nové každou novou pří­ležitostí k projevu opravdové křesťanské lásky bratrské, nové, poněvadž naše mdlé svědomí musí být stále znovu probouzeno k té lásce, kterou Pán Ježíš od nás žádá. „Nové přikázání dávám vám, abyste se milovali“ — všeobsáhlou láskou křesťanskou v tom novém občanském roce! Onou novou láskou, která je „dobrotivá“, která se dovede vcítit, vmyslit do duše bližního, která „nehledá svfcho prospěchu“, „neroztrpčuje se“, „nepře­mýšlí o zlém“. Onou láskou, která je zároveň srdečnou dobrc­­myslností, ale také ochotnou pohotovostí k obětavým projevům lásky bratrské, která dovede zlo překonat dobrem v rodinném i společenském životě. — Druhá věta z evangelia lásky: „Tak jako já jsem miloval vás, abyste se i vy milovali navzájem“ (Jan 13, 34) To tedy žádá Pán Jednoznačně. Šel životem dobře čině. Zvěstoval radostnou zvěst všem lidem dobré vůle, všem přinesl pokoj a mír. Spojoval vždy a všude slovo lásky se skutkem lás­ky. Totéž žádá i od každého z nás. Naše bratrská, křesťanská láska musí mít temperament, povahu lásky Kristovy. Od slova k činu! A od činu k věrnosti, k stálosti — ne jednou překypo­vat přívětivostí, laskavostí, obětavostí rady, a každému chtít po­moci, na každého se usmívat — a pak zase v jiné náladě každé­mu vyčinit, kdo nám přijde do cesty — to není láska Kristova, to je zmetek, to je fraška a karikatura křesťanské, bratrské lásky. Kde člověk hledá sebe, přestává pravá láska. Kde násle­duje Krista, tam je křesťanská láska pravá, poněvadž je čino­rodá, věrná, stálá, neboť člověk miluje jako Pán miloval nás. — Třetí věta evangelia lásky: „Podle toho poznají všichni, že jste moji učedníci, budete-li míti lásku jedni k druhým“ (Jan 13, 35). Eýt učedníkem Pána našeho Ježíše Krista, to znamená především být jeho následovníkem v lásce bratrské. ODLOŽME TEDY v tomto občanském roce skutky temnosti, skutkv nelásky a oblecme se v odění světla. „Jako ve dne chod­­me, ne ve sváru a závisti, nýbrž oblecme se v Pána Ježíše Krista.“ Nebudme svéhlaví, náladoví, výstřední, vrtošiví, podi­vínští — to vše škodí křesťanské lásce. Tím vším narušujeme lásku bratrskou. Tím vším se stáváme nepříjemnými v rodině i ve společností. Naše duše Je tak veliká, jako naše láska. Láska k dobru tě činí dobrým, láska ke zlu tě činí špatným. S OPRAVDOVOU BRATRSKOU LÁSKOU DO NOVÉHO ROKU a novým rokem od prvního dne prvního měsíce až do posledního dne měsíce posledního. Pak bude rok, do kterého jsme vstoupili, šťastní, úspěšný a záslužný pro lidstvo, neboť opravdová láska křesťanská a bratrská je nejsilnějším bojovníkem za krásnější zítřky, za blaho lidstva a za světový mír. REFE^Vrp . 4 - - Splníme svůj slib/ PRÜF. P. J 0 8 E F BENES generální tajemník CMVKD VELEBNĚ ZVUKY LESNÍCH ROHU zazněly sálem, aby vznešenou modlitbou svatováclav­ského chorálu zahájily 11. sjezd katolického duchovenstva. A nadšený zpěv tohoto choiálu v kapli svatováclavské u hrobu patrona české země zakončil tento sjezd Do všech díerésí, děkanátů a vikariátů naší vlasti se rozjeli kně­­ží, aby svým spoiubratřím a věřícímu lidu ohlásili výsledek svého sněmování a znovu usvědčili svou vůli stát pevnč v řadách těch, kdo obhajují mír, vůli být pravými knězi Knížete pokoje a věrnými syny naší mi­lované vlasti. Poselství, které poprvé zaznělo na historické pů­dě velechrámu svatovítského, a kteié v den Narozeni Páně vy­slechly milióny věřících naší vlasti, jasně a jednoznačně uka­zuje cestu, kterou se budou brát katolíci lidově demokratického Československa. „Protože milujeme svou vlast,“ říká Poselství, „chceme dát všechny své síly do služeb zachování míru. Vždyť naše Československá republika rozkvétá stále novými a ktás­­nějšími květy U nás není již nezaměstnaných, není žebráků a z práce rukou všeho obyvatelstva vyrůstá stále větší blahobyt pro všechny A proto nemůžeme dopustit, aby naše milovaná vlast byla kdy postižena válkou “ Jsem přesvědčen, že všechen r.áš věřící lid přijal slova Poselství s opravdovou láskou a pře­svědčením, že my, kněží svaté Církve, v tomto Poselství mluvíme k svěřeným duším s uvědomělou odpovědností, kterou máme v dnešních dobách. JE SICE PRAVDA, že ledy studené války se již prolomily, ale víme také dobře, že miř ve světě je stále ještě ohrožen temnými silami skomírajícího starého řádu a že hrstka mamonářů by se neštítila spekulace s novým krveprolitím. Hlavní řečník sjezdu ministr dr. Josef Plojhar velmi jasně ukázal na tři kate­gorické požadavky, které nutno mít stále na mysli a za něž nut­no bojovat: úplné odzbrojení, odstranění nebez­pečí hrozícího z rozděleného Německa a likvi­dování zbytků kolonialismu. Všechny tyto otázky jsou tak blízké každému katolíkovi, neboť zničit všechny zbraně, které lidi vyrobili, znemožnit zabíjení lidi — obrazů Božích — to je také náš program, to je praktický předpoklad pro mož­nost dodržování přikázání Božího: Nezabiješ. Je rovněž křesťanskou zásadou odstraňovat příčiny zla —„In principiis obstal“ (Utlum v počátcích). A rozdělené Německo ze stanoviska křesťanského Je Jistě velikým nebezpečím pro bezpečnost lidí netoliko v Evropě, nýbrž i na celém světě. Jestliže část Němců Již poznala, že život v míru je krásnější, a že všichni lidé dobré vůle odpustí a zapomenou na minulost, vidí-il skutky kajícnosti a pevnou vůli napravit vše zlé, co bylo napácháno, jistě by měli pochopit i v západním Německu, že zdrcující většina světa od­mítá jejich militarismus, odsuzuje jejich touhu po odvetě, jejich revanšismus a nedovede pochopit zneužívání jména Kristova pro politickou stranu, jež trpí ve svém středu lidi, kteří mají ruce poskvrněny zločiny druhé světové války a docela staví ty lidi na význačná místa v soudnictví i v armádě. Toto odsoudit je nejen samozřejmostí pro každého katolíka, ale přímo příkazem Jeho svědomí, které mu velí bojovat proti každému zlu, ale i proti příčinám, které toto zlo plodí.— A kolonialismus? Jak musí plesat srdce každého křesťana, že se hroutí toto ne­mravné a zištné zřízení, kdy na úkor nevyspělých národů se obo­hacovali lidé, jichž domovy jsou tisíce kilometrů vzdáleny od těchto zemí. Sám jsem měl příležitost poznat nemravnost kolo­nialismu ve Vietnamu a často se ani nechtělo věřit, že je možné, aby pro hmotný zisk nechal kolonialista své srdce tak zatvrdit, že v domorodci neviděl člověka. Bohu budiž děkováno, že i v Asii a v Africe počíná proudit nový vzduch, že naši barevní bratři mohou pozvedat své hlavy a žit ve sve svobodné vlasti. Kristus, který svým učením dal nám příkaz vidět v každém člo­věku svého bližního, svého bratra, dává nám také příkaz, aby­chom bratrsky objali každého bez ohledu na barvu pleti, různost jazyka, či jiné umělé přehrady, které si lidé nastavěli. A PROTO VÍTÁME tyto myšlenky a rádi přiložíme ruku k dílu, aby bylo se světa odstraněno vše, co na lidstvo těžce doléhá; chceme pracovat se všemi lidmi, kteří pro tento cíl nastupují do boje, aby v době co nejbližší mohli vyhlásit vítězství míru. Budeme pracovat zcela ve smyslu poselství, které adresoval CMVKD předseda rady mi­nistrů N. S. Chruščov a ve smyslu slibu, který Jsme dali presidentu republiky. KATOLICKÉ DUCHOVENSTVO na svém druhém sjezdu CMVKD si znovu uvědomilo, že cesta, ktercu nastoupilo, je správná a jediná, jež vede k cíli. Přehlédlo desetiletou činnost svého vrcholného orgánu CMVKD, odměnilo čestnými odznaky zaslou­žilé pracovníky, ukázalo další perspektivy své práce a ve vol­bách postavilo ze svého středu v čelo CMVKD nový ústřední výbor. v STUPUJEME TEDY DO NOVÉHO ROKU. Tento rok je však rokem významným pro všechny občany našeho státu, neboť vzpomínáme 35. výročí osvobození naší vlasti. Vzpomínáme, že před 15 lety se ukončilo utrpení, které nastolil u nás hákový kříž. Nejzrůdnější forma imperialismu skončila své běsnění pod smrtící ranou lidí nového světa. Od Stalingradu až po pád Ber­lína byla znamenána cesta nového člověka vítězstvím síly myš­lenky proti slabosti mamonu, hvězdy naděje proti nenáviděnému znamení tzv. nadlidí. Nebudeme jen vzpomínat — i když nikdy nezapomeneme na Lidice, koncentráky, věznice a seky­­rárny — ale budeme se učit z těchto zkušeností Buden se učit, že je třeba jednoty lidu, že je třeba činem dokazovat svou lásku k vlasti a prací i modlitbou bojovat za světový mír. TO JSME SI NA SVÉM SJEZDU SLÍBILI. A katolické ducho­venstvo naši vlasti svůj slib splní. Akad. malířka F. Štubnerová: Kostel ve Volarech

Next