Katolické Noviny, 1967 (XIX/1-52)
1967-01-01 / No. 1
ROČNÍK XIX. ČÍSLO 1. © PRAHA 1. LEDNA 1967 CENA 50 HALÉŘŮ^ Novoroční výhledy a přání Dr. JOSEF BENEŠ generální tajemník Mírového hnutí katolického duchovenstva ČSSR TŘETÍ SJEZD MÍROVÉHO HNUTÍ KATOLICKÉHO DUCHOVENSTVA skončil, dozněla slova závěrečného projevu předsedy dr. Josefa Plojhara, dozněly poslední tóny naší národní hymny i svatováclavského chorálu, tak nadšeně zpívané tisícihlasým -sborem kněží-delegátů sjezdu, do všech koutů naší vlasti se rozjeli účastníci a zahraniční hosté se netají ve svých dopisech obdivem a neskrblí chválou nad velkolepým a důstojným shromážděním, jehož byli svědky. LEČ SKONČENÍM SJEZDOVÉHO JEDNÁNI nekončí úkoly. Možno říci, že právě od tohoto okamžiku začíná práce v našem hnutí, neboť bude třeba realizovat všechny náměty, návrhy a usnesení, bude třeba rozpracovat jednotlivé body těchto usnesení, aby sjezd nebyl pouze velikou manifestací jednoty a společného odhodlání uskutečňovat myšlenky, které na sjezdu odezněly, ale aby jejich nadšeným plněním bylo možno v tomto pokoncilním období přispět také k realizaci vznešených myšlenek, vyřčených koncilem, jak si také ve Vánočním poselství slibujeme. Je pochopitelné, že na stranách našich novin budeme se k těmto ideám stále vracet a z různých hledisek je budeme promýšlet, abychom ve svých poměrech co nejvíce uplatňovali progresivní linii, která se na II. vatikánském koncilu tak patrně projevila, a dnes sí dobývá ve světě stále více prostoru pro svou životní existenci. TO — podle mého mínění — BUDE TAKÉ HLAVNI ZMÉNOU, která se projeví v uskutečnění jednoho z bodů usnesení, že totiž Katolické noviny přecházejí do péče Mírového h nu t í k a t o 1 i c k ého duchovenstva ČSSR. A protože dnes má čtenář první číslo Katolických novin s tiráží novéhovydavats- I e, právem se bude tázat, co se tím změnilo. Jsou některé změny, které by čtenáře nemusely zajímat, které však jsou podstatnou základnou pro nastolení linie, kterou svou činností sleduje naše Mírové hnutí katolického duchovenstva. Především je třeba zdůraznit, že ve vedení novin — v redakční radě — zasedají zástupci všech d lécé s í, a do čela této instituce byl postaven jeden z místopředsedů MHKD prelát dr. Antonín Stehlík, probošt svatovítské kapituly, který již před druhou světovou válkou velmi agilně pracoval v katolickém tisku a jehož široký rozhled, kterého nabyl studiem v zahraničí, je zárukou dobré úrovně našich Katolických novin. Kněží, kteří budou spolupracovat v redakci novin, jsou jednak vzdělaní a kvalifikovaní teologové, jednak kněží z duchovní správy, takže se zde snoubí teologie s praxí, což je rovněž zárukou dobré úrovně listu. A v neposlední řadě to je několikaletá zkušenost z práce našeho Mírového hnutí, která se uplatní i v Katolických novinách. Tento časopis jde do své nové epochy s nejlepšími úmysly poctivě sloužit svým čtenářům a býti ku prospěchu Církve svaté i našeho milovaného socialistického státu. K tomu je ovšem třeba, aby byly splněny i další podmínky. Podle církevního práva (Codex juris canonici Can 1385) mají Katolické noviny svého církevního censora, který dohlíží, aby byla zachována správnost učení Církve; podle státních předpisů mají naše Katolické noviny povolení k vycházení. Je však třeba ještě jedné podmínky k úspěšnému plnění úkolů katolického tisku: úzký kontakt s čtenářskou obcí. Redakční rada proto uvítá dobré podněty a připomínky. V tomto prvním čísle nebudete patrně pozorovat veliké změny. Postupně se však budou Katolické noviny zabývat vysvětlováním teologických otázek, diskutovaných nyní ve světě. MÍROVÉ HNUTI KATOLICKÉHO DUCHOVENSTVA jako nový vydavatel Katolických novin má nejkrásnější úmysly a nejlepší vůli pokračovat ve vydávání dobrého katolického tisku a věří, že ve spolupráci se všemi, kdo k tomuto cíli chtějí přiložit svou pomocnou ruku, se tento úmysl zdaří. K splnění této tužby prosíme Boha o požehnání a vyslovujeme jako svá přání do nového roku spolu s přáním všem našim čtenářům. vánoční poselství sv. OTCE PAVLA VI., vysílaná ve čtvrtek 22. prosince večer vatikánským rozhlasem, vyzývá „lidi dobré vůle“ na obou stranách, aby ukončili válku ve Vietnamu. Na rozdíl od předešlých mírových výzev mluvil tentokrát Sv, Otec výslovně o Vietnamu. Uvítal oznámení o vánočním přiměří a vyslovil naději, že příměří bude prodlouženo a od zastavení nepřátelství bude možno přejít k vyjednávání. Sv. Otec označil vietnamský konflikt za „typický, tragický a hrozivý“, protože se odehrává v místě důležitém pro mezinárodní rovnováhu: jeho trváním se stupňuje nenávist a zvyšuji způsobené škody, a přitom ja nebezpečí, že do konfliktu budou vtaženy největší národy světa. Trvání této války, jak řekl Sv. Otec, není určováno osudovým řetězem příčin, jak tomu bylo často v dějinách válek, jeho trvání závisí na vůli těch, kdo se na konfliktu podílejí. Proto by stačila dobrá vůle, aby válka mohla být ukončena. VAN DER WEVDEN: KLANfiNl SVATÝCH TŘI KRÁLO Vánoční poselství Mírového hnutí katolického duchovenstva ČSSR Na Hod Bolí vánoční bylo čteno v kostelích naší vlastí „Vánoční poselství věřícím“, jehož text zde dnes otiskujeme: Drazi bratři a (astry v Kristul O svátcích míru a pokoje, jak nazýváme krásné vánoční dny, chceme vás všechny oslovit přáním pokoje a dobra a jako věrní služebníci Božího lidu chceme vám říci několik upřímných a otevřených slov. Vánoční doba přináší každému člověku, a tfm více věřícímu, zvláštní myšlenkové a citové rozpoloženi, které nedovede vyvolat! žádné jiné roční údobí. Je to období, v němž se rok co rok ohlašuje radostná zvěst o narození Vykupitele světa, který navazuje zpřetrhané pouto mezi Bohem a člověkem. Radostně a vzrušeně zaznívají v našich chrámech slavnostní slova blažené zvěsti: „Sláva Bohu na výsostech a na zemi pokoj lidem dobré vůle!“ ' Víte, že koncem listopadu sněmovalo v Praze více než tisíc katolických kněží spolu se svými Ordináři. Je pochopitelné, že tak veliké shromáždění musilo myslit i na věřící lid naší vlasti a právě z této skutečnosti vzeálo 1 toto naše poselství. Při našem sněmování měli jsme na srdci zájmy a přáni vás všech, naší Matky Církve, naši drahé vlasti, které mohou být naplněny jen v podmínkách míra a pokoje na celém světě. Naplňuje nás hřejivou radostí, že při zachováni toho všeho, co je charakteristické pro naše země a s úctou ke všem našim tradicím můžeme uvádět v život všechny krásné myšlenky IL vatikánského koncilu. Jak jsme poznali, jsou bohaté a jistě nás povznesou v naší víře, lásce a oddanosti našemu Spasiteli a Církvi svaté. Náš sjezd nemohl nepřihlédnout 1 ke všem událostem, kterými prochází lidská společnost. Vždyť jen tak jdeme ve šlépějích Sv. Otce Pavla VI., který v poslední době stále poukazuje na mnohé hrůzy a bědy, které jistě nejsou důstojné člověka XX. století. Až budete státi u ozářených vánočních stromků, až budete zpívat! naše překrásné vánoční koledy, nezapomeňte, že na mnohých místech naší zeměkoule bude v této posvátné noci mnoho hladovějících, ale i těch, které drtí strašná válečná vichřice. I ve Vietnamu jsou naši bratři — katolíci, kteří se nemohou těšiti z pohody Vánoc jako my. Jim nechť patří naše modlitby a přání, aby to kratičké vánoční příměří, které jim bylo dopřáno, stalo se základem trvalého míru a klidu. Nezapomeňme na veliký příklad Božského Spasitele, který nás učí, že vše to, co jsme učinili i pro svého posledního bližního, učinili jsme pro Něho. Celým svým sjezdem chtěli jsme hlavně potvrdit! dvě veliké skutečnosti: že jsme věrnými syny katolické Církve, a že jsme i oddanými a upřímnými syny své drahé vlasti, naší socialistické republiky Československé. Tak kráčíme |en ve šlépějích svých velikých předchůdců, vlasteneckých kněží a biskupů — buditelů národa. Takto Vás všechny v těchto posvátných vánočních dnech pozdravujeme, vyprošujeme vám pokoj a mír v srdcích, prosíme o požehnání Nejvyššího, aby vaše duše, naplněné radostnou vánoční zvěstí, šířily kolem sebe radost a pokoji MS. — V HORSKÉM KÁZÄN! je pasáž, kde se praví, jak se rozezná dobrý strom od špatného. Rozlišovacím znamením je ovoce. Dobrý strom rodí dobré ovoce, špatný strom však rodí špatné ovoce. Posláním křesťana Je néstl ovoce dobrých skutků. Mýlí se proto ti, kdo se domnívají, že učinili dosti, jestliže nikomu neuškodili. To by bylo málo. Bůh nás totiž neposlal na tento svět pouze proto, abychom nikomu neškodili, nýbrž proto, abychom druhým pomáhali. V tom je obrovský rozdíl : Chodit nevšímavě kolem lidí, kterým bychom mohli pomoci, míjet lidi, kterým jiní zasazuji rány a myslit si, že jsme jako křesťané učinili dosti, jestliže jim nepřidáváme ránu další, je naprosto zvráceným pojetím lásky k bližnímu. POČÁTEK NOVÉHO ROKU bývá u mnoha lidí provázen řadou předsevzetí. U některých jde pouze o ošálení dotírajícího svědomí, jiní to míní zcela vážně a přece ke konci roku znovu zjišťují, že jejich předsevzetí bylo nevalné. Proč tomu tak je? Všichni pozorujeme, že náš duchovní život je plný chyb a nedostatků. Rádi bychom je napravili, ale mylně se domníváme, že v krátkém údobí roku se nám podaří odstranit vše špatné. Klademe si v-S&aAbujhßk vysoké úkoly, na něž naše síly nestačí, a proto potom neplníme ani úkoly mnohem menší. Našimi vzory Jsou světci. Ale i oni se dopouštěli různých chyb, i oni měli nedostatky. A neodstranili je vždy hned, nýbrž postupně. Proto i my musíme trpělivě odstraňovat jednu chybu za druhou, tou největší počínaje. Nemá-li i tento rok býti dalším rokem nesplněných předsevzetí, zaměřme se především na důsledné zachovávání pravidelného denního pořádku. Začínejme i končeme každý den s Bohem. Při modlitbě, rozjímání 1 duchovní četbě si budme vědomí, že Bůh nehledí na množství, nýbrž na vroucnost našeho duchovního spojení s ním. Proto 1 krátká modlitba, vyslaná z naplněného pracovního dne, může miti větší cenu než dlouhé modlitby těch, kteří na jejích úkor zanedbávají své ostatní povinnosti. Pamatujme, že dva grošíky chudé vdovy hodnotil Kristus více než velké dary boháčů, NEJVÉTSlM UMÉNlM života je svatě zemřít. Podle příkladu Apoštola národů jednejme tak, aby náš život byl prožit v milosti Boží a v usilování o dosažení ctností, a smrt ziskem (Fll 1,21), protože nám přinese jako odměnu věčné přebývání v nebesích. V Jednom žalmu {120J čteme, že „nestaví-11 Hospodin dům, marně se lopotí, kteří jej stavěj!“. V tom spočívá pravá moudrost života, abychom pří každém jednání měli na paměti vůli Boží a své věčné poslán! a podle tohoto měřítka Je hodnotili. Potom se nebudeme musit obávat, že se opět přiblížil den příchodu nebeského Soudce, nýbrž budeme s důvěrou a klidnou mysli pohlížet do nového roku, který takto bude pro nás r o« kem šťastným. . . „ Dr. MS. — „VSTAŇ A SVIŤ, Jeruzaléme, protože přišlo tvé světlo a sláva Páně vzešla nad tebou“ (Iz 60,1—3). Prorocká vize Izaiášova již před staletími ohlašovala Izraelskému lidu (jevení Vykúpite- 1 e — světla k osvícení národů. Přesto však se Jeho duchovní elita nechtěla znát k světlu betlémské hvězdy. Až tři učeni pohané neváhali podstoupit útrapy dlouhé cesty, aby směli přistoupit k loži novorozeného Krále světa. Jejich velká a pokorná víra nebyla otřesena ani tím, že místo přepychu a lesku královského paláce nalezli pouze prostou stáj s Jeslemi. Věřili více Božímu znamení než lidským představám. Hvězdou, která vede ke Spasiteli, je milost svaté víry. Tato milost se nabízí každému, ale přijmou jl jenom lidé pokorného srdce. V každé době hledali lidé Boha. Někteří ho nalezli, jiní ne. Záleží totiž vždy na tom, jak horlivě Boha hledáme a proč. Víme, že tři mudrcové ho hledali proto, aby se mu klaněli; Herodes ho však hledal proto, aby ho zahubil a jídáš, aby ho zradil. Mnozí ho hledají, protože od něho očekávají zázraky, bohatství, moc, slávu. On se však zjevuje pouze těm, kdo jsou duchovně V jasu betlémské hvězdy prostí a touží po něm s upřímností dětské duše. ZJEVUJE SE NÁM 1 v dnešní době. Duchovní zrak naší víry jej může denně spatřit v Nejsvětější svátosti oltářnl, odkud občerstvuje a posiluje nás v naší slabostí, .Vidíme ho však také okolo sebe v podobě trpících, nemocných, zklamaných a nuzných bratří a sester, které denně potkáváme a tolikrát míjíme bez povšimnutí. Odkazujeme péči o ně pouze státu nebo charitnlmu zařízení; zapomínáme na milodary dobrého slova, modlitby, útěchy, rady nezištného přátelství. a Pamatujme, že nepřijde o svou odplatu ani ten, kdo podá žíznivému číší studené vody. Svatí Tři Králové přinesli Spasiteli darem zlato, kadidlo a myrhu. 1 my mu máme přinášet své dary; nikoli však hmotné, nýbrž duchovní. Zlato lásky a dobrých úmyslů, kadidlo upřímných modliteb a myrhu bolesti, utrpení a denních starostí, jež budeme trpělivě snášetl. Děkujme Bohu za milost, že smíme v Něho věřit. Ale uvědomujme si, že tato milost nám bude odňata, propadneme-li duchovní pýše, budeme-ll se vyvyšovat nad druhé. KRÁČEJME PEVNÉ A S DÜVErou v záři betlémské hvězdy a prosme Boha slovy mešní modlitby, abychom my, kteří jsme ho poznali vírou, byli přivedeni k patření na krásu jeho velebnosti na věčnosti, kde jeho záře nikdy neuhasne.