Katolické Noviny, 1983 (XXXV/1-52)

1983-01-02 / No. 1

Ročník XXXV. Praha 2. ledna 1983 Cena 50 hal. Novoroční pozdrav Všemu Božímu lidu Milí bratři a sestry v Kristu, vaši kněží z celé Československé socialistické republiky vás vše­chny sraečně a upřímně pozdra­vuji a vyprošují vám na počátku tohoto Svatého roku 1983 (1950 let od smrti a vzkříšení našeho Spasitele) všechny potřebné Bo­ží milosti, vzájemnou důvěru, sí­lu Ducha svátého a opravdovou blíženskou láskou! Svatý Otec Jan Pavel II. stano­vil na letošní Nový rok jako Svě­tový den míru toto heslo: „Dialog pro mír je požadavek naší doby.“ Mír je Boží dar, ale také náš úkol. Tato myšlenka byla náplní celo­evropského setkání katolíků (Ber­línská konference ve dnech 17. až 19. listopadu 1982) a chceme ji uplatňovat v celé naší kněžské práci. Vždyť Boží mír, k jehož vý­stavbě jsme všichni povoláni, je totožný s božským zachraňováním světa — tedy se skutečností, kte­rá je jádrem křesťanské radostné zvěsti. Letos je tomu právě dvacet let, kdy Jan XXIII. vydal encykliku „Pacem in terris“, která se stala naším programem i zavazujícím názvem našeho kněžského Sdruže­ní. Papežovým snahám i cílům chceme zůstat věrni i nadále, pro­tože jsme přesvědčeni, že světo­vý zápas o mír není jednorázovou záležitostí, nýbrž stálým proce­sem, závazkem, posláním i neopo­menutelným kněžským, křesťan­ským i všelidským úkolem. Jako celé současné lidstvo, jako vši­chni křesťané, tak i my, vaši kně­ží, cítíme spoluodpovědnost za osu­dy a budoucnost naší planety. Pro­to chceme vědomě podpořit vše­chna současná úsilí o svět bez vá­lek, o porozumění mezi národy; v jednotlivých státech, na našich pracovištích, v našich farních ob­cích a všude, kde lidé žijí svá spo­lečenství — tam nechť vládne vzá­jemné porozumění, spravedlnost a dobrá vůle! Vítáme vyjádření vídeňského kardinála Königa: „Dnes už nelze mluvit o válce, ale spíše o částeč­ném či úplném zničení lidstva!“ Vítáme povzbuzení současného Svatého Otce, který ve svém do­pise kardinálovi Königovi píše: „Děkuji Vám za Vaše snahy o za­chování míru a chtěl bych Vás současně povzbudit, abyste v těch­to snahách pokračoval a ve spo­lupráci s ostatními rozhodně pro­sazoval na veřejnosti věc míru!“ (Vatikán, 21. 11. 1982). Vítáme odvážná prohlášení ame­rických biskupů, že nové zbroje­ní je „morálně neodpovědné“ (bis­kup Hart) a „nukleární zbraně jsou nepřijatelné prostředky vlast­ní sebeobrany a nukleární válka by byla zradou na lidstvu“ (kardi­nál Krol z Kalifornie). Vítáme i další společný pastýřský list všech amerických biskupů, v němž se jednoznačně projeví síla a od­povědnost křesťanské mírové myš­lenky a výzva k odzbrojení. Vítáme mírové snahy a všechna mírová hnutí na celém světě, kte­rá jasně prohlašují, že budoucí vá­lečný střet by byl zkázou této pla­nety; proto k němu nikdy nesmí dojít, proto lidstvo musí odzbro­jit na všech rovinách — a to ne­jen ve smyslu vojenském, ale ta­ké ve smyslu mravním a ve všetíh mezilidských vztazích! A tato snaha o skutečné mrav­ní „odzbrojení“ se týká každého jednotlivce, každé rodiny, každé farnosti, každé vesnice či města i celého lidského společenství! Jako vaši kněží vám vyprošuje­me tento Boží mír a vyzýváme vás k poctivé práci na lepší budouc­nosti našeho současného světa — k poctivé práci pro další rozkvět naší vlasti! Vaši kněží ze Sdružení „Pacem in terris“ ČSSR SVETLO ŽIVOTA JAN MÁRA Každé dítě, které přichází na svět, má své určité předpoklady — své ro­diče a zděděné vlastnosti. Narodí se v určitém prostředí. Už při svém na­rození má svou prehistorii, svůj „ži­votopis“. Co takto říkáme o lidech, platí podobně i o Bohu. Jeho půso­­-J ení je v historii lidstva ohlášeno J a připravováno. SLAVÍME DNES 2. NEDÉLI PO VÁNOCÍCH a jsme dosud v litur­gickém období vánoc, kdy jsme si připomínali — takřka znovu pro­žívali tajemství naší víry, že sám Bůh v Ježíši Kristu vstoupil do na­šeho světa a přebýval mezi námi. Také toto tajemství má svou pre-historii, kterou nám osvětluje prv­ní čtení dnešní mše svaté ze sta­rozákonní knihy Sirachovcovy. Sledujm0 tedy na tomto základě prehistorii Božího vtělení a po­ložme si otázku, co tento zvlášt­ní způsob božího působení zname­ná pro nás samotné. PRVNÍ ČTENÍ dnešní neděle po­chází z jedné z posledních knih Starého zákona. Vznikla v době, kdy izraelský národ měl už celá dlouhá staletí zkušenosti o tom, jak Bůh jedná a působí. Byl si vě­dom toho, že je národem, jemuž Bůh svěřil zvláštní poslání. Autor knihy užívá při tom v tehdejší době oblíbený obraz — dává moudrosti vystupovat a mlu­vit jako osobě. Říká o ní, že po­vstala jako první „tvor“ a že zů­stane na věky. Z toho je zřejmé, že podle chápání tehdejších lidí patří apíšď božímu tvorstvu než by byla jen lidskou vlastností. Bůh však chtěl, aby jeho moudrost na­lezla místo mezi lidmi na zemi. Tato boží moudrost měla přebý­vat mezí lidmi s jejich nedostat­ky a měnící se historii. PŘESNĚ ovšem nevime, co je míněno tou „moudrostí“, která mě­la sídlit v Jeruzalémě — na Slo­nu. Toto nám připadá příliš ab­straktní. Je tím snad míněno uče­ní, které Hospodin dal svému li­du vyhlášením Božího zákona na Sinaji? V tom se Izrael lišil od ostatních národů a tím také bylo zdůvodněno zvláštní jeho vyvole­ní. Slovy Zákona ukazoval Bůh svému lidu cestu a svou moudrostí přebýval uprostřed něho. Avšak je z toho zřejmé nejen vyvolení Izrae­le, ale také způsob Božího půso­bení. Už na počátku této úvahy jsme sl řekli, že Bůh nejedná bez (Pokračování na 3. straně) Tradiční* společenské setkání Ministr kultury ČSR Milan Kiusák za účasti ředitele sekretariátu pro věci církevní MK Františka Jelínka přijal 16. prosince v Praze na závěr roku 1982 představitele církví a ná­boženských společností a přední pra­covníky zastupující Sdružení katolic­kých duchovních Pacem in terris ČSR, Regionální sdružení Křesťanské míro­vé konference i další církevní orga­nizace a instituce. Za římskokatolic­kou církev se účastnili setkání praž­ský arcibiskup František kardinál To­mášek, apoštolský administrátor olo­mouckého arcibiskupství biskup ThDr. Josef Vrana, kapitulní vikáři Thür. Karel Jonáš z Hradce Králové, Josef Kavale z Českých Budějovic, prelát Ludvík Horký z Brna a Josef Hen­­drich z Litoměřic. Přítomni byli rovněž předseda Sdru­žení katolických duchovních Pacem in terris ČSSR prelát ThDr. Antonín Veselý, ústřední tajemník Pacem in terris ČSSR kanovník ThDr. Zdeněk Adler, předsedové krajských výborů českého Sdružení, představitelé Cyri­lometodějské bohoslovecké fakulty a semináře v Litoměřicích, České ka-tolické Charity, katolického tisku a dalši hosté. V úvodu svého vystoupení ministr kultury ČSR Milan Kiusák poukázal na souvislosti s velmi složitou mezi­národní situací jak v oblasti politic­ké, tak i ekonomické. Zvlášť ukázal na síly imperialismu, posedlé tnuhnu po. světovládě, které by rády podřídi­ly veškeré myšlení a jednání praktic­ky na celé planetě křižáckému taže­ní proti všemu pokrokovému a na prosazování otevřených válečných programů a plánů s vyústěním do ja­derné války. V uplynulém roce se v nebývalé míře zvýšila celková agre­sivita amerického imperialismu v čele s Reaganovou administrativou. Posled­ní zbrojní návrhy prezidenta USA ne­mohly zůstat bez odpovědi ze strany SSSK v tom směru, žě se zeměmi so­cialistického tábora nelze jednat z pozice síly a vydírání. Tomu také od­povídají potřebná onatřeni k posíleni obrany vlastní i zemí socialistického společenství, při trvalé politické kon­cepci: zachovat a upevnit světový mírl Další část svého projevu věnoval ministr kultury M. Kiusák ideologické oblasti a mi. řekl: „V kontextu celko­vého mezinárodně politického vývoje nelze nevidět i zostřování ideologic­­(Bokračování na 4. straně) Zasl. um. Cyril Chramosta: POHLED OD PRAŽSKÉHO HRADU KE STRAHOVU t Do nového roku si vzájemně přejeme to nejlepší, aby nás v něm provázelo pevné zdraví, spokojenost, úspěch z tvořivé práce a pře­devším pokoj. V tyto počáteční novoroční dny myslíme více než jindy jeden na druhého i na budoucnost, jaká bude. Především má­me na mvsli naše děti. Chceme i letošního roku pro ně udělat vše pro jejich zdárný tělesný i duchovní růst, pro jejich životní ra­dost a pohodu. Aby se nevytratil z jejich srdcí pocit jistoty v záze­mí domova, mámina a tátova úsměvu, jistoty, že mezi ně nikdy ne­zavítá strach o zítřek a o život. Zachování posvátného daru života, ta odpovědúost leží právě na nás dospělých. Neseme ji všichni společně a bez výjimky — věřící i nevěřící — protože jaderné zbraně si své oběti nevybírají. Záleží tedy nyní na každém z nás! A čas nečeká! Proto všichni lidé dobré vůle, kterým záleží na zachování života a míru, mají povinnost spo­jit své síly za pokojný dnešek i šťastnou budoucnost naší planety. Hlasy zástupců všech mírumilovných lidí se letos spojí na „Svě­tovém shromáždění za mír a život, proti jaderné válce“, které se v červnu sejde v našem hlavním městě Praze. Hlas míru, který za­zní n?i tnrnto světovém fáru, hode i hlasem věřících všeho česko­slovenského lidu a celého světového mírového společenství. Na vytváření světa bratrské lásky, sociální spravedlnosti a trvalého míru bychom měli myslet nejen o svátečních chvílích, ale vždy a stále, kdykoli se zahledíme do očí našich dětí zářících spokojenou radostí a očekávajících od nás zajištění trvalé životní jistoty a bez­pečného pokoje. V MAMINČINĚ náruči Snímek: Karel Dvořák V radosti a pokoji srdce VÁCLAV ZEMEK „Bez konce širé moře je — jde vl­na za vlnou, hrob jedné vlny druhé je zelenou kolébkou.“ Wolkerovy ver­še z „Balady o námořníkovi“ mají svou zvláštní údernost právě na po­čátku roku, kdy si nejeden z nás dá­vá otázku: Co přinesou příští dny a měsíce? V tyto dny jsme vzdávali dí­ky Pánu za vše, co nám dobrého udě­lil, i za přetrpěná soužení, v nichž nás posiloval. Komu se splní jeho sny a naděje a kdo z nás přejde branou hrobu k věčnému životu? S odevzda­ností do vůle Boží a s důvěrou v pří­mluvu Panny Marie šeptáme na pra­hu nového letopisu slova modlitby: „Nezapadej za mraky jasná hvězdo našich cest, děsí nás tmy přízraky — jen ty můžeš k cíli vést!“ Panna Maria svým pokorným „jsem služebnice, Pána“ a svým odhodla­ným „staň se!“ podrobila se plánům, jež s ní měl Bůh. „Staň se!“ — byla její bezpodmínečná odpověď na všec­ky naděje, radosti i hořkosti. „Staň se“ — byl neustálý příslib srdce, ote­vřeného Boží Prozřetelnosti, která skrze ni chtěla přivést ke spáse lid­ské pokolení. Právě proto se Matka Páně mohla stát i Matkou církve, pu­tující k branám věčnosti. DENNÍ zkušenost nám dosvěd­čuje, že kde se koná nějaká prá­ce s láskou k Bohu a bližnímu, tam zasahuje sám Bůh takovou pomocí, jakou bychom sami neče­kali. Vždyt on je Otcem, který nás má rád. Kdo z opravdové lásky k -němu, nebo ke svým lidským bra­třím dokázal něco obětovat, něče­ho se zříci, dřív nebo později zjis­tí, že ho Otec zahrnuje tisícerým požehnáním. Sám Kristus Pán to řekl otevřeně: „Hledejte nejprve království Boží a jeho spravedl­nost ...“ Člověk, který hledá so­­~bečky jen hmotné věci, stává se je­jich otrokem. Boží království, o něž máme usilovat, vybízí k vy­tvoření nového vztahu nejen k Bo­hu a k lidem, ale i k věcem. Vždyt věcí mají člověku jen slou­žit a ne být hlavním cílem a smyslem života. Slova Ježíšova ni­komu nezaručují bezstarostnost. Slibují však zde na zemi tu vnitř­ní radost, kterou svět dát nemůže. Hledat Boží království v našem každodenním životě znamená sna­žit se, aby Bůh vládl v nás a ko­lem nás. Jan Evangelista zakotvil svou celou radostnou zvěst ve vě­tě: „Bůh je Láska." Kde v lidském srdci vládne Bůh, tam člověk má blízko ke člověku, protože jenom láska dovede překlenout různosti povahy a smýšlení, jenom láska dovede odpouštět a znovu rozdá­vat dobro. HLEDAT Boží království zname­ná budovat mezi lidmi takové spo­lečenství, v němž vládnou vzájem­ná úcta, upřímnost, spravedlnost i pravda. Jeho nejkrásnějším zá­věrem je vytvoření „jednoho srdce a jedné duše," jak to dokázala pr­votní církev ve spojení s „Marií, Matkou Ježíšovou." Ona vpravdě vydávala svědectví o Bohu, který skrze ni stal se člověkem — na­ším bratrem. Ona nosila Boží Lás­ku nejen pod svým srdcem a ve svém náručí. Měla ji i na svém klíně na Kalvárit. Právě tam mo­hla ukázat na zmučené tělo své­ho Dítěte a říci: „Tak Bůh milo­val svět!" LÁSKA se dokazuje především skutky. Slov už není třeba, kde hovořily činy. Je mnoho způsobů, jak možno milovat skutkem s pravdou, tedy opravdově a upřím­ně. Každý den k tómu poskytuje mnoho příležitostí buď přímo ve styku s lidmi, s nimiž žijeme a pracujeme, nebo nepřímo svědo­mitým plněním povinností svého povolání. To od nás vyžaduje (Pokračování na 2. straně) l

Next