Katolické Noviny, 1979 (XXXI/1-52)

1979-01-07 / No. 1

1879 Cesia 50 hal. Do nového roku FRANTIŠEK KARDINÁL TOMÁŠEK ROK 1378 vejde zvlášť význam­ně do dějin církve: je to ROK TRI PAPEŽO: Pavla VI., Jana Pav­la I. a Jana Pavla II. PAPEŽ PAVEL VI. ukončil své velké poslání na zemi 6. srpna večer ve věku 80 let, v patnác­tém roce svého pontifikátu. Te­prve dějiny zváží velikost, hloub­ku a šířku jeho díla. Bylo pozna­menáno úžasnou dynamikou. Vel­mi dobře byl si vědom, co zna­mená pokračovat v poslání sv. Petra, kterého Kristus postavil do čela ostatních apoštolů a celé církve. V tom duchu II. vatikán­ský koncil, který byl dočasně ukončen smrtí papeže Jana XXIII., znovu nejen svolal, ale prozíravě v něm pokračoval a po ukončení moudře, vytrvale a trpělivě uvá­děl do života jeho usnesení. Zá­­čal reorganizovat papežskou ku­rii, ustavil různé sekretariáty pro intenzívnejší apoštolát, ekume­nismus, pro styk s věřícími ne­křesťany, pro styk s nevěřícími a pro zabezpečení sociální spra­vedlnosti, míru a vzájemného po­rozumění mezi národy v duchu lásky Kristovy. V uplynulém roce bylo tomu deset let, co z jeho podnětu se začal slavit první leden jako ce­losvětový den míru nejen pro vě­řící, ale pro všechny lidi dobré vůle. V tomto smyslu mluvil té­měř denně při audiencích sou­kromých, každý týden při audi­encích veřejných a každou neděli v poledne z okna své pracovny ke shromážděným na náměstí sv. Petra. V tomto duchu psal své četné apoštolské listy a také své encykliky. Byl prvním papežem, který letadlem navštívil všechny kontinenty světa, kde měl na 120 závažných projevů nejen k věří­cím, ale k nejširšlmu okrulhu lid­stva. Můžeme říci, že patnáct let pontifikátu Pavla VI. znamená jedno z velkých údobí života círk­ve. Při různých příležitostech vždy znovu ukazoval člověku ve jménu Krista jedině správné za­měření a naplňování života, upev­ňoval soudržnost manželství a ro­diny a měl citlivé porozumění pro všechny sociální problémy, s po­chopením oslovoval mládež, slo­va posily a pomocnou ruku Idá­val všem potřebným a trpícím, byl na každém kroku plný křes­ťanského humanismu. Svými teologicky i psycholo­­{Pokračováni na 2. straně) mír všem: PROHLÁŠENI SDRUŽENÍ KATOLIC­KÝCH DUCHOVNÍCH ČSSR Mírové a spravedlivé uspořádání lidské společnosti je touženým a stá­le reálnějším přáním všeho lidstva. Celý uplynulý rok byl buhatě napl­něn stále naléhavějším úsilím o na­plňováni tohoto vznešeného cíle. Potvrdilo se, že dávná touha, aby navždy byly z mysli a činů odstraně­ny války a bezpráví se stává stále ví­ce základním požadavkem lidstva, které usiluje o uvolnění mezinárod­ního napětí, o přátelství a dorozu­mění mezi národy Ani my, katoličtí duchovní, jsme v tom roce nebyli jen pozorovateli tohoto dějinného vývoje. Vyjadřovali jsme svou podporu vznešenému úsilí našeho pracujícího lidu, který hrdosti nad svou dějinnou minulostí z a novodobou přítomností dále rozví­jel všechny duchovní i materiální hodnoty s přesvědčením, že tím ne­jen buduje svou vlast, ale též utužu­je naději lidstva na trvalý světový mír. Každý kdo miluje život a váží si ho v celé jeho bohatosti a kráse, nemůže jinak než vědomě podle svých sil a možností tomuto veliké­mu úsilí pomáhat. Obětavá práce a úsilí všeho naše­ho lidu přinesly bohaté výsledky na­ší zemi. Přějeme je všemu lidu této Boží země. Z podstaty katolického učení získáváme sílu i náplň ke všem svým činům. v V uplynulém roce jsme prožívali církvi nebývalé změny. Loučili jsme se s nejvyššimi pastýři a s upřímností jsme na nejvyšším Stolci uvítali Svatého Otce jana Pavla II. My synové církve chceme podpuro­­vat všechno, co vynikající papežové vykonali k povznesení lásky k bliž­nímu a zvláště mimořádnému úsilí o zachování a upevňování spraved­livého míru. Uvědomujeme si, že jsou však sí­ly, které narušují toto jedinečné úsi­lí lidstva ve snaze udržet si svá do­savadní mocenská postavení. Proto je nutné se všemi lidmi dobré vůle stavět mírovou hráz, odmítnout vá­lečné zájmy a jednáním docílit za­stavení zbrojení, výroby neutronové bomby b jiných zbraní hromadného ničení. Sporné otázky ve vztazích mezi státy ať se řeší vzájemným jed­náním. Je požehnáním pro lidstvo, že jsou země s uceleným programem míru a že jeho činiteli jsou tyto státy, které svou existencí, náplní i dosa­ženými výsledky jsou příkladem, jak lze uspořádat lidské vztahy. Katoličtí duchovní vstupují do no­vého roku s velkými nadějemi, přá­ními i prosbami, jsou naplněni pev­nou nadějí, že se svět bude dále roz­víjet v míru. Chtějí přispívat všemi svými silami jakož i rozšířením své bohaté činnosti v rámci Sdružení ka­tolických duchovních „Pacem in ter­­ris“. Křesťanská víra nás bude inspi­rovat i posilovat v našem snažení o dobro, pokojný život, vzájemnou úctu a lásku. Proto prosíme všechny naše spolu­bratry, abychom společnou modlit­bou, ostatními duchovními prostřed­ky i konkrétními činy přispívali v tomto novém roce k dalšímu rozkvě­tu naší krásné, socialistické vlasti. Naše místo uvnitř světa míru je po­žehnáním pro další etapy lidských dějin, jak vyplývá z evangelia. DR. ANTONÍN VESELÝ, předseda Sdružení katolických du­chovních Pacem in terris ČSSR GEJZA NAVRÁTIL, místopředseda Sdružení katol. du­chovních Pacem in terris ČSSR a předseda Sdružení katol. duchovních Pacem in terris SSR JOSEF HENDRICH, místopředseda Sdružení katol. du­chovních Pacem in terris ČSSR a předseda Sdružení katol. duchovních Pacem in terris ČSR ZDENEK ADLER, ústřední tajemník Sdružení katol. du­chovních Pacem in terris ČSSR JAN ZABÁK, tajemník Sdružení katol. duchovních Pacem in terris SSR t Grafika L. Jandové POSELSTVÍ Ve vatikánské bazilice svátého Petra sloužil papež Jan Pavel II. v noci na 25. prosince půlnoční mši svátou. Po ní z balkónu své­ho paláce pronesl k věřícím tra­diční vánoční požehnání Urbi et Orbi. Papež ve svém poselství vy­zval věřící k ochraně obětí ne­spravedlnosti, hladu a bídy a vy­­■ adrii naději, že lidstvo v bu­doucnu dosáhne trvalého míru. Dar nej potřebnější Z PASTÝŘSKÉHO LISTU ORDINÁŘO CSR K NOVÉMU ROKU 1979 K ČINNOSTI NÄS VOLA BŮH, a úkolu, ke kterému jsme byli vyba­veni tělesně i duchovně, nikdo se nemůže s dobrým svědomím vyhnout, I NÁS ŽIVOT NA ZEMI JE ÚKOLEM OD BOHA a i nejskromnější na­še práce dostává hodnotu a záslužnost, když ji chápeme jako Boží po­věření a konáme ji k jeho cti. Proto kdekoliv budeme v novém roce vykonávat svoje povolání, v továrně u stroje, na polt, v kanceláři, na veřejnosti nebo v tichu domova, vždy a všude je chápejme také jako POSLÁNI OD BOHA a OKOL, kterým nás pověřil. Bůh totiž dal lidem zemi, aby ji svou usilovnou prací vzdělávali, měli tak podíl na všem, co plodí, a oni potřebují k životu. Toto však je možné uskutečnit jen o míru. PROTO PRVNÍ DEN v občanském roce, v církvi zasvěcený Panně Ma­rii, je pro nás dnem modliteb za ZACHOVÁNI MÍRU. Bůh nestvořil li­di jako nepřátele, nýbrž jako bratry, jestliže se nazýváme bratry, a ta­ké jimi skutečně jsme, jestliže v tomto a podle sv. víry i v budoucím životě jsme povolání k stejnému cíli, jak je potom možné, že jedná je­den s druhým jako s protivníkem a nepřítelem? Proč si závidět, roz­sévat nenávist, chystat smrtonosné zbraně? Lidé se již velmi často na­vzájem zabíjeli, příliš mnoho v květu mládí pfolilo svou krev, mnoho vojenských hřbitůvků pokrývá zemi a napomíná přísným hlasem, aby všichni dospěli ke svornosti, jednotě, účinnému míru. Budou-li o nut­nosti míru a jeho důležitosti pro lidstvo a život přesvědčeni jednotlivci ve všech národech, potom nedopustí, aby válka vzplanula. KONSTITUCE O CÍRKVI (kap. 82) říká: Státníci, kteří odpovídají za blaho svého národa a mají podporovat blaho celého světa, jsou vel­mi závislí na veřejném mínění. Málo by pomáhala jejich snaha mír za­ložit, kdyby pocity nepřátelství, pohrdání jinými, pocity nedůvěry, ra­sové nenávisti, které lidstvo dělí a dělají nepřátele, žily v srdcích. Pro­to ve veřejném mínění je třeba nové výchovy a nového ducha. Kdo se věnují výchově, pomáhají utvářet veřejné mínění, musí považovat za svou hlavní povinnost probouzet ve všech mírové smýšlení. Všichni se musíme změnit ve svém smýšlení, mít na mysli celý svět a vzít na se­be úlohy, potřebné k pokroku lidstva. Nebot nebudou-li odstraněny pře­kážky míru, jejichž kořeny jsou v lidském srdci, tak přes všechen po­krok a úspěchy ve vědě jde lidstvo vstříc temné hodině, kdy nebude mít jiný pokoj než jen strašný klid smrti. PODLE SLOV apoštolových, že ,každý dobrý dar přichází shůry od Otce světel', obracíme se v modlitbě k nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu, ,k výhni láskou planoucí’, aby oheň lásky, který plál v jeho srdci již v jesličkách, zažehl i v srdcích dnešního lidstva a všichni poznali, že není nic většího, vznešenějšího, potřebnějšího a blahodárnějšího než oli­vová ratolest míru, který ochrání všechny před krvavou potopou války. Snímek: Hynek Satitl S požehnáním KAREL JONÁŠ, kapitulní vikář královéhradecký DO NOVÉHO OBČANSKÉHO RO­KU 1979 vstupujeme liturgicky s myšlenkou na ne­ustálou přímluvu Mariinu i na potřebu přivolávat boží pože­hnání, a všelidsky připomínkou Meziná­rodního roku dítěte. MARII oslavují v den oktávu Na­rození Páně už vstupní antifona a modlitba. Vpisuje do našich srdcí několik pravd víry: že byla Bohem vyvolena za Matku Spasi­tele lidského pokolení, že nám zrodila původce života a za nás se u něho stále přimlouvá. Tyto poznatky by neměly ode­znít v našich srdcích; i po návratu z kostela by měly být každý čas akordem, který by celý rok dával směr naší víře, naději i lásce, mě­ly by naše pozemské jistoty i pro­blémy transponovat do té výše či polohy, ve které Ježíš neustále oslavuje sypu matku a ta opět ne­přetržitě se přimlouvá za lidské pokolení, jak vyjadřuje naše sta­robylá píseň: „Matko Boží, ne­slýcháno po všem světě od věků, abys tam, kde k tobě lkáno, ne­přispěla člověku ...“ První čtení ze závěru 6. kapitoly IV. knihy Mojžíšovy ukládá Áronovi i jeho následovníkům, jak mají žehnat svému lidu a svolávat na něj od Hospodina ochranu, milost a po­koj. Tímto požehnáním končívala starozákonní shromáždění v sy­nagogách. Buď je předříkával kněz, byl-li přítomen, nebo je re­citovali všichni přítomní jako pro­sebnou modlitbu. I MY MÁME VSTUPOVAT do no­vého roku s touhou po božím po­žehnání. Především je potřebuje­me pro sebe, pro své drahé, pro celou obec, město, vlast i církev, pro ochranu v práci a ve všem jednání před fyzickou či mravní úhonou. Dále je pro nás nezbyt­ná boží milostivost, odpouštějící naše provinění a dávající nám ospravedlnění zadarmo, bez na­šich zásluh. Díky, této milostivosti je udržován život náš i celéHo světa v pokoji. Také naše liturgická shromáždě­ní končí požehnáním. Ať jsou pro­váděna prostě či slavnostnějším způsobem, važme si jich a vnášej­me jejich účinky do práce a sna­žení všedních dnů. A umiňme si, že v tom novém roce, do kterého vstupujeme — netoliko kněží, ale všichni příslušníci Božího lidu — budou dobrořečit — a ne zloře­čit. Vždyť si všichni přejeme, aby platila slova písně: „Nastal nám čas radostný, — písně chvály pějme, —■ přišel Kristus milost­ný, — Pánu Bohu dík všichni vzdejme,“ aby nastávající čas byl plný dobra pro všechny lidi dobré vůle. 1. LEDNEM 1979 vstupujeme do MEZINÁRODNÍHO roku dítěte. Už novoroční evangelium a po něm evangelia dalších nedělí na­značují, že Ježíš byl v duchu své doby vychováván především v ro­dině podle výroku Písma, že bá­zeň boží je počátkem veškeré moudrosti. Podroboval se tehdej- I Pokračování na 3. stranil

Next