Katolické Noviny, 1973 (XXV/1-52)
1973-01-07 / No. 1
vČemu nás učí Božské Dítě V A N O C E 'jsou pro všechny uvědomělou, nebo jen bezděčnou vzpomínkou dávné, nezkažené lidské přirozenosti. Vyvolávají ozvěnu doby nevinnosti, čistoty a milosti, jež proniká chladným nánosem sobectví života na světě. Působí jako radioaktivní paprsky, zvěstující naději a dobro. Alespoň na chvíli se hne cosi v duši každého, když se zastav! myšlenkou u Kristových jesliček. Každému se pak zdá, že není tak těžké se vzájemně milovat, žít v míru a pohlédnout výše, povznést se nad neutěšenost pozemských vztahů. Vánoce zůstávají přece jen svátky odpouštění, pokoje a lásky. Církev vybízí věřící pokleknout u betlémských jesliček s opravdovou vírou a láskou. Vždyť vánoce jsou vždy mimořádnou příležitostí k obnovení víry v Ježíše, Syna Božího, který se sta. člověkem a jě tedy pravým Bohem i pravým člověkem. To nás zavazuje, abychom prohloubili k Synu Božímu i opravdovou lásku. Vždyť sám nám prokazuje nezměrnou lásku tím, že přichází na svět v největší chudobě. Proč chtěl být ježíš tak ubohým? Proč se představil světu v bídných jesličkách a odešel ze světa na dřevě kříže? Aby nás poučil příkladem nevkládat své štěstí v bohatství ani v pocty, nebo rozkoše světa. Na základě této katechismové poučky nám musí být jasno, že betlémské Dítě nás učí pravé pokoř e i pravému štěstí. 1. Slyšeli Jste Již tvrzení, že p ok o r a je vlastně pravda. To je zcela pravdivé. Co je vlastně člověk? je především aj stvořením Božím a tedy zcela a úplně závislý ve svém bytí 1 jednání na Bohu, b) je hříšníkem. Narodili jsme se všichni s dědictvím hříchu a dopustili jsme se mnoha osobních hříchů. Svatý Tomáš nás upozorňuje, že v člověku je nutno rozlišovat vždy dvě skutečnosti. Musíme si přesně ujasnit, co je v nás Boží a co je vlastně naše. Pánu Bohu patří všechno, co je v člověku dobré — to, co je v člověku špatné, to je jeho vlastnictvím. Nechci hlásat žádný manicheismus ani zmenšovat hodnotu hmotného světa, tím méně zlehčovat zásluhy lidského přičinění při uskutečňování dobra. Ale koneckonců ve skutečnosti je tomu tak. Kdybychom si vždy uvědomovali náležitě to, co nám bylo dáno Bohem a to, co je čistě naším výtvorem, staneme se určitě lepšími realisty a tím i pokornějšími. Budeme se vyhýbat podle příkladu Božského Dítka kolika zbytečným zevnějším malichernostem, které nás ohlušují, matou a duchovně vyprazdňují. A potom se budeme líbit Páru Bohu. Tím nechci říci, že si nemáme vážit hmotného blahobytu, pokroku,* touhy po úspěchu, ale nesmíme ztratit smysl pro správné křesťanské hodnocení. Nesmíme zaměňovat prostředky za cíl, kterým zůstává jedině Bůh, který je naším konečným štěstím. 2. Pravé štěstí. Büh nás stvořil pro štěstí. Je zcela přirozené, že o to nějak stále usilujeme. Žel, převážná část lidstva nezaměřuje správně objektiv. Vidí pravé štěstí tam, kde je nelze nalézt. Vpravdě nemohou nám dát pravé štěstí ani postavení, vážnost nebo pocta. Lidská popularita má vpravdě velmi krátké trvání. Ani bohatství nebo zámožnost ani tzv. dobré existenční zajištění neuspokojují naplno: dokud budou kolem nás chudší a potřebnější, spíše nás zahanbují. Rozhodně neuspokojují nejvyšší aspirace člověka, který právě v okamžiku, kdy dosáhl toho, po čem tolik toužil, se cítí náhle zklamán a pociťuje prázdnou duši. Snad pozemské sladkosti nebo rozkoše nás lépe uspokojí? Většinou je to dočasný sebeklam. Rozpadávají se iako mrak, který vítr rozhání a zůstává po nich jen hořkost, protože jsou převážně hříšné a tedy již v zárodku priotrávené. To nám nyní říká Božské Dítě. Učí nás, abychom nezakládali své štěstí jen na pomíjejících věcech, jež okouzlují zevnějším leskem, avšak okrádají duši o vnitřní ušlechtilost, kterou nám dává především Boží milost. 3. Ježíš nám chce dát radost plnou a trvalou. Chce nám dát svou lásku, která je podstatou pravého štěstí. Uschopňuje nás stát se dítkami Božími a jeho bratry. Božské Dítě nám dává sebe — to je dar nejcennější. To je ten velký vánoční dar Ježíše Krista, který se dobrovolftě podrobuje každému ponížení a utrpení, aby nás učinil věčně šťastnými. Tuto radost, to jest stálé vánoce v duši, by vám dnes chtěla zprostředkovat církev Kristova. Proto vás oslovuje 1 mluvou, jež překypuje radostí. Zdá se, jako by na vánoce chtěla zapomenout na všechny své bolesti, zkoušky i staletá utrpení, jen aby vám mohla vyzpívat nezkalenou radostnou zvěst, kterou očekávalo lidstvo po tisíciletí. Narodil se nám Spasitel, přišel náš Pán: Pán světa a jeho dějin. Pán veškerenstva. Toto je den té podivuhodné jistoty, věčné vánoce, které se nepřetržitě uskutečňují v duši věřících, v církvi a ve světě. Chtělo by se jásat do nekonečna. Ale zůstaňme střízliví, zůstaňme zatím na tomto světě a naslouchejme, co nám radí Ježíšek, uložený v jesličkách. Moji drazí, buďte opravdoví a pravdiví! Váš pozemský život je přípravou na život věčný. Čím opravdovější a užitečnější bude pro v*s a pro pořeby vašich bratří a sester, tím cennější budou i vaše zásluhy. Proto vám radím: a) snažte se pochopit a milovat pokoru b) nepřeceňujte to, co miluje vnější svět c) milujte však to, co vnější svět zanedbává: Boží milost. Když se zařídíte podle té rady, dám vám své lásky i pomoci si zajistili život věčný. A pokoj vám! STEPAN TROCHTA NARODILA SE 2. LEDNA PŘED 100 LETY. Dítě vánoční. Její betlémský charakter je ve znamení Ježíšovy poslušnosti až k smrti kříže. Je to cesta dítěte, které chce jakoby léčit Spasitelovy rány rýžemi své lásky: „Ježíš žádá, abychom mu prokázali službu lásky jako chuďasovi; vztahuje k nám ruku, aby přijal trochu lásky, osvědčené utrpením, bojem“. Není divu, že jest nebeským životem SV. TEREZIE sesílat růže tohoto druhu těm, kdo jsou ochotni a schopni přijmout jejich trny v zacílení ke Kristu. Až k účastenství na jeho agónii: „Má duše je stále v temném podzemí, ale jsem šťastna, ano velmi šťastna, že nemám útěchy“. Ctyřiadvacetiletá, několik týdnů před smrtí: „Jaký teď vedu duchovni život? lnu, prostě trpím, to je všecko“. < Na pevných základech VE STŘEDU 20. PROSINCE 1972 dopoledne přijal představitele Sdružení katolických duchovních „Pacem in terris“ na závěr letošního roku náměstek ministra kultury ČSR dr. J. Švagera, jemuž představil čelné reprezentanty SKD ředitel Sekretariátu pro věci církevní MK ČSR František Jelínek. Setkání byl přítomen ředitel Sekretariátu pro věci církevní vlády ČSSR K. Hrůza. Náměstek ministra uvítal jménem ministra kultury ČSR účastníky setkání sdělil názor státních činitelů na práci SKD. Hodnocení je kladné. Státní orgány oceňují práci těch, kdo šli vždy s lidem; doufají, že duchovníčlenové SKD budou pokračovat v nastoupené cestě budování vlasti, obrany míru, pomoci této zemi I lidu. Naše vláda podpoří SKD po všech stránkách, neboť chce, aby naše země byla zemí míru, kde by měli svůj podíl i věřící jakožto občané socialistického státu Tajemník SKD P. F. Hochmann poděkoval za pozvání 1 ocenění kladné práce SKD a odevzdal obsáhlou písemnou zprávu o činnosti SKD pro ministerstvo kultury ČSR a vládní představitele. Z této zprávy uvedl pak ve svém projevu jen několik čísel a dat, jež zdůraznila, kolik práce vpravdě angažované vykonalo Sdružení, které trvá vlastně něco přes rok. Osvědčilo se jako nutný článek mezi církví a věřícími; teprve Sdružení stmelilo vztahy mezi kněžími a věřícími po krizi let 1968—69 k plodné pozitivní práci pro vlast. Ředitel Sekretariátu pro věci církevní MK ČSR F. Jelínek zdůraznil dobrou pohodu a otevřenost, která byla ve vztahu mezi vládními orgány a SKD, jež tak navázalo na dobré tradice vytvářené Mírovým hnutím katolického duchovenstva. Ředitel Sekretariátu pro věci církevní vlády ČSSR K. Hrůza ve svém pozdravném projevu zdůraznil, že SKD „Pacem in terris“ má dnes svou váhu i v měřítku mezinárodním. Předseda SKD olomoucký kapitulní vikář prof. J. Vrana pak poděkoval za všecka kladná hodnocení dobré práce SKD a ujistil, že i v budoucnu bude Sdružení hájit zájmy státu a takto nejlépe pomůže 1 církvi u nás, neboť přispěje ke shodě církve se státem. V diskusi, jež následovala, sdělil předseda SKD ČSSR doc. dr. V. Medek dojmy z nedávné návštěvy v Maďarsku a dovodil, že s SKD počítají jako s vážným partnerem i míroví pracovníci-duchovní v Maďarsku, kde všichni biskupové Jsou aktivní míroví činitelé. A karlštejnský děkan J. Dočekal, předseda pražské organizace SKD, upoutal líčením zvláštní pozornosti, které se těšila delegace SKD při nedávné návštěvě na sovětském velvyslanectví v Praze. Setkání uzavřel náměstek ministra kultury ČSR dr. J. Švagera konstatováním, že ze všech projevů vyznělo obapolné uspokojení z úspěchů v práci minulého roku; všichni si uvědomujeme, že co prospívá státu, prospívá i církvi, že základy jsou pevné a že lze na nich spolehlivě budovat i příští léta. Načež předseda SKD ČSR prof. J. Vrana opětoval díky za milé přijetí i podporu, jíž se dostávalo SKD od vládních činitelů. A vzájemnými blahopřáními k svátkům i do nového roku setkání skončilo. lik, abyste žili životem záslužnýma tf h!m>!IS! il L — • -plodným a svým pozemským životem R VISI lil liiClSOilO ITI116B110 Z PASTÝŘSKÉHO LISTU NDP. APOŠTOLSKÉHO ADMINISTRÁTORA PRAŽSKÉHO, BISKUPA dr. FRANTIŠKA TOMÁŠKA Jsme v předvečer tisícileté památky založení našeho pražského biskupství. Předvečer neboli vigílie je den kajícnosti jakožto příprava na blízkou slavnost. V tom smyslu chceme připravovat kajícností svá srdce na naše velké jubileum: Především vás, bratři a sestry, prosím, aby tato příprava-i celý příští rok duchovní obnovy byl naším společným dílem. Aby to nebyla jen vnější připomínka dávné události, záléžitost týkající se jen hierarchie. Před tisíci lety bylo započato dílo, které trvá až dodnes. Máme za sebou velkou a bohatou křesťanskou tradici. Avšak nechápejte slovo „tradice“ v nesprávném smyslu. Jak víme od sv. Pavla, tradice znamená nejen přijetí toho, co bylo, ale také předávání. Tradice je nejen dědictví, ale také náš současný společný úkol a také naše budoucnost. Proto první krok naší přípravy bude v tom, ze si plněji uvědomíme naše duchovní společenství s minulostí, s přítomností a budoucností. Sjednotíme se hlouběji a pevněji v jedné víře ve vnitřní spojení s Kristem a jeho církví. Obracím se především na vás, spolubratry kněze: Shromažďujte věřící lid jako jednu rodinu u společného stolu, posilujte je službou Božího slova, eucharistickou obětí a svátostmi. Buďte svým svěřeným skutečnými bratry a věrnými rádci. Volám k vám, mladým: Vypovězte rozhodný boj konzumní horečce, zvláště y podobě alkoholismu, různých omamných prostředků a v podobě sexuální volnosti: Ať je vám cizí duch ničení, násilí a tvrdosti srdce. Snažte se co nejvíce poznávat víru, neboť ona vám zabezpečuje opravdu plné, radostné, krásné a šťastné mládí: Volám k vám, křesťanští manželé a rodiny: Nepřipouštějte uvolňování manželské věrnosti, nepřistupujte ha možnost rozluky a nikdy se neposkvrňujte mařením života nenarozených. Jsme křesťané. Proto každý z nás musí být na pracovišti, ve stycích' sousedských a společenských-vždy člověkem přímým, poctivým, čestným a naprosto spolehlivým, který nehledá sobecky svůj prospěch vlastní, osobní, ale snaží se posloužit druhému. Tak veďte správný křesťanský život, a to v každém prostředí. Usilujte o vyšší dobro a duchovní prohloubení, které vám nabízí víra, aby váš život byl vždy bohatší láskou, úctou a pokojem. I nám říká apoštol sv. Pavel: „Povzbuzujeme vás, bratři, aby u vás těch projevů lásky stále více přibývalo a abyste to pokládali za věci své cti, že budete žít pokojně, plnit své povinnosti ... potom i ti, kdo nejsou křesťané, budou si vás vážit.“ (1 Sol 4, 10-12) Kresba J. Vodrlžky Na rozhraní let Na středu 20. prosince 1972 odpoledne pozval Sekretariát pro věci církevní MK ČSR na tradiční setkáni zástupců státní správy představitele katolické církve v ČSR. Byli tu všich ni njdpp. ordinári, děkanové CM bohoslovecké fakulty z Litoměřic i Olomouce aj. Hosty uvítal ředitel Sekretariátu F. JELINEK. Byl přítomen zástupce ředitele Sekretariátu pro věci církevní vlády ČSSR L. HRÁŠEK. Ře ditei Jelínek ve svém projevu zdůraznil, že náš stát končí úspěšný rok. Naše ůpěchy jsou našim nepřá tělům nepříjemné, a tak rozpoutávají podvratné kampaně. Neušetřili ani oblast církevní. V boji proti nepřá tělům se zasloužilo zvláště Sdružení katolického duchovenstva „Pacem in terris“. Ale i když někteří jedinci z řad duchovenstva zakolísali, převážné většina kněží čestně obstála ve zkouškách pravého vlastenectví. Ředitel Jelínek kladně hodnotil jejich podíl na získávání prostoru pro vpravdě záslužnou práci budovatelskou a mírovou. Zvláště pochvalně mluvil o angažovanosti našich bohoslovci!. Citoval slova předsedy NF dr. G. Husáka, jenž zdůraznil svobodu náboženského vyznání; socialistic ká společnost dokonce vynakládá prostředky na potřeby církví i věří cích, ale žádá od nich loajální plně ní povinností příslušníků socialistického společenství a nedovolí, aby se náboženství zneužívalo k scestné politice. Litoměřický biskup dr. Štěpán TROCHTA poděkoval za pozornost i vůli státních činitelů prohlubovat vzáíemné styky i důvěru. Duchovní i věřící přispívali svým dílem k rozvoji našeho společenství i životní úrovně. Biskup dr. Trochta slibuje, že Ordináři budou působit na duchovní i věřící, aby se všechny otázky řešily bez konfliktů k vzájemné radosti z úspěchů a rozkvětu naší vlasti. Tato slova doplnil pak i pražský apoštolský administrátor biskup dr F. TOMÁŠEK. Přátelské setkání probíhalo v plodná výměně názorů představitelů církve s představiteli státních orgánů.