Katolické Noviny, 1976 (XXVIII/1-52)
1976-01-04 / No. 1
K dalším úspěchům míru a rozvoje Skončil rok 1975, který byl naplněn významnými událostmi. S vděčností jsme vzpomínali 30. výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou. Připomínali jsme si nezapomenutelné květnové dny před třiceti léty, kdy byl poražen nelidský fašismus, a pro naše národy začal nový svobodný život. K úspěchům, kterých jsme od osvobození dosáhli především v ekonomice, velkým dílem přispěl 1 úspěšný uplynulý rok. Bohaté vánoční stoly a množství dárků pod stromečky byly toho nej lepším dokladem. Snad si mnohý v těch chvílích ani neuvědomil, že děti na mnoha místech naší planety v těch dnech neměly nejen dobroty a pamlsky, ale ani nejnutnější potraviny a že milióny lidí hladověly. Již tato bohatá sváteční hojnost je konkrétním svědectvím přednosti naší socialistické společnosti před společností kapitalistickou, především ve srovnání sociálních jistot u nás s chmurnými vyhlídkami a starostmi lidí v nesocialistických zemích. Možná že jsme si ve chvílích, kdy jsme prožívali vánoční radost a sváteční pohodu, ani neuvědomili, že na různých místech světa v těchto chvílích nevinní lidé umírali. Naší bratři a sestry v Chile a ve Španělsku krvácejí pro reakční a nelidské fašistické cíle, není míru ve Svaté zemi na Středním východě, stále teče krev za svobodu a lidskou důstojnost v Jižní Africe a také v jiných částech světa se bojuje za existenční a sociální práva. Na našem evropském kontinentě se nám v uplynulém roce dostalo požehnání pokoje, takže jsme mohli na závěr roku právem děkovat Pánu za jeho dary a ochranu, kterou nás zahrnul. Vyjádřili jsme vděčnost za všechny milosti, které jsme mohli v uplynulém roce získat. V neposlední řadě jsme vzdávali vroucí díky za to, že se v minulém roce přiblížilo splnění odvěké touhy lidstva — žít v míru a pokoji, když v srpnu přijala Konference o evropské bezpečnosti a spolupráci v Helsinkách. Dokument, který je novým mezníkem na mírové cestě lidstva. Značnou měrou přispěla k tomuto Desateru míru iniciativní zahraniční sovětská politika, kterou plně podporuje všechen lid v ČSSR. Letošního roku půjde o naplňování výsledků helsinské konference ve směru dalšího uvolňování mezinárodního napětí. Prvořadé úsilí se zaměří na otázku odzbrojení. V souvislosti s jeho snížením by se mohly zvýšit prostředky na likvidaci sociální nespravedlnosti ve světě. Je třeba si jen přát a usilovat o to, aby zásady přijaté v Helsinkách byly všemi státy důsledně dodržovány. Vánoční svátky byly pro nás radostným poselstvím pokoje a připomínkou Kristovy cesty mezi lidské spolubratry. Vstup do Nového roku má dát Božímu lidu nový oheň, aby v síle Ducha svátého budoval „království pravdy a života, svatosti a milosti, spravedlnosti a pokoje“ (preface o Kristu Králi). Mír j.e jednou z nejvážnějších současných otázek. Proto hned první den občanského roku je zasvěcen modlitbám za spravedlivý mír na celém světě. Všichni se obracíme k Pánu s prosbou, aby žehnal práci těch, kdo budují mosty míru mezi národy. O velký dar pokoje je však třeba nejen se vroucně modlit, ale také neúnavně o něj usilovat a neustále ho vytvářet. To je povinnost každého z násl Kéž se po celý rok rozmnožuje pokoj v duších a v rodinách, kéž se upevňuje mír mezi křesťany a národy celého světa! Vždyť jenom v mírových podmínkách může se nadále náš život zdárně a úspěšně rozvíjet. Bez míru by nemohlo být mnohé z toho, čeho jsme v naší společnosti dosáhli. Není toho málo! Připomeňme si například jen tu nejaktuálnější věc — zvýšení důchodů od Nového roku. Naše země a její pracující lid bude v nástupu do šesté pětiletky dál v továrnách usilovat o co nejlepší výrobní výsledky a na vesnicích o vypěstování co největšího množství obilovin a dalších zemědělských plodin. Na dobrých výsledcích naší společnosti se chceme podílet všichni. Proto jí budeme i nadále pomáhat a poctivě plnit každodenní povinnosti a úkoly. K tomu nás vybízejí i církevní dokumenty Druhého vatikánského koncilu. Konstituce o církvi v dnešním světě výslovně vybízí křesťany, aby se snažili svědomitě plnit své povinnosti vůči světu, a to v duchu evangelia. Je sice pravda, že směřujeme k dovršení mimo tento svět, avšak ti, kdo se domní-vají, že proto mohou zanedbávat své povinnosti vůči tomuto světu, jsou na omylu, protože právě víra je zavazuje, aby je plnili, každý podle svého povolání (2 Thes 3, 6—13; Ef 4,28). Jsme hrdi na to, že mezi budovateli naší společnosti je i velká část věřících, jimž věrné plnění povinností vyvěrá z jejich náboženského přesvědčení. V nastávajícím roce nenecháme bez povšimnutí ani významné události veřejného života, mezi něž bude bezesporu patřit XV. sjezd vedoucí strany v našem státě, na kterém bude vytyčena další cesta naší společnosti. Jako její součást musíme mít o budoucnost zájem i my, vždyť i my se budeme podílet na jejích výsledcích. Proto budeme my kněží spolu s věřícími nadále aktivně podporovat všechny úkoly naší společnosti, které mají za cíl zlepšení života a zajištění společného blaha lidu naší vlasti. Díky patří všem, kdo tyto ušlechtilé náročné cíle pomáhají uskutečňovat. Kéž nastávající rok 1976 je pro nás všechny naplněn Božím požehnáním a pomocí, aby se nám veškerá poctivá práce dařila. Jednejme po celý rok tak, abychom mohli na jeho konci s klidným svědomím říci, že jsme si jako věřící nejen nastřádali zásluhy pro věčnost, ale že jsme ani jako občané naší společnosti nežili nadarmo a bez užitku pro sebe i pro druhé. Sdružení katolických duchovních PACEM IN TERRIS ČSSR Tak rychle se změnila krajina prvními stopami sněhových poprašků. Na mostním sloupku vybledly červené a zelené značky, které vodívaly do luk a hájů, daleko. Řeka stále plyne vpřed, ale ve svých vlnách leckdy už skrývá horské sněhové přívaly a chodec na můstku se teskně zadívá na břehy, které se hemžívaly radostným setkáním při koupání. Každoročně je třeba dobře užít letních chvil volna k osvěžení, neboť zanedbané se už nevrátí. Ale také nutno využít možností dlouhých jasných dnů k práci, jak o tom mluví R. M. Rilke v Podzimním dnu: „Byl léta velký dech ... Kdo dům teď nemá, už jej nevystaví." Snímek: Fr. Bašus Ročník XXVIII Praha 1976 4. ledna Cena 50 hal. Z CORNELIS DE VOS: TŘI KRÁLOVÉ Detail obrazu z kostela sv. Matěje v Bechyni Snímek: J. Brandejš Dílo chilského Mírového výboru pokračuje Po slyšení u papeže Pavla VI. prohlásil santiagský arcibiskup kardinál Raúl Silva Henriquez k rozpuštění chilského Mírového výboru jednoznačně, že bude pokračovat v tomto díle evangelické pomoci i bez vytváření zvláštní struktury, avšak s ekumenickou koordinací. Přitom právní pomoc bude možno puskytovat ještě lépe než doposud: „Mírový výbor nemohl své dílo uskutečňovat, jak jsme chtěli, dostatečně rychle a účinně. Měli jsme různé nesnáze, poněvadž jeho činnost byla, i když snad jenom zčásti, zpolitizována.“ Mírový výbor, založený v říjnu a čítající 300 členů, byl společný katolické a luterské církvi a židovské náboženské obci. Dne 11. m. m. generál Pinochet výhružně požadoval jeho zrušení s odůvodněním, že je „nástrojem marxistů a ruší klid občanů“; dne 14. m. m. mu kardinál odpověděl, že „na činnost výboru pohlíží naprosto odlišně, neboť za velmi obtížných podmínek plnil úkol pomáhat v duchu zcela evangelickém“, a že nařízené zrušení způsobí více zla než dobra ve vlasti i v zahraničí. Avšak „charitativní a náboženská činnost, vykonávaná až dosud pro trpící občany, bude pokračovat v organizacích podléhajících církvi, a to vždy v duchu ekumenické bratrské spolupráce“. Roger Schutz o Chile Po absolvování cesty do Chile obrátil se převor ekumenické komunity v Taizé ve Francii Roger Schutz na santiagského arcibiskupa kardinála Silvu Henriqueze dopisem, v němž píše: „Po své cestě po Chile jsem zachovával mlčení o všem, co jsem viděl, ale dnes, kdy chilská vláda rozpustila Mírový výbor, už nemohu mlčet. Viděl jsem na vlastní oči dílo konané výborem s nezdolnou odvahou na pomoc nejpotřebnějším a k obnově naděje zoufalých. Důvěřuji ve Vaše rozhodnutí, že naleznete vhodné prostředky k tomu, aby bylo zajištěno pokračování v tomto díle.“ Cesia Tři králů JÖZEF SZCZAWIŇSKI Zelenookou stepí, pouští, jež světlem taje, jechali Mudrci mlčící v zázraků vzdálené kraje. Velbloudí krok jim houpal srdce nepokojné, pod nohy nebe jim trousilo večerní drobty hojné. Jak ptáci jim myšlenky na kámen sedaly němě, pod nepokojným klusem uhýbala jim země. Žárem zmučená křídla skláněl k nim blankyt nízký, kadidel tesknotou dusnou oddechovaly písky. Mlčela moudrostí trpká myrha pelyňková, čas rozdělovali skoupě mezi prostor a slova. Na keře plané soumrak nástrahy pavučin házel, u měchů, radostných vínem, obětní zlato sázel. Oddechem spících lidí, zamknutou branou města vedla je na tu noc jednu zažehnutá hvězda. Krajinou s hojností palem, přes moře mrtvé a slané jechali pro pláč Děťátka, pro Slovo věčnosti dané. Přeložil O. F. BABLER Jftzef Szczawiňski, nar. 22. 1. 1924 v Lublině, polský spisovatel a publicista, Clen redakce Uštu ,,Slowo Powszechne", spolupracovník týdeníku „Klerunkl“, autor sbírek básní „Pogoda“ (1956), „Witraže“ (1959), „Gesty“ (1966) a románu „Plomleú o zmierzchu“ (1970). Složil poému ke cti Otce Maxmiliána Kolbeho „Swiat zdobywany dla wiecznoáci“ (1972). Šťastný a veselý Je něco osudového a vážného v každém ránu toho dne, kdy začíná nový občanský rok. Když vyjdeme z domova do zimních ulic, vidíme známé lidi jako každého jiného dne, vidíme stromy a keře, pozorujeme obchody a domy. A zdá se nám, že lidé jsou přece o něco starší, stromy jako by o kousíček vyrostly, domy mají najednou novou podobu, bud jsou omšelejší, nebo nově opravené, a nejnápadněji na nás působí to, co bylo nově postaveno a změnilo tvář města. To vše způsobil čas, který neúprosně plyne. A ten čas si uvědomujeme nejvíce první den v roce. V dopisech píšeme nové, nezvyklé datum, a to nám připomíná, že jsme opět o jeden rok starší. Lidé se potkávají ?á přejí si šťastný a veselý nový rok. Kdy vlastně může být pro nás čas šťastný a veselý? Co je smyslem života? Svatá víra nás učí, že jsme na světě proto, abychom Bohu sloužili a dosáhli věčné blaženosti. Bohu sloužíme modlitbou, návštěvou kostela, dobrými skutky a vůbec vším, co dobrého a ušlechtilého konáme. Každý náš dobrý skutek se stává modlitbou a vytváří náš nebeský poklad, který nikdy nebudeme muset opustit. Tak čteme i v Písmě svátém, kde se praví, že máme shromažďovat poklady v nebi, a nikoliv na zemi. Ty poklady dobrých skutků nás budou provázet stále. Vše pozemské je pomíjející a budeme to muset opustit. Kolem nás je mnoho obrazů a podobenství pomíjejícnosti. Každý den má své ráno, poledne a večer. Každý rok má jaro, léto, podzim a zimu. je nyní jaro, nebo podzim našeho života? Každý den se můžeme podívat na hodiny a zjistit přésně, jak náš čas pokročil. 1 život má sv'é hodiny, a ty neúprosně plynou. Můj strýček, dej mu Pán Bůh nebe, byl pekařem, a já jsem se často a rád jako chlapec chodil dívat do jeho dílny. Zvláště se mi líbilo, jak vyndává dlouhou lopatou z pece bochníky zlatově vypečeného a vonícího chleba. Pozoroval jsem jej dychtivě i při zpracování a úpravě těsta, ale nejvíce se mně líbily obrázky, rozvěšené po stěnách dílny. Na jednom bylo namalováno, jak kněž zaopatřuje nemocného, všichni z rodiny klečí u lůžka a mezi nimi stojí Anděl strážný. Na jiném obrázku byl pak znázorněn život člověka. Viděl jsem tam jakousi pyramidu stupňů. Na prvním stálo malé dítě, na druhém školák, ma třetím jinoch a konečně na čtvrtém dospělý muž v květu života. Ale pak stupně opět klesaly, muž na obraze byl stále starší, až nakonec stál jako stařec nad hrobem. Dodnes mám ten obrázek živě před očima. A zvláště si na něj vzpomenu pokaždé o Novém roce. Lidé se ten den potkávají a přejí si šťastný a veselý čas dalšího života. Potřásají si pravicemi a jejich přání v případě, že je naplněno upřímností (Pokračování na 2. str.Jj