Katolické Noviny, 1983 (XXXV/1-52)
1983-01-02 / No. 1
Ročník XXXV. Praha 2. ledna 1983 Cena 50 hal. Novoroční pozdrav Všemu Božímu lidu Milí bratři a sestry v Kristu, vaši kněží z celé Československé socialistické republiky vás všechny sraečně a upřímně pozdravuji a vyprošují vám na počátku tohoto Svatého roku 1983 (1950 let od smrti a vzkříšení našeho Spasitele) všechny potřebné Boží milosti, vzájemnou důvěru, sílu Ducha svátého a opravdovou blíženskou láskou! Svatý Otec Jan Pavel II. stanovil na letošní Nový rok jako Světový den míru toto heslo: „Dialog pro mír je požadavek naší doby.“ Mír je Boží dar, ale také náš úkol. Tato myšlenka byla náplní celoevropského setkání katolíků (Berlínská konference ve dnech 17. až 19. listopadu 1982) a chceme ji uplatňovat v celé naší kněžské práci. Vždyť Boží mír, k jehož výstavbě jsme všichni povoláni, je totožný s božským zachraňováním světa — tedy se skutečností, která je jádrem křesťanské radostné zvěsti. Letos je tomu právě dvacet let, kdy Jan XXIII. vydal encykliku „Pacem in terris“, která se stala naším programem i zavazujícím názvem našeho kněžského Sdružení. Papežovým snahám i cílům chceme zůstat věrni i nadále, protože jsme přesvědčeni, že světový zápas o mír není jednorázovou záležitostí, nýbrž stálým procesem, závazkem, posláním i neopomenutelným kněžským, křesťanským i všelidským úkolem. Jako celé současné lidstvo, jako všichni křesťané, tak i my, vaši kněží, cítíme spoluodpovědnost za osudy a budoucnost naší planety. Proto chceme vědomě podpořit všechna současná úsilí o svět bez válek, o porozumění mezi národy; v jednotlivých státech, na našich pracovištích, v našich farních obcích a všude, kde lidé žijí svá společenství — tam nechť vládne vzájemné porozumění, spravedlnost a dobrá vůle! Vítáme vyjádření vídeňského kardinála Königa: „Dnes už nelze mluvit o válce, ale spíše o částečném či úplném zničení lidstva!“ Vítáme povzbuzení současného Svatého Otce, který ve svém dopise kardinálovi Königovi píše: „Děkuji Vám za Vaše snahy o zachování míru a chtěl bych Vás současně povzbudit, abyste v těchto snahách pokračoval a ve spolupráci s ostatními rozhodně prosazoval na veřejnosti věc míru!“ (Vatikán, 21. 11. 1982). Vítáme odvážná prohlášení amerických biskupů, že nové zbrojení je „morálně neodpovědné“ (biskup Hart) a „nukleární zbraně jsou nepřijatelné prostředky vlastní sebeobrany a nukleární válka by byla zradou na lidstvu“ (kardinál Krol z Kalifornie). Vítáme i další společný pastýřský list všech amerických biskupů, v němž se jednoznačně projeví síla a odpovědnost křesťanské mírové myšlenky a výzva k odzbrojení. Vítáme mírové snahy a všechna mírová hnutí na celém světě, která jasně prohlašují, že budoucí válečný střet by byl zkázou této planety; proto k němu nikdy nesmí dojít, proto lidstvo musí odzbrojit na všech rovinách — a to nejen ve smyslu vojenském, ale také ve smyslu mravním a ve všetíh mezilidských vztazích! A tato snaha o skutečné mravní „odzbrojení“ se týká každého jednotlivce, každé rodiny, každé farnosti, každé vesnice či města i celého lidského společenství! Jako vaši kněží vám vyprošujeme tento Boží mír a vyzýváme vás k poctivé práci na lepší budoucnosti našeho současného světa — k poctivé práci pro další rozkvět naší vlasti! Vaši kněží ze Sdružení „Pacem in terris“ ČSSR SVETLO ŽIVOTA JAN MÁRA Každé dítě, které přichází na svět, má své určité předpoklady — své rodiče a zděděné vlastnosti. Narodí se v určitém prostředí. Už při svém narození má svou prehistorii, svůj „životopis“. Co takto říkáme o lidech, platí podobně i o Bohu. Jeho půso-J ení je v historii lidstva ohlášeno J a připravováno. SLAVÍME DNES 2. NEDÉLI PO VÁNOCÍCH a jsme dosud v liturgickém období vánoc, kdy jsme si připomínali — takřka znovu prožívali tajemství naší víry, že sám Bůh v Ježíši Kristu vstoupil do našeho světa a přebýval mezi námi. Také toto tajemství má svou pre-historii, kterou nám osvětluje první čtení dnešní mše svaté ze starozákonní knihy Sirachovcovy. Sledujm0 tedy na tomto základě prehistorii Božího vtělení a položme si otázku, co tento zvláštní způsob božího působení znamená pro nás samotné. PRVNÍ ČTENÍ dnešní neděle pochází z jedné z posledních knih Starého zákona. Vznikla v době, kdy izraelský národ měl už celá dlouhá staletí zkušenosti o tom, jak Bůh jedná a působí. Byl si vědom toho, že je národem, jemuž Bůh svěřil zvláštní poslání. Autor knihy užívá při tom v tehdejší době oblíbený obraz — dává moudrosti vystupovat a mluvit jako osobě. Říká o ní, že povstala jako první „tvor“ a že zůstane na věky. Z toho je zřejmé, že podle chápání tehdejších lidí patří apíšď božímu tvorstvu než by byla jen lidskou vlastností. Bůh však chtěl, aby jeho moudrost nalezla místo mezi lidmi na zemi. Tato boží moudrost měla přebývat mezí lidmi s jejich nedostatky a měnící se historii. PŘESNĚ ovšem nevime, co je míněno tou „moudrostí“, která měla sídlit v Jeruzalémě — na Slonu. Toto nám připadá příliš abstraktní. Je tím snad míněno učení, které Hospodin dal svému lidu vyhlášením Božího zákona na Sinaji? V tom se Izrael lišil od ostatních národů a tím také bylo zdůvodněno zvláštní jeho vyvolení. Slovy Zákona ukazoval Bůh svému lidu cestu a svou moudrostí přebýval uprostřed něho. Avšak je z toho zřejmé nejen vyvolení Izraele, ale také způsob Božího působení. Už na počátku této úvahy jsme sl řekli, že Bůh nejedná bez (Pokračování na 3. straně) Tradiční* společenské setkání Ministr kultury ČSR Milan Kiusák za účasti ředitele sekretariátu pro věci církevní MK Františka Jelínka přijal 16. prosince v Praze na závěr roku 1982 představitele církví a náboženských společností a přední pracovníky zastupující Sdružení katolických duchovních Pacem in terris ČSR, Regionální sdružení Křesťanské mírové konference i další církevní organizace a instituce. Za římskokatolickou církev se účastnili setkání pražský arcibiskup František kardinál Tomášek, apoštolský administrátor olomouckého arcibiskupství biskup ThDr. Josef Vrana, kapitulní vikáři Thür. Karel Jonáš z Hradce Králové, Josef Kavale z Českých Budějovic, prelát Ludvík Horký z Brna a Josef Hendrich z Litoměřic. Přítomni byli rovněž předseda Sdružení katolických duchovních Pacem in terris ČSSR prelát ThDr. Antonín Veselý, ústřední tajemník Pacem in terris ČSSR kanovník ThDr. Zdeněk Adler, předsedové krajských výborů českého Sdružení, představitelé Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty a semináře v Litoměřicích, České ka-tolické Charity, katolického tisku a dalši hosté. V úvodu svého vystoupení ministr kultury ČSR Milan Kiusák poukázal na souvislosti s velmi složitou mezinárodní situací jak v oblasti politické, tak i ekonomické. Zvlášť ukázal na síly imperialismu, posedlé tnuhnu po. světovládě, které by rády podřídily veškeré myšlení a jednání prakticky na celé planetě křižáckému tažení proti všemu pokrokovému a na prosazování otevřených válečných programů a plánů s vyústěním do jaderné války. V uplynulém roce se v nebývalé míře zvýšila celková agresivita amerického imperialismu v čele s Reaganovou administrativou. Poslední zbrojní návrhy prezidenta USA nemohly zůstat bez odpovědi ze strany SSSK v tom směru, žě se zeměmi socialistického tábora nelze jednat z pozice síly a vydírání. Tomu také odpovídají potřebná onatřeni k posíleni obrany vlastní i zemí socialistického společenství, při trvalé politické koncepci: zachovat a upevnit světový mírl Další část svého projevu věnoval ministr kultury M. Kiusák ideologické oblasti a mi. řekl: „V kontextu celkového mezinárodně politického vývoje nelze nevidět i zostřování ideologic(Bokračování na 4. straně) Zasl. um. Cyril Chramosta: POHLED OD PRAŽSKÉHO HRADU KE STRAHOVU t Do nového roku si vzájemně přejeme to nejlepší, aby nás v něm provázelo pevné zdraví, spokojenost, úspěch z tvořivé práce a především pokoj. V tyto počáteční novoroční dny myslíme více než jindy jeden na druhého i na budoucnost, jaká bude. Především máme na mvsli naše děti. Chceme i letošního roku pro ně udělat vše pro jejich zdárný tělesný i duchovní růst, pro jejich životní radost a pohodu. Aby se nevytratil z jejich srdcí pocit jistoty v zázemí domova, mámina a tátova úsměvu, jistoty, že mezi ně nikdy nezavítá strach o zítřek a o život. Zachování posvátného daru života, ta odpovědúost leží právě na nás dospělých. Neseme ji všichni společně a bez výjimky — věřící i nevěřící — protože jaderné zbraně si své oběti nevybírají. Záleží tedy nyní na každém z nás! A čas nečeká! Proto všichni lidé dobré vůle, kterým záleží na zachování života a míru, mají povinnost spojit své síly za pokojný dnešek i šťastnou budoucnost naší planety. Hlasy zástupců všech mírumilovných lidí se letos spojí na „Světovém shromáždění za mír a život, proti jaderné válce“, které se v červnu sejde v našem hlavním městě Praze. Hlas míru, který zazní n?i tnrnto světovém fáru, hode i hlasem věřících všeho československého lidu a celého světového mírového společenství. Na vytváření světa bratrské lásky, sociální spravedlnosti a trvalého míru bychom měli myslet nejen o svátečních chvílích, ale vždy a stále, kdykoli se zahledíme do očí našich dětí zářících spokojenou radostí a očekávajících od nás zajištění trvalé životní jistoty a bezpečného pokoje. V MAMINČINĚ náruči Snímek: Karel Dvořák V radosti a pokoji srdce VÁCLAV ZEMEK „Bez konce širé moře je — jde vlna za vlnou, hrob jedné vlny druhé je zelenou kolébkou.“ Wolkerovy verše z „Balady o námořníkovi“ mají svou zvláštní údernost právě na počátku roku, kdy si nejeden z nás dává otázku: Co přinesou příští dny a měsíce? V tyto dny jsme vzdávali díky Pánu za vše, co nám dobrého udělil, i za přetrpěná soužení, v nichž nás posiloval. Komu se splní jeho sny a naděje a kdo z nás přejde branou hrobu k věčnému životu? S odevzdaností do vůle Boží a s důvěrou v přímluvu Panny Marie šeptáme na prahu nového letopisu slova modlitby: „Nezapadej za mraky jasná hvězdo našich cest, děsí nás tmy přízraky — jen ty můžeš k cíli vést!“ Panna Maria svým pokorným „jsem služebnice, Pána“ a svým odhodlaným „staň se!“ podrobila se plánům, jež s ní měl Bůh. „Staň se!“ — byla její bezpodmínečná odpověď na všecky naděje, radosti i hořkosti. „Staň se“ — byl neustálý příslib srdce, otevřeného Boží Prozřetelnosti, která skrze ni chtěla přivést ke spáse lidské pokolení. Právě proto se Matka Páně mohla stát i Matkou církve, putující k branám věčnosti. DENNÍ zkušenost nám dosvědčuje, že kde se koná nějaká práce s láskou k Bohu a bližnímu, tam zasahuje sám Bůh takovou pomocí, jakou bychom sami nečekali. Vždyt on je Otcem, který nás má rád. Kdo z opravdové lásky k -němu, nebo ke svým lidským bratřím dokázal něco obětovat, něčeho se zříci, dřív nebo později zjistí, že ho Otec zahrnuje tisícerým požehnáním. Sám Kristus Pán to řekl otevřeně: „Hledejte nejprve království Boží a jeho spravedlnost ...“ Člověk, který hledá so~bečky jen hmotné věci, stává se jejich otrokem. Boží království, o něž máme usilovat, vybízí k vytvoření nového vztahu nejen k Bohu a k lidem, ale i k věcem. Vždyt věcí mají člověku jen sloužit a ne být hlavním cílem a smyslem života. Slova Ježíšova nikomu nezaručují bezstarostnost. Slibují však zde na zemi tu vnitřní radost, kterou svět dát nemůže. Hledat Boží království v našem každodenním životě znamená snažit se, aby Bůh vládl v nás a kolem nás. Jan Evangelista zakotvil svou celou radostnou zvěst ve větě: „Bůh je Láska." Kde v lidském srdci vládne Bůh, tam člověk má blízko ke člověku, protože jenom láska dovede překlenout různosti povahy a smýšlení, jenom láska dovede odpouštět a znovu rozdávat dobro. HLEDAT Boží království znamená budovat mezi lidmi takové společenství, v němž vládnou vzájemná úcta, upřímnost, spravedlnost i pravda. Jeho nejkrásnějším závěrem je vytvoření „jednoho srdce a jedné duše," jak to dokázala prvotní církev ve spojení s „Marií, Matkou Ježíšovou." Ona vpravdě vydávala svědectví o Bohu, který skrze ni stal se člověkem — naším bratrem. Ona nosila Boží Lásku nejen pod svým srdcem a ve svém náručí. Měla ji i na svém klíně na Kalvárit. Právě tam mohla ukázat na zmučené tělo svého Dítěte a říci: „Tak Bůh miloval svět!" LÁSKA se dokazuje především skutky. Slov už není třeba, kde hovořily činy. Je mnoho způsobů, jak možno milovat skutkem s pravdou, tedy opravdově a upřímně. Každý den k tómu poskytuje mnoho příležitostí buď přímo ve styku s lidmi, s nimiž žijeme a pracujeme, nebo nepřímo svědomitým plněním povinností svého povolání. To od nás vyžaduje (Pokračování na 2. straně) l