Katolické Noviny, 1977 (XXIX/1-52)
1977-01-02 / No. 1
Přátelská setkání Na závěr uplynulého roku uspořádal Sekretariát pro věci církevní ministra kultury ČSR několik přátelských setkání. Dopoledne 14. prosince přijal ředitel sekretariátu František Jelínek se svými spolupracovníky katolické biskupy a ordináře českých diecézí: mons. ThDr. Františka Tomáška, biskupa-apoštolského administrátora pražského, mons. ThDr. Josefa Vránu, biskupa-apoštolského administrátora olomouckého, Josefa Hendricha, kapitulního vikáře litoměřického, PhDr. Karla Jonáše, kapitulního vikáře královéhradeckého, Josefa Kavale, kapitulního vikáře českobudějovického, preláta Ludvíka Horkého, kapitulního vikáře brněnského, ThDr. Antonína Veselého, ordináře česbotěšínskéh-o, spolu s představiteli Sdružení katolických duchovních PACEM IN TERRIS ČSR. Téhož dne odpoledne byli přijati zástupci České katolické Charity v čele s předsedou její ústřední rady mons. dr. J. Vranou a ředitelem kanovníkem Janem Mářou. — Dne 15. prosince byli přijati představitelé křesťanských církví a náboženských společností v ČSR a odpoledne reprezentanti mírových výborů a komisí církví a náboženských společností v čsr.. Při všech těchto setkáních ředitel církevního sekretariátu MK Fr. Jelínek kladně hodnotil činnost představitelů církvi, mírových hnutí a komisí za uplynulý rok na úseku společenské angažovanosti a mírového úsilí. Zástupcům státní správy se dostalo ze strany pozvaných ujištění, že i v příštím roce budou intenzívně rozvíjet angažovanou činnost, aby nadále napomáhala k mírové výstavbě společnosti, k dorozumění a spolupráci mezi národy a přispívala tak k uvolňování mezinárodního napětí. Posvěcení lidského soužití Samovtělené Slovo se chtělo účastnit společenského života lidi. Tem» to ráz pospolitosti se dílem Ježíše Krista zdokonaluje a dovršuje. Pán byl pří* tomen na svatbě v Káně, vstoupil do Zacheova domu, jed! s celníky a hříšníky. Když zjevoval Otcovu lásku a vznešené povolání člověka, poukazoval ns nejobyčnější společenské životní skutečnosti a používal rčení a obrazů z každodenního života. Dobrovolně se podřídil zákonům své vlastí a tak ’»osvětil lidské a především rodinné vztahy, z nichž povstává společenské soužití. Chtěl vést život řemeslníka své doby a svého kraje. Ve svých kázáních nám jasně přikázal, abychom se k sobě aa* vzájem chovali jako bratři. Ve své modlitbě prosil, aby všichni jeho učednici byli „jedno“. Ba on, Vykupitel všech, sám sebe vydal za všechny až na smrt. „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele“ (Jan 13,13). Apoštolům pak přikázal hlásat poselství evangelia všem národům, aby se z lidstva stala Boží rodina, v níž naplněním zákona bude lásRa (RaN "2). Křesťan dobře ví, že evangelnl zvěst je v plném souladu s nejskrytějšími tužbami lidského srdce, neboť hájí vznešenost povolání člověka a vrazí naději těm, kdo přestali doufat ve svůj vyšší úděl. Jeho poselství člověka nejen v ničem nezkracuje, nýbrž vlévá mu světlo, život a volnost k jeho rozvoji (RaN 21' Spojeni v radosti z vánočního pastýřského listu biskupu a ordinařo čsr Bratři a sestryl čase a jež nám velkoryse nabízí Spasitel ve svátém přijímání. KŘESŤANSKÉ VÁNOCE jsou tedy svátkem víry. Připomínají nám, že je třeba stále stavět svou víru na základě, jímž je Kristus. Neboť víra není něčím, co běží setrvačností dál. Kdo nedolévá do lampy víry, tomu světlo víry uhasne. Ani víra není jen milost Boží bez součinnosti člověka. Vždyť i tento největší dar, který Bůh člověku dává, respektuje svobodu lidské vůle. Proto je třeba chtít STALO SE SKORO UŽ TRADICI, že vás oslovujeme svým pastýřským listem v tento milostiplný čas Narození Páně. Myslíme na vás stále ve svých modlitbách, ale v tyto dny chceme být zvlášť blízko vás, spojeni s vámi v radosti, že se nám „dnes narodil Spasitel“ (Lk 2, 11). Spolu s vámi se chceme zamyslet nad tajemstvím víry, které nám liturgie těchto dnů připomíná. VŽDYŤ VÁNOCE nemohou být pouhým vzpomínáním na narození Spasitele v Betlémě, ale mají se stát Jeho skutečným příchodem do našich srdcí. Tím, že se stalo Slovo tělem, uskutečnila se veliká, nádherná část plánu spásy. Svět — a člověk zvlášť — získal nepředstavitelně mnoho. Byl povýšen už tím, že Boží Syn přijal lidskou přirozenost. Skutečnost Vtělení je nesmírným vyznamenáním pro všechno tvorstvo. Tato všeobecná milost daná celému světu zavazuje. Nestačí se dívat s úžasem na jesličky, ale je třeba vidět dál: jak si nás Bůh zamiloval a k čemu nás vyvolil. VYKUPITEL přináší bohatství Božích darů každému z nás, „Všem, kteří ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno“ (Jan 1, 12). „Do vlastního přišel“ (Jan 1, 11}, mezi své, k těm, kteří byli předmětem jeho lásky od počátku. Narodil se proto, aby zjednal mír a obnovil spravedlnost, a přinesl „pokoj lidem dobré vůle“ (Lk 2, 14); aby zlomil vládu zlých náklonností a hříchu, a tak, aby život dosáhl své plnosti: Přišel „aby měli život a měli ho v hojnosti“ (Jan 10, 10). Přišel, aby nás spasil a dal nám to nejcennější, život věčný. JSOU TO NESMÍRNÉ HODNOTY, pro které se Kristus narodil: Boží dětství, život, spása... jsou to dobra připravená pro nás. Ale máme-li jich dosáhnout, je k tomu třeba i činnosti naší vůle, naší ochoty a připravenosti přijmout Krista. „Mezi své přišel — a oni ho nepřijali“ píše s údivem a smutkem sv. Jan. Kdo však nepřijal jeho, nemůže přijmout ani dary, které jsou s jeho příchodem spojeny. Nezbytným znakem vánoc věřícího člověka má tedy být touha po Spasiteli, po jeho dobrech a jeho milosti a po přátelství s ním. A po spojení s ním — časném 1 věčném. Po spojení, které se uskutečňuje již v tomto znát stále lépe toho, který je uprostřed nás; a nejen uprostřed nás, ale uprostřed nás pro násl Je v našem zájmu, abychom jej znali, jak jen možno dobře, neboť ten Ježíš, který se narodil v Betlémě, je nejen naším Spasitelem, ale též soudcem a osobním cílem. CESTA k tomuto cíli se nazývá: život z víry. Není to cesta široká a pohodlná, ale stojí za to, abychom po ní šil. Je určena dvojím zákonem lásky, k Bohu a člověku. Na výzvu andělů jsme „nalezli Marii a Josefa i děťátko položené v jeslích“ (Lk 2, 16). Před nimi není možno klamat. Bylo by rozporem zpívat „nám, nám narodil se“ a ponechávat mezi sebou a Kristem to, co odporuje lásce — a to Je hřích. PŘEJEME SI v těchto dnech navzájem pokoj, radost a spokojenost. Děkujeme Bohu, že jsme mohli v tomto roce vykonat mno- Ročník XXIX Praha 2. ledna 1977 Cena 50 hal. ho hodnotného pro náš život v pokoji a míru a prospět tak všem, jejichž domovem je naše vlast. Se smutkem sl však připomínáme, že ne všude na světě mají naši bratři a sestry zajištěny ty nejzákladnější podmínky životní, že skoro polovina lidstva naší planety trpí hlad, a jsou země, kde se dokonce umírá hlady; i v tomto roce mnozí padli na bojištích. Všichni patříme do jedné všelidské rodiny, a jestliže někdo z rodiny je nemocný, v nouzi nebo v nebezpečí, nemůže nám to být lhostejné.' S těmito bolestnými zápornými jevy na mnoha místech světa porovnejme život a pokojné svátky v našem společenství. UŽ SV. PETR NAPOMÍNÁ A POVZBUZUJE: „Buďte jedné mysli, plní zájmu o druhého, plni bratrské lásky, milosrdní a pokorní“ (I. Petr 3, 8). „Kdo chce mít radostný život a prožívat krásné dny, ... ať se vyhýbá zlu a koná dobro, ať hledá pokoj a usiluje 0 něj“ (I. Petr 3, 10—11). A jeho nynější nástupce Sv. Otec Pavel VI. dává nám k 1. lednu, k světovému dni modliteb za mír, a tedy do celého roku 1977 program: „Chceš-li mír, braň život!“ Je to zcela v duchu II. vatikánského koncilu, který vyzývá všechny „křesťany, aby s pomocí Krista, původce míru, spolupracovali se všemi na upevnění míru mezi lidmi, majícího základ ve spravedlnosti a lásce, 1 na přípravě prostředků nutných k jeho dosažení“ (RaN 77). PŘISPĚJEME k uskutečnění těchto úkolů podle svých nejlepších sil a možností. Víme, že pravou radost a spokojenost pocítír me, když splníme poctivě své povinnosti; když v přátelství s Bohem prožíváme užitečně dny, měsíce a roky, a můžeme si říci, že, 1 když jsme vůči Bohu služebníky neužitečnými, „učinili jsme, co jsme učinit měli“ (Lk 17, 10). NAKONEC vyslovujeme jedno přání: abychom v jednotě víry byli vždy ochotni pochopit Boží lásku, která se zjevila světu při Narození našeho Pána, a umělí ji dávat dál. Radost vánoc bude pak stále provázet náš život a pomoc Boží zůstane s námi se všemi. * Vám a Vašim drahým udělujeme své požehnání: Ve jménu Otce i Syna 1 Ducha Svatého. V uplynulém roce doznala naše vlast dalšího velkého rozmachu. Ohlížíme-li se na rok 1976, nemůžeme také přehlédnout všechnu tvořivou a obětavou práci kněži a věřících pro blaho církve a vlasti. Reálně chápaná existující skutečnost naší společenské situace našla pozitivní výsledky nejen na různých pracovištích, ale i ve zdárném průběhu volebního období a volební angažovanosti. Práce pro dobro’ našeho lidu je v našich konkrétních podmínkách zároveň důležitou prací pro církev. Znamením dnešního času je touha celého lidstva po miru. Svatý Augustin říká: „Čas jsme my.“ Dobré a zlé časy závisí na mnoha okolnostech, ale především na lidských činech. Zachování a udržení míru je vždy výsledkem neúnavného úsilí mnoha národů. Kristus v evangeliu blahoslaví tvůrce pokoje, lidi, kteří pracují pro mír. Proto podporujeme úsilí o mír, neboť v něm je možné mnoho vykonat pro zájmy Boží a celé lidské společnosti. S radostí konstatujeme, že v uplynulém roce došlo, k posíleni autority socialistických států v čele se Sovětským svazem, jejichž mírová politika se odrážela v mezinárodních vztazích na všech kontinentech a našla podporu dalších mírumilovných sil světa. Uvolnění politického napětí ovlivnilo bezesporu boj pokrokovýcn sil v řadě zemí, kterým se podařilo pacifikovať situaci např. na bojištích Libanonu, Angoly i jinde. Boj za světový mír však není dosud dobojován. Velké úsilí o odzbro-. jeni sleduje- cíl, aby značné finanční prostředky byly využity ve prospěch všech, kteří hladovějí. Svatý Otec Pavel VI. zvolil heslo pro Světový den míru: „Chceš-li mír, braň život.“ Toto heslo vyjadřuje těsnou vzájemnost obou pojmů. Mír chrání život, život dává míru obsah a smysl. Život Je nutno chránit- především proti smrtelnému ohrožováni válkou a hladem. Proto bude nezbytné i v tomto roce stupňovat úsilí o uvolnění horečného zbrojení a vyřešení sociálních poměrů zemí s nespravedlivým sociálním řádem. O to usiluje nejen Sovětský svaz se socialistickými zeměmi, ale tuto myšlenku musí podporovat každý člověk dobré vůle. My, kněží, spolu s naším věřícím lidem, chceme spolupracovat a napomáhat všem snahám vedoucím k sbratření, k přátelství a upevnění pokoji. Stavíme se do řady s těmi křesťanskými organizacemi, které vykonávají tuto činnost Již řadu let, a přispívají tak specifickým podílem úspěšným mírovým výsledkům. I v 1c novém roce se budeme vracet Chartě mírového soužití a spoluprák ce v Evropě, podepsané představiteli 35 států v Helsinkách — včetně zástupce Svatého Otce a trpělivou prací pomáhat připravovat s nadějí další cestu pro pokojné dny. Dále se budeme podílet na přípravě a konáni Všenáboženské konference za trvalý mír, odzbrojení a spravedlivé vztahy mezi národy, jež bude v Moskvě. V uplynulém roce jsme se angažovali také v občanské činnosti pro zdárný vývoj vztahů mezí církví a státem a potřeb našich duchovních v oblasti sociální a zájmové. Naše práce byla kladně oceněna z najvyšších míst. V novém roce chceme po boku svých biskupů a ordinářů účinně spolupracovat na duchovním 1 hmotném rozvoji naší vlasti. V encyklice papeže Jana XXIII. „Mír ni zemi“ je zvláště zdůrazněna „povinnost účastnit se činně veřejného života a přispívat k uskutečnění obecného blaha celé lidské rodiny 1 vlastního politického společenství“. Sdružení katolických duchovníci! PACEM IN TERRIS pohlíží na nadcházející rok jako na důležité pracoviště. která nelze ani.na chvílí za.» nedbat. V duchu koncepce ideové náplně Sdruženi chce nadále podporovat zdroje kladných hodnot důležitých pro mírovou činnost naší současnosti, jako ztělesnění Jedné vůle, zaměřené k jednomu cíli: k míru, který je dosažitelný cestou spolupráce, vzájemně respektované. Chcerná spolu s věřícími vytvářet lepši a šťastnější budoucnost ;a proto budeme podporovat úsilí našeho socialistického státu, který se aktivně podílí na uvolňování napětí a dorozumění mezí národy. Jsme vděčni Bohu za požehnání pokoje a míru ve světě a za všechny možnosti zachování a rozvinutí života. Kéž se v tomto roce unevfíuje vzájemná láska mezi křesťany a mír mezi národy celého světa. Kéž na přímluvu sv. Vojtěcha, od Jehož smrtí si letos připomeneme 980 let, trvá „pokoj a mír v naší zemi“ a upevní se raír mezi všemi lidmi dobré vůle. Sdruženi katolických duchovních PACEM IN TERRIS CsŠR Do nového roku Grafika Lndmily Jandovi FRANTIŠEK HAJNYS: NOVOROČNÍM KRAJEM