Katolické Noviny, 1973 (XXV/1-52)
1973-06-10 / No. 23
BOHOSLUŽBA SLOVA Ctení ze skutko apoštolu Nastal den Letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým i nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svátým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali. V Jeruzalémě bydlili zbožní židé ze všech možných národů, pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Zašli, divili se a říkali: )t,Tito, co tak mluví, jsou přece sami Galilejci. Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? At už my, Partové, Médové, Blamíté, at už my, co pocházíme z Mezopotámie, Judska a Kapadokie, z Pontu a z Asie, Frýgte a Pamfýlie\ z Egypta a z lybijského kraje a Kyrény, my, co jsme připutovali z Ríma, židé i proselyté, Krétané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky.“ [Sk 2, 1—11.) • ODPOVĚĎ: SESLI DUCHA SVÉHO, HOSPODINE, A OBNOVÍŠ TVAR ZEMÉ Veleb, má duše, Hospodina! Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! Jak četná jsou tvá díla, Hospodine! Země je plná tvého tvorstva. Hynou, když vezmeš jim život a vracejí se do svého prachu. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni a obnovuješ tvář země. Necht věčně trvá Hospodinova sláva, at se těší Hospodin ze svého díla! Kéž se mu líbí má píseň: má radost bude v Hospodinu. Ctení z prvního listu svátého apostola pavla korinTanum Bratři! Jenom pod vlivem Ducha svátého může někdo říci: „Ježíš je Pán." Jsou tedy dary rozmanité, ale všechny pocházejí od jednoho a téhož Ducha. A je rozdíl ve službách, ale všecky závisí na stejném Pánu. A jsou rozmanité mimořádné projevy, ale všecko to pochází od jednoho a téhož Boha, protože on to všechno mocně ve všech působí. Ty projevy Ducha jsou těm jednotlivcům dány k tomu, aby mohli být užiteční. Tělo je také jen jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy — přesto, že je jich mnoho — tvoří dohromady jediné tělo. Tak je tomu také u Krista. Vždyt přece z nás ze všech — at už jsme židé nebo pohani, otroci nebo svobodní — stalo se Jedno tělo, když nás tentýž Duch všecky dovedl ke křtu a všichni také jsme v hojnosti přijali stejného Ducha, ji Kor 12, 3b—7. 12—13.) SLOVA SVATÉHO EVANGELIA PODLE JANA Večer, prvního dne po sobotě, když bylt učedníci ze strachu před židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se uprostřed nich a řekl: „Pokoj vám." Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána. Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám Vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svátého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ JI an 20, 19—23.) MYŠLENKA NA DEN 11. 6. — PONDĚLÍ. SV. BARNABÁSÉ, APOSTOLA Levita z Cypru, vlastním Jménem Josef. Pro jeho dobrotu, laskavost a smířlivost, pro jeho schopnost umět se vžít do situace druhého, šířit kolem sebe ducha míru, pokoje a jednoty, jej sami apoštolově (Sk 4, 36) nazvali Barnabášem, to jest Synem útěchy. Dodnes je takový Člověk požehnáním pro každé společenství. 12. 6. — ÚTERÝ Porozumíme osmeru blahoslavenství, budeme-li si vědomi, že jde o hodnoty věCné; jinak se budou zdát paradoxem. Přitom Boží království vyžaduje, abychom byli solí země a světlem světa. Očekává tedy od nás skutky a ne pouze teoretickflu příslušnost ke Kristu. Skutky, které svítí nikoliv k slávě naší, nýbrž k slávě Otce, jenž je v nebesích. 13. 6. — STREDA. SV. ANTONÍNA Z PADOVY, KNĚZE A UČITELE ClRKV£ Hluboká, opravdová Zbožnost, která touží všečhnp dát Ěohu, a láska k lidem jsou hlavními motivy životního díla velkého kazatele svátého Antonína z Padovy (+ 13. 6. 1231). Je zřejmé, že tyto Vlastnosti v plné míře potřebuje i naše křesťanství. 14. 8. — ČTVRTEK Je pozdě léčit, když se zanedbaly nebezpečné začátky a příčiny: Kain zhřešil proti pátému přikázání mnohem dříve, než vztáhl ruku na svého bratra. Původ Zla je v sebelásce, v nedostatku dobré vůle á v neochotě k smířlivosti. Kde se prosazuje „já“, nezbývá místa pro mír, spravedlnost a zbožnost. 15. B. — PÁTEK Stavebními kameny budovy lidského společenství jsou rodiny. Chceme-li, aby dům byl pro všechny bezpečný a krásný, musí být nenarušený, bezpečný a krásný i materiál, z něhož je vystavěn. 16. 6. — SOBOTA Bůh nás oslovil svým Synem též proto, abychom alespoň částečně mohli poznat jeho život. Jeho zjevení nám ukazuje, že Boží bytost je nekonečně větší a dokonalejší, než sl můžeme představit. V pokoře se skláníme před Božím majestátem, před třemi Božskými osobami v jedné Boží přirozenosti; jsou naším počátkem, životem i cílem. JOSEF KAVALE Preface PREFACE O SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO Vpravdě je důstojné a spravedlivé... Neboť dnes jsi dovršil velikonoční tajemství: přijal jsi nás v Kristu za svá syny a tvůj svátý Duch na nás sestoupil. V něm dáváš své církvi život, v něm tě lidé nacházejí, v něm tě vyznávají všechny národy a jazyky. A tak se ve světě šíří radost ze vzkříšeného Krista a celý vesmír a mocné zástupy andělů zpívají píseň o tvé slávě a bez ustání volají: Svatý, svátý, svátý... Oslavujeme závěrečné tajemství celého velikonočního cyklu. Sesláním Ducha svátého bylo dovršeno velikonoční tajemství. Teprve duše zalité rosou Ducha svátého jsou schopny poznat hluboké tajemství Kristova utrpení 1 oslavení. I apoštolově, kteří měli příležitost čerpat z přítomnosti Bohoělověka, byli před sesláním Ducha příliš naplněni pozmskostí a mnohé ze vznešeného a dokonalého učení Mistrova nepoznávali v plné míře. Až Duch svátý jim naplno rozevřel bránu k poznání, až Duch je naučil poznané v životě naplnit. Vědomí toho, že jsme děti Boží, nás jistě naplňuje nesmírnou radostí. Nesmíme však přehlížet, že nás naplňuje 1 odpovědností. Děti Boží nejsou přece dětmi světa — i když ve světě žijí — nýbrž mají do světa přinášet radostné poselství Boží lásky. A ta odpovědnost by nám, dětem, které jistě mají dobrou vůli, avšak jsou velmi slabé, mohla pojednou připadat velice těžkou, ba snad až nesnesitelnou. Proto se nám dostává Ducha svátého, aby svým žárem rozněcoval a zapaloval, aby svým světlem zářil a vedl, aby svou silou napřimoval a léčil. Duch svátý však neobdařuje svými dary jen jednotlivce. On vede a řídl celé společenství církve. I jí dává život. I jí zprostředkuje milost. Právě Duch svátý koloběhem svých milostí je životodárným principem církve — tajemného těla Kristova. Právě síla a činnost Ducha svátého nám dává pochopit, že církev — i když je viditelným společenstvím, není dobročinným spolkem, tím méně úřadem. Právě Duch svátý nám dává pochopit, že tentýž svátý život, který byl dán Duchem mně, je dán 1 mému bratru. Ä tak Duch svátý vede k lásce a pochopení mezi lidmi. Je třeba jen litovat, že tolik a tolik křesťanů odmítá Ducha Božího a pronásleduje své bližní rasovou, nebo společenskou nenávistí... I tentokrát jsem při prefaci ponechal celou třetí část. Je to proto, že nám dává poznat dynamiku, kterou vnuká Duch svátý nám, církvi i dobru vůbec. Zatímco velikonoční preface mluvily o tom, že radost velikonoční vstoupila do toho světa, preface svatodušní mluví o tom, že tato radost se má šířit, spíše, že my ii máme šířit. A myslíš, křesťane, že se to děje pouhými Slovy? 71 L. POKORNÝ Navštíveni Duchem sv. Duch svátý „nám byl seslán Kristem po jeho zmrtvýchvstání a návratu k Otci. Duch svátý osvěcuje, oživuje, chrání a vede církev, očišťuje její členy, pokud neodmítají jeho milost. Jeho působením, jež vniká do hlubiny duše, se člověk může stát dokonalým, jako je dokonalý Otec, který Je v nebesích“. — Těmito slovy charakterizuje Vyznání víry od Pavla VI. činnost a působení Ducha svátého. Duch svátý je Darem Božím, který nám zasloužil Ježíš Kristus svou obětí kříže. Dovršuje dílo stvoření a vykoupení a dosvědčuje věčné spojení Otce a Syna. V nás zakládá, působí a udržuje Boží život. Duch svátý je tvůrcem a zakladatelem našich základních vztahů k Bohu. Bez Ducha Božího bychom nepoznali ani sami sebe, nesetkali bychom se s Kristem a nemohli ani vlastnit svobodu Božích dětí. Mít Ducha, žít v Duchu znamená totéž, co patřit Bohu. Bylí jsme navštívení Duchem svátým hned při křtu svátém. Při tomto prvním navštívení vznikly trvalé možnosti žít život s tímto Těšitelem a Pomocníkem, jak je Duch svátý také nazýván. Každou další svátostí se toto prvotní navštívení Ducha oživuje a chrání. Duch svátý se projevuje nejenom v duši člověka. V dějinách spásy působí od samého počátku. Mluvil ústy proroků a svatopisců a spoluautorsky vytvořil Písmo svaté. Duch svátý připravoval a uskutečnil Vtělení Syna Božího. Způsobil, že Kristus — Bůh od věčnosti začal být v čase také člověkem. V nerozlučitelné jednotě Boží lásky doprovází Pána Ježíše při jeho veřejné činnosti. Jako Duch pravdy potvrdil svou viditelnou účastí při Kristově křtu jeho vykúpi telské poslání. Tím, že po Kristově nanebevstoupení sestupuje na apoštoly, dokazuje, že Kristus opravdu přebývá u Otce v plnosti moci a slávy. Duch svátý je vnitřním tvůrcem a udržovatelem církve. To on z ní činí ústav spásy, chrání li před omylem a vede cestami Boží vůle. Příchodem a sesláním Ducha svátého začalo plné společenství Boha s lidmi. To, že žijeme s Bohem „poznáváme pódle toho, že nám dal z Ducha svého (srov. 1 Jan 4,131“. Neodmítejme tedy jeho dobrá vnuknutí, jeho působení skrze Boží slovo a svátosti církve. Své původní navštívení Duchem svátým neustále prohlubujme, aby on mohl proniknout skutečně hlubiny naší duše. ALOIS HŐNEK Hymnus k Svatému Duchu Blahé světlo, vzácný plamen, jímž byl seslán Oheň na zem učedníkům Kristovým, plní srdce, vnuká slova, vybízí rty, srdce znova k chvalozpěvům děkovným. Přijdi, Těšiteli vlídný, výmluvnost dej, srdce mírni, kapka žluči s jedem viny není ve tvé blízkosti. Nnvvm lidem jsme se stali s čistým srdcem, plným chvály, předtím jsme tě rozhněvali, teď jsme syny milosti. Ty jsi dárce i dar skvoucí, všechno dobro našich srdcí, naplň srdce láskou vrouc' aby náš ret ve dne v noci zazníval jen k chvále tvé. Očisti nás od všech provin, ty, jenž k nám jsi shovívavým, dej nám s nitrem v Kristu novým k dokonalým darům mnohým blaho nepomíjivé. AUTOREM ’’OHOTO HYMNU „LUX JOCUNOA, LUX INSIRNIS“ je Adam a St. Victore (zemř. asi r. 1192). jehož hymny a sekvence bývají považovány za vrchol latinské hvmnodie všech dob. Z nového brevíře „Liturgie hór" přeložil J. Škrášek Kdyby nesestoupil... Banální a otřepaná otázka „Co by se stalo, kdyby...“ zní naším uším skoro už směšně. Nicméně historik se v některých případech musí takto ptát. Seslání Ducha sv. znamenalo náhlý obrat v životě prvotní, ještě .nepatrné církve. Obrat od .zbožnosti, odkázané někam do intimity svých nostalgicky laděných vzpomínek na milovaného Mistra k žitému křestanskému svědectví by se stěží odehrál bez přímého zásahu Ducha sv. Při pohledu na dějiny církve může vnímavý člověk zjistit, že Duch sv. působí vždy tímtéž směrem: od Intimity ke komunitě, od individualistický chápaného „vnitřního náboženského přesvědčení“ k novému životu oběti a zmrtvýchvstání, životu prožitému v angažovanosti pro dobro církve, rodiny, společnosti, státu a optimistického viděni budoucnosti. Ve Frischově dramatu „Homo faber“ vzpomíná mladý inženýr krásných chvil samoty v poušti, kde muselo pro poruchu přistát jeho letadlo. Říká, Žé tam si teprve uvědomil Boží velikost, tam také poznal, co znamená modlitba. Ale vrací se zpět do světáckého života své firmy a oddává se opět poživačnému egoišmu. Ten jej však vnitřně nedokáže uspokojit — a tak zbývají jen krásné vzpomínky na hluboký vnttřni život o jihoamerické poušti. Inženýr Frischova dramatu je téměř zrcadlem našeho minulého i přítomného křesťanství. Věříme Kristu, rádi s ním hovoříme v modlitbě, ale samt nejsme schopni vydat svědectví svým životem. Potřebuieme právě jako apoštolově pomoc. Tu může dát jedině Duch sv. v okamžiku modlitby. Dějiny Božího lidu Jsou jako dějiny každého lidského společenství — též dějinami chyb a nedokonalostí. Jestli i přesto celá řada světců a vynikajících jedinců podala svědectví opravdového křesťanského života, pak je to dokladem vytrvalého působení Ducha sv. mezi námi. Druhý vatikánský koncil, jak sám papež Jan XX1I1. vyznal, byl přece také dílem Ducha sv. I zde se ukázala jeho snaha vést každého věřícího k tomu, aby vydal svědectví. Konstituce „Lumen pentium“ o tom říká: „ ... Ze zvláštního povolání laiků však vyplývá povinnost, aby hledali Boží království při práci na časných hodnotách, usměrňujíce fe podle vůle Boží. Žijí ve světě a jejich život je jakoby protkán obvyklými podmínkami rodinného a společenského života. A právě v tomto prostředí jsou povoláni od Boha, aby vykonávali své povinnosti v duchu evangelia, a tímto způsobem se podíleli jako kvas, který pracuje uvnitř, na posvěcení světa, že druhům lidem hlásaií Krista především svědectvím svého života a žárem své víry, naděje a lásky..." fstr. 52). Odpovíme kladně na tuto výzvu Ducha sv.? RADOMÍR MALÝ Liturgický kalendář 10. 6. — SLAVNOST SESLÁNI DUCHA SVATÉHO — HOD BOŽI SVATODUŠNÍ; barva červená; mše vlastní, Gloria, 1. čtení Skut 2, 1—11, resp. žalm 103 (lab + 24ac, 29bc—30, 31 + 34; odp.: v. 30 nebo Aleluja), 2. čtení 1 Kor 12, 3b—7, 12—13, SekvencL nebo píseň „Přijď, o Duše přesvatý“, alelujový zpěv: „Aleluja. Přijď, Duše svátý, naplň srdce svých věrných a zapal v nich oheň své lásky. Aleluja“, evangelium Jan 20, 19—23, Krédo, preface vlastní, v římském kánonu vlastní „V tomto společenství...“ 11. 6. — SV. BARNABÁSÉ, apoštola; památka, b. červená; mše vlastní, bez Gloria, 1. čtení (vlastní) Skut 11, 21b—26; 13, 1—3, resp. žalm 97 (1, 2—3ab, 3c—4, 5—6; odp.: v. 2b) nebo z ferle, alelujový zpěv podle výběru ze společných textů pro ferle během roku, evangelium Mt 5, 1—12, bez Kréda, preface o apoštolech. 12. 6. — OTERÝ 10. týdne během roku; b. zelená; mše ferlální (možno použít formuláře kteréhokoli ze 34 nedělí během roku), bez Gloria, 1. čtení 2 Kor 1, 18—22, resp. žalm 118 (129, 130, 131, 132, 133, 135; odp.: v. 135a), alelujový zpěv podle výběru ze společných textů pro ferle během roku, evangelium Mt 5, 13—18, bez Kréda, preface sftolečná nebo příslušná kánonu. 13. 6. — SV. ANTONÍNA Z PADOVY, kněze a učitele církve: památka, b. bílá; mše o sv. Antonínu, bez Gloria, 1. čtení 2 Koř 3, 4—11, resp. žalm 98 5, 8, 7, 8, 9; odp.: v. 9c), alelujový zpěv podle výběru jako včera, evangelluih Mt 5, 17—19, bez Kréda, preface společná nebo příslušná kánonu. 14. 8. — ČTVRTEK 10. týdne během roku; b. zelená; mše jako 12. t. m., vyjímajíc 1. čtení 2 Kor 3. 15—4, 1, 3—6, resp. žalm 84 (9ab—10, 11—12, 13—14; odp.: v. 10b), evangelium Mt 5, 20—28. 15. 8. — PÁTEK 10. ttfdne během roku; b. zelená; mše Jako 12. t. m., vyjímajíc 1. čteni 2 Kor 4, 7—15, resp. žalm 115 (10—11, 15—18, 17-18; odip.; v. 17a nebo Aleluja), evangelium Mt 5, 27—32. — V kostelích zasvěceních sv, Vftu: SLAVNOST SVATÉHO VlTA, mučedníka; b. červená; mše o sv. Vítu, Gloria, perikopy podle výběru ze společných textů pro mučedníky. Krédo, preface o mučednicích. (Nelze použít čtvrtého kánonu). 18. 8. — SOBOTA 10. týdne během roku; b. zelená: mše jako 12. t. m., vyjímajíc; 1. čteni 2 Kor 5, 14—21, resp. žalm 102 ťl—2, 3—4, 8-9, 11—12; odp.: v. 8a 1, evangelium Mt 5, 33—37. — MARIÄNSKA SOBOTA; nezávazná památka, b. bílá; mše o. Panně Marií,, bez Gloria, perikopy jako výše, bez Kréda, preface o Panně Marii. KN • 10. června 1973 • str. 2 Svatý otec — přivítal v Římě jeho Svatost Ambu Shenoudu III., patriarchu z Alexandrie (ozdobeného titulem papas — papež) a hlavu církve koptické podle tradice založené na kázání sv. Marka. Patriarcha, který byl doprovázen řadou metropolitů, arcibiskupů a biskupů východních církví, byl na letišti přivítán vedoucím Sekretariátu pro jednotu křesťanů kardinálem Willebrandsem (na obrázku). Patriarcha, který bude jednat s papežem a doucími římské kurie, se především zúčastnil vzpomínkové pobožnosti na sv. Atanasia, biskupa a církevního učitele, kterou konal Sv. Otec ve Vatikánské bazilice u příležitosti Šestnáctistého výročí světcovy smrti. — Am ba Shenouda III. je 117. alexandrijský patriarcha. Původní vztah obou církví, alexandrijské a římské, byl velmi srdečný a vyplýval nejen z křesťanské touhy po církevní jednotě, ale 1 z faktu, že to byl sv. Petr, zakladatel římské církve, který poslal svého žáka sv. Marka hlášat evangelium do Alexandrie. Ten tu pak založil místní církev. Tento fakt se zdůrazňuje i v prastarém církevním hvmnu k sv. Markovi. Zpívaném i na Východě, kde se říká: „Uposlechl jsi věrně příkazů mistra, kterého jsi následoval, velikého Petra, hlavy apoštolů, jemuž Pán svěřil'klíče od nebeského království; on tě poslal do Egypta hlásat radostnou zvěst...“ Tento srdečný vztah trval až do V. století, kdy došlo k třenicím, které skončily úplným rozkolem mezi oběma církvemi roku 451 za papeže sv. Lva I. Velikého. Po patnácti stoletích odloučení dochází tedy k prvním srdečnějším stykům. — J. Sv. Amba Shenouda, který byl zvolen patriarchou 31. 10. 1971, ohlásil po svém nastoupení rozsáhlou církevní reformu, z níž už bylo. mnoho provedeno hlavně na poli liturgickém, na poli disciplíny a duchovního formování kněžstva, na poli náboženské výchovy vpřících atd. Pokud se týčé poměru k ostatním církvím, patriarcha tehdy prohlásil: „Podáme ruku Všem ostatním církvím a všem ostatním náboženstvím Za účelem spolupráce ve službách lidstva“. Veden tímto úmyslem. patriarcha rlavštívil už Moskvu, Sovětskou Arménii, Bukurešť, Carihrad, Sýrii a Libanon. Nyní přichází do Ríma a „ĽOsservatnre Romano“ ho vítá slow, která v těžkých dobách pro obě církve pronesl papež sv. Lev I. Veliký: ..Kéž alexandrijská církev neztratí nic na důstojnosti, kterou získala od sv, Marka, žáka sv. Petra!“ — K titulu „Alexandrijský papež“ se připomíná, že od III. do VI. století používali titulu „papež“, tj. ..Otec“, nbernř všinbrd biskupové. Počínaje VI. stoletím začal se používat tento titul na 7ánadě víbradně pro římské biskupy. Na Východě byl vývol analngirkí, tam zůstal vyhrazen biskupům z Alexandrie. — vyhlásil rok 1975 za Milostivé léto. Při generální audienci pak pojédnal o historii Milostivých tet a řekl, že ani v moderní době neztrácí zvyk vyhlašovat Milostivá léta na své aktuálnosti. Podstatnou koncepcí Milostivých let ie totiž vnitřní obnova člověka myslícího, který ve svém spekulativním úsilí často ztrácí listotu pravdy, člověka pracujícího, který se svým úsilím a starostmi příliš dává strhnout k životu vnějšímu, povrchnímu, a pociťuje touhu po něčem hlubším, člověka, který ve svých radostech a zábavách došel zklamáni a hledá opravdovou náplň života. Centrální myšlenkou Milostivých let Je usmíření v pokoji a lásce. Především je tedy nutno využít tohoto léta k obnovení autentických, životně důležitých a šťastných vztahů k Bohu, a pak k ekumenismu, k mírovému úsilí a k obecnému usmíření v církevních 1 politických společnostech. — ustavil na návrh Generálního shromáždění Biskupského synodu z r. 1971 Dočasnou komisi pro studium funkce ženy ve společnosti a v církvi. Předsedou je arcibiskup Msgre Bartoletti. Kromě něho má komise 25 členů, z toho 15 žen (vdaných i svobodných) a 10 mužů, hlavně teologů, právníků a sociologů. Mimo to jmenoval papež členy a poradce Kongregace pro Východní církve. Členů je 10, poradců. 13.