Katolické Noviny, 1979 (XXXI/1-52)
1979-01-07 / No. 1
1879 Cesia 50 hal. Do nového roku FRANTIŠEK KARDINÁL TOMÁŠEK ROK 1378 vejde zvlášť významně do dějin církve: je to ROK TRI PAPEŽO: Pavla VI., Jana Pavla I. a Jana Pavla II. PAPEŽ PAVEL VI. ukončil své velké poslání na zemi 6. srpna večer ve věku 80 let, v patnáctém roce svého pontifikátu. Teprve dějiny zváží velikost, hloubku a šířku jeho díla. Bylo poznamenáno úžasnou dynamikou. Velmi dobře byl si vědom, co znamená pokračovat v poslání sv. Petra, kterého Kristus postavil do čela ostatních apoštolů a celé církve. V tom duchu II. vatikánský koncil, který byl dočasně ukončen smrtí papeže Jana XXIII., znovu nejen svolal, ale prozíravě v něm pokračoval a po ukončení moudře, vytrvale a trpělivě uváděl do života jeho usnesení. Záčal reorganizovat papežskou kurii, ustavil různé sekretariáty pro intenzívnejší apoštolát, ekumenismus, pro styk s věřícími nekřesťany, pro styk s nevěřícími a pro zabezpečení sociální spravedlnosti, míru a vzájemného porozumění mezi národy v duchu lásky Kristovy. V uplynulém roce bylo tomu deset let, co z jeho podnětu se začal slavit první leden jako celosvětový den míru nejen pro věřící, ale pro všechny lidi dobré vůle. V tomto smyslu mluvil téměř denně při audiencích soukromých, každý týden při audiencích veřejných a každou neděli v poledne z okna své pracovny ke shromážděným na náměstí sv. Petra. V tomto duchu psal své četné apoštolské listy a také své encykliky. Byl prvním papežem, který letadlem navštívil všechny kontinenty světa, kde měl na 120 závažných projevů nejen k věřícím, ale k nejširšlmu okrulhu lidstva. Můžeme říci, že patnáct let pontifikátu Pavla VI. znamená jedno z velkých údobí života církve. Při různých příležitostech vždy znovu ukazoval člověku ve jménu Krista jedině správné zaměření a naplňování života, upevňoval soudržnost manželství a rodiny a měl citlivé porozumění pro všechny sociální problémy, s pochopením oslovoval mládež, slova posily a pomocnou ruku Idával všem potřebným a trpícím, byl na každém kroku plný křesťanského humanismu. Svými teologicky i psycholo{Pokračováni na 2. straně) mír všem: PROHLÁŠENI SDRUŽENÍ KATOLICKÝCH DUCHOVNÍCH ČSSR Mírové a spravedlivé uspořádání lidské společnosti je touženým a stále reálnějším přáním všeho lidstva. Celý uplynulý rok byl buhatě naplněn stále naléhavějším úsilím o naplňováni tohoto vznešeného cíle. Potvrdilo se, že dávná touha, aby navždy byly z mysli a činů odstraněny války a bezpráví se stává stále více základním požadavkem lidstva, které usiluje o uvolnění mezinárodního napětí, o přátelství a dorozumění mezi národy Ani my, katoličtí duchovní, jsme v tom roce nebyli jen pozorovateli tohoto dějinného vývoje. Vyjadřovali jsme svou podporu vznešenému úsilí našeho pracujícího lidu, který hrdosti nad svou dějinnou minulostí z a novodobou přítomností dále rozvíjel všechny duchovní i materiální hodnoty s přesvědčením, že tím nejen buduje svou vlast, ale též utužuje naději lidstva na trvalý světový mír. Každý kdo miluje život a váží si ho v celé jeho bohatosti a kráse, nemůže jinak než vědomě podle svých sil a možností tomuto velikému úsilí pomáhat. Obětavá práce a úsilí všeho našeho lidu přinesly bohaté výsledky naší zemi. Přějeme je všemu lidu této Boží země. Z podstaty katolického učení získáváme sílu i náplň ke všem svým činům. v V uplynulém roce jsme prožívali církvi nebývalé změny. Loučili jsme se s nejvyššimi pastýři a s upřímností jsme na nejvyšším Stolci uvítali Svatého Otce jana Pavla II. My synové církve chceme podpurovat všechno, co vynikající papežové vykonali k povznesení lásky k bližnímu a zvláště mimořádnému úsilí o zachování a upevňování spravedlivého míru. Uvědomujeme si, že jsou však síly, které narušují toto jedinečné úsilí lidstva ve snaze udržet si svá dosavadní mocenská postavení. Proto je nutné se všemi lidmi dobré vůle stavět mírovou hráz, odmítnout válečné zájmy a jednáním docílit zastavení zbrojení, výroby neutronové bomby b jiných zbraní hromadného ničení. Sporné otázky ve vztazích mezi státy ať se řeší vzájemným jednáním. Je požehnáním pro lidstvo, že jsou země s uceleným programem míru a že jeho činiteli jsou tyto státy, které svou existencí, náplní i dosaženými výsledky jsou příkladem, jak lze uspořádat lidské vztahy. Katoličtí duchovní vstupují do nového roku s velkými nadějemi, přáními i prosbami, jsou naplněni pevnou nadějí, že se svět bude dále rozvíjet v míru. Chtějí přispívat všemi svými silami jakož i rozšířením své bohaté činnosti v rámci Sdružení katolických duchovních „Pacem in terris“. Křesťanská víra nás bude inspirovat i posilovat v našem snažení o dobro, pokojný život, vzájemnou úctu a lásku. Proto prosíme všechny naše spolubratry, abychom společnou modlitbou, ostatními duchovními prostředky i konkrétními činy přispívali v tomto novém roce k dalšímu rozkvětu naší krásné, socialistické vlasti. Naše místo uvnitř světa míru je požehnáním pro další etapy lidských dějin, jak vyplývá z evangelia. DR. ANTONÍN VESELÝ, předseda Sdružení katolických duchovních Pacem in terris ČSSR GEJZA NAVRÁTIL, místopředseda Sdružení katol. duchovních Pacem in terris ČSSR a předseda Sdružení katol. duchovních Pacem in terris SSR JOSEF HENDRICH, místopředseda Sdružení katol. duchovních Pacem in terris ČSSR a předseda Sdružení katol. duchovních Pacem in terris ČSR ZDENEK ADLER, ústřední tajemník Sdružení katol. duchovních Pacem in terris ČSSR JAN ZABÁK, tajemník Sdružení katol. duchovních Pacem in terris SSR t Grafika L. Jandové POSELSTVÍ Ve vatikánské bazilice svátého Petra sloužil papež Jan Pavel II. v noci na 25. prosince půlnoční mši svátou. Po ní z balkónu svého paláce pronesl k věřícím tradiční vánoční požehnání Urbi et Orbi. Papež ve svém poselství vyzval věřící k ochraně obětí nespravedlnosti, hladu a bídy a vy■ adrii naději, že lidstvo v budoucnu dosáhne trvalého míru. Dar nej potřebnější Z PASTÝŘSKÉHO LISTU ORDINÁŘO CSR K NOVÉMU ROKU 1979 K ČINNOSTI NÄS VOLA BŮH, a úkolu, ke kterému jsme byli vybaveni tělesně i duchovně, nikdo se nemůže s dobrým svědomím vyhnout, I NÁS ŽIVOT NA ZEMI JE ÚKOLEM OD BOHA a i nejskromnější naše práce dostává hodnotu a záslužnost, když ji chápeme jako Boží pověření a konáme ji k jeho cti. Proto kdekoliv budeme v novém roce vykonávat svoje povolání, v továrně u stroje, na polt, v kanceláři, na veřejnosti nebo v tichu domova, vždy a všude je chápejme také jako POSLÁNI OD BOHA a OKOL, kterým nás pověřil. Bůh totiž dal lidem zemi, aby ji svou usilovnou prací vzdělávali, měli tak podíl na všem, co plodí, a oni potřebují k životu. Toto však je možné uskutečnit jen o míru. PROTO PRVNÍ DEN v občanském roce, v církvi zasvěcený Panně Marii, je pro nás dnem modliteb za ZACHOVÁNI MÍRU. Bůh nestvořil lidi jako nepřátele, nýbrž jako bratry, jestliže se nazýváme bratry, a také jimi skutečně jsme, jestliže v tomto a podle sv. víry i v budoucím životě jsme povolání k stejnému cíli, jak je potom možné, že jedná jeden s druhým jako s protivníkem a nepřítelem? Proč si závidět, rozsévat nenávist, chystat smrtonosné zbraně? Lidé se již velmi často navzájem zabíjeli, příliš mnoho v květu mládí pfolilo svou krev, mnoho vojenských hřbitůvků pokrývá zemi a napomíná přísným hlasem, aby všichni dospěli ke svornosti, jednotě, účinnému míru. Budou-li o nutnosti míru a jeho důležitosti pro lidstvo a život přesvědčeni jednotlivci ve všech národech, potom nedopustí, aby válka vzplanula. KONSTITUCE O CÍRKVI (kap. 82) říká: Státníci, kteří odpovídají za blaho svého národa a mají podporovat blaho celého světa, jsou velmi závislí na veřejném mínění. Málo by pomáhala jejich snaha mír založit, kdyby pocity nepřátelství, pohrdání jinými, pocity nedůvěry, rasové nenávisti, které lidstvo dělí a dělají nepřátele, žily v srdcích. Proto ve veřejném mínění je třeba nové výchovy a nového ducha. Kdo se věnují výchově, pomáhají utvářet veřejné mínění, musí považovat za svou hlavní povinnost probouzet ve všech mírové smýšlení. Všichni se musíme změnit ve svém smýšlení, mít na mysli celý svět a vzít na sebe úlohy, potřebné k pokroku lidstva. Nebot nebudou-li odstraněny překážky míru, jejichž kořeny jsou v lidském srdci, tak přes všechen pokrok a úspěchy ve vědě jde lidstvo vstříc temné hodině, kdy nebude mít jiný pokoj než jen strašný klid smrti. PODLE SLOV apoštolových, že ,každý dobrý dar přichází shůry od Otce světel', obracíme se v modlitbě k nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu, ,k výhni láskou planoucí’, aby oheň lásky, který plál v jeho srdci již v jesličkách, zažehl i v srdcích dnešního lidstva a všichni poznali, že není nic většího, vznešenějšího, potřebnějšího a blahodárnějšího než olivová ratolest míru, který ochrání všechny před krvavou potopou války. Snímek: Hynek Satitl S požehnáním KAREL JONÁŠ, kapitulní vikář královéhradecký DO NOVÉHO OBČANSKÉHO ROKU 1979 vstupujeme liturgicky s myšlenkou na neustálou přímluvu Mariinu i na potřebu přivolávat boží požehnání, a všelidsky připomínkou Mezinárodního roku dítěte. MARII oslavují v den oktávu Narození Páně už vstupní antifona a modlitba. Vpisuje do našich srdcí několik pravd víry: že byla Bohem vyvolena za Matku Spasitele lidského pokolení, že nám zrodila původce života a za nás se u něho stále přimlouvá. Tyto poznatky by neměly odeznít v našich srdcích; i po návratu z kostela by měly být každý čas akordem, který by celý rok dával směr naší víře, naději i lásce, měly by naše pozemské jistoty i problémy transponovat do té výše či polohy, ve které Ježíš neustále oslavuje sypu matku a ta opět nepřetržitě se přimlouvá za lidské pokolení, jak vyjadřuje naše starobylá píseň: „Matko Boží, neslýcháno po všem světě od věků, abys tam, kde k tobě lkáno, nepřispěla člověku ...“ První čtení ze závěru 6. kapitoly IV. knihy Mojžíšovy ukládá Áronovi i jeho následovníkům, jak mají žehnat svému lidu a svolávat na něj od Hospodina ochranu, milost a pokoj. Tímto požehnáním končívala starozákonní shromáždění v synagogách. Buď je předříkával kněz, byl-li přítomen, nebo je recitovali všichni přítomní jako prosebnou modlitbu. I MY MÁME VSTUPOVAT do nového roku s touhou po božím požehnání. Především je potřebujeme pro sebe, pro své drahé, pro celou obec, město, vlast i církev, pro ochranu v práci a ve všem jednání před fyzickou či mravní úhonou. Dále je pro nás nezbytná boží milostivost, odpouštějící naše provinění a dávající nám ospravedlnění zadarmo, bez našich zásluh. Díky, této milostivosti je udržován život náš i celéHo světa v pokoji. Také naše liturgická shromáždění končí požehnáním. Ať jsou prováděna prostě či slavnostnějším způsobem, važme si jich a vnášejme jejich účinky do práce a snažení všedních dnů. A umiňme si, že v tom novém roce, do kterého vstupujeme — netoliko kněží, ale všichni příslušníci Božího lidu — budou dobrořečit — a ne zlořečit. Vždyť si všichni přejeme, aby platila slova písně: „Nastal nám čas radostný, — písně chvály pějme, —■ přišel Kristus milostný, — Pánu Bohu dík všichni vzdejme,“ aby nastávající čas byl plný dobra pro všechny lidi dobré vůle. 1. LEDNEM 1979 vstupujeme do MEZINÁRODNÍHO roku dítěte. Už novoroční evangelium a po něm evangelia dalších nedělí naznačují, že Ježíš byl v duchu své doby vychováván především v rodině podle výroku Písma, že bázeň boží je počátkem veškeré moudrosti. Podroboval se tehdej- I Pokračování na 3. stranil