Katolické Noviny, 1974 (XXVI/1-52)

1974-01-06 / No. 1

Setkávání Kristus se narodil v Betléme nejen třm, kteří tehdy žili, nerodil se i nám, kdo žijeme dnes, narodil se i těm, kteří přijdou po nás. Přichází k nám denně znovu při mši svaté a zůstává mezí námi ve svatostánku. Kdo si to dobře uvědomuje, tomu je Kristus největším magnetem rozu­mu i srdce, a to nejen jako Bůh, ale i jako člověk. Výroční památka jeho narozeni o svátcích vánočních je vždy radostným podnětem k upevnění to­hoto vzájemného přátelství. Takto uvidíme vždy to podstatné, co nám připomínají vánoční svátky: „Přišel s Kristem a stal se jedním z nás“ (z adventní preface). — „Mocí Ducha svátého se stal člověkem, narodil se z Panny Ma­rie, žil náš život a podoba! se nám ve všem, kromě hříchu...“ (ze 4. mešní anafory). V tom je nejen nesmírný závazek osobní věrnosti jemu, ale také základ úcty k sobě samému a ke každému člověku. V člověku se máme setká­vat s Kristem. Stačí vzpomenout na jeho slova: „Vpravdě pravím vám: Co jste učinili jednomu z nejmenších těchto mých bratří, mně jste učinili“ (Mat 25,'40). Zdraví především Péče o zdraví je samozřejmostí. Ve­de nás k ton.u již sám pud sebezá­chovy. Státní správa zorganizovala u nás hustou sít zdravotnických slu­žeb. Lékařské ošetření i nemocniční léčba se poskytuje všem zdarma. (V některých zemích se může léčit, jen kdo má peníze na lékaře, léky, ne­mocnici.) Zdraví je dar, který obyčejně ocení až ten, kdo jej ztrácí. Málokdo je zcela zdráv. Drobnějším věcem nikdo nevěnuje pozornost. Jen hypochondr chorobně hlídá své zdraví a vidí se ve všem nějak ohrožen. Nemocí je spousta. Jejich počet přibývá s po­stupujícím pokrokem vědy, která od­haluje stále nové skutečnosti, jsou nemoci těla i ducha. Psychologové a psychiatři diagnostikují a léčí nemo­ci psychické. Vedle úrazů jsou nejčastějšími pří­činami onemocnění infekce zvenčí. Jsou však i nemoci vnitřního původu (nádory, defekty v sekreci aj.j. Vět­šinou jde jen o dílčí onemocnění, tj. některého orgánu nebo partie. Bolí-ll však člověka třeba jen noha nebo zu­by, cítí se celý nesvůj. Mnoho nemocí má původ v oslabení nebo poškození nervové soustavy. Některé nemoci věda už zdolala, jiné se teprve obje­vují. Jsou i nemoci z poruch látkové přeměny. V poslední době se soustře­ďuje pozornost k závislosti zdraví i na atmosférických podmínkách v pří­rodě, které ovlivňují výskyt chorob revmatických, srdečních, kožních aj. Někdo je fyzicky úplně v pořádku, ale psychicky může být postižen. Bůh je dokonalý, a proto neměnný. Nepodléhá tedy omylům ani nemo­cem jako my. Stále se měníme, jsme náchylní k jednostrannostem a sužu­jí nás nemoci všeho druhu. Ani ve svém křesťanství nebýváme vždy idraví. Mnohdy je i nevědomky u se­be deformujeme, jsou to pak všeli­jaké „nemoci křesťanů“. K nejběž­nějším patří právě rozmanité jedno­směrné zaměření pozornosti. Tak ně­který věřící je zbožný, plní své po­vinností vůči Bohu, ale k lidem je celkem lhostejný, necitelný, tvrdého srdce. I to je nemoc v pravém slova smyslu. Porucha křesťanství v jeho základu — a tedy karikatura. Základem křesťanství je láska k Bohu a lidem. Jsou to dvě integrál­ní dimenze, neoddělitelné skutečnos­tí, dvě osy kříže: vertikální a hori­zontální. Samotné horizontální křes­ťanství by bylo přirozenou humani­tou. Vertikální křesťanství je zase je­ho protipólem. U většiny křesťanů doznívá dosud tradiční vertikální orientace, která dává smysl zbožnos­ti. Bez lásky v horizontále je však pokřivenou karikaturou celku. Lékař ani psycholog neléčí takové nemoci. Na to je specialistou kněz. Jenže většina takových pacientů si není vědoma své nemoci a zpovědní­kovi to ani neřekne. Jejich chyby se jim staly „druhou přirozeností“. Ne­vědomost a nedbalost jsou však dvě rozličné věci. Mnoho chybujeme tím, že neděláme, co- bychom dělat měli. Někdy přecházíme mlčky kolem vě­cí jako onen levita, který přešel ko­lem raněného, ač bychom měli mlu­vit, jednat. Z pohodlnosti a leností. Z nedostatku lásky. I to patří k akut­ním nemocem některých křesťanů. Shrneme-li úvahu o zdraví a ne­moci, dojdeme k závěru, že každý z nás je náchylný k některému one­mocnění. Psychických a duševních nemocí je mnohem více než nemocí těla. Už proto, že tyto oblasti jsou mnohem jemnější, složitější, citlivěj­ší, a tedy i zranitelnější. Předpokladem zdraví je dobrá ži­votospráva. K ní patří i střídmost, psychická rovnováha a respektování zákonů lidské přirozenosti. Nikdo ne­má nervy ze silonu, neměli bychom je proto přepínat. Dopřejme si dost pohybu a pobytu na čerstvém vzdu­chu. Spánek sílí. A klid léčí. Proto lidé utíkají z přeplněných měst, aby se rekreovali na venkově. Nezapo­meň, že alkohol, káva a cigarety pat­ří k drogám. Zdraví neslouží. A by­linná lékárna Boží přírody je rovněž lepší (a také rozhodně lacinější) než chemicky vyráběné medikamenty. KAREL NOVAK NOVOROČNÍ POZDRAVY Z MALOSTRANSKÝCH MÍST. KDE VZNIKAJÍ f KATOI.ICKf. NOVINY, JEŽ V ROCE PRÁVĚ uplynulém DOVRŠILY 25 LET SVÉ PRÁCE Snímek: Daniel Havránek Ročník XXVI. Praha 6. ledna 1974 Cena 50 hal. Kdyby to každý důsledně promítal do svého života osobního, do svých vžtahů k ostatním lidem, do života společenského, je zachráněn člověk, rodina, společnost. To je bezpečná cesta k založení bratrství, trvalého míru, soužití, vzájemné pomoci. Tak se může stát skutkem, po čem všichni poctiví lidé touží a pro co pracují: už nikdy peklo vzájemné ne­návisti, už nikdy krev a hroby na bo­jištích, už nikdy vykořisťování člo­věka člověkem, už nikdy mravní džun­gle! Prosme: Přijdi „Maran atha!“ (I. Kor 16,22). Zde není na místě alibismus: „Já to sám nespravím!“ Je nutné, aby kaž­dý z nás v tom duchu začal přede­vším sám u sebe, ve svém prostředí, a to ihned, zítra už by mohlo být pozděl V tom je začátek všeobecné nápravy. Tak to viděl také J. A. Ko­menský. Tak to musí vidět každý z nás! To je pravé, autentické pochopení a slavení vánoc. Není to pohodlné, je to velmi náročné, ale naprosto nut­né. K tomu ovšem potřebujeme vel­kou sílu. Víme, kde ji máme čerpat: Tam, kde ji čerpal sv. Pavel. Potom také s ním můžeme říci: „Všechno mohu v Tom, který mne posiluje!“ Tuto nezbytnou sílu vyprošujme si navzájem. Jen tak nikdy neztratíme Hvězdu, která vede k nebeskému Bet­lému. FRANTIŠEK TOMÁŠEK Grafika t. Jandové VJEZD Zakotvil téměř u vašich nohou. Ale ještě před chvilkou jste sledo­vali odvážný let z výšin na jeho lyžařských křídlech. Bílá pláň pod Klínovcem jiskřila v slunci, odkud vám lyžař v svém úsměvu jako by vdechl radostné poselství. Cítíte, jak jej pohyb a vzduch prokrvil na těle a zdravě uvolnil a pročistil i po duševní stránce. Proto ten úsměv. Vdechuje vám novoroční poselství: radost z vlastní existence. Je to poselství, které kdysi právě na tomto místě vy­slovil básník. Zadumal se nad nejvýš položeným městečkem ve střed­ní Evropě, které má jméno „Boží Dar“. Připadá mu to skoro jako rouhání. Tak krátké léto zde, tolik podzimních vichrů a sněhových plískanic, taková neschůdnost cest! Ale zase ty výhledy, když se kra­jina rozplesá v moři mimořádně voňavých lesů! Název dal městečku pokorný optimismus: díky Bohu — žiji! „A SMYSL ŽIVOTA JEN V TOM JE SKRYT: TO, CO TI ŽIVOT DAL, ZKRÄSNIT A UHÄJIT.“ Dnes je toto mírotvorné poselství všelidským novoročním přáním. Tím naléhavěji k světu zaznívá pod naším Klínovcem, kde jest „rodiš­tě“ rádia, objeveného paní Curieovou. Je to síla, která může být záni­kem světa, nebo základem trvalého míru. Loni právě na Nový rok pod Krušnými horami umíral náš světově známý radiolog, akademik Fran-. tišek Běhounek, jeden z prvních, kdo u nás včas promluvil, co zname­ná umělé uvolnění atomové energie. Stačí vzpomenout na jeho knihu „Atom děsí svět“. Není divu, že právě velcí vědci v tomto oboru, jako jeho přítel Joliot-Curie, stali se důslednými bojovníky ze mír mezi národy. Nebyl to pouze obecný lidský cit nad kolébkami lidských mlá­ďátek, ale odpovědnost lidského rozumu a naděje v jeho vítězství nad šílenstvím atomových bomb. Víme, že Petrův římský nástupce ve svém pastýřském poslání není povolán k tomu, aby byl pouze a především vůdčím pracovníkem mí­rovým. Ale mluví-li tak důsledně a tak často o mírových problémech, musí být věřícím patrno, že věc světového míru se stala dnes zále­žitostí 1 hluboce náboženskou. Téměř čtvrt století lze každý nový rok přesněji zaznamenávat tvůrčí mírový proces a z jeho časového nadhledu lze spravedlivěji hodnotit jednotlivé proudy míro­vého úsilí. Dnes z nich jsou již na mapách politického děni mohutné řeky ovlivňující svou pouhou existencí myšlení i jednání státníků. Par­lament mírových sil už nemůže být rozpuštěn. Je zázemím tvorby pro snižování napětí mezi národy a státy. Po údobí nejistot a nedůvě­ry, charakterizovaném mírovými touhami, čím dál zřetelněji nastupuje údobí zrajících činů. Před časem se zdála utopií možnost koexistence, dnes již dosažené neodstranitelnými výsledky. Před nemálo lety ještě bylo leckýms na Západě hledáno teologické zdůvodnění války ve jmé­nu prý záchrany stávajících řádů světských i duchovních. A byli i tací, kdo svůdnému našeptávání téměř uvěřili a hlasovali by k hromadnému vyvraždění lidstva pod rouškou jeho „záchrany“. Očastní-li se dnes i zástupci snad všech náboženství mírotvorné práce, není to samozřej­mě názorové smíšení v náboženských otázkách, ale lidský krok kupře­du v celosvětovém měřítku v přirozeném sbližování a sbratřování lid­ského rodu. A je v tom naděje, že se už radikálně bude řešit problém bídy a nemocí i žádoucí životní úrovně u méně vyvinutých členů lidské rodiny. Státníci stále zdůrazňují, že je zde třeba trvalé houževnaté, vytrvalé a trpělivé práce. Jedná se přece o něco, co v minulosti bylo touhou, snem. Svatý Otec Pavel připomíná v ohledu náboženském, že mír zá­leží na každém jednotlivci. Jeho předchůdce Jan pronesl kon­krétně na této náboženské úrovni: „Není vpravdě míru mezi lidmi, není-li napřed pokoj v srdci každého z nich.“ Tak jasně se cítí, že SÍLY UKRYTÉ V ČLOVĚKU JE NUTNO UVOLŇOVAT JEN K BLAHO­DÁRNÝM ClLOM. Zde bychom mohli mít před očima jako podnětný novoroční obrázek onoho lyžaře, jenž právě u našich nohou zakotvil svůj odvážný let s radostným poselstvím, ale neustane ve svém úsilí. Nový výstup se svou námahou je předpokladem dalšího uvolnění ducha a srdce v jeho novém přistání z klínoveckých plání v Božím Daru. U křesťana s úsi­lím o mír, který také na něm záleží, je spojen úkon vytrvalé modlitby, která je stálým udržováním a prohlubováním mírového smýšlení v na­šem nitru. Na prahu nového roku není přání krásnějšího: šťastnou cestu k do­vršení světového mírového úsilí! JAN LEBEDA Snímek: Karel Ryšavý Svatá Rodina v Egyptě Velký počet poutních míst, mezi nimi i proslulá a velmi navštěvovaná, se vále k místům, která podle tradice byla posvěcena přítomností Svaté Ro­diny při jejím pobytu v Egyptě. Ne­bylo ovšem ještě zdaleka možno od­dělit historii od legendy, která hraje v koptské zbolnosti velikou roli. Ně­které z těchto lokalit jsou jmenová­ny v apokryfních evangeliích, jiné ve Vidění Théofilově, který byl třetím nástupcem sv. Athanasia na alexan drijském stolci (385—412). Pastor Otto F. A. Meinardus, který za svého desetiletého pobytu v Káhi­­ře snažil se podrobně poznat zvyky a tradice koptské církve, shrnul vý­sledky svého bádání o cestě Svaté Rodiny Egyptem na základě místních tradic a sestavil podrobně celou tuto trasu. Ostni podání, tradovaná zejména koptskými mnichy a vesnickými starci, jsou tak četná, že je zde není možno všechna uvádět. Tak například v Méadi, 12 km jižně od starého Cai­ro, nalodila se prý Svatá Rodina na velkou plachetnici, aby mohla pokra­čovat v cestě po Nilu do Horního Egypta. Aby získal pro tuto cestu potřebné peníze, prodal prý Josef zla­to, kadidlo a myrrhu, které dostal Je­žíšek kdysi od mágů. K místu Gebeľt Tair pojí se opět koptská tradice, že při průjezdu tou­to soutěskou hrozila mohutná skála, že spadne a zavalí člun, na kterém se plavila Svatá Rodina. Ježíšek pou­hým dotykem prý skálu zadržel a v mohutném balvanu zůstal otisk jeho dětské dlaně. — V osadě Deir al Ga­­nous lidé věří, že Ježíšek pil vodu je­jich studní a že ji požehnal. Moslimové z Al-Bahnasa tvrdí, že Svatá Rodina nalezla útočiště v jejich městě a citují přitom verš Koránu: „Poskytli jsme Mariinu Synu a jeho matce útočiště na pahorku klidném a zavlažovaném." Každý rok v červnu shromažďuje se přes 100 tisíc křesťanů i moslimů u kláštera P. Marie, známého pod jmé­nem Deir el-Moharrag. Je to poutní místo, vábící poutníky z celého Egyp­ta od nejstarších dob až po součas­nost. Podle tvrzení Koptů je zdejší mariánská jeskyně nejstarší v Egyptě a Svatá Rodina prý zde přebývala plných šest měsíců. Dnes je to nej­větší koptský klášter, ve kterém žije téměř 70 mnichů. Po smrti Herodově zjevil se anděl Páně ve snách Josefovi a nařídil mu, aby vstal, vzal svoji rodinu a vrátil se do země izraelské. Za svého ná­vratu přenocovala Svatá Rodina podle podání v jeskyni, která je dnes pod kostelem Abou Sarga ve starém Cairu. Sykomora, pod kterou Svatá Rodina ve stínu odpočívala, existuje prý do­sud v malé zahradě obehnané zdí, ne­daleko Káhiry. Podle pramenů V. Remešová /

Next